Poprvé se Startovačem?

Tak se mi přihodilo, že jsem dostal nabídku přímo od crowdfundingového serveru Startovač, abych o crowdfundingu přednášel přímo na jejich půdě. (Ne na půdě, neberte mě doslova.) Odkaz na kurz Jak na crowdfunding teď najdte na jejich stránkách.

Přiznávám, že jsem po úspěchu projektu Hydronaut, na němž mám jistou zásluhu, po svém úspěšném projektu Ateista a po úspěšném projektu jedné z absolventek kurzu Jany Minaříkové - Móda pro skutečné ženy, čekal poněkud větší zájem, ale snad je to přicházejícím létem, snad tím, že se mi dosud nepodařilo dát vědět všem, kteří takový projekt připravují a možná i tím, že jsem přecenil sebedůvěru lidí, kteří budou raději s železnou pravidelností propadat i s dobrými nápady, než aby se na takový kurz přihlásili.

Zkrátka, faktem je, že ačkoli zůstává poměr úspěšných a neúspěšných projektů téměř stejný (nepatrně se to zlepšilo, Startovač poskočil dokonce až na 47,5% úspěšných  projektů, ale na to aby to pohnulo celkovou statistikou je to stále málo) zájemců o předběžnou "nalejvárnu" celkově nepřibývá.

 Asi nejvíce mě mrzí nezájem ze strany nezávislých filmařů. Je fakt, že právě úspěšnost filmových crowdfundingových projektů vysoce převyšuje průměr, takže by se mohlo zdát, že vlastně žádné předběžné školení nepotřebují, jenže i tak je počet českých filmových crowdfundingových projektů i výše vybíraných částek daleko za průměrem zahraničních serverů.

Nicméně pokud chcete spustit svůj projekt ještě teď, před začátkem letních prázdnin, nebo naopak v době babího léta, máte možná poslední příležitost se na to duševně připravit. Nejbližší kurz Jak na crowdfunding proběhne už 4. června!

Něco úplně jiného - vyrobte si lucernu!

Plakátek na jednu akci zdarma, z níž si budete moci odnést vlastnoruční lucernu.

(ano, mám v tom také trochu prsty)

Nepřítel mého nepřítele

Blíží se nám eurovolby a tak je na místě zamyslet se nad tím, koho volit. Já vám ale nechci navrhovat nějaké své „dobré“ kandidáty. Věřím, že se prostě budete rozhodovat podle svého nejlepšího uvážení a na tom vlastně ani nechci nic měnit. Chci prostě jen upozornit na jeden aspekt současných eurovoleb.

Nevím, nakolik jste si toho všimli, ale zákonodárné orgány Evropské unie se poslední roky chovají velmi divně, jako kdyby prosazovaly myšlenku „u nás můžete věřit čemu chcete, pokud věříte v Boha“. Jako ateista s tím mám samozřejmě problém, protože spadám přesně do oné části populace, která podle EU není v pohodě a měla by s tím něco udělat. Já se rozhodně podle představ politiků EU měnit nehodlám, a to může být v budoucnosti problém, který by mě mohl ohrožovat na životě, protože právě kvůli svému současnému přístupu se Evropa tak snadno nabízí islámské ideologii.(Která už teď slibuje všem ateistům smrt, pokud ateisty zůstanou.)

Jenže europoltici nejsou něčím, co by nám přiděloval Brusel, dostávají se do vyšších evropských politických struktur z lokální politiky jednotlivých zemí. Ani jejich názory se neobjevují jen tak z éteru. Všimněte si, že i nás krmí naše média stejnou propagandou, ačkoli ji nijak nařízenou nemáme. Česká televize například připravila pořad Příběhy obrácení, který je vlastně jakýmsi propagandistickým dokumentem o lidech, kteří „nalezli Boha“.  Mezi prezentovanými náboženstvími je mimo jiné i islám. Nepochybuji o tom, že v něm budou všechny zúčastněné víry vylíčeny v podstatě pohodově a konverze jako něco pozitivního, protože je to v tradici toho co ČT prezentuje.

Pokud vím, není v přípravě žádný dokument, který by ukazoval stejná náboženství v kritičtějším světle. Takové „Příběhy odpadnutí“ by totiž měly mnohem větší vypovídací hodnotu v tom smyslu, nakolik jsou prezentované konfese slučitelné se sekulárními principy, jako jsou lidská práva.
Způsob myšlení „všechny světonázory jsou si rovny, ale Abrahámovské víry jsou si rovnější“ je tedy běžně k slyšení a vidění i u nás.

Jen málokdo z politiků se vůbec u nás odváží říci, že islámská ideologie je problém a že je s demokracií a lidskými právy prostě neslučitelná. Téměř nikdo to pak neříká veřejně, natož aby si některá strana něco takového napsala do svého volebního programu. Přitom demokracii je třeba právě teď bránit před politickým islamismem.

Vlastně je potřeba ji především bránit před politiky, kteří jsou schopni s předstíranou ochranou lidských práv pašovat do evropské politiky nařízení směřující k náboženské totalitě. Vzhledem k tomu, že oni sami muslimy ve skutečnosti nejsou, můžeme předpokládat, nějakou jinou silnou motivaci, která je vede k tomuto rozhodování stylem "po nás potopa".

Pokud bod obrany demokracie před islamismem u nějaké strany najdete, bude se za ním přitom velmi pravděpodobně skrývat další trojský kůň. Například ve volebním spotu Suverenity doslova zaznívá:

„Nenechte si ukrást vlastní zemi a pojďte bránit evropskou křesťanskou civilizaci.“

To je problém, protože v tomto podání nejde o sekulární Evropu, ale o souboj dvou náboženství. Zvláště v kontextu ovládnutí českého veřejného i mediálního prostoru současnou náboženskou propagandou, která je v naprostém nepoměru k počtu věřících nás, to vyznívá hrozivě.

Ještě větší problém samozřejmě je, že křesťanství nepředstavuje v současnosti žádnou záruku obrany sekulárních principů evropské civilizace, ani dostatečnou záruku účinné obrany před islamismem, protože mnozí evropští křesťanští kněží s islámskými spolky vesele kolaborují a vydávají společná prohlášení. Může se proto stát, že volba podobných přístupů sice nebude jako ochrana k ničemu, ale zato posílí už tak nepříjemný tlak křesťanských církví.
Otázka za milion tedy zní:

Kdo z kandidátů je vůbec schopen a ochoten bránit sekulární principy naší civilizace?

Ale jsou tu ještě dvě otázky v případě že odpověď na první otázku bude znít „Nikdo“:

Je někdo z nich ochoten postavit se současné islamizaci a pokud ano, nebude nás to stát příliš?

Přeji vám šťastnou volbu, protože štěstí asi budeme všichni potřebovat.

Pravidla užívání řečnického žezla

Řečnické žezlo je pomůcka, která se objevila u různých národů na různých místech Zeměkoule. Je ale také možné, že šlo o velmi starobylý symbol, který se prostě od počátku šířil spolu s šířením lidského rodu.
Stopy používání takového žezla máme ještě dnes zachovány v mnoha jazycích ve formulaci „předávám slovo“. Je poměrně dobře popsáno používání řečnického žezla u starých Řeků a u severoamerických Indiánů Velkých plání.

V současnosti se už ale s řečnickým žezlem setkáme už asi jen ve formě „mluvícího dřívka“ v některých woodcrafterskýh oddílech a v upadlé podobě v některých firemních diskusích. Je to škoda, protože je to dobrá pomůcka výuce dialogu. Možná si myslíte, že není potřeba nic tak hloupě materiálního, pokud lidé umějí vést dialog, bohužel má zkušenost mě poučuje o tom, že lidé prostě vést dialog neumějí.

Protože jde o zástupný předmět, který má pouze symbolickou funkci, není přesný vzhled řečnického žezla důležitý. Může to být vlastně cokoli od propisky přes plyšového medvídka až po zkamenělou ježovku. Jen je důležité dbát na to, aby byl atribut jasně viditelný, když jej člověk drží v ruce.

Řečnická žezla se původně dělala i poměrně masivní, protože v případě kdy začal mluvit nebo dokonce křičet někdo, kdo v danou chvíli mluvit neměl, měl řečník právo si žezlem zjednat pořádek. Mimochodem české slovo pro „žezlo“ bylo původně „právo“. Však také „rychtářské právo“ označovalo často pořádnou pádnou sukovici, jež byla zároveň odznakem i nástrojem jeho vykonávání.

Doufám že nejsme ještě v neumětelství vedení dialogu tak daleko, abychom se museli mlátit, i když při pohledu na televizní debaty si leckdy říkám, že bychom toto pravidlo měli znovu zavést.

Jak se s takovým řečnickým žezlem zachází? Asi si říkáte, že je to vlastně jednoduché, ale věřte mi, že je to vlastně o něco složitější, než to vypadá.

Existuje několik způsobů používání řečnického žezla, které se zpravidla střídaly podle toho, jaký účel měla diskuse plnit.
Prvním příkladem je klasická diskuse. V tomto případě předával řečník žezlo následujícímu řečníkovi podle svého výběru. Řečníci se v tomto případě hlásili o žezlo zvednutím ruky. Tato metoda má jisté výhody. Především je zdánlivě snadno zneužitelná, ale opravdu jen zdánlivě. Pokud se k žezlu dostane někdo, kdo sám sebe rád poslouchá a nebere ohled na ostatní, pravděpodobně bude po prvním takovém výstupu na dlouho odstaven, protože se hned tak někdo neodváží dát mu právo mluvit. Podobné je to s urážkami a různými dalšími nepříjemnými zvyky. V tomto systému se prostě trestají jaksi samy.Používá se ve skupinách, kde se řečníci navzájem znají.

Druhý způsob je když je potřeba získat vyjádření od všech, kteří mají co říci k nějakému problému. I v tomto případě se řečníci hlásí, ale podle pravidla musí dojít na všechny. Protože tentokrát nejsou žvanilové motivováni omezovat svou žvanivost hrozbou že nedostanou příště slovo, musí existovat ještě jiný mechanismus omezení. Ve starověku k tomu sloužila klepsydra – vodní hodiny fungující v podstatě stejně jako přesýpací. Teoreticky by se pro stejný účel dala použít i kuchyňská minutka, ale vzhledem k tomu, že by byli řečníci po takové diskusi a desítkách zvonění asi poněkud neurotičtí, bych doporučoval podržet v užívání tiché přesýpací hodiny. Jejich přesnost je pro tento účel více než dostatečná.

Při třetím způsobu se řečnické žezlo posílá dokola a všichni s k určitému problému vyjádřit musejí, třeba jen jednoslovně. Jde v podstatě o způsob otevřeného hlasování.

Existují dva druhy napomenutí. Při prvním napomíná řečník žvanila, který mluví, aniž dostal právo mluvit tím, že zvedne ruku s žezlem a ukáže na něj. V případě že dotyčný neztichne, musí diskusi opustit. V druhém případě napomíná kdokoli řečníka tím, že mluví přesčas ukázáním na hodiny.
Pokud hned nezmlkne a nepředá žezlo, je opět z diskuse vyloučen.
Je poměrně důležité nedělat výjimky, protože pak samozřejmě hra ztrácí smysl a rozpadne se.

Takto přísně vedené diskuse mají mít určitý omezený čas, po němž může následovat volná diskuse.