Nevidím zlo!

V článku Má zkušenost s muslimy - co si o nich opravdu myslím  jsem psal o tom, jak pokřiveně vnímají svět muslimové. Krátce na to jsem byl ale konfrontován s názorem, který byl ještě radikálnější. Základní zápletka této diskuse se točila kolem pozvání zástupce Kuvajtu - země která trestá homosexualitu deseti lety vězení a ateismus až sedmi - na akci Hate Free snídaně v rámci Prague Pride (tedy fesivalu pořádaného homosexuály hlavně pro homosexuály).

Tato akce byla prezentována jako společná snídaně muslimů, židů, křesťanů, ateistů a lidí různých etnických či jiných skupin. 

Nedalo mi to a na Facebooku jsem jejich fotogalerii okomentoval takto:

Asi vám vůbec nedochází, co děláte. Dostali jste prostor na akci podporující liberalizaci a organizované lidmi s minoritním sexuálním zaměřením a pozvali jste zástupce brutálního režimu který takové lidi posílá do kriminálu za to že jsou tím čím jsou? Koho pozvete příště? Někoho z klanu Saúdů nabo rodiny as Sání? Možná by bylo ideální pozvat třeba Mugabeho nebo někoho z Kimů. Ano asi bych na takovou snídani opravdu neměl žaludek.

Odpověď se můj mozek tak nějak zdráhal přijmout:

... no zástupce brutálního režimu očividně nikoho z účastníků snídaně do kriminálu neposlal, dokonce bych řekl, že nedošlo ani k té nejmenší hádce nebo odsedávání od Vámi tvrzených minorit. Jak si to tedy vysvětlujete?

Po nějaké další konverzaci jsem se k tomuto tématu vrátil:

Pořád bych se to ale snažil vrátit k tomu, že zatímco jeden muslim si to v hlavě srovnat může, tak představitel náboženské diktatury prostě reprezentuje diktaturu. 

odpověď:

V tomhle se ovšem liší naše pohledy. Já bych na snídani v daný okamžik hovořil s člověkem. S jedním člověkem. Nikoliv s diktaturou nebo státem. Vedli bychom dialog o vzájemných názorech, postojích k různým věcem a v rámci této diskuze bychom spolu mohli a nemuseli souhlasit, mohli a nemuseli bychom své názory navzájem odmítat. Vy byste tam seděl s představitelem diktátorského režimu, já s člověkem vyznávajícím islám. A přitom oba bychom seděli s tou samou osobou. 

Opravdu může někdo tak dokonale oddělit člověka od jeho práce? Stále se bavíme o "představiteli" tedy o člověku, který režim svou vlastní osobou zastupuje.

Víte, jedna věc je, že se jako dejme tomu novinář nebo politik mohu bavit vlastně s kýmkoli. Je to součást mé práce (je to příklad, nejsem politik). Mohu dělat třeba rozhovor s doktorem Jaroslavem Bartákem nebo se spartakiádním vrahem Strakou. V tu chvíli si s nimi budu povídat jako s lidmi, ale i kdyby jejich vyprávění bylo sebepoutavější a vystupování dokonalé, nezapomenu koho mám před sebou. Rozhodně si takového člověka nepozvu na večírek natož na snídani.


Tady je přitom člověk, který nebyl odsouzen, neodpykal si trest, ale právě teď v tuhle chvíli se zločinci kolaboruje. Navíc se nebavíme o nějaké mé soukromé snídani. Šlo o reprezentativní akci, která měla jediný cíl - vzbudit mediální odezvu. Kdyby se kdykoli jindy kdekoli jinde sešlo třicet lidí na snídani, neštěkl by po tom pes.


Reprezentant diktatury tedy v tu chvíli dělal přesně to, co je náplní jeho práce - reprezentoval diktaturu. 


Pro mě je spíše těžké to nevidět. Jak to, že to někdo nevidí?


Částečná odpověď je v druhém vlákně diskuse. V té jsem dal odkaz na svoji kritiku České televize (prosím přehlédněte toho šéfa v názvu, tak jsem článek nenazval já). Proto tentýž člověk v následujícím komentáři nejprve cituje z mého článku:

"Je to o to smutnější a děsivější, pokud se taková propaganda zaměřuje už na děti. Seriál Kompas času, který Česká televize vysílala 24. 7. na dětském kanále Déčko, o islámu, například úplně vynechává podstatnou část činů proroka Mohameda. V podstatě zatajuje, že byl tento prorok mnohonásobný vrah a že také sám vrahy vysílal." - Petře, to myslíte vážně ? Takže já udělám pořad o pejscích pro děti a kvůli objektivitě tam dám také záběry, ve kterých psi trhají děti, napadají dospělé či šíří vzteklinu i s obrázky jejich obětí ve finálních stádiích nemoci? Nebo jim ukáži jiný pořad o fyzice a elektřině, kde ukáži spálená a rozteklá těla lidí, kteří se dotkli vodičů silnoproudu? Článek, který jste postoval, je v podstatě jeden velký blábol. Jen pro urovnání pojmů a dojmů: Neříká se tomu diskriminace. Říká se tomu svoboda projevu, popřípadě svoboda vyznání.

Ou cože? V případě zakladatele náboženství je důležitější vědět, že byl prorokem nějaké víry, než že byl masový vrah? Počkat Stalin, Hitler, Mao, Kim... proč se tedy o nich bavíme jako o zločincích a ne jako o zakladatelích ideologií? Ten příklad s pejsky jsem v téhle spojitosti nějak nepobral.  Tím více mě samozřejmě zajímalo, jak vlastně takový člověk myslí. Proto jsem reagoval:

Svoboda vyznání je pane něco jiného. Pokud si máte opravdu svobodně zvolit vyznání, tak vám především o něm nesmějí lhát a pokud je pravda tak hrozná, že by jí malé děti neměly vědět, tak by asi neměly být předem indoktrinovány v dětství ale měly by se s tou problematikou seznámit až na to budou mít rozum a žaludek.

V odpovědi v podstatě zopakoval to co již uvedl dříve, ale rozšířené o velmi osobitý výklad toho, co je to pravda:

Ale no tak! Svoboda vyznání ustanovená v naší ústavě i mezinárodním právu NIKDE neříká, že člověk nesmí ve vzdělávání dětí vynechávat informace (nejsem si jistý, kde jste v souvislosti s tímhle tématem přišel na LHANÍ). To se dělá na školách naprosto běžně víceméně ve všech předmětech. Dovedete si představit děs v očích malého dítěte, kdybyste mu v rámci povídání o pánu Bohu a Ježíškovi vyprávěl některé brutální příběhy ze Starého Zákona? Ve Vaší logice aplikované na další pole lidského života (protože proč by mělo být náboženství něco jiného? - zneužít se dá na světě v podstatě COKOLIV) vidím menší chybičku - při jejím použití tak děti nebudeme až do dospělosti učit v podstatě NIC - fyziku o atomech (atomová bomba) a elektřině (spálená těla, elektrická křesla), o zvířatech (útoky, nemoci), chemických sloučeninách a reakcích ani o mamince a tatínkovi (sexuální úchylky a nemoci, pokud možno i s obrázky (viz Vaše "...pokud je pravda tak hrozná, že by ji malé děti neměli vědět...měly by se s problematikou seznámit až..."). V tu chvíli nebudou mít děti rozum nikdy. To je prostě nesmysl.

Odpovídám:


Pozor! Naše zákony zakazují náboženství, která skrývají články svého učení! To je v našich zákonech. Nemusíte dětem ukazovat mrtvoly, ale říct jim, že je to smrtelně nebezpečné prostě musíte! Jinak se vaše dítě moc vysokého věku nedožije. Je to jedna z důležitých stránek učení - naučit se co je nebezpečné. Ano, dětem bych v předškolním věku rozhodně nečetl ani Bibli.

Můj oponent nakonec přece jen uznal, že na té mé argumentaci může něco být, za což má můj obdiv, protože něco takového mnoho lidí nedovede. Uvědomuji si ale zároveň že se asi poprvé setkal s těmito názory s nějakým odporem. 

Na celém tom rozhovoru je zajímavé, že on považuje za správné zatajovat informace o nebezpečí. Víte všichni lidé jsou v průměru velmi velmi mírně paranoidní. Myslím to v tom smyslu, že na neznámé věci reagují v první řadě jako kdyby představovaly nebezpečí. Tahle strategie se nám pro přežití osvědčila. Stejně tak se nám osvědčilo kolektivní varování před nebezpečím. Když zjistíme, že je něco nebezpečné, všechny kolem na to upozorňujeme a v první řadě děti.

Ať jsou to jedovaté houby, vosí hnízda, podezřelé bobule, ostré kameny, dráty pod napětím nebo cokoli podobného, vždycky instinktivně považujeme informaci o nebezpečí za krajně důležitou.  Jak se ale může člověk dopracovat do stavu, kdy věří, že ne jedno, ale všechna náboženství prostě nebezpečná nejsou? Dokonce nepovažuje za špatné ani lživé, když je informace o jejich nebezpečnosti vynechána!

Víte, vždycky jsem se tak trochu posmíval představě náboženství jako "mentálního viru". Byl jsem přesvědčen, že mechanismus působení musí být mnohem přímočařejší a jednodušší. Po této zkušenosti si už zdaleka nejsem tak jist. Pokud něco dokáže takto dokonale obejít a v podstatě zrušit náš vlastní obranný systém nejen vůči vlastním tvrzením, ale vůči všem podobným, je to mnohem víc, než co bych od mentálního viru čekal. To není mentální chřipka, to je mentální AIDS.

Má zkušenost s muslimy - co si o nich opravdu myslím

Některým lidem asi trochu neštymuje dohromady, že se o některých muslimech vyjadřuji jako o přátelích ale zároveň jsem tak tvrdě proti islámu. Povím vám tedy co si opravdu myslím o muslimech, ale na to musím začít trochu zeširoka.

Pravděpodobně všichni jsme četli, slyšeli nebo viděli nějak zpracovaný román Alexandra Dumase Tři mušketýři. Pokud nemáte v mozku úplný salát z posledního zpracování s plachetními vzducholoděmi, asi znáte podstatu toho díla, v němž jde o čest královny, aféru s náhrdelníkem a čtveřici přátel s ostrými kordy.

Možná vám jsou ty postavy opravdu sympatické, jenom magor by si ale opravdu přál zavádět tehdejší etiketu do moderní doby, natož způsoby, kdy je v pořádku kohokoli i pro domnělý prohřešek propíchnout.

Připomínám to samozřejmě jednak proto, abyste si uvědomili, že Evropa není tak příjemný svět příliš dlouho a také proto, že to celé má něco společného s etiketou, konceptem cti a dalšími archaickými věcmi jako je trest smrti za rouhání, nevěru nebo odpadlictví.

Takže za prvé vám jednotlivý muslim opravdu sympatický být může a může to být i skutečně dobrý a srdečný člověk prostě svou vlastní povahou. Stejně tak to může být ale hajzlík nebo skutečné monstrum - celá škála lidských povah je v tomhle náboženství samozřejmě zahrnuta.

Problém s muslimy je v něčem stejný jako s křesťany - je v tom, o čem neuvažují. I křesťané, kteří žili celý život u nás, kde je praktikujících křesťanů stejně, nebo možná i méně, než homosexuálů, věří že bez náboženství by neexistovala morálka. Dvě třetiny až tři čtvrtiny z nich vám budou tvrdit, že homosexualita je smrtelný hřích a polovina si bude myslet, že je léčitelná. Poměrně velká (ale neodhadnutelná) část z nich vám bude stejně přesvědčeně tvrdit, že skuteční ateisté neexistují. Velká část z nich si také myslí, že se ateisté modlí.

V tuhle chvíli mluvím o společnosti, kde je zhruba 36% deklarativních ateistů (tj takových, kteří to o sobě sami říkají), tedy více než každý třetí.

Teď si představte, že budu mluvit o muslimech, kteří vyrostli v islámské diktatuře, kde je v podstatě nemožné hlásit se k jiné víře než k islámu. Jejich rozhled v tom, jak lidé myslí nebo mohou myslet bude přiměřeně omezený. Pro ukázku je nejlepší prohlédnout si pár videí na kanálu  The Thinking Muslim, který by se spíše měl jmenovat Nemyslící muslim. Možná budete zaskočeni tím, že jde o nepříliš primitivnější variantu křesťanské argumentace.

Také muslimové si myslí, že víra je jediným zdrojem morálky, že se ateisté modlí, homosexualita je smrtelný hřích a věřící jsou nadřazeni nevěřícím. Je tam ale ještě něco a to považuji za mnohem vážnější. Je to jejich etiketa.

Muslimská etiketa je poměrně zvláštní, podmíněná jejich náboženstvím a podobně svázaná, jako etiketa na dvoře Ludvíka XIII. Podstatné je v ní to, co se nesmí říci. V první řadě nesmí muslim pohanět jiného muslima ani nesmí říci nic, co by ukázalo jiného muslima ve špatném světle. Nesmí jej dokonce ani zarmoutit! Samozřejmě není ani pomyšlení, že by něco takového udělal ve vztahu k islámu, Koránu nebo Mohamedovi.

V souvislosti s islámem je často citován koncept takíja - tedy povolené lži vůči nevěřícím. Tato etiketa ale není v islámu považována za lež. V některých krajích Afriky jde natolik do krajnosti, že když se zeptáte "Je tímhle směrem benzínová pumpa?" tak vám muslim automaticky přitaká, ovšem nikoli proto, že by si přál aby vám v poušti došel benzín a vy jste se stali kořistí supů, nýbrž proto aby vás nezarmoutil!

Muslimové jsou svým způsobem "největší sluníčkáři na světě", protože si říkají samé "dobré" věci. Jediní, o kom mohou říkat špatné věci, jsou nevěřící, polyteisté nebo heretici (muslimové z jiné větve např šíité x sunnité).

Nevím, jestli si dokážete představit, jak zkreslený obraz světa skutečně mají. nemalá část z nich věří, že sebevražední atentátníci nejsou muslimové, nevědí vůbec nic o Mohamedových zločinech, odmítají souvislost IS s islámem a přisuzují jeho zformování Izraelským tajným jednotkám, nepochybují o tom, že 11. září bylo dílem CIA.

Nic z toho nemůžete pochopit, pokud nevíte, jak si sami muslimové navzájem filtrují informace.

Je tu ale ještě něco, co má velkou obdobu  právě v aféře s náhrdelníkem. Pokud chcete v muslimském světě přežít, prostě musíte být pokrytec a to ve vlastním zájmu i v zájmu své rodiny. Měli byste vědět, že muslimské rodiny spolu v podstatě neustále soupeří v majetku i vlivu. (Ano, velmi podobně jako na královském dvoře Ludvíka XIII.)  Míru společenského vlivu přitom velmi ovlivňuje demonstrativní zbožnost. Proto čím modřejší má muslim modřinu na čele, tím víc je ceněn, čím zahastrošenější černé strašidlo, tím nafoukanější kráva se pod těmi hadry zpravidla skrývá.


Pokud se nad tím zamyslíte, dojde několik jinak těžko pochopitelných věcí.
Například:
Proč je v muslimském světě tak rozšířené domácí násilí?
Proč je tak málo ohlášených znásilnění muslimských žen? (i v Evropě a Americe)
Proč jsou tak rozšířené vraždy ze "cti"?
Proč je sebevražednost žen mnohem vyšší v islámských zemích, než kdekoli na světě?
Proč mají muslimové vždy pocit, že je zlo okolo nich, ale oni sami jsou čistí?
Proč neznají stinné stránky svého vlastního učení?

Prostě jde o to udržet obraz své víry a rodiny čistý za jakoukoli cenu.

V téhle spojitosti je nesmírně zajímavé srovnat muslimskou etiketu se symptomy groupthinku (skupinové hlouposti):

1. Iluze nezranitelnosti
2. Nepochybná víra ve vlastní morálku skupiny
3. Racionalizace, kolektivní odůvodnění rozhodnutí skupiny
4. Sdílené stereotypy a pohledy zvláště na oponenty, vnímání oponenta jako slabého, neschopného
5. autocenzura; členové odepřou kritiku, nikdo se neozve na protest, všichni se tváří, že souhlasí
6. Iluze jednomyslnosti (falešná shoda)
7. Tlak na disidenty, aby se přizpůsobili (znáte větší tlak než je trest smrti za kritiku?)
8. Samozvaní členové chrání skupinu před negativními informacemi

Muslimská víra vlastně přímo groupthing vytváří, protože právě tyto symptomy jsou v islámu chápány jako normální a žádoucí. Mimochodem díváte se na symptomy skupiny, která vedla k válce ve Vietnamu - tehdejšího governmentu USA.

Jde o stejný princip, na němž je postavena italská mafie. Jeho zajímavým prvkem je kolektivní rozhodnutí. V mafii, stejně jako v muslimských komunitách vlastně nikdo nikomu přímo neřekne, že má někoho zabít. Zpravidla dojde k jistému kolektivnímu rozhodnutí že by to "někdo měl udělat". Této výzvy se pak někdo (nebo i více lidí) z přítomných chopí a získá za to větší úctu skupiny. Fungují tak rodinné vraždy, fatwy, teroristické útoky i zahájení války. Předlohou k takovým řešením v islámu je sám Mohamed, který takto vyzýval k vraždám svých odpůrců. (Proto je téměř nemožné něco takového zastavit.)

Podstatné je, že se tento efekt projevuje až ve skupinách, které se jinak mohou skládat z lidí, kteří nemusí vypadat jako pošahaní konvertité snažící se dokázat celému okolí jak moc jsou věřící. Jednotlivě to mohou být třeba celkem sympatičtí kluci z Maroka, Tunisu nebo Egypta  (ano s muslimskými děvčaty a ženami z těchto zemí se většinou osobně moc nesetkáte).

Bojovníci s nenávistí - do poslední kapky krve

Poslední dobou se nám nějak rojí "bojovníci s nenávistí". Což o to, nenávist je vcelku nepříjemná emoce a když jí netrpíte je to opravdu fajn, jenže to asi nějak neumějí, protože každý jejich výstup mnoha lidem způsobuje spíš stavy zuřivosti, ale v každém případě fakt nepomáhají od nenávisti, spíše jí pomáhají rozdmýchávat.

Povězme si trochu, co to vlastně nenávist  je a jak funguje. Nenávist je emotivní vztah, řekl bych až určitá posedlost, hraničící s nepříčetností trochu jako prudká zamilovanost, ale jaksi naopak. Je vyvolávaná pocitem fatálního ohrožení, což je bohužel pocit, který některé uzavřené komunity vyvolávají systematicky.

Původně (v archaických dobách) byla nenávist celkem výhodná pro vztah lidí k dravcům, protože vedla k pronásledování lidožravých druhů a jejich vyhubení až na současnou hranici. V lidské společnosti je to trochu výbušná substance.

S nenávistí velmi silně pracují sekty, náboženství a politická hnutí. Očekávají, že je okolní svět bude nenávidět a díky tomu mají podobný - předem bojovný- vztah k okolnímu světu.

Dělají to tak nacistické skupiny, islámské skupiny, mnohé křesťanské sekty/společnosti/církve jako například jehovisté, mormoni, davidiáni, radikální katolíci atd.

V jakékoli uzavřené skupině hrozí že se emoce budou zesilovat. V případě ohrožení (i domnělého!) je tedy jistá (poměrně velká) šance že taková uzavřená vystrašená společnost opravdu vyplodí nenávistný proud.

Evropská společnost není v první řadě ohrožená nenávistí, ale strachem, strachem z islámu. Ten strach je vzhledem k nedávným událostem naprosto odůvodněný, a vyhraněnost postojů je přirozenou obranou reakcí. Naladění společnosti není ofenzivní, ale defenzivní! (Což není méně nebezpečné.)

Teď bych měl říci, že jsem vlastně rád, že existuje něco jako IVČRN a Blok proti islámu. Jinak by tu totiž jedinou opozicí vůči islámu byli jen náckové. Problémem IvČRn je samozřejmě to, že vůči takovým náladám není imunní. Nemohu ale očekávat, že se česká veřejnost bude skládat ze samých osvícenců.

Na druhou stranu si toho přinejmenším užší vedení těchto skupin je vědomo, takže se snaží bující tribalismus všemi (snad rozumnými) způsoby tlumit. Dělají to především tak, že zdůrazňují že islám není rasa ani národnost, ale ideologie, tedy že stoupencem islámu může být stejně tak zrzavý Ir, plašatý Čech, bloňďatý Němec jako Alžířan nebo třeba Číňan; tím že na prvním stupni tažení proti islámu je vždy "odmuslimovat" (tedy nikoli zplynovat, nebo namlít do masokostní moučky).

Nejčastější slogany, který můžete od nich slyšet je "Islám bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli" (ve skutečnosti je to citát z rozhovoru s jistou ex-muslimkou, takže pokud přímo citují je tam "nepřála") a "Prvními obětmi islámu jsou  muslimové". Že jste je nikde nečetli? No samozřejmě že ne. Četli jste něco, co až příliš temperamentní Konvička napsal v rozčilení v nějaké diskusi před X měsíci, nebo možná i lety. Média prostě potřebují svého jednoduchého nacistu-Konvičku, kterého náhle na lovu motýlů přepadla neodolatelná touha stát se diktátorem jen proto, aby se lidé nemohli přidat na stranu kritiků islámu.

Dal by se opravdu snížit pocit ohrožení a tím opravdu i potenciál vzniku nenávisti ve společnosti? Ano samozřejmě klidně vám hned řeknu jak:

1.) Přestaňme si hrát na to že islám je super a otevřeme odbornou necenzurovanou debatu o tom, co to islám je a jestli je v Evropě v současnosti přípustná taková ideologie. Můžeme na to dokonce přizvat i odborníky ze zahraničí studované v islámském právu. Já osobně za odpůrce navrhuji Ahmeda Harqana.

2.) Zrušit jakékoli náboženské výjimky ze zákonů.

3.) Přislíbit že zločiny motivované náboženstvím budou klasifikované jako organizovaný zločin. Myslím především vraždy "z muslimské cti". Při nich je zřejmé že o nich jednala celá rodina. Postiženi mají být tedy všichni dospělí členové rodiny a taková rodina má být rozdělena. Podobně osamělí útočníci se nikdy neradikalizovali sami vždy přináležejí k nějaké skupině.

Stejně tak by měli být souzeni členové organizovaných znásilňovacích gangů - nikoli mírněji, ale naopak mnohem tvrději, protože v jejich chápání jde o akt válečné agrese. (Vyplývá to z logiky světa, který již nechápeme - tj z takového kde nevdaná žena bez panenství ztrácí hodnotu.)

Co namísto toho bojovníci s nenávistí dělají?
1.) Xichtí se do objektivu fotoaparátu s prohlášením "nenávist mi nesluší" - no bodejť jo, ale co z toho?

2.) Snaží se islám spojit s čímkoli aby to vypadalo, že být proti islámu není cool - s rasou, s feminismem, s LGBT, s právy menšin, s rovnoprávností, s lidskými právy. Nějak jim nevadí, že v islámu je od základu ustavena nerovnost lidí, nerovnost pohlaví, za homosexualitu je smrt, že v islámu žádná práva menšin neexistují, že šaríja je tvrdě proti lidským právům.

Za nejhorší podraz považuji spojení problému islámu přímo s imigrací. Nutí tak totiž lidi aby, pokud jsou proti islámu, byli zároveň proti jakékoli pomoci skutečným uprchlíkům.

3.) Dělají nácky a rasisty i z lidí s nimiž by mohli mluvit, asi aby s nimi mluvit nemuseli. "Nejlepší" takové obvinění z rasismu bylo na Ayaan Hirsi Ali, která by mohla být rasistka asi jen v případě že by nesnášela všechny bělochy.

Vytvářejí dojem, jako kdyby to tu bylo co Čech to nácek a s každým od rána do večera mlátila nenávist z rohu do rohu. Fakt ne! Češi jsou jedním z nejméně xenofobních národů vůbec. Za minulé pololetí tu byly celkem  3 napadení cizinců a za tohle poslední 6. To opravdu nesvědčí o národní xenofobii 10,52 milionu obyvatel. To je 0,057 na 100 000 obyvatel.

4.) Relativizují - když si přečtete nějakou jejich argumentaci, máte pocit že islám je vlastně úplně prázdný pojem pro něco, co vůbec v této realitě neexistuje.

V podstatě působí "bojovníci s nenávistí" dojmem komunistických otloukánků, kteří měli "vést dialog s lidem" čili vysvětlit nevysvětlitelné, kdykoli se za komančů stavěla silnice nebo elektrárna, přičemž všichni věděli že strana už dávno rozhodla. Jejich snaha najít způsob jak vypadat kladně byla stejně zoufalá jako pitomá, protože "lid" postavila strana na druhou kolej a každý, kdo do něj patřil, to věděl.

Samozřejmě se jim nikdy uklidnit veřejnost nepovedlo. Naopak jejich vystupování často vedlo až k zuřivým výbuchům bezmoci. Přesně takovým, jaké vyvolávají současná hesla jako:

Váš muslimský soused vám hlavu neuřízne

 "Tak před čím tedy prchají?" napadne každého, kdo má zatím mozek v hlavě, když si tohle přečte. Uprchlíci ze Sýrie, zvláště ateisté a jezídi, mají celkem jasno - leckterý jejich muslimský soused jim hlavu uřízne, pokud se ještě někdy vyskytnou v jeho dosahu. Přitom není zaručeno, že někdo z nich nebude v další uprchlické vlně.

 

Třiďme odpad, ne lidi

Sakra lidi, to je přece to, čeho se tady všichni nejvíc bojí! Přijímáme oběti i s pachateli toho jejich uprchlického stavu. V sousedních zemích mezi sebou bojují náboženské skupiny už v uprchlických táborech. Je to asi taková idiocie, jako kdybychom po osvobození koncentráku dali do jedné budovy vězněné a popravčí četu. Vlastně ne, je to horší. Oni by alespoň věděli, že pro ně válka už skončila. Tihle to nevědí.

Nakonec nejsou proti nenávisti imunní ani bojovníci s nenávistí. Také oni vytvářejí uzavřené skupiny, kde stále dokola obíhají v podstatě stejné výstřižky dokládající že jejich protivníci jsou tvorové prožluklí bezdůvodnou nenávistí - vlastně to asi ani nejsou lidi. Také oni se snaží nerozumět druhé straně a nechápat, že pár týdnů po masakru na pláži v Tunisu asi není ideální připomínat lidem jejich bezmocnost vůči governmentu. Někoho na téhle straně, kdo by alespoň občas tuhle smyčku tlumil, vyhlížím marně.

Nejhorší na tom je, že když si položím otázku "Cui bono?" , znám odpověď. Najednou nejsou problémem katoličtí kněží znásilňující malé děti, najednou se společnost nezajímá o spoustu přijímaných zákonů a co víc dokonce není schopná zasáhnout ani skutečné pachatele téhle islámské krize - místní a evropský government - protože tyhle souboje probíhají na mnohem nižší úrovni.

"Rozděl a panuj!" 

Je hrozné vědět, že kdybych byl diktátorem, udělal bych to stejně.