Islám je super, migranti jsou uprchlíci a proto nepřijímáme nikoho

Spousta lidí teď má problém s vysvětlováním, kde se vzala taková vlna odporu vůči uprchlíkům. Největší pitomci mezi nimi mají jasno - jsme prostě národ xenofobních nácků a všude hlídkují  mlátičky z IvČRn.

Mám na to jinou teorii, která se mi jeví jako mnohem pochopitelnější - lidé nevěří své vládě a soudům. Ano, ani těm českým, ani těm evropským.

Mají k tomu důvod, protože vlády, policie a soudy v zemích s početnější muslimskou menšinou v těchto situacích pravidelně selhávají a není důvod věřit, že bychom měli o tolik lepší (výkonnější, silnější) policii a soudnictví než třeba Belgie, Velká Británie nebo Francie. Tuto jistotu jim vláda ani média dát nemohou, dokáží ale očernit protivníka.

Proto je podle našich médií hnutí Islám v České republice nechceme  proti imigraci ve smyslu migrant = uprchlík. Poznamenávám, že neexistuje žádný dokument, tohoto hnutí ve kterém by se opravdu IvČRn stavělo zcela proti imigraci.

Ve středu tohoto hnutí jsou totiž potomci imigrantů i imigranti a rozhodně nejde o nějakou "rasově čistou" společnost už proto, že by asi bylo vyloučeno aby se tahle skupina shodla vůbec na nějaké rase. Ostatně u některých z nich je těžké odhadnout i jakého jsou pohlaví.

Proč tedy musí být tohle hnutí proti uprchlíkům? No protože je islám přece super! Je to přece náboženství míru ne? Říkal to papež i dost našich politiků.

Víte, tohle je vlastně vůči uprchlíkům, tedy těm skutečným uprchlíkům strašně odporná propaganda. Nejen česká, ale i evropská média se snaží seč mohou obrátit diskusi o islámu v diskusi o Afričanech (aby byla rasistická) a diskusi o ekonomických nebo dokonce nábožensky motivovaných migrantech v diskusi o uprchlících. Stavějí tedy skupiny, které jsou proti posilování islámu do role nepřátel uprchlíků.

Česky se takovým diskusím říká "já o koze, on o voze".

Uprchlíky, tedy skutečné uprchlíky bychom přijímat měli, i když by nám asi nemělo být jedno před čím prchají. Prchat se dá i před trestem za skutečný zločin. A samozřejmě by nám nemělo být jedno v jakém množství, protože se musíme vejít do ekonomických a sociálních limitů státu.

Na druhou stranu neexistuje morální povinnost přijímat ekonomické migranty a samozřejmě také ani zastánce ideologií, jako je třeba islám,  které si kladou za cíl rozvrácení práva a státu.

Dokud je ale oficiálně islám super, budou média vykreslovat Čechy jako rasisty a nepřátele veškeré imigrace. Pokud bude celý spor mediálně unášen tímto směrem, pravděpodobně nakonec zablokuje možnost přijímání uprchlíků úplně. Buď kapacity určené pro uprchlíky zaberou ekonomičtí migranti, nebo (takto vyprovokovaná) vlna odporu zastaví imigraci nadobro.

Půl pravdy o Africe

V televizní "diskusi"  (ano toto slovo je třeba psát v uvozovkách, protože o žádnou diskusi nešlo) Máte slovo, "moderované" (i toto slovo si zaslouží uvozovky) Michaelou Jílkovou, se Milan Kohout pokusil o jakousi angažovanou performanci na téma rasismus naruby.

Problém je že se totálně minul tématem, protože odmítání kvót není odmítání uprchlíků. Ve skutečnosti tam byla závažná témata tři. Nikdo s nimi nepohnul, nikdo nebyl schopen je přijmout a zamyslet se nad nimi.

První je oprávněný strach z islámu, přesněji jeho nejsilnější tedy sunnitské větve. Což je ta větev islámu, k níž patří 90% muslimů a která vládne třeba v Saúdské Arábii, Afghánistánu nebo Pákistánu. Ta kterou uznává Boko Haram a IS. Docela dobrý důvod zjišťovat, kdo se to do Evropy vlastně plaví.

Druhé téma je jestli to Evropa vůbec zvládne. Tedy jestli z čistě demografických důvodů tento příliv naopak nezastavovat, jako v případě Austrálie, prostě proto, že Evropa je nejen menší než Afrika, ale také proto že Evropa už je hustě osídlená. Ano, Evropa využívá zdroje ostatních kontinentů dost podobně jako třeba Japonsko, prostě proto, že domácích zdrojů tolik nemá. Paradoxně Afrika je vlastně na zdroje bohatá.

Třetí téma zastávané právě Milanem Kohoutem byl historický vztah Evropy a Afriky. Až na paušalizaci (předpokládám záměrnou, po vzoru paušalizace typu "Afričané"), je ta představa Evropy bohatnoucí z Afriky vlastně správná. To co považujeme za rozkvět moderní civilizace bylo zároveň rozkvětem otrokářství a kolonialismu.

Kdyby existovalo něco jako "historická spravedlnost", což je ovšem jeden z nejnemorálnějších principů pocházejících ještě ze starověku (trestání synů za hříchy otců), pak by asi bylo správné, kdyby si Evropané opravdu vzali Afričany domů a zdarma je živili.

Problém je, že tohle je vlastně půl pravdy a půl pravdy je celá lež. Právě pocit nápravy historické nespravedlnosti vedl k obrovské snaze o humanitární záchranu Afriky. Jak často děláme strašlivé věci právě ze soucitu!

Evropa zabila Afriku dvakrát, poprvé chamtivostí a podruhé soucitem.

Humanitární pomoc dokázala v mnoha oblastech zničit zemi důkladněji než plošné bombardování. Na to co se vlastně stalo nemůžete přijít, pokud si neuvědomíte, jak opravdu funguje jednotlivec ve společnosti.

Nejsilnější motivací lidí pro práci je (ještě mnohem více než třeba peníze) jejich společenské uznání. Tím nemyslím ještě společenskou úroveň ale prostě samotné začlenění do společnosti. Lidé potřebují pocit vlastní užitečnosti pro společnost, to jim dává pocit naplnění a seberealizace.

Teď si představte situaci, kdy všechno,čím byste mohli být společnosti užiteční právě vy, dostáváte zdarma z nějakého jiného zdroje. Nejen že takový stav totálně rozloží ekonomiku, protože věcem zdarma nelze konkurovat, ale rozloží i sociální vazby, protože nikdo není užitečný. Ani nemůže být.

Kdybych to převedl do nějakého obrazu, tak si zkuste představit evropského továrníka, vlastnícího otrokyni, která na něj nesmírně tvrdě dře, ale nedostává za to žádnou hodnotu, ani finanční, ani společenskou.

Továrníkův syn, se ale zamiluje do dcery otrokyně a řekne si, že ji vynahradí všechno, co jeho otec upřel její matce. Namísto příležitosti k seberealizaci jí ale zahrne věcmi aniž by jí dal poznat jejich hodnotu. Cokoli by kdy chtěla dělat, udělá někdo jiný za ní.

Všichni nějak víme, že tohle nedopadne dobře. Buď mu ve vzteku zapálí dům, uteče mu s milencem a společně jej vykradou nebo ji jednou najde ve vaně s podřezanými žílami.

Kohout v podstatě ve svém vystoupení radil, abychom byli takovými milionářskými synky. Jenže my už jsme jimi vlastně pro některé africké země byli. To co se děje teď je toho důsledek.

Nejsem militantní, jsem nas*aný ateista

Tak mi byla navržena společná křesťanská modlitba a dotyčný byl velmi překvapen že jsem nejen nebyl nadšen, ale že jsem byl opravdu silně nenadšen.

Ano uráží mě to. Nevím, co si který křesťan s tímhle kompenzuje ale všichni se při tom tak teple usmívají, že mám sto chutí tomu jejich úsměvu fyzicky ublížit. Jen sebeovládání mě vede k tomu, že to neudělám, ovšem při stupňování těchto nabídek je jen otázka jak dlouho.

Tak podívejte se křesťani, pořád melete něco o toleranci a respektu, tak mě sakra tolerujte a respektujte! Nepamatuji se, že bych se posledních deset let pokoušel konvertovat nějakého křesťana na ateistu, protože vím, že to nejde. Dokud mu v té hlavě něco neřekne, že s jeho vírou není něco v pořádku, tak se nad tím ani nezamyslí.

Myslíte si, že děláte něco super? Ne neděláte, říkáte mi, a to prosím bez jediného rozumného argumentu, že bych měl předstírat že jsem věřící. Proč? Co to má za smysl? Myslíte si, že nabídka abych byl na chvíli pokrytec, je něčím dobrá?  Nebo co to sakra je? Opravdu v tom vidíte nějaké dobro? Ve lži?

Já se totiž jinak ani modlit k vašemu bohu nemohu než jako pokrytec, protože na jeho existenci prostě nevěřím. Co je sakra na tom tak složitého? Ateista to je ten co nevěří v boha, na boha, na bohy, v bohy a sbohem!

Tak proč je vaší první reakcí, když zjistíte, že jsem ateista, že mě chcete přesvědčit abych se modlil?
Copak vám fakt nic v těch vašich dutých hlavách neřekne že je to kravina?

Co víc, proč předpokládáte, že mám nějaký důvod tohle dělat? To kdyby za vámi přišel uctívač golgotskýho hovnodémona, tak se mu budete taky klanět, nebo máte pocit že akorát to vaše vyznání může někomu nabízet modlení?

Nedochází vám jako trochu, že můj postoj k těmhle věcem je důsledkem nějaké životní cesty, nějakého úsilí o pochopení. Ne, podle vás má jen ten váš světonázor s božskou zombií nějakou cenu a každý, kdo o něm slyší musí z fleku konvertovat, nebo to alespoň předstírat, protože jinak bude děsně netolerantní.

A ještě něco, nejste první. Možná jste si nevšimli, ale žiju tady už pár desítek let. Opravdu nejste první, kdo za mnou s tímhle přišel. Mám toho vašeho otravování plný zuby. To si myslíte, že celou tu dobu čekal ten váš bůh na vás, aby vám dal úkol přimět mě k modlení? Z toho čiší taková příšerná skromnost!

Nedochází vám, jaká je to duchovní onanie? Dokonce i ve chvíli kdy vás pošlu tam, kam bezesporu i s touhle nabídkou patříte, tak se budete cítit tak úžasně nadřazeně.

Vím, že vás hanba nefackuje, ale měla by. A měla by přitlačit.

ČTK - Příběhy migrantů

Nevím, co vedlo redakci BBC a ČTK ke zveřejnění čtyř příběhů  migrantů z těch, kteří do Evropy připlouvají na lodích. Celé to na mě totiž působí rozpačitě až nepříjemně. Vlastně k těm lidem v nouzi necítím ani malou sympatii. Buď v těch příbězích něco skutečně podstatného chybí, nebo, což by bylo horší, je v nich všechno, ale pak není vůbec žádný důvod takovým lidem poskytovat azyl. Možná by to tedy mohla být i pravda.

První příběh je o muži jménem Staf Mustapha, 34 let, který šel z Ghany do Makedonie. Pokud to nevíte, tak Ghana je součástí Commonwealthu asi jako Austrálie. V řadě ohledů je ghanský politický systém odrazem modelů z Velké Británie a Spojených států amerických.

Cože? Tak proč tady můžete číst o umírání v poušti kvůli cestě do Evropy? V Ghaně samozřejmě žádná válka není, ta cesta pouští s umíráním přátel a tím vším je tedy jen cesta za vysněným zlatým teletem.

Líčení navíc vyvolává dojem, že se Staf Mustapha mohl podílet na vraždách spolucestujících. Vůbec se nedozvíme, proč se na cestu vydal, tedy zda se octl v bídě, kterou nemohl řešit v Ghaně, nebo jestli dokonce prchal před zákonem.

Druhé vyprávění budí dojem, že jde o příběh ženy, ale ve skutečnosti je to příběh úplně jiný.
Ahmad cestuje se ženou Latífou a třemi syny, ze Sýrie do Německa.
Jistě, Sýrie není právě teď úplně ideální místo k životu, jenže podle všeho vede jeho cesta přes Turecko, Řecko, Makedonii, Srbsko a Maďarsko až do Německa.

Hlavní část útěku je tedy vlastně z Evropy (Turecka) do Evropy (Řecka). Opět už nemáme co dělat s útěkem před něčím ale s během za něčím.

Ve třetím příběhu "prchá" Umm Mutásímová a její dcery, ze Sýrie do Německa, jenže ve skutečnosti vlastně neprchá ze Sýrie ale z Egypta, protože nejprve uprchla ze Sýrie právě tam.

Mohli bychom se domnívat, že osamělá žena byla prostě v nouzi potom, co ji opustil syn, který rodinu živil a že měla problémy sehnat zaměstnání protože byla v muslimském světě samotnou ženou, jenže na konci příběhu se dozvídáme, že její manžel zůstal v Egyptě a doufá, že bude moci přijet za ní.

WTF?

Pokud by byla Umm Mutásímová stíhaná exmuslimka, dával by takový útěk smysl a nemusel by se ani psát v uvozovkách, jenže nic takového v příběhu není. Žena s dcerami prostě "prchá" za jedním ze synů do Německa. Opět to není cesta odněkud, ale někam.

Čtvrtý příběh má být útěkem osmnáctiletého Umara Gassama z Gambie do Itálie. Jenže Umar zjevně není Gambijec, ale Senegalec.

V Senegalu ale rozhodně není žádná válka, naopak kroky současného prezidenta Mackyho Salla jsou překvapivě liberální. (Macky Sall je liberální muslim)

Umar ale odešel studovat do Gambie, což je příkladná banánová diktatura. Co asi mohl v této podivné zemičce studovat se neodvažuji odhadovat. V obou zemích je dominantním náboženstvím sunnitský islám.

Buď v příbězích něco podstatného chybí a pak je možná důvod těmto lidem udělit azyl, nebo v nich chybí něco ještě podstatnějšího a pak by se jimi měla zabývat nejen cizinecká policie.


Víte, ten popis ani v jednom případě nepřipomíná vlastně válečnou emigraci, připomíná něco úplně jiného - zlatou horečku.