Náš zákon pamatuje na hanobení ateistů i na náboženskou nenávist

K této poznámce mě tentokrát přivedl diskutující Protestant v diskusi na stránkách OSACR.CZ, když citoval zákony vztahující se k hanobení víry. Zajímavé přitom je, že (jako věřící) zdůraznil pasáže, které jsou podle něj podstatné. Zcela ale přehlédl, že je tento zákon formulován jako sekulární. Věřící i nevěřící skupiny jsou sobě postaveny na roveň.

Hanobení ateistů jako skupiny, je tedy u nás naprosto stejný zločin, jako hanobení jakékoli víry. 

Je to logické, přestože čeští ateisté ještě asi nikdy kvůli napadení své nevíry žádný protest nepodali.
Přesto u nás došlo k situacím, které si o tento postup přímo říkají.

Například článek Brněnské tiskové misie Když ateisté varují před ateismem

Projev Adolfa Borna na ČT 24 v pořadu Před půlnocí, či jeden z dílů Cesty víry, který podává bizarní, zavádějící a dehonestující představu ateismu:

 Zákony citované z Wikipedie: Zločin z nenávisti

• § 355 trestního zákoníku (40/2009 Sb.) - Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení

"Kdo veřejně hanobí některý národ, jeho jazyk, některou rasu nebo etnickou skupinu, nebo skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami, nebo tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem." 

• respektive § 356 - Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

"Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta."

• případně § 352 - Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci

"Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta."

Kromě toho ale obsahuje náš zákon i právní pojem "náboženská nenávist". 

• a dále § 42 písm. b) - Přitěžující okolnosti

"Soud jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel ... spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky."

Pokud tedy někdo jedná pod vlivem náboženské nenávisti, měla by to být  přitěžující okolnost. To je naprosto v rozporu s praxí v okolní Evropě, kde se víra používá spíše jako omluva, například v případě vražd ze cti. I v budoucnosti tedy u nás mohou žít různé skupiny věřících a ateistů, pokud budeme naše zákony zachovávat.

Jediná věc, která nás může skutečně ohrozit je přehlížení trestných činů spojených s náboženstvím. Zatím je jich naštěstí poměrně málo, ale objevují se a protagonisté jsou obecně známí - např muslimský konvertita Větrovec (jiný odkaz). či Michal Semín (jiný odkaz).

Za šíření náboženské nenávisti může být považováno i tvrzení, že ateisté jsou amorální, protože nevěří v Boha. V tomto případě se ale hůře dokládá úmysl, protože se lze schovávat za nevědomost.


Zvláště při pohledu do zahraničí, mě (zatím) na českých věřících a ateistech jedna věc nesmírně těší. Totiž to, že tyhle spory většinou vedou v hospodě nebo kavárně, případně na internetových diskusích. (Naopak velmi těžce nesu, pokud se dostávají ve formě jednoznačných tvrzení do novin a časopisů.) Pokud vím, nikdo tu nikomu nevyhrožuje "usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu", jen proto, že něčemu dotyčný věří, nebo nevěří, a k hanobení obecně jsme naštěstí dost odolní.

Dokud jsme si schopni spolu sednout k jednomu stolu s půllitrem piva nebo kávou, má tahle společnost naději. Není mi dobře z lidí, kteří toho nejsou schopni a děsím se doby, kdy něco takového už nebude možné.