Počet zobrazení stránky

sobota 14. května 2016

"Oběti obětí" versus "bestie od přírody"

Spory kolem islámu a náboženství vůbec s sebou nesou poměrně zajímavou otázku, kde se v systému bere zlo. Vlastně tu máme dva základní přístupy, které pravděpodobně představují jeden z příkladných případů falešného dilematu.

První z těchto postojů říká:

Lidé jsou dobří a zlí, zlí si z náboženství (svatých textů) vybírají zlé věci, dobří dobré. 

Tuto představu, kterou pracovně nazývám "bestie od přírody" tradičně propagují obhájci náboženství, postmodernističtí intelektuálové, projekt HateFree, rasisté a nacisté. Kromě nich ovšem takto uvažuje poměrně velký počet lidí, které by vás ani nenapadlo takto označit. Hodně podezřele nesourodá skupina.

Co pro tento postoj svědčí? Pokud znáte osobně nějakého věřícího, který je zároveň sympatický, pravděpodobně jste si stihli všimnout, že ne všemu ve svém náboženství přikládá stejnou váhu, dokonce některé části věrouky úplně vytěsňuje ze své paměti.

Dohledat náboženská zdůvodnění genocid a válek stejně přímo je poněkud těžší, ale díky tomu, že mnozí diktátoři propadají iluzi o svém literárním talentu, to není zase až tak těžké.

Zdálo by se tedy, že na ní něco může být.

Druhý z těchto postojů říká:

Lidé jsou v podstatě normální, bestie z nich dělá indoktrinace ideologií/náboženstvím. 

Tuto představu pracovně nazývám "oběti obětí". Těmito slovy totiž označil jeden z bývalých scientologů své několikaleté působení v této sektě.

Pro tento druhý postoj svědčí výpovědi členů sekt a náboženství, kteří je opustili i popisy náhlých změn chování u sebevražedných atentátníků těsně před zločinem. Nezřídka v popisu chování sebevražedných útočníků najdete slova jako "milý, nekonfliktní, populární..."

Tito lidé se část svého života chovali jako skuteční náboženští idioti (v některých případech to bohužel bylo také to poslední).

Ti, kteří svou náboženskou poblouzněnost překonali, někdy dokáží tento stav i velmi zajímavě popsat. Najdeme mezi nimi i lidi prokazatelně inteligentní, jako je třeba Matt Dillahunty nebo Ahmed Harqan

Proč si tito lidé nevybrali ze své víry to dobré? Proč se chovali buď jako idioti, nebo jako bojovníci proti systémové hlouposti?

Nechám tu otázku zatím otevřenou. 

Zkusme se zamyslet, co by to znamenalo při řešení kulturních konfliktů, pokud má pravdu jedna nebo druhá strana. 

Zastánci pozice "bestie od přírody" říkají, že část populace je prostě složená z nenávistných, závistivých a všeho schopných individuí. Tito lidé se budou chovat příšerně za jakéhokoli zřízení a pod jakoukoli ideologií. Mimochodem někteří diskutující na stránkách HateFree zacházejí až k tomu, že takto vykládají i nacismus. Jeden z administrátorů dokonce napsal:


Z právního hlediska je toto tvrzení správné. Pokud bychom jej ale brali do důsledku, znamenalo by to totální nenapravitelnost každého, kdo bojoval v 2. světové válce za Německo a v podstatě by to odůvodňovalo další genocidu Němců jako "špatných lidí". Ostatně naprosto stejný pohled měli nacisté na Židy. Takto lze v podstatě jakéhokoli člověka označit jako nepřítele (tedy jako Žida, islamofoba, nácka...) bez ohledu na jeho skutečné postoje a chování a odůvodnit tím jakkoli nelidské chování vůči němu.

To je  jeden z důvodů, proč naprosto stejný postoj o "bestiích od přírody" sdílejí také rasisté. V jejich podání nejde o islám samotný ale přímo o spiknutí "podřadných ras" proti bílé rase. Zlo je v jejich podstatě, možná přímo v genetickém kódu, proto (někteří) uctívají islám, protože je odrazem jejich skutečné povahy.

Na vyvrácení této představy by měl stačit jediný člověk se stejným genetickým základem, který by se podle této šablony nechoval, ale vlastně to není nezbytné. Prostě už víme, že názory nejsou součástí DNA.

Co nám o tomto všem řekne třeba poznatek, že v roce 2013 podle výzkumu PEW bylo 86% Egyptských muslimů pro trest smrti za odpadnutí od islámu? Tento názor je samozřejmě provázen dalšími podobně nepěknými a téměř stejně zastoupenými názory na ženy a nevěřící. Máme si snad myslet, že je Egypt opravdu líhní zmutovaných lidských monster, která se rodí už zlá, nebo tam řádí jakýsi myšlenkový supervirus, který z lidí dělá stoupence bez vůle slepě následující své náboženské učitele?

Asi ani jedno. Víte, je tu ještě třetí možnost. Lidé nejsou od přírody dobří nebo zlí, jsou obojí. Všichni. Rozlišování na dobré a zlé, je totiž až poměrně sofistikovaná dovednost, kterou zdaleka ne vždy používáme.  Většinu názorů na to co je dobré a špatné jsme si neudělali sami, ale převzali jsme je a náboženské morálky jsou primitivní, násilné, rigidní a zcela samozřejmě se liší.

Lidé navíc nejsou ani názorově a morálně příliš konzistentní. Zachovalo se množství výpovědí o válečných zločincích dopouštějících se neuvěřitelných zvěrstev, kteří dokázali být zároveň milujícími manželi a vzornými rodiči.

V egyptské společnosti, kde je naprostá převaha muslimů, nemusí téměř nikdo přemýšlet o radikálních příkazech týkajících se odpadnutí od islámu. Iluze falešného souhlasu je dokonalá. Ti, kdo mainstreamovým názorům nevěří, zpravidla mlčí, protože jsou ve výrazné menšině a tresty i za pochybnosti mohou být velmi kruté - například vyloučení ze společnosti (v nejlehčím případě).

Egyptští muslimové jsou tedy skutečnými "zajatci jeskyně ozvěn" - neslyší jiný názor než ten, který už mají. Velká část z nich pravděpodobně je schopna přemýšlet o tom, jestli je třeba tento konkrétní postoj dobrý nebo špatný, ale nejsou k tomu ochotni a ani k tomu nemají žádný podnět. A jaksi předem jsou od něčeho takového zároveň zrazováni.

Stejně tak mohu předpokládat, že se z obyvatel Německa nestaly naráz na počátku 2. světové války nenávistná a do základu zlá monstra, ale že podlehli úplně stejnému efektu jako současní Egypťané.

Právě konec druhé světové války nám může ukázat, že tito lidé dokázali v podstatě plně převzít poválečnou evropskou kulturu po své vlastní porážce. Teprve ale až tehdy, když dokázali přijmout, že jejich ideologie byla špatná a že bylo správné, aby padla.

(Jenom politický idiot by se ale snažil smísit dvě skupiny, z nichž jedna nebo obě mají výrazně genocidní tendence proti druhé.)

Zastávám tedy názor, že systémové zlo zcela samozřejmě pochází od lidí a může působit jen proto, že využívá principy, které jsou součástí naší přirozenosti. Je nebezpečné, protože je v systému i v nás a každý z nás je pravděpodobně při vynaložení určitého přesvědčovacího nátlaku zneužitelný. Ideologiím a ideologům ale velmi usnadňuje manipulaci s lidmi neschopnost a neochota nás samotných vytvářet si své vlastní morální názory na různá ideologicko-náboženská tvrzení.

Na jednu stranu je tedy velmi důležité označit jednoznačně nelidské ideologie (islám, nacismus, scientologii, komunismus...) a zavrhnout je jako celek, zároveň ale považuji za stejně důležité pojmenovat, co přesně na každé ideologii bylo to, co vedlo k jejímu zavržení. Čím dokázaly oslovit a najít v obyčejných lidech bestie.

středa 4. května 2016

Kořen nenávisti

Strach je kořenem nenávisti. Je ale nesmyslné tvrdit o někom, kdo cítí nenávist, že se jen bojí.
Bát se můžete z jasných a pochopitelných příčin a i nenávist můžete cítit z jasných a pochopitelných příčin. To ale ani ze strachu ani z nenávisti nedělá nic racionálního.

Nemyslím si, že by se zrovna národ Čechů choval nějak výrazně odlišně od jakéhokoli jiného národa. Proto za ně v tuto chvíli necítím stud, leda že bych cítil stud za lidstvo. Rozumím důvodům, proč se Evropané bojí, proč odmítají a nenávidí - necítí totiž nic menšího, než pád vlastní civilizace.

Jako mnohokrát v historii je ale zaměřují špatným směrem. Ti lidé, tím myslím přicházející muslimy, se většinou zatím skutečně ničím neprovinili. Přesto to jsou poslové zkázy, ano i ti nejnevinnější. Celý život byli připravováni na to, aby byli zneužiti a je téměř jisté, že tady v Evropě zneužiti budou, protože hlavním sponzorem zdejších rychle bujících mešit je Saúdská Arábie, respektive klan Saúdů a Katar, respektive dynastie al-Sání - šiřitelé wahhábismu a sponzoři terorismu.

Zatím všechno naznačuje tomu, že nejčernější vize mají pravdu. Průběh toho, co se děje odpovídá popisu v knize Kolaps od Jareda Diamonda. Všichni vidí nebezpečí, dobře jej znají, ale nereagují na něj, nebo na něj reagují nedostatečně.

Byli jsme varováni a měli bychom to varování brát vážně, protože pochází od lidí, kteří byli dříve na "druhé straně". Varují nás s nasazením vlastního života lidé jako Salman Rushdie, Hamed Abdel-Samad ( autor knihy Islámský fašismus), Kacem El Ghazzali, Ahmad Harqan, Aliaa Magda Elmahdy, Ayaan Hirsi Ali, Imad Iddine Habib ..




Při stávající muslimské migraci do EU se zdá že máme jen dvě možnosti: Vzdát se dědictví osvícenství a humanismu a tak ztratit to, pro co má smysl Evropu hájit, nebo se jich nevzdat a přihlížet zkáze vlastní civilizace.

Dosud přehlížíme to jediné řešení, které dává smysl a které je opravdu řešením - pravdu. Pokud se nemýlím, tak úcta k pravdě bývala také kdysi evropskou hodnotou.

Můžeme učit o islámu pravdu a byl by to ten nejtvrdší zásah, který může taková ideologie dostat. Říci, kdo byl skutečně Mohammed a jaká zvěrstva páchal on i jeho nástupci. Vlastně to ani nemusíme říkat my. Oni to řeknou, když jim dáme prostor. Vyrostli v islámu, znají jej zevnitř a hodně riskovali, když se rozhodli jej opustit. Museli mít hodně pádný důvod.

Lidé nejsou stejní, ale jsou si přece jen v některých věcech podobní natolik, že mohu předpokládat, že pokud by se skupina Evropanů octla na místě lidí z islámských zemí, podlehla by indoktrinaci v podobném poměru. Je to děsivé ale je v tom i naděje. Tak jako se my svým myšlením můžeme podobat jim, tak se oni mohou podobat nám.

Je přirozené nemít důvěru k nepřátelům, mít z nich strach, nebo je i nenávidět. Pokud je ale porazíme v jejich vlastní hlavě, už to nebudou nepřátelé.


Kontext

 
Jedním z dalších kontroverzních výroků, jichž se poslankyně dopustila byl status ,,nikdy nezapomeňte, že všechno, co Hitler v Německu udělal, bylo legální".

Přiznávám, že jsem byl dost překvapen, protože ten výrok samozřejmě znám. Je z dopisu Martina Luthera Kinga Jr. který poslal z věznice v Birminghamu a je to také jeden z nejvíce zneužívaných výroků současnosti.


Jaký byl tehdy kontext?

Nikdy bychom neměli zapomínat, že všechno, co udělal Adolf Hitler v Německu bylo "legální" a vše co udělali maďarští bojovníci za svobodu v Maďarsku bylo "ilegální". Bylo "nelegální" podporovat a utěšovat Židy v Hitlerově Německu. I tak jsem si jist, že kdybych žil v Německu v té době, byl bych pomohl a potěšil své židovské bratry. Jestliže bych dnes žil v komunistické zemi, kde jsou potlačeny některé zásady milé ke křesťanské víře, tak bych se otevřeně hlásil k neuposlechnutí antireligiózních zákonů této země.

Inu, M. L. King Jr. byl kazatel, co od něj jiného čekat. Byl jednou z postav, které na několik desetiletí vylepšily (celkem nezaslouženě, neboť ve stejné době se dělo množství hrůzných církevních kauz) pověst náboženství, jako cesty smíru a dokonce sociálního pokroku. Především bychom ale měli brát vážně to, že tento odstavec v dopise byl věnován násilnému potlačení maďarského povstání roku 1956.

Šlo o příklad situace, kdy jednat v souladu se zákonem je nemorální a jednat morálně je nezákonné.

 V současnosti nejčastěji používají tento citát odpůrci potratů. I když mám k jejich výkladu morálky hodně podstatné výhrady (například tu, že život dospělé ženy považuji za cennější než "život" právě oplozené zygoty) musím uznat, že jde přinejmenším o střet dvou naprosto odlišných etických systémů.

Jenže v tomto případě nešlo ani o to. Citát byl vyrván ze všech souvislostí a použit v opačném významu, než měl.

V případě Naz Shahové jsou přinejmenším dvě slabá místa:
1.) Věděla Naz Shahová  jaký význam měla ta věta v plném kontextu, nebo ji použila skutečně jako obhajobu holokaustu?
2.) Jak stranické orgány dokázaly doložit, že byla citace míněna v rozporu s původním významem?

Je samozřejmě možné, a doufám, že to tak je, že celkový kontext sdíleného obsahu byl dostatečně jednoznačný, ale přece.

Podobný, i když méně dramatický příběh představuje použití citátu "Náboženství je pohádka pro lidi, kteří se bojí tmy." Věřící na něj hbitě odpovídají bonmotem Johna Lennoxe: "Ateismus je pohádka pro lidi, kteří se bojí světla." Jenže ani oni ani John Lennox netuší, na co vlastně odpovídají.

Ten citát je připisován Stevenu Hawkingovi,  jak se můžeme dočíst z přepisu rozhovoru, který poskytl britskému deníku Guardian.:

"Na mozek se dívám jako na počítač, který přestane fungovat, když se porouchá některá z jeho součástek. A pro rozbité počítače neexistuje žádné nebe ani posmrtný život. Je to pohádka pro lidi, kteří se bojí temnoty." 

Věřící, který zná jen tento odstavec, pak samozřejmě může propadnout představě, že víra a znovuzrození je ono "světlo". Nic ale není tak daleko od reality. Temnota neznalosti, která plodí démony je příměr hojně používaný Carlem Saganem, který jím odkazuje na osvícenectví.

Proto symbolem světla v démonském světě neznalosti je věda - doslova jako svíčka rozhánějící temnotu.

V současnosti jsme svědky toho, že lidé bývají trestáni (a nejen svými politickými stranami) za výroky na sociálních sítích. V takových kauzách pak figurují výroky bez celkového kontextu.

Je horší "mlít muslimy do masokostní moučky" než "vázat stranické knížky ČSSD do kůží členů ODS"? Paradoxně oba tyto výroky mají nebezpečnost vzhledem ke svému kontextu velmi malou, přestože zní nesmírně drasticky.

Asi bychom naopak měli být velmi rozrušeni představou, že by za ně byli lidé trestáni například vězením. 

Na druhou stranu výrok "Právo šaría vůči ženám je velmi moudré. Evropa to pochopí" nezní sám o sobě nijak drasticky. Zdá se dokonce, že v něm chybí aspekt výhružky. Pokud jej ale spojíme s kontextem, kterým mohou být například právní zábrany ohlášení znásilnění (v zemích používajících šaríju jako základ zákonodárství), dostane hrozivé rozměry.

Jakmile se dostaneme k trestním postihům za slova, nelze jejich kontext přehlížet. Jenom si zkuste představit možné kontexty výroků jako "Já tě zabiju!" nebo "Nabízím vám ochranu."
Kontext, nikoli intonace, tvoří rozdíl mezi sdělením a hrozbou, mezi prosbou a vydíráním.
Proto by pouze za slova neměli být lidé trestáni, ale za jejich kontext, za ten ano.