99,9 % Nonsens

Když americký prezident Barack Hussein Obama pronesl známou větu že 99.9% muslimů odmítá radikální islám, mohl si být v podstatě každý jist že lže. 


Je to proto, že prohlášení zahrnující 99% nějaké populace jsou téměř vždy lživé, přičemž počet devítek za desetinnou čárkou pravděpodobnost pravdivé odpovědi dále snižuje a samozřejmě také proto, že pokud nedefinujete to, co označujete, můžete s procenty manipulovat poměrně libovolně. Mimoděk jsem si při tom vzpomněl na důvod, proč Hells Angels nosí na bundách 1%.

Nejen že neexistuje žádný výzkum, který by tvrdil, že islámských radikálů je 0,1%, naopak existují výzkumy, které bychom mohli interpretovat naprosto jinak. Mnohem hůř.

Chybí nám také trochu definice, kdo to vlastně ti muslimští radikálové jsou. Pokud bychom za radikály označili pouze vrahy z teroristických jednotek možná bychom se na nějaká ta promile dostali. Podle stejného klíče by ale v evropské civilizaci vlastně téměř neexistovali extremisté. 

Samozřejmě že nemůžeme dělat rovnítko mezi pachateli a extrémisty. Také je v našich zemích neděláme. Za extrémisty považujeme skupiny podporující nedemokratické principy nebo v užším významu skupiny snažící se svrhnout demokratický řád.

Pokud bychom přistoupili na širší definici, podle které rozlišujeme radikály v evropské populaci, vyšlo by nám 68% radikálů (PEW). Právě tolik procent muslimů si totiž myslí, že by na světě měla vládnout šaríja, tedy totalitní náboženský politicko-právní systém. (Pokud říkáte, že se šaríja týká pouze muslimů, tak buď nevíte co to je, nebo lžete, ale prosím nepište mi to do komentářů)

V užším smyslu pak kolem 16% muslimů ve Francii v roce 2014 přímo sympatizovalo s ISIS. V roce 2006 pak 20% britských muslimů schvalovalo bombové útoky v Londýně roku 2005 a 40% by bylo pro zavedení šaríji v Británii.


Už tato data by normálně vedla k tomu, že by taková skupina měla být považována za vysoce rizikovou. Možná by stálo za to udělat nový průzkum a brát ho vážně.

Vesnice ve 21. století

Kamarád Slávek Černý zveřejnil na svém facebookovém profilu tento post:

Máme jednu z nejhustších síť vesnic a malých měst na světě. A je to blbě. Je naprosto v pořádku, pokud se vesnice přirozeně vylidňují, protože se tam nevyplatí provozovat služby.
Vesnice je životaschopná jako takové bydlení v přírodě vedle nějakého většího města nebo sídlo těch pár procent lidí, co se věnují zemědělství.
Z hlediska civilizace je to mrtvý prostor. Civilizace: kultura, vzdělání, věda, sport, ekonomika, to vše vzniklo díky městům. Dotovat prodejny, hospody a podobné podniky na vesnici je blbost. Všechny služby potřebují nějakou kritickou masu lidí, aby se vyplatily a čím je ta masa větší, tím jsou ty služby samozřejmě kvalitnější a je tam větší konkurence.

To je slovo do pranice. Faktem je že o městech budoucnosti se píše hodně ale jaká bude vesnice budoucnosti a bude vůbec?

Svět který existoval po tisíciletí vesnice nutně potřeboval - byly to jeho základní výrobní jednotky. Devět lidí z deseti tehdy pracovalo v zemědělství. V současnosti žijeme vlastně v přechodném období - stavby na vesnici jsou stále ještě z dob, kdy jejich neodmyslitelnou součástí byly stodoly a chlévy, jenže v současnosti zvládají veškerou zemědělskou výrobu pouhá 2% obyvatel.

Je to nastartovaná sestupná spirála, na vesnici není práce a proto se lidé stěhují do měst. Je tam málo lidí a proto se nevyplatí vytvářet služby pro vesnice a také se nevyplatí investovat do dopravy. No a protože je tam málo služeb a špatná doprava, nikdo se tam nehrne. Lidé tedy proudí jednosměrně do měst. Nevylidňují se vlastně jen oblasti v blízkosti měst, které slouží pro luxusnější bydlení jako satelitní městečka.

Co vlastně mohou vesnice v moderní době nabídnout? Bude časem za hradbou paneláků už jen komerční les, pole nebo industriální pustina?

Vlastně toho vesnice vlastně nenabízejí tak málo. V první řadě je to prostor. Řemeslo kováře, uměleckého kovotepce nebo kovolijce není, vzhledem k ceně pozemků a hluku, pro město úplně ideální.

Ven se ale nestěhují jen umělci. Pokud chcete postavit firmu na opravy veteránů, výrobu lodí nebo sportovních letadel, pravděpodobně s tím nezačnete v paneláku a pokud ano, pak se odtud velmi rychle postěhujete. Velké montovní komplexy (žel) také zpravidla leží mimo hranice města a to z velmi dobrého důvodu, kterou je cena pozemku.

Pro srovnání toho, o kolik bývají ceny budov i pozemků na vesnici nižší, než ve městech, nejlépe poslouží tento příklad:


Za cenu garsonky v Praze o celkové ploše 30 metrů čtverečních byste na vesnici získali rodinný domek o 1700 metrech čtverečních podlahové plochy.

Dostáváme se tedy do velmi zvláštní fáze civilizace. Města kdysi vznikala jako oblasti koncentrace řemeslné výroby. S průmyslovou revolucí se ale centry výroby staly továrny a manufaktury. Dnes představují města spíše koncentraci služeb, nikoli továren. Je tedy vcelku možné, že se v budoucnosti logika města úplně otočí a lidé budou naopak za prací jezdit na vesnici a po práci se vracet do města, které jim nabídne komfort svých kin, lékařů, maséren, sportoven a vzdělávacích institucí.

 A konečně pouze mimo město je dostatečný klid k rekraci v různých formách od poležení u rybníka, výlety po turistických stezkách a ubytovnách až po lázeňské komplexy. Lázeňství a turistika obecně představují velký potenciál pro mimoměstský prostor, pokud si ovšem předtím vesnice samy nezničí své prostředí snahou o rychlé zbohatnutí.

Tento svět už ale nikdy nebude tak izolovaný, jako byl v minulosti a ani tak jak je v současnosti. I na vesnici budou lidé stále častěji pracovat přes internet. Ostatně leckde už dnes takto pracují. Tady ovšem bude záležet na samotných nových obyvatelích vesnic i starostech, jak budou vesnice vypadat a nakolik se zvládnou modernizovat, nebo nakolik jim naopak "ujede vlak".

Jestli něčím ale perspektivní vesnice opravdu být nemůže tak skanzenem. Pokud jde někomu o zachování původního rázu vesnice, pak by z její starší části měl vytvořit skutečný skanzen, ale neměl by chtít po jejích obyvatelích aby se dál drželi "tradičního" způsobu života. Jinak tam totiž nezůstane žít vůbec nikdo.

HOWGH! Konec úvahy.