Zvrácený

Je cosi zvráceného v našem státě a nemyslím tím jen politiky.
Je zvrácené, když mohou studentky a studenti snadněji legalizovat svoje výdělky z prostituce, než z hraní hudby na náměstích.
Je něco zvráceného v tom, když organizace na "ochranu práv" vybírají peníze od muzikantů na "ochranu" jejich práv před nimi samými a pokutují i zpěv státní hymny.
Je zvrácené, když vám mohou za zapomenutou pokutu v tramvaji za deset let zkonfiskovat vybavení bytu.
Je zvrácené, když za zničení památky nedozírné ceny nebo krádež veřejných prostředků smějí být uděleny pokuty výrazně nižší, než je zisk pachatele.
Je zvrácené, když pravidla pro zvolení do zákonodárných sborů vytvářejí stejní lidé, kteří jsou podle nich voleni.
Je zvrácené, když zemi vládne zloděj.
Je zvrácené, když lékař musí shromažďovat informace o vaší rodině a majetku, ale na internetu nenajdete videa z jednání radnic, kvůli "ohrožení osobních údajů."
Je zvrácené, když jsou z daní země, kde jsou tři čtvrtiny ateistů, odváděny miliardy na platy farářů a církevní výdaje.
Je zvrácené, když lidé podezřelí z korupce vytvářejí strategii proti korupci.
Je zvrácené, když v době internetu požadují úřady desetitisíce korun za informace, které by měly být veřejné.
Je zvrácené, když jsou názory teologa a astronoma na původ vesmíru považovány za stejně hodnotné.
Je zvrácené, když korupčník káže o morálce a komunistický kolaborant klade věnce k památníku 17. listopadu.
Je zvrácené, když je lidem, kteří válku nikdy nezažili vnucováno povědomí o jejich podřadnosti kvůli údajné zbabělosti jejich prapředků.
Je zvrácené si zvát zahraniční experty, aby nám poradili to co víme, ale lidé ve vedení to nechtějí slyšet.
Je zvrácené, se přes dvacet let vymlouvat na komunisty, protože za tu dobu lze vybudovat stát od základu.
Je zvrácené, když v oficiálních médiích dostávají mnohonásobně více prostoru pověry než věda.
Je zvrácené, když máme zastupitelskou demokracii a přesto většina lidí nemá koho volit.
Je zvrácené, když novináři podlézají politikům, protože se bojí, že by se s nimi jinak přestali bavit.
Je zvrácené stavět tunel za desítky miliard a vysvětlovat lidem, že není na důchody a na lékaře.
Je zvrácené začít stavět silnici dříve, než je vykoupena půda na které má stát.
Je zvrácené, když jsou za celebrity vydáváni lidé kvůli svým známostem a ne díky svým schopnostem.
Je zvrácené, když v pohádkách hrají prince lidé, kterým už dávno bylo čtyřicet.
Je zvrácené, když je svoboda podnikat v průmyslu povýšena nad svobodu dýchat.

Možná mi ale připadá svět vzhůru nohama, protože jsem to naopak já, kdo je zvrácený.
Své názory na tyhle věci ale změnit nechci.

Vyspělejší než Itálie...

O tom, jak se dá z jakékoli zprávy udělat večírek s ohňostrojem, svědčí článek z IHned.cz.
Optimistický titulek hlásá, že jsme vyspělejší než Itálie. Sice jsme se od posledního průzkumu propadli o dvě příčky, ale to zase tak nevadí, protože jsme stále ve skupině nejprogresivnějších zemí světa.
No jak se to vezme. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem s opovržením komentoval "vyspělost" Španělska, Francie a také Itálie. Historie, památky, umění, ano to tam skutečně je ale třeba vzdělání?
Ne, to opravdu ne.
Takže jsme je nepředehnali, spíše jsme se pod ně nepropadli, za námi zůstávají ve skupině nejvíce prosperujících států Spojené arabské emiráty, Polsko, Uruguay a Itálie.
Není jich tedy nijak moc, pokud to budeme brát i nadále po dvou příčkách dolů, stačí dva roky a už se mezi nejvyspělejší země počítat nebudeme...

Světlo dělá show

Předpokládám, že touhle dobou právě skončilo další krásné kino. Tentokrát je to Scala v Brně. Důvod konců většiny těhle nádherných sálů je v nich samotných. Ne v jejich velikosti ani konstrukci, dokonce často ani v zastaralosti vybavení, ale v jejich provozovatelích. Zapomněli že film je show a nevědí jak dělat show.
Většina z nich si myslí, že prostě přijdete do práce, zapnete všechny světla, dáte film do promítačky a ony se vám nějak vydělají peníze.
Tímhle způsobem ovšem lze naprosto jistě jen prodělat spodky. Kino je sál postavený kvůli tmě a světlu. A světel je v něm skutečně hodně. Máte nouzová světla, hlavní sálová světla (a někdy i pomocná sálová světla), pódiové světlo kterým se nasvěcuje celé pódium, reflektory a světla s Fresnelovými čočkami, světla předsálí a světla která osvětlují reklamu.
Většinu z těch světel neumí nikdo obsluhovat.
To lidé si opravdu myslí, že umění ovládat světla znamená vědět, kde je vypínač!
Například světla v předsálí by vůbec neměla svítit celou dobu projekce, měla by se rozsvěcet, na dobu než se sál vyprázdní a znovu naplní. Ta světla jsou totiž většinou záměrně předimenzovaná právě proto aby palác ohromoval svou září. Když je ale necháte puštěné celou dobu, sežerou víc proudu, než kolik jste vybrali na vstupenkách.
Dnešní majitelé to většinou nechápou a proto tu a tam nechávají v původních světlech nějakou žárovku. Výsledkem je, že v předsálí zůstává permanentní pološero. Je to přece jednodušší!
Když občas vidím v té temnotě všechnu tu mosaz, bronz, kamenné a dřevěné obklady, sochy...zkrátka všechno co mělo být osvětleno a vystaveno na odiv, jímá mě smutek.
Ještě horší je to ale v samotném sále. Ve většině kin nenajdete jediného člověka, který by dokázal obsluhovat reflektory. Hra světelných kuželů, bez kterých se žádná skutečná filmová slavnost neobejde, se prostě nekoná.
A vzhledem k tomu, že jen minimum kin mívá dnes ještě také něco jako přípojku na mikrofon, vypadá vše co se děje na pódiu jako bleší divadlo v pantomimě.
Reflektor má schopnost soustředit pozornost celého sálu do jednoho bodu, pocitově vytáhnout dopředu třeba jedinou postavu, například člověka, který program uvádí. Ano naše konzumní kina takového člověka nemívají, ale v kinosále přece nemusíte mít jen filmy. Kinosál je odhlučněná místnost, dají se v ní pořádat koncerty a přednášky, udělování cen, kongresy...
Cokoli co má mít slavností punc a atmosféru.
Jenže to by nesmělo být vidět, jak se všichni snaží na kinu šetřit.
Počínaje těmi žárovkami...