Pozor elita!

"Dobrý den, jede tenhle autobus do Bostonu?"
"Nemohu vám odpovědět, dokud nenastoupíte, tohle je linkový autobus a já jako řidič se nemohu vybavovat s lidmi na peróně."
"No jasně, ale já se ptám jenom, jestli jedete do Bostonu, teprve podle toho co mi odpovíte, tak nastoupím."
"Chápu, ale to není moje práce, buď si nastupte, nebo nepřekážejte ostatním cestujícím."
"Dobře," muž vstupuje do vozu, "podívejte už stojím uvnitř, můžete mi odpovědět jestli jedete do Bostonu?"
Řidič zavírá dveře řidičské kabiny a hned na to i všechny dveře autobusu.
"Počkejte! Ještě jste mi neodpověděl!!
Řidič ukazuje na tabulku s nápisem NEBAVTE SE ZA JÍZDY S ŘIDIČEM.
"Ještě přece nejedeme! Řeknete mi jestli jedete do Bostonu?"
Řidič mlčí, autobus se rozjíždí.
Muž bouchá na sklo za řidičovými zády, ale řidič nereaguje.
"Lidi, jede tenhle autobus do Bostonu?" křičí muž s vyděšeným výrazem na ostatní cestující.
Několik lidí jej ujišťujem že tento autobus skutečně jede do Bostonu, ale na druhém konci kdosi vyjekne zděšením: "Cože do Bostonu? To NÉ!"
Drobná postavička se začíná probojovávat ke kabině řidiče.
"Tudy se ale přece nejede do Bostonu..." odtuší stařík u okénka.
Cestující zachvacuje panika, ti kteří jsou nejblíže kabince řidiče na ni buší, další křičí "Zastavte!" a ještě další mačkají tlačítka zvonků.
Řidič klidně bere do ruky mikrofon a odříkává:"Prosíme cestující, aby zaujali svá místa. Ujišťujeme vás, že není třeba zastavovat. Jedeme podle plánu a první zastávka je naplánovaná za 3 a půl hodiny."
"Tři a půl hodiny!" Zařve kdosi a dveře řidičovy kabiny konečně povolí. Množství rukou se chopí řidiče a vytáhne jej z křesla.
Autobus sjíždí za silnice do pole, chvíli vyorává mocnými záběry kol  nedozrálou řepu až se nakonec úplně zastaví. Lidé vybíhají ven, padají na kolena do bláta a vydechují s pocitem neskutečné úlevy.
Bahnité postavy se pak šouravým krokem vzdalují směrem k spíše tušenému obrysu města na obzoru.
Na schůdkách autobusu zůstává sedět jediná postava.
Asi za dvě hodiny kolem projíždí jiný autobus. Jeho řidič z něj vystoupí, zamkne lidi uvnitř a jde se podívat, co se stalo. Vidí zabláceného řidiče. Soucitně mu nabídne cigaretu.
"Cestující?"
Zablácený řidič přikývne.
"Je to zvěř, tohle udělají vždycky, když se dostanou k řízení. Nechal jsem si kabinu vyztužit ocelovými pruty, k mému volantu se hned tak nedostanou." Chlubí se řidič vzdálenějšího autobusu.
Nemůže vidět, že mezitím jeho cestující rozbíjejí podpatky dámských bot okna a prchají na opačnou stranu.

**********************************************************

K této autobusácké bajce mě inspiroval článek Erika Taberyho Čelíme spiknutí elit a odborníků?

Nechám teď stranou, jestli nám jsme ovládáni členy elity nebo úplnými jelity, faktem je, že kvalitní elita zvyšuje životní pohodu i schopnost přežití celé společnosti.

Přesto existuje situace, kdy je vám sebelepší odborník, nebo i celý sbor vybraných odborníků, totálně k ničemu. Je to ta chvíle, kdy zapomenou, pro koho tu vlastně jsou.

Ať už bude Brexit  v budoucnosti znamenat cokoli, v současnosti spustil hlavně vlnu protidemokratické hysterie. Od pana Halíka se pak dozvíme, že "přímá demokracie je zrůdná věc" a "referendum je cesta do pekel":


Víte, kdybychom znali způsob, kterým bychom přijímali jen správná rozhodnutí, pravděpodobně už by byl rozšířený ve všech zemích světa. Demokracie přímá i nepřímá takovým systémem není, a už vůbec jím není  diktatura elit.

Athénští, římští, islandští i švýcarští občané dělali samozřejmě v minulosti i mnohá špatná rozhodnutí, stejně jako je dělali politici v zastupitelských demokraciích.

To v čem je demokracie lepší, tedy není větší neomylnost, ale to, že přiznává původ moci. Moc nad lidmi pochází od těchto lidí. Katastrofou (a to bez ohledu na to, jestli se elita rozhoduje správně nebo nesprávně) je přerušení komunikace mezi lidem a vykonavateli moci.


Jakmile dojdou elity až do stavu, kdy nemají potřebu se s plebsem bavit o tom, kam směřují vedení politiky a tím i životy každého z obyvatel, stává se ze země kolos na hliněných nohou.

To je to, co se stalo Evropské unii. Když obránci EU vykříkují, že příznivci Brexitu o EU nic nevědí, pravděpodobně si vůbec neuvědomují, že právě pronášejí tu největší obžalobu Evropské unie, jakou si vůbec lze představit.

Halíkovi řidiči taxíků a uklízečky jsou právě těmi lidmi, s nimiž politici zapomněli mluvit, připadali jim asi příliš bezvýznamní.