Vítězní poražení

Přímá volba je rozhodně pro voliče zajímavá. Pro lidi je příjemné vědět, že na něco mají skutečný vliv. Tento způsob volby je rozhodně důstojnější, než nechutný kabaret, který nám předvedli politici při volbě Klause.

Nesmírně zajímavý je pro mě poznatek, že přímá volba prezidenta přináší také spoustu vedlejších efektů, které by pro nás nakonec mohly být ještě významnější, než samotné vítězství ve volbě. Už dlouho něco nepromíchalo zatvrdlé názory v České kotlině tak, jako přímá volba prezidenta.

V jistém smyslu se mi zdá, že je zisk poražených kandidátů vlastně mnohem vyšší než těch kteří postoupili. Jediným opravdu poraženým je vlastně Jan „Želé“ Fischer. Jeho náklady a výsledky opravdu v součtu vytvářejí ztrátu. Lidé kteří investovali mnohem méně mají zisk výrazně vyšší.

Jiří Dienstbier může být vlastně spokojen, protože jeho popularita byla dosti vysoká. Pokud by se stal příštím předsedou ČSSD, mohla by být tato strana konečně brána opravdu vážně a pravděpodobně by zaznamenala strmý vzestup obliby. Dokázala by tím totiž že se už definitivně rozešla s kolotočářsko-mafiánským paroubkovským stylem a do budoucna hodlá dělat politiku trochu na úrovni.

Vladimír Franz může být spokojen, protože získal mohutnou podporu jako občanský kandidát a nesmírnou popularitu mezi mládeží. Díky prezidentské kampani má nejlepší reklamu na svou mločí operu a jeho názory, zvláště v oblasti kultury by rozhodně neměl už žádný další ministr kultury přehlížet, pokud se ovšem časem nebude o toto křeslo ucházet on sám.

Před Jakubem Hussarem – vedoucím Franzovy kampaně uctivě smekám, byla to fantastická práce! Má můj obdiv a doufám, že tuto popularitu přetaví v nějaký úspěch, až bude žádat o grant na některý svůj scifi film.

Zuzana Roithová si ověřila, že je mezi svými autoritou a neutratila za kampaň příliš mnoho peněz.

Táňa Fischerová sice experimentálně dokázala, že bez peněz a strategie se prezidentská kampaň dělat nedá, ale také fantasticky zpopularizovala družstevnictví, což se už dlouho u nás nestalo. Uvidíme, jak moc se tato myšlenka chytí.

Přemysl Sobotka může být spokojen, protože ač vůbec nepochopil princip prezidentských voleb, nebyl poražen t.p. Janou Bobošíkovou a ta zase může být ráda, protože má konečně jasno v tom, kolik fanatických stoupenců její sekta zmatených fašistických eurofobů může mít.

Oba vítězové prvního kola volby prezidenta jsou jednoznačně „muži minulosti“. Karel Schwarzenberg ostatně už ani ničím jiným být nemůže. Důchodce Zeman může být jiným jen velmi těžko. Vítězi nejsou oni, protože jim budoucnost už nepatří.

Naopak nejvyšší politický zisk z prezidentských voleb má rozhodně Jiří Dienstbier a to i přesto, že jeho úspěch není nijak oslnivý. V politickém vlivu a možná i v příštích prezidentských volbách bude výhoda patřit jemu.