Jaká hudba je dostatečně steampunk?

polemika na téma hudby na steampunkových akcích
tento článek je částečně reakcí na tento příspěvek z blogu Nebe plné vzducholodí"


Zdá se, že otázka steampunkové hudby je dostatečně konfliktní téma na to aby se kolem něj rozhádalo několik skupin už tak nepočetné komunity českých steampunkerů.
Rozmíšky vzbudilo třeba vystoupení kapely Magnetik na SeamUp festivalu.
Zatímco jedněm připadal zvuk kapely vzhledem k celkové atmosféře rušivý, jiní neskrývali potěšení z toho, že si mohou kapelu konečně poslechnout na živo. Následné komentáře byly samozřejmě podobně rozporuplné od tvrzení že kapela Magnetik nehraje steampunk po tvrzení že je to jediná kapela, která steampunk hraje.
Přiznávám, že i když mě samotnému tato kapela v danou chvíli příliš „nesedla“, nedokázal bych se přiklonit ani k jednomu z krajních tvrzení a určitě nechci tvrdit, že to byl nějak špatný výběr.
Nejsem příliš nadšený ani z pozdější snahy definovat steampunkovou hudbu nějak direktivně jako moderní hudbu s retroprvky, nebo naopak stylem „každý, kdo o sobě řekne, že hraje steampunk, je steampunker“.
V jednom případě hrozí, že vznikne skutečně vyhraněný styl, který nebude možné provozovat jinde než na steampunkových párty, v druhém případě by mohl steampunk zase posloužit jako „skrýš pro kýč“. (Nám nikomu se nelíbí, ale vystupuje u nás protože hraje steampunk.)
Ano, jsem naprosto přesvědčen, že definovat jeden styl hudby jako „ten správný“ je vysloveně špatně.
Co víc, myslím si, že na steampunkových akcích nemusí hrát nutně vždy kapela, která si ho píše do profilu. Steampunk je v první řadě literární žánr a už z toho vyplývá, že by měl být i jeho hudební doprovod založený spíše na jeho tématu. Za steampunkovou hudbu lze považovat jakýkoli styl pokud vyvolává odpovídající asociace, nebo o tradičních námětech steampunkové literatury přímo zpívá. Ingredience, které by měla taková hudba obsahovat (a je jedno jestli jednotlivě nebo všechny najednou) jsou: technooptimismus, objevy, vynálezy, láska, exotika, erotika, romantismus, dobrodružné cesty, vzpoura proti otroctví, sociálnímu útisku nebo konvencím, dekadentní zábava ..(a možná jsem ještě na něco zapomněl).
Když se nad tímhle zamyslíte, nabízí steampunk prostor pro hudbu v rozmezí od menuetu, přes operu, operetu, kankán, francouzský a německý šanson, indickou, havajskou (za tanečnice hula-hula lobbuji!), arabskou, jihoamerickou a africkou etnickou hudbu, blues, ragtime, irskou a finskou hudbu, námořnické písně, rockové balady až někam po industrial.
Jediné co stylově už tak docela nesedí jsou různé DJ styly, ale věřím tomu, že by se i ty daly při troše snažení zakomponovat do dostatečně steampunkově znějící podoby. Konec konců o něco takového se pokoušejí právě ti kritizovaní/oslavovaní Magnetici.
Podstatná by měla být atmosféra.
Samozřejmě že existují prvky a styly, které se steampunkovou hudbou souvisejí trochu více, jako jsou břišní tance, hra na violinofon, steampunkové rekvizity... "nezašpuntovávejme" ale si fantazii nesmyslnou představou, že existuje jeden styl steampunkové hudby. Steampunk by měl být v první řadě pestrý a inspirativní, neberme mu to, čím je zajímavý.

FAQ pro věřící

Vzhledem k tomu, že se otázky věřících často opakují (ba neustále) shrnul jsem si svoje tradiční odpovědi. Zkuste si v nich najít tu svoji.

Nejsem věřící.

Nejsem nacista.

Hitler byl dobrý katolík a nikdy nebyl exkomunikován!

Nejsem komunista ani mě jejich postoj k náboženství nedeformoval.

Nevěřím „v evoluci“, protože evoluce není náboženství ale platná vědecká teorie.

Stejně tak můžeš nevěřit v gravitaci.

Nejsem neinformovaný, na rozdíl od mnoha křesťanů jsem přečetl celou Bibli, Zend Avestu a část Koránu. Kdysi jsem se docela zajímal o staré židovské zvyky, o přechodové rituály a víry různých starých civilizací. Můj závěr byl, že se argumenty věřících po celá tisíciletí stále opakují a v zásadě nepřinášejí nic nového.

Tisíce let opakovaná lež se nestane pravdou, ale prostě hodně velkou lží.

Ano, jsem přesvědčen, že katolická církev je zločinecká organizace.

Neodvolávám se na čarodějnické procesy, ale na chování křesťanů ve století devatenáctém, dvacátém a v současnosti.

Pokud si církve nárokují místo morální autority, neměly by to také doložit výsledky svého stovky let dlouhého snažení?

Jsem přesvědčen že neexistuje důkaz pro tvrzení, že by víra zvyšovala morální úroveň společnosti. Naopak znám důkazy pro opačné tvrzení.

Morálka může existovat i bez náboženství.

Po smrti budu mrtvý.

Ano myslím si, že náboženství je „obchod s hadím olejem“, nicméně nikomu nechci brát jeho svaté právo zku*vit si život.

Naší kultuře nechybí více víry ale více moudrosti.

Nehledám boha

Náboženství není potřeba ničím nahrazovat, samo je náhražkou poznání.

Křesťanský bůh se ničím neliší od ostatních bohů starověkých mystérií.

Bible je výplod starověké propagandy ne „slovo boží“.

Můj postoj ke světu není postavený na popírání boha, považuji ale náboženství za zdroj utrpení a proto je v rozporu s mými zájmy.

Ne, starozákonní bůh rozhodně není dobrý. Ten novozákonní je někdo jiný?

Debaty o bohu, náboženství, víře, duši atd považuji za akademické.

Náboženská víra podle mě nedává právo:

porušovat zákony
na beztrestost
uvrhovat lidi do otroctví
určovat pravidla morálky
obviňovat jinověrce nebo nevěřící z amorálnosti.
omezovat vzdělání.
omezovat lidské svobody
vystupovat jako expert na odbornou problematiku – kosmologii, lékařství, biologii, geologii, zoologii, psychiatrii, etiku, sexuologii, pedagogiku atd.
zasahovat do soudnictví
na privilegovaná politická práva
daňové úlevy.
na cizí majetek.
aby sdružení věřících bylo chápáno odlišně od toho jak jsou chápány jakékoli civilní spolky.
aby společnost věřících měla státem placené funkcionáře.

PDA za 0dolarů

Mám poněkud bizarní myšlenku, ale to se už prostě občas stává. Víte napadlo mě to v souvislosti s nákupy různých sešitů ale také počítačů OLPC XO-1 pro africké školy.
Je sice hezké, když malým černouškům my Evropané ukazujeme, jak vypadá počítač a že se s ním dá dělat spousta věcí, ale notebook za 100 dolarů (který je ve skutečnosti už mnohem dražší) je prostě v zemích, kde člověk vydělá maximálně dolar nebo dva za den (a jen pokud opravdu pracuje), prostě pořád moc drahý. Kromě toho mají XO-1 i obyčejné sešity další vážnou vadu: Nevyrábějí se na místě, kde jsou potřeba. Tím že je vyrábíme a vyvážíme zatěžujeme prostředí jak tam, kde se vyrábějí, tak tam, kde nakonec skončí jako odpad. Hlavně ale děláme africké školáky závislými na technologii, kterou sami nedokáží vytvořit a v dospělosti ji možná nebudou moci ani získat.

Nabízím řešení za 0 dolarů!
Opakuji, že můj návrh je bizarní, ale zkuste ho zvážit. Vzpomněl jsem si totiž, že celá antická vzdělanost, která stála na dostupnosti psacího materiálu, nebyla překvapiě založená na papyru (na ten se psalo jen to, co už mělo jít opravdu do knihoven) ale na voskových tabulkách. Byla to technologie tak jednoduchá a přitom praktická, že se udržela od herojských dob antického Řecka až do šedesátých let devatenáctého století, kdy je používání voskových tabulek naposledy dokumentováno na rybím trhu v Rouenu.
Na voskové tabulky se zapisovaly dočasné záznamy, psaly se na ně dopisy, rozkazy, úvahy i poznámky. Největší využití ale měly tabulky v účetnictví a ve školách, kde sloužily jako sešity. Těžko si představit, že by antičtí školáci měli při zkouškách a výuce psaní nebo počtů podobnou spotřebu papíru jako ti dnešní.
Co to vlastně bylo? V podstatě je to obdoba dnešních PDA, jen z mnohem lacinějších materiálů. Základem je dřevěná destička jejíž střed je obdélníkovitě vydlabán (asi jako kdybyste do ní chtěli zasadit zrcátko). Tahle snížená část se na koso naškrábala (aby se mohl vosk dobře zachytit) a vyplnila voskem do něhož se rylo kovovým nebo kostěným rydlem. Když nebyl už napsaný text potřeba, dal se smazat druhou stranou rydla, která připomínala špachtli. Většinou se takové tabulky spojovaly dvě k sobě, aby písmo při přenášení nerozmazalo, z vyobrazení ale známe i triptychy a mnohostránkové tabulkové kodexy.
Vyráběly se ve všech možných velikostech od takových, které bylo možné skrýt v dlani po rozměry zhruba odpovídající našemu formátu A3. Takové pak měly ve svém středu vyvýšeninu, která bránila tomu, aby se prohnutím tabulky o sebe otlačily. Nijak těžká tahle technologie tedy není a navíc se pro různé skupiny „živé historie“ voskové tabulky opět vyrábějí.
Ani namíchat „psací vosk“ také není nijak těžké.
Skládá se z:

• 80% včelího vosku

• 10% borové pryskyřice (kvůli zvýšení teploty tání)

• 10% sazí

V místech, kde jsou přírodní materiály dostupnější než v naší kultuře, může být cena takové pomůcky opravdu nulová, zvláště pokud by se mohly vyrábět v rámci školních dílen.
Jaký by byl problém naučit jejich výrobě malé Afričánky?

http://www.spanishpeacock.com/Wax_Tablets/wax_tablets.htm
http://www.cs.vassar.edu/~capriest/tablets.html
http://www.randyasplund.com/pages/article/waxedtabletstylus.html

http://hercinia.cz/hercinia/index.php?menu=21

http://hradeckydvur.net/realie/kancelar-a-pisarske-potreby
http://www.flickr.com/photos/gustavog/51772634/
http://woodsrunnersdiary.blogspot.cz/2012/05/wax-tablets.html
http://www.spanishpeacock.com/Wax_Tablets/WaxTablet/waxtablet_4.htm
http://www.unesco-ci.org/photos/showphoto.php/photo/4727/title/wax-tablets-of-the-town-of-torun28poland-29poliptych-c-2c-tablet-ia-2c-4v-/cat/871
http://theromansnet.blogspot.cz/2012/01/writing-in-roman-times-wax-tablets-and.html
http://www.randyasplund.com/pages/article/scritool.html
http://reneeyancy.blogspot.cz/2009/11/wax-tablets-and-writing-implements.html
http://www.unesco-ci.org/photos/showphoto.php/photo/4728/title/collection-of-wax-tablets-of-the-town-of-torun28poland-29-/cat/871

Krize Futuramy

V lidské společnosti ke krizím dochází, to je celkem známá věc. Jedna z největších takových krizí moderní doby se přímo jmenuje Velká hospodářská krize. Napsáno o ní toho bylo spoustu a také o ní bylo vyslovena spousta teorií.
Jako důvod se úvádí krach na Newyorské burze v roce 1929, což je podle mě trochu jako kdybyste napsali, že příčinou zlomeniny bylo zlomení kosti. Jiní tvrdí, že šlo v podstatě o psychologický moment – panika mezi malými akcionáři způsobila zablokování obchodu.
Marxisté říkají, že příčinou krachu byla nadvýroba – špatně placení dělníci prostě nemohli být zároveň movitými kupci výrobků, které produkovali.

Teorií je více, ale jedno mají podle mě společné – příčinou krize je sám obchod. Přiznejme si, že takhle jednoznačně to nikde nestojí. Naše civilizace je náchylná ke krachům protože je příliš jednostraně orientovaná na obchod.
Moderní společnost naprosto rezignovala na existenci menších samozásobitelných jednotek jako byly starověké římské villy nebo pozdější statky. Namísto toho jsme vytvořili bytové jednotky s nájemným a mnohonásobným připojením na infrastrukturu. Jakmile tedy došlo k zablokování obchodu ztatili lidé také všechny běžné jistoty, které nebyly závislé na jejich vlastnictví ale na neustálém průtoku peněz.
Zajímavé je, že jsme se z toho nepoučili. V roce 1939 na výstavě Futurama (ano, jmenuje se podle ní ten seriál) v New Yorku a sponzorované General Motors Corporation je předváděno město budoucnosti, které je ještě více odkázáno na infrastrukturu než cokoli předtím. Město bez jehož infrastruktury nefunguje dodávka potravin, vody, energie, léků...
Město závislé na naustálém obchodu. Ať rozsvítíte lampičku, pustíte vodu z vodovodu, ať uděláte cokoli kdekoli, stále platíte.

Další výstava, nazvaná rovněž Futurama se konala v šedesátých letech (1964-65) a pokračovala v nastaveném směru. Tahle představa se také v podstatné míře naplnila.
Žijeme v éře Futuramy!
Je paradox a zároveň jistá zákonitost, že dostupnost běžných věcí je dnes v případě kolapsu složitých obchodních vztahů vlastně horší, než v devatenáctém století. Většina z nich se už vůbec nevyrábí v místě použití. Potraviny pocházející z různých (ale jiných) zemí se převážejí i několikrát kolem celé zeměkoule, naše byty jsou plné výrobku z Číny a Indonésie. I když jde o nejmodernější výkřiky techniky, je jejich životnost směšně krátká – často jen nepatrně přesahuje povinnou záruční dobu.
Zásoby v našich ledničkách většinou stačí sotva na pár nejbižších dnů. Do čeho se budeme oblékat, co budeme jíst, jakou techniku budeme používat, to všechno záleží na křehkých mezinárodních vztazích a na politické a ekonomické situaci zemí o kterých toho často ani moc nevíme.
Umíme si představit co by se stalo, kdyby některá z podstatných částí infrastruktury přestala fungovat, protože se to občas stává. Známe známe blackouty při kterých zůstaly po tmě celé státy, dopravní blokády, elektromagnetické bouře a válečné konflikty při kterých byla zničena infrastruktura. Stejně spolehlivě nám dokáže tohle všechno udělat i kolaps obchodních vztahů.
Celá naše civilizace je postavená v naivní představě, že obchod bude vždy fungovat hladce, stejně jako že vždy bude dost ropy, že vždy bude fungovat internet a v elektrických zásuvkách bude elektřina. Neříkám, že by něco z toho hned zítra mělo skončit, jen upozorňuji na to, že je naše civilizace příliš závislá na velmi křehkých obchodních a energetických vztazích. Jenže zatímco před možností vyčerpání zásob ropy nás pravidělně někdo varuje, před možností zhroucení obchodní struktury (a tím opravdu nemyslím současnou celkem směšnou "krizi") o které víme, že se prostě občas hroutí a na které jsme závislí ještě mnohem více, nás nevaruje nikdo.



http://en.wikipedia.org/wiki/Northeast_blackout_of_2003
http://en.wikipedia.org/wiki/Northeast_blackout_of_1965
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_power_outages
http://en.wikipedia.org/wiki/2009_Brazil_and_Paraguay_blackout
http://en.wikipedia.org/wiki/Electromagnetic_pulse

Poslanecké pistole

Při zatýkání Davida Ratha se ukázalo, že má u sebe pistoli. To ale samozřejmě nebylo příčinou obvinění. Naopak, vlastnictví pistole bylo naprosto legální na rozdíl od jisté krabice. Protože o obsahu té krabice se psalo a ještě píše všude, budu se věnovat té poslanecké pistoli. Vysvětlení toho, proč jí měl u sebe je prosté - bál se. Ostatně, kdo by se s papírovou krabicí plnou milionů nebál.
Jenže brzy se ukázalo, že pistole nosí i jiní poslanci a ministři. Jistě, bojí se. Je to v pořádku, politici se mají bát. Mají se bát, že nebudou zvoleni, že budou sesazeni, že budou zavřeni za defraudaci.
Na nic z toho ale pistole nezabírá. Naopak, pokud by ji vytáhli v některém z jmenovaných případů, příliš by si nepomohli. Problém je, že právě těhle možností se vrcholoví politici velkých stran zpravidla vůbec nebojí. Nezvolit je kvůli skalním fanouškům a partokratickému systému v podstatě nelze, odvolatelnost politiků (požadavek z doby Sametové revoluce) je stále sci-fi a problémy se soudy zamázne čistič Rampula, tak čeho se bát?
Ještě tu máme obyčejné lidi, obyčejné hodně naštvané lidi. Zvláště když jim někdo, kdo zdražil všechny potraviny, říká "lůza".
Mohlo by někomu "rupnout v bedně" aby za ostatní provedl tu vytouženou exekuci? Ano, stát se to může, ale ve většině případů se to odehraje jinak. Lidé nezaútočí, dokud jim není opravdu ouvej, jenže to už jsou sýpky i pokladny prázdné. Akt pomsty tedy už nic nezachrání.
Víte, já nemám o lidech příliš vysoké mínění, ale tohle není důkaz o tom, že je morálka společnosti v rozkladu. Tohle je přímý důsledek té exponenciální křivky, kterou roste náš státní dluh. Ano ten dluh, který už šest let pomáha budovat pan Miroslav Kalousek v pozici ministra financí. Po stejné dráze se s ním ubírají taky pocity bezmoci a zhnusení. Rozkrádání, prosazování náboženství a výsměch do očí voličů to jistě nezlepšují. Přesto se nic nestane, dokud nebude pozdě. I pak budou poslanecké pistole k ničemu - od doby J. F. K. se na politiky z blízka nestřílí. Kromě toho je naše politická galérka tak stupidní, že proti sobě poštvala policii i armádu.Zkusme to ale ještě jednou. Nebylo by lepší uvolnit samoregulační mechanismy dokud to ještě jde?  Třeba hned zítra nechat justici na pokoji, zrušit poslaneckou imunitu, zavést pravidla odvolatelnosti politiků, odstranit nesmyslné výhody politických stran...
Přesně tohle by pomohlo, jenže právě to nikdo neudělá. Zato si pár dalších poslanců koupí krásné nové pistole.

O ztracených knihách

Chtěl bych vám ukázat takovou věc. Zvláště těm, kteří mi chodí pořád říkat, že křesťanství je základem moderní evropské civilizace. Ty čáry na obrázku ukazují počet svazků v jednotlivých knihovnách. Trochu mě mrzí, že takovéhle srovnání nezohledňuje také duplicity, ale z logických důvodů to není možné. Chci upozornit na dvě věci. Ta první z obrázku úplně zjevná není. Jde o to, že jakéhosi "hmotného literárního základu" dosáhly antické knihovny mezi sedmým a třetím stoletím před naším letopočtem. Ano, knihovny podobného rozsahu jaké byly sedmnáctém a osmnáctém století vytvořila antická civilizace během necelých čtyř století. Novověká evropská civilizace dokázala to samé mezi koncem patnáctého a koncem osmnáctého. Otázka je: Co se sakra dělo mezi tím? Úroveň vzdělanosti lze pozvednout na dostatečnou úroveň pro takovýhle skok za necelé století. Pokud by samozřejmě byla vzdělanost podporována. Jenže tady máme mezeru tisíc let mezi pátým stoletím a patnáctým stoletím. Co z toho vyplývá? Nejen že nebyla vzdělanost podporována, byla dokonce potlačována. Ta doba je prostě pro obnovu kultury nepřirozeně dlouhá. Také je jasné, co způsobilo náhlý vzestup a zájem o vzdělání - objev arabských přepisů antických knih.Druhá věc, na níž upozorním a kterou si většina lidí už neuvědomuje, je skutečný rozměr katastrofy, kterou bylo zničení Alexandrijské knihovny. Z posledních čtyř pořárů můžeme vinit postupně Caesara, císaře Aureliana, patriarchu Theophila (Serapeum) a Araby (ovšem v roce 642 to byl skutečně jen stín bývalé knihovny). Jen při posledních dvou vypalováních byly ale ničeny záměrně i knihy v soukromých domech, takže ztráty nebylo z čeho nahrazovat.

Císařská knihovna v Konstantinopoli - poslední velká knihovna uchovávající starověká díla (a vybudovaná z nemalé části z fondů zničených knihoven) vyhořela v pátém století (473). Jenže v té době už mnoho knih mezi lidmi vůbec nebylo, přes velké úsilí se tedy podařilo nahradit jen část. Pokud mi tedy někdo bude tvrdit, že křesťanství je základem evropské civilizace, tak mohu stejně oprávněně říci, že v jejích základech je, ne ale jako tvůrčí prvek. Je tam jako její sebedestruktivní část, které bychom se měli zbavit.

Příliš ochrany

Trest smrti za kreslený vtip, drakonickétresty za stahování hudby, Mnichovská dohoda, problémy vpohraničí, rockerky v Moskevském vězení. Co mají tyhle věci společného?
Ve všech případech to začalo voláním po ochraně. Neexistuje totiž lepší způsob jak vytvořit bojechtivý dav, než když se vám povede vyvolat pocit ohrožení.
Mluvilo se o ochraně víry, autorů, národa...
Ty případy mají společného více než se zdá. Ve všech bylo nakonec právo ohnuto ve prospěch toho, kdo nejvíce křičel a v neprospěch rozumu. Nikdy se je podlézáním silnější straně nepodařilo uklidnit natož ukončit a pokaždé to skončilo terorem, vražděním, válkou, justičními zločiny.
Ve dvou případech z uvedených se jedná o volání po ochraně víry. Kreslíř dánského časopisu ani netušil, že by mohl mít jeho vtip takové následky jaké nakonec měl. Ostatně byl to opravdu následek onoho vtipu? V tom je ta potíž. Arabové jednoznačně určili podobiznu Mohameda s bombou v turbanu za ohrožení jejich náboženství a spousta lidí náhle opravdu dala na jejich argumentaci – "No jo, to přece kreslit neměl, když je to tak uráží!"
Desítky zavražděných a vypálené ambasády byly najednou ničím proti zločinu kresby, tedy vlastně zločinu rouhání. Byla to první taková velká kauza v moderní době, kdy se věřící muslimové pokusili přenést svou představu práva do západního světa a skutečně se jim to částečně podařilo, protože jim evropští politici vyšli vstříc na základě zákonů na ochranu víry.
Ty se postupně prosazují v různých zemích EU, údajně na základě Listiny základních práv a svobod. (Ostatně ze stejné argumentace vychází i to, proč musejí čeští nevěřící ze svých daní dotovat církve vyplácením platů jejich kněžím.)
Problematika rouhání je dosud předmětem Doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1805 (2007) ze dne 29. 6. 2007 o rouhání, náboženských útocích a nenávistných projevech proti osobám na základě jejich náboženství.
V roce 2010 když byl takový zákon zaveden v Irsku na něj tamní ateisté reagovali "rouhacími demonstracemi", ale moc toho nesvedli.
Problém těchto zákonů je v tom, že nadřazuje právo navyznání nad ostatní lidská práva, především na právo na svobodu projevu, právu na vzdělání, právu na spravedlivý soud dokonce právo na život (odpírání ošetření a léků v katolických nemocnicích).
Podobné zákony nás vracejí do doby před nástup osvícenství, kdy patřilo rouhání k nejpřísněji trestaným zločinům. V Habsburské monarchii ještě trestní zákoník Marie Terezie Constitutio Criminalis Theresiana (1768) stanovil tři formy zločinu rouhání, které byly trestány jednak upálením, jednak useknutím ruky, resp. vytržením jazyka a stětím, jednak konečně bitím.

Několikrát jsem již upozorňoval, že původní význam obratu "svoboda vyznání" znamenal: věř si čemu chceš, pokud svým chováním neporušíš zákony a svobodu ostatních".
Rozumnějte: Byla to svoboda na sekulárním principu vyjádřeném Voltairovým citátem:

Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale až do smrti budu hájit tvoje právo to říkat.

Dnes je ale stejný termín vykládán jako: "Chovej se tak abys ničím nemohl nikoho urazit."
Jak velký je to problém ukazují problémy s prasátky, která jsou z dětských knížek vymazávána, protože ta jsou podle muslimských představ nečistá. Podobně začal i "hon na Mickey Mouse" – islám totiž považuje myši za pomocníky ďábla.
Tyhle zdánlivě komické příklady ukazují, že stávající představa o "nekonfliktním prostoru" prostě není možná. Muslimy ale i jiné věřící jistě urážejí i nudistické pláže, chrámy jiných církví, existence subkultur i ateistů a spousta dalších prvků, které nelze z naší kultury jen tak odstranit bez drastického omezení lidských práv.
Koncert Pussy Riot a postoj ruské veřejnosti k očekávanému rozsudku pro tři mladé ženy (z toho dvě maminky) by nás měl děsit. Sedm let na něž mají být zatčené hudebnice zavřeny totiž není za žádný zločin, který by mohla sekulární společnost odsoudit, ale za "z podněcování k nenávisti vůči pravoslavné církvi ". Je charakteristické, že v tomto případě žádné důkazy pro toto tvrzení potřeba nejsou! Pokud je pravda to co říkají média, totiž že 46% Rusů by s takovým rozsudkem souhlasilo, pak by bylo zřejmé, že gulagy a komunistický teror nepocházely ani tolik z komunistické ideologie, jako z podstaty samotné ruské společnosti (podobně jako v islámské společnosti).
Přijímání zákonů, které kriminalizují rouhání, bohužel znamená, že i v naší společnosti je cosi shnilého.

http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=743376
http://freepussyriot.org/

http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/pussy-riot-maji-pravo-na-nazor-rika-miroslav-wanek_234437.html
http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/cesti-hudebnici-poradaji-koncert-na-podporu-uveznenych-pussy-riot/789790
http://www.facebook.com/Uzzasezavirajimuzikanty

Čas leštit sudlice

Opět se zamotávám do nesmyslných dialogů, kdy jsou ateisté obviňováni z netolerantnosti a potlačování alternativních názorů.
To co v dialozích přitom vůbec nezaznívá je pochopení podstaty problému, který tvoří boj o vzdělání. Počátek emancipační snahy ateistů můžeme vystopovat až k jeho příčině a tou je jednoznačně spor o vyučování evoluce na školách v USA.
Ve skutečnosti šlo při prosazování zákazu výuky evoluce jen o příznak náboženské indoktrinace. Studenti, kteří jsou poměrně citliví na vytváření kategorií lidí podle náboženství se pochopitelně nátlaku začali bránit. Vznikaly tak parodie na církve jako například pastafariánství.
Nátlak ale pokračoval a i nadále se stupňuje. Proto je rétorika Nových ateistů také mnohem vyhraněnější. Pro mé vysvětlení je důležité, že tento nátlak je veden přes politiku. Vykonavateli jsou tedy politici, ale zadavateli jsou bohaté církevní organizace.
S promořováním společnosti náboženstvím bohužel souvisí nejen běžná agresivní rétorika křesťanů proti nevěřícím, ale také útoky proti ženské emancipaci (často otevřeně sexistické), a neškodným sexuálním menšinám.
Zvyšování počtu skupin ke kterým se křesťané chovají netolerantně tedy opět posílilo hutí Nových ateistů.
Mluvím o tom, protože žijeme v iluzi o neškodnosti nebo dokonce prospěšnosti náboženství. Jenže náboženství může být relativně neškodné jen pokud jde o skutečně soukromou věc. Nicméně právě proti stahování náboženství do soukromí začínají u nás brojit i dříve relativně umírnění kněží jako například pan Halík. Snaha udělat z katolictví předmět vyučovaný už na základních školách se bohužel občas prosadila.
Mnohem horší je ale postup, který se odehrává na pozadí jednotlivých podivných událostí. I u nás je ve vládě překvapivě vysoký počet věřících, což je zcela v rozporu se statistikami a průzkumy počtu věřících mezi veřejností. Většina z nich se hlásí k římskokatolické církvi – k té, která se v historii nejméně dvakrát pokusila na Češích spáchat genocidu. V "církevněprávní" televizi ČT 24 se už nedozvíte žádnou informaci, která by stavěla ŘKC do špatného světla i z internetu mizí běžné historické informace. Kardinál Duka dokonce překrucuje i informace o inkvizici, ale tím záměrná dezinformace zdaleka nekončí.
Zatímco na státní školství výdaje klesají a snaha zavést do vysokých škol libovolně zvyšované poplatky je sále zjevnější, připravuje se obrovský převod majetku církvi, která však má také právo (podle smlouvy s Vatikánem) zakládat školy.
Katolickou církev čeká zřejmě zlatá éra – dostane do rukou ekonomickou moc (k té politické, kterou už v podstatě má) a naše děti, aby jim mohla nasadit do hlavy že je to tak správně.
Pokud chápete co to znamená, už asi víte i to, že teď není čas na demonstrace. Je čas „leštit sudlice a sedlat koně“.

Vaše chudoba za Vaše peníze

Opět jsem ve skrytém sporu s naší státotvornou televizní stanicí. Když sleduji záběry ze zemí jako je Řecko, Francie nebo Španělsko, komentuje tamnější politické dění většinou slovy o tom, že lidem vadí škrty a zodpovědnost. Proto prý volí protievropské strany.
To je podle mě tak výrazné zjednodušení až nedává žádný smysl.
Zkusím tedy v krátkosti popast situaci jak ji vidím já. Asi největší paradox je, že současné vlády jsou tvořeny ekonomisty, tedy lidmi vyznávající ekonomistický pohled na fungování státu i na svět jako takový. A tihle lidé, kteří by se podle deklarovaného vyznání měli pohybovat v ekonomice jako ryby v  moři, nám předkládají nabídku, se kterou by neuspěl asi ani Hors Fuchs v dobách své nejlepší slávy. Pokud si odmyslíme tradiční ozdobičky bude znít:

„Když nám dáte své peníze, budete chudí.“

Promiňte ale na tom se opravdu rozumná kampaň postavit nedá. (I když je to tvrzení dokonale konzistentní.) Tady nejde o pravici nebo levici, tohle nepatří do žádného politického programu. I daně jsou v podstatě obchod, když je lidé odevzdají do rozpočtu, čekají za to od státu nějaký základní komfort. Politici kteří jsou ale právě u moci v mnoha zemích Evropy vlastně říkají že nám vezmou jak peníze z daní, tak služby, které za ně mají poskytovat. Máme platit jako kdybychom měli skvělé, bezplatné zdravotnictví, školství, policii, hasiče, armádu atd (tj. to všechno placené z daní), ale ve skutečnosti se za ně bude platit ještě samostatně, nebo se budou omezovat či rušit.
Není přitom nijak těžké vidět, kam se peníze daňových poplatníků ztratily – cyklostezky za cenu silnic první třídy, solární elektrárny od firem, které ještě včera nevěděly co to je obnovitelná energie, církevní restituce podle naprosto neznámého odhadu, plastikové kartičky za miliardy...zkrátka při troše šikovnosti se dá tunel na peníze udělat z čehokoli.
Není divu, že část obyvatel Čech, ale i Řecka, Itálie, Kanady nebo Španělska, už děsí každá zpráva o tom, že vláda něco zařídí, zakoupí nebo postaví. Říkají: „Raději už nic nekupujte, já vám na to stejně ani nechci dát peníze.“ Druhá polovina říká naopak „Když už jsem to zaplatil, tak mi dejte to na co mám nárok.“ Ti první jsou podle médií pravičáci a ti druzí levičáci. Podle médií by také měli stát proti sobě a politikům se je opravdu dlouhodobě daří rozeštvávat. Je to tak neuvěřitelně hloupé!
Služby které současné zkorumpované státy poskytují jsou nanicovaté a předražené. Jenže na ně existuje státní monopol.
Iluzorní „pravičáci“ ani iluzorní „levičáci“ přitom v principu nejsou ani hloupí ani chytří, jsou prostě jenom tržní. Chovají se jako nespokojení zákazníci - kupovat za peníze šunty, případně za své peníze dostávat jen sliby, není nikdy výhodné, pokud ovšem nakupujete ze svých peněz. Jenže vlády samozřejmě nakupují z těch našich a stát nemá oddělení reklamací.
Že se blíží krach a kdo za něj může přitom není jasné jen skupince manažerů oblblých vlastní sebechválou, kteří si cpou do kapes „přebytečné peníze“ z předražených smluv.
Viděl jsem takhle krachovat podniky všech velikostí, není důvod aby stejně nemohla padnout i jakákoli banka nebo jakýkoli stát.
Otázka není jestli, ale kdy?