Co jste to udělali s mým multikulturalismem?

Pořád teď slyším, že multikulturalismus zklamal, že je to diktát, hrozba a nevím co ještě.

Chtěl jsem vám říct, že celý můj život byly mé nejoblíbenější příběhy multikulturní - Ikárie XB-1, Alenčiny prázdniny, Star Trek, Babylon 5...i ten krteček má za kamarádku myšku, což je biologicky vzato úplně jiný živočišný druh. Prostě celý život se učím že lidé jsou různí a že se mohou doplňovat, dokonce, že je to dobré.

Asi nejvíce mezi nimi trčí postava Spocka, který jako mimozemšťan na pozemské kosmické lodi už jen svým původem a vzhledem jakoby říkal: "Nepřipadáte si trapně, když se vy lidi hádáte kvůli svým odlišnostem?"
Ty příběhy se snaží řešit jeden z nejvážnějších problémů lidstva: Jak snášet vzájemné odlišnosti? Jak vůbec přežít spolu?

Stále ještě se učím chápat, jak moc jsou skuteční lidé opravdu různí, že jsou si navzájem nebezpeční a přece si přejí se navzájem setkávat. Kolik kliček a triků dokáží vymyslet, jen aby se navzájem nepozabíjeli! Pořád mě to udivuje a o to víc cítím obdiv k těm, kteří taková pravidla dokáží formulovat a prosadit.

Jednu věc si ze všech těch příběhů pamatuji velmi dobře. Nikdy nedošlo k dohodě, pokud všichni jen trvali na svých požadavcích a historických křivdách. Zrovna tak nikdy nedošlo k dohodě, pokud jedna strana byla ochotna k ústupkům a druhá ne.

Není to ale jen ve smyšlených příbězích. Celé mé dětství jsem žil ve stínu  studené války, která stále hrozila přerůst ve velmi horkou. Ten konflikt byl naprosto neřešitelný, dokud se obě strany stavěly jen za to, čemu věří. Přesto byly momenty, kdy byla hrozba zažehnána nesmírně rychle (v době Karibské krize), když byly obě strany přinuceny použít rozum.

Naše emoce a soukromé víry nám mohou být dobrou motivací, ale fatálně selhávají, když dojde na hledání řešení. Nejen strach, vztek, nenávist, ale dokonce i soucit jsou v takových chvílích nepřáteli rozumu.

Je to stejný důvod, proč se kapitáni malých lodí nemají přibližovat k potápějícím se zaoceánským parníkům - mohou více lidí ohrozit, než kolika mohou pomoci (včetně vlastní posádky).
Následující video si prosím pusťte od 7 minuty (John Hunter má poměrně dlouhý úvod). 




Už kdysi jsem sem tohle video dával, teď bych ale rád upozornil na dva příklady, které John Hunter uvádí.
První případ představuje vlastně "trolley problem", dokonce podaný o mnoho lépe než v původním zadání. Holčička jedná čistě utilitaristicky.

I v druhém případě je vlastně řešení utilitaristické, přestože jej Hunter interpretuje jako "spontánní akt soucitu". Ve skutečnosti v něm soucitu moc není. Úkolem bylo nastolit světový mír a v daném případě vyřešit chudobu. Je to ale (tak jak je uvedeno) možné jen proto, že hra dále nepokračuje. V reálném světě by podobné řešení nefungovalo.

V obou případech řeší děti velmi dobře zadanou situaci. Vnímají ji jako určitý úkol pro rozumové řešení - jako logickou hru.  Tedy způsobem, kterým zpravidla hry chápeme.

V současnosti ale žijeme ve světě, kde je chráněno iracionální chování a rozhodování a to dokonce (či spíše především) i v politice.

Náboženství (ale i vědomí národa a další tribalistické motivační systémy) se vyvinuly ve vzájemné konkurenci, proto jsou přirozeně vzájemně nepřátelské a plné předsudků. Zatímco národní aspekt je už poněkud potlačován, stále ještě takto společnost nevnímá hrozbu náboženství.

Pokud totiž chcete budovat světový mír na náboženství, existuje pro to jen jediný způsob - totální dominance. Tento způsob vždy vede nejprve k válkám, které se mohou táhnout přes celá staletí a jejich výsledek není nikdy trvalý.

Téměř všechny větve křesťanství a všechny větve islámu si činí nárok na světovou dominanci. Ve chvíli, kdy náboženství zasahuje do politiky států, tu máme v podstatě další studenou válku.

Postmoderní fantazie o tom, že jsou si kultury (národy, náboženství, světonázory) rovny, přestože některé jsou spravovány více rozumem a jiné vizemi pod vlivem drog, nebo náboženskými texty, prostě nejsou pravda, pokud zároveň nedáme rovnítko mezi wellbeing a  utrpení, prosperitu a vyhynutí.

Tento typ multikulturalismu opravdu nefunguje.

Ve skutečnosti existuje jen jediná skutečná kultura - kultura rozumu (a nemusí být jejím hlavním nositelem nutně naše - atlantická civilizace). Vše ostatní, čím se současné kultury od sebe odlišují, jsou místní zvyky a pověry. Nemáme, a ani nikdo jiný nemá právo podřizovat lidský rozum, práva a individualitu místnímu folklóru.

Naopak v zájmu přežití a soužití bychom měli problémy řešit rozumem, což znamená podřídit mu zcela všechny ostatní názory.

Různé kultury a různá náboženství spolu žít nedokážou, ale lidi... lidi ano.

Zóny nenávisti

Boj proti nenávisti je novým druhem kýče a vlastností kýče je to že nadnormativně stimuluje lidské pudy, ale přesto nedokáže dostát té kvalitě, za kterou se vydává.
Podle toho také ten boj s nenávistí vypadá.

Pokud měl projekt Hate Free Culture opravdu za cíl boj proti nenávisti, tak zklamal na celé čáře.

Jak se tohle stalo? Vždyť na stranu Hate Free se nestaví pouze nenávistní idioti a ani lidé, kteří pro ně píší články nebyli pouze muslimští, či jiní radikálové. Proč tedy jde z tohoto projektu tolik nenávisti, navíc, když bylo jeho posláním (pokud tomu máme věřit) proti nenávisti bojovat?

Nebyla to žádná z chyb, které se jeho organizátoři a přívrženci později dopustili. Bylo to nastavením. Vlastně je to neskutečně nebezpečný sociální experiment, velmi podobný tomu ze Stanfordu.

Skupina Hate Free dostala jen tak pověření aby bdila nad morálkou, přičemž viníci se podle této logiky mohli provinit pouhým pocitem.  Ano nejsme nikdy úplně schopni ovládat své emoce, pouze jejich vnější projevy. Především ale pocity nejsou zločin!

Tahle hra šla ale ještě mnohem dál a zatím ji nikdo nechce zastavit. HF skupina (respektive kdokoli z ní) může ostrakizovat kohokoli tím, že jakýkoli nesouhlas má právo označit za projev nenávisti. Se státní oporou za zády je to pořádně odporná věc. Stalo se tedy to, co se logicky stát muselo.

V první řadě označili bojovníci s nenávistí všechny, kteří měli nějaké námitky k nepříjemným společenským tématům za nácky a rasisty.* Tedy všechny, s nimiž měli jakýkoli spor. Pokud to nešlo, začali alespoň dlouze rozebírat jejich "nenávist" k jiným společenským hodnotám. Dosáhli toho, že se kritici v jejich blízkosti začali cítit opravdu nepříjemně. Zároveň tak zablokovali jakoukoli naději na diskusi.

Pak oblepili pár podniků samolepkami aby oni vydělení věděli, že se mají cítit nepříjemně i tam. Dalším krokem bude pravděpodobně vytvoření městských zón, kam lidé, postižení xenofobií, islamofobií, nebo prostě jen odůvodněnými pochybnostmi, nebudou mít přístup.

Tedy, oni tam samozřejmě mít přístup budou, ale prostředí jim tam bude natolik nepřátelské, že tam raději nevkročí, jako už nechodí do takto označených kaváren.

Nápis Hate Free Zone ve skutečnosti neznamená zónu bez nenávisti, ale zónu nenávisti k lidem s odlišnými názory.

Něco takového tu samozřejmě vždy bylo. Různé názorové skupiny se scházejí ve "svých" klubech, hospodách a kavárnách. Pokud ale začne takový přístup razit stát (a toto je státní akce), smrdí to diktaturou na kilometry.

Nepotřebujeme žádné radikální muslimy, když si NO-GO zóny nakreslíme sami.


Aby bylo jasno, nejde o to že by to někdo z nich chtěl, jde o to, že tohle mohli. Pokud něco víte o lidské psychologii a konfirmačním zkreslení, pravděpodobně vám dochází, jak nebezpečná hra to opravdu je.

Také znáte lidi, kteří hořekují nad tím, jak naše společnost "zhnědla"? Víte proč? Protože ji tak vidí. Lidé měli vždy nenávistné kecy, především na revizory a bachaře. Nemůžete čekat, že se k nové kastě morálních revizorů budou chovat jinak.  Kdy začnou ti osvícení a bez nenávisti ty ocejchované pronásledovat protože jsou to přece "náckové" a ne lidé? Nebo už začali?

Ostatně nehrají to poprvé. V historii máme spoustu mravokárných skupin, ať už zřizovaných státem nebo dobrovolnických, které se zaměřovaly na morální maxima. Obecně lze o nich říci, že důsledky jejich snah byly vesměs negativní.

Je to také jeden z důvodů, proč máme mezi lidskými právy svobodu svědomí.

Ostrakizovat lidi za jejich emoce, byť by to byly emoce tak silné a negativní jako je nenávist, by mělo být nepřípustné všude, kde platí lidská práva.

Zastavme to! Čím dříve, tím lépe!
Zastavme to, a začněme spolu zase mluvit.



*Přičemž smísení islámu s tématy rasismu a šikanování leseb, gayů, bisexuálů a trangender osob je hodně ošklivá kombinace. Stačí aby se vám nelíbilo něco, cokoli z té odporné muslimské věrouky (třeba to že nabádá k vraždám odpadlíků od islámu)  a najednou nikdo neví, jestli náhodou nemáte něco také proti jinak sexuálně orientovaným lidem nebo třeba Vietnamcům. Můžete být i v médiích obviněni z věcí, které jste nikdy takto nemysleli. Absurdní - obhajujete i své nevyřčené myšlenky. (Je to trochu podobné tomu, když křesťanští radikálové obviňují své oponenty z pedofilie.)