Přestaňme se ohlížet

Krátce po Sametové jsme prohlašovali, že chceme být "Skandinávií" uprostřed Evropy. Pak přišli klausovci a začali nejprve z Československa a později z amputovaného Česka vyrábět USA. Moc to neuměli a moc se jim také nechtělo a tak vzniklo cosi mez USA ale ve třicátých letech minulého století a Ukrajinou.
Teď přicházejí další a říkají: Následujme Španělsko! Následujme Island!
Chci říci, že to nejde, pokud se nechceme dožít hodně nepříjemného překvapení.
Přestaňte se už snažit kopírovat cizí vzory. Nemůžeme navázat na cizí historii. Nemůžeme navázat na cizí státní uspořádání, nemůžeme navázat na jejich národnostní složení ani  ekonomické podmínky.
Nepotřebujeme USA, Norsko, Švédsko, Španělsko ani Island uprostřed Evropy, potřebujeme fungující Českou republiku tam kde je.
Dá se to udělat jen tak, že jasně definujeme naše současné problémy a najdeme na ně řešení. Ne takové, které zamezí jen jim, ale takové které zamezí tomu aby znovu a znovu vznikaly.
Pokud víme, že korupce ve státě prostě existuje, musíme všechno nastavit tak aby se nevyplácela. Tedy nejen pokutovat, ale nastavit vše tak aby už jen uplácení bylo komplikované, protože by uplácený nemohl nikdy zcela zaručit, že svůj slib korupčníkovi bude moci dodržet.
Když víme, že státní zakázky jsou mnohonásobně předražené, musíme nejen trestat ty, kteří takové zakázky přijímají, ale zabránit tomu, aby stát vůbec mohl stát předraženou zakázku přijmout.
Když si politici sami zvyšují mzdy, není řešením jim mzdy snížit, ale zavést systém odměn do kterého nemohou sami politici zasahovat.
Pokud nám EU nařizuje pitomost, není řešením hned takovou věc přijmout, nebo vyhrožovat opuštěním EU, ale prostě se proti nesmyslu postavit.
A takových příkladů js spousta.
Základní princip ale je:
Pojmenovat  náš problém, analyzovat náš problém a řešit náš problém.
V tom nám žádná řešení typu Ctrl+C Ctrl+V nepomohou.
Nutně potřebujeme vlastní rozum a vlastní řešení.

Proč nevěřím na multikulturalismus?

Po událostech v Norsku je celkem pravděpodobné, že se lidé veřejně hlásající přesvědčení o neudržitelnosti multikulturalismu dostanou trochu  (nebo i víc) na index.
Vzhledem k tomu bych měl říci jasně že na multikulturalismus prostě nevěřím a také vysvětlit proč. Nevěřím laciným argumentům nácků ohánějících se svou genovou výbavou a páchnoucích na hony chybným výkladem Darwinovy evoluční teorie. Vím, že geny udělají v životě hodně, ale mnohem důležitější je to, co každý z nás zažije a pro co se ve svém životě rozhodne. Rozhoduje se vždycky každý člověk samostatně, přesto ze všech těch zděděných znalostí a osobních rozhodnutí vzniká cosi jednotného - kultura.
Každý z nás ji nepatrně vytváří, mění a tvaruje, přesto má v sobě vždycky základ, který ji charakterizuje.
I když je jakkoli nejasná je zřejmé že je.
Kulturu samozřejmě tvoří její hmotné i myšlenkové projevy a obojí se vyvíjí - směřuje odněkud někam.
Je naprosto samozřejmé že v době, kdy se Evropa kulturně spojuje vznikla myšlenka multikulturalismu - představa, že kultury nejsou vyšší nebo nižší, horší nebo lepší. A je pochopitelné, že taková myšlenka vznikla v Evropě.
Měli bychom si uvědomit, že ač se evropská království a královstvíčka tisíc let mlátila po hlavách těžkými kovovými věcmi, začínala ve skutečnosti ze stejného základu a vyvíjela se stejně dlouhou dobu. Místní rituály byly odlišné, ale myšlenky se šířily napříč všemi zeměmi. Tady opravdu vznikly kultury u kterých můžeme tvrdit, že jsou v podstatě stejně vyspělé, stejně hodnotné a mají i téměř stejný žebříček hodnot.
Na ideové úrovni je snadné takové kultury spojit v jednu, jenže jen proto, že žádná z nich neuznává třeba tradici Satí, nebo netrvá na obecném přijetí ordálu do právního řádu.
Nicméně i to jsou jen dílčí problémy. Skutečným problémem je směřování jednotlivých kultur. Většina kultur, které v historii vznikly, už také zanikly. Zpravidla vlastní vinou. Žádná z předchozích kultur se také nedopracovala naší úrovně. Pokud budeme nekriticky přijímat ostatní kultury, jejich hodnoty a způsoby jako rovnocenné, může naše kultura ztroskotat na překážce, kterou jsme už kdysi dávno překonali.
Chci říci, že nevěřím na rasový nebo genetický determinismus, ale nebránil bych se, kdyby mě někdo nazval kulturním deterministou. Chápu, že je pro člověka těžké vůbec pochopit, že kultura z níž pochází je prostě špatná. Ještě těžší je dokázat se z ní vymanit a najít si místo v jiné. Nicméně možné to je, jak dokazuje nemálo příkladů.
Jsem absolutně přesvědčen, že systém hodnot reprezentovaný právě vznikající evropskou civilizací je vyšší a hodnotnější než systémy arabského světa (například). Mimo jiné také proto, že se staví proti rasismu, který je jinak všem kulturám přirozený. Proto si člověk z jakékoli kultury může jen polepšit, pokud přijme naše hodnoty. Bez nich ale na teritorium Evropy nepatří a bude tu proto navždy cizincem.
I když nás budou lidé z méně rozvinutých zemí jen "navštěvovat" stále hrozí nebezpečí přenesení jejich domácích problémů na naše území.
Jediným způsobem, jak zabránit různým náboženstvím a lokálním kulturám aby se na sebe vrhly a destabilizovaly místní systém, je  přinutit je přijmout společná pravidla, která budou muset bez rozdílu tradice dodržovat.
Žádná spekulace na téma "zavádění alternativních islámských trestů", "výjimek z práva z důvodu víry" nebo "vytváření zón s jiným právním statusem" nesmí být tolerovány.
Evropa se nutně potřebuje zbavit rasismu, protože hrozí vytvářením dalších konfliktů, zároveň by se ale měla zbavit představy, že jsou kultury rovnocenné, protože to je ještě větší hrozba.

Problém Breivik

Anders Behring Breivik zasáhl nejen Norsko ale celou Evropu na citlivém místě. V době, kdy všichni přirozeně čekali spíše úder islámských teroristů totiž udeřil člověk z úplně jiného směru - zprava, tedy  z ultraprava.
Zapoměli jsme, že tohle nebezpečí existuje. Pravičáci jsou přece konzervativci a křesťané! Ano, ale členové Ku Klux klanu jsou přece také křesťané, konzervativní taťkové od rodin. Útoky na kliniky kde se provádějí potraty nebo umělá oplodnění mají také na svědomí velmi konzervativní křesťané.
Zkrátka děláme stejnou chybu jako u islamistů. Přehlížíme to co je jasně vidět. To že je extremista křesťan a pravičák z něj nedělá méně nebezpečného, ba v některých konkrétních případech přímo naopak.
Udělali jme si rovnítko muslim=terorista. Víme že to není pravda.
Všichni lidé věřící v islám nejsou teroristé prostě proto, že by se na téhle planetě nedalo žít. To ale neznamená, že by to byla nějaká sympatická ideologie. Každý pravičák není dobrý taťaka od rodiny nebo naopak amorální monstrum, ale to neznamená, že by přímo uprostřed tohohle směru neexistoval silný extrémně nebezpečný proud.
Anders Behring Breivik je možná osamělý šílenec v tom jak jednal, ale není osamělý v tom co si myslel.
Také on spojil jednoduše cizinec=monstrum, mladí sociální demokraté jsou multikulturalisté a proto se stali nepřáteli.
Problém většiny jednoduchých řešení je v tom, že jsou nesprávná. Hrozí nám, že teď bude Evropa ještě více přehlížet nebezpečí islamizace a je nebezpečí, že si to ultrapravicové skupiny budou vykládat jako dobrý důvod k rasistickým útokům.
Přitom neexistuje nic, co by zmenšovalo nebezpečnost obou těchto skupin. Nám ostatním hrozí, že se najednou octneme uprostřed pouliční války, ve které nás obě strany budou považovat za nepřátele.
Tohle je věc, kterou bychom měli řešit!
Islamisté se nestali postrachem proto, že by jimi byli od přirozenosti, ale proto, že tam jejich kultura došla. (Vlastně se tak zhroutila) Anders Behring Breivik nám ukazuje kam může dojít ta naše. Jestli se to stane, bude jakákoli obrana naší kultury zbytečná, protože už nebude lepší než ta jejich.

Atlantis - proč ten smutek

Poslední raketoplán dosedl na dráhu KSC, posádka pochválila stroj a byl konec.
Kolem celého projektu se vznáší zvláštní smutek ne nepodobný chvíli, kdy se v roce 1986 proměnil v kouli oranžového plamene raketoplán Challenger. Jenže proč?
Každý projekt jednou skončí, proč by Space Shuttle měl být nějaký jiný?
Než to řeknu, měl bych připomenout, že to byl projekt neskutečně drahý, konstrukčně nedotažený a docela zastaralý. Ostatně ani ve své knížce Ztracený Měsíc jsem ho nijak nešetřil. Přesto měl několik zvláštních a výjimečných předností, které žádné jiné kosmické lodě dosud neměly.

Raketoplány Space Shuttle:

1) byly velké - pokud jste fandové science fiction, určitě si nepředstavujete kosmickou loď jako kapsli Mercury. Měla by být pořádně majestátná. Uvnitř má být alespoň pár místností a má mít pořádná okna za kterými je vidět kus oblohy plné hvězd.

2) uměly přistávat - nedá se nic dělat, ale neustálé zachraňování posádek někde v tundře nebo v oceánu prostě není důstojné kosmických hrdinů. Raketoplán sedl na svou dráhu přesně tam, kde ho všichni čekali, pěkně pod dohledem televizních kamer.

3) byly mnohonásobně používané. Každá jiná kosmická loď je jen na jeden let, nahraditelná a určená k zahození jako plechovka od sardinek, ale raketoplány létaly mnohokrát. Mohli jsme je vidět vzlétat a přistávat znovu a znovu. Astronaut se mohl jít podívat na start nebo přistání lodi se kterou příště poletí.

4) něco zažily - s každou misí každého raketoplánu se dál a dál rozrůstal jeho příběh. Člověk ho mohl začít mít rád nebo si o něm něco myslet. Jako skutečné námořní lodě měly svůj charakter.

Takové raketoplány Space Shuttle byly.

K jejich odchodu se ale váže ještě jiná hořká pachuť asi jako ke stažení letadel Concorde nebo ukončení misí Apollo.
Nic podobného na ně nenavazuje. Jako po Concorde nepřišel žádný další nadzvukový dopravní letoun a po misích Apollo žádné další lunární lety, tak po Space Shuttle nepřijde žádný  lepší, modernější kosmický raketoplán.

Kam se to řítíme?

(V tomto článku ignorují extrémně děravý státní rozpočet, ve kterém snad nebyla ani jedna neuplacená státní zakázka)

Chtěl bych upozornit na to, co se vlastně právě děje v našem státě, ale na to musím zopakovat, že jako efektivní motivace funguje rozdíl ve výši finančních odměn jen u střední třídy. Nejchudší část obyvatel vlastně nemá na výběr, takže bude vždy kupovat nejlacinější oblečení, jídlo i ubytování (pokud na ně bude vůbec mít). Takový výběr ale nijak nepřispívá ke zvyšování kvality výrobků ani ke kultivaci trhu. Tito lidé svůj výdělek buď zvýšit už nedokáží, protože pracují na hranici lidských možností, nebo jim v tom brání fyzické, psychické či společenské bariéry. Jistým způsobem tedy na výkonu jejich výdělek závislý není. Zaměstnanec u linky bude stále zaměstnancem u linky a bude brát plat jako zaměstnanec u linky, když nedostane jinou příležitost, nebo když na ni prostě nedosáhne.
Nejbohatší část obyvatelstva také není motivovaná k čemukoli prostě proto, že její výdělky neodpovídají ani v nejmenším jejímu pracovnímu vytížení. Pokud berete měsíčně sedm nebo osm milionů, opravdu vás netrápí výdaje za jídlo nebo za bydlení a vy sami ve skutečnosti neprodukujete nic tak hodnotného, aby to takový výdělek opodstatňovalo. Nemáte žádný důvod nějak zvyšovat svou pracovní efektivitu, protože na ní váš výdělek nezávisí.
Lidé s těmito výdělky jsou v podstatě už jen finanční gambleři, kteří dokládají své bohatství nakupováním nesmyslného "luxusního" zboží za přemrštěné ceny.
K fungujícímu státu tedy potřebujeme co nejširší střední vrstvu.
Právě na ni ale zanedlouho dopadnou vládní reformy, zvláště pak Kalouskovo zdražení potravin.
Musíme si uvědomit, že především mladé rodiny dnes mají většinou své byty na hypotéku. Pokud nepatří do vyšší střední třídy ale naopak do nižší střední třídy, pravděpodobně nové zdanění způsobí jejich neschopnost splácet. Přijdou tedy o byty i o část peněz, kterou už do nich investovali.
Na nový byt už pravděpodobně peníze neseženou.
Počet chudých se tedy rozroste a průměrná životní úroveň střední vrstvy klesne.S tím samozřejmě klesne i ona opěvovaná kupní síla. Přesto Kalousek i celá  Nečasova vláda odmítají zdanění boháčů a superbohaých. Údajně ze strachu, že by pak danili jinde.
Problém je, že také menší a střední podnikatelé mohou začít danit jinde, takže ona snaha vybrat peníze může mít jako důsledek snížení množství vybraných peněz. Vést je k tomu může nejen snaha ušetřit, ale také nepředvídatelnost vývoje zdanění v republice, kde nemůžete naplánovat ceny výrobků ani na několik měsíců dopředu. Nakonec není divu, že většina velkých firem a superboháčů ve skutečnosti v České republice nedaní už několik let.
Kalousek je tedy v rozporu se svou vlastní argumentací - pokud by chtěl získat do státního rozpočtu více peněz, měl by zuby nehty bojovat za nižší zdanění, aby naopak přiměl cizí podnikatele danit u nás.
Zatím máme ale jen vyhlídku, že se staneme chudými občany chudého státu.
Tohle není cesta k Řecku ale k Somálsku.
Jen vládní pašíci zatím spokojeně tloustnou.

Nepřipomíná vám to něco?
http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/51113

Bůh a autorská práva

Bůh a autorská práva

Pokud je Bible nejvydávanější kniha na světě a jde o slovo Boží, měly by církve odvádět z jejího vydání autorský poplatek organizacím chránícím autorská práva. Vzhledem k tomu, že to nikdy nedělaly, měly by tyto poplatky splatit hned s příslušným penále.
Tyto peníze budou následně uloženy na účet, kde budou čekat, až si je Bůh vyzvedne. Pokud by se chtěly křesťanské církve této povinnosti vyhnout, musely by požádat o prohlášení Boha za mrtvého, což by neměl být takový problém, protože je nezvěstný už tak dlouho, že by to měla uznat jakákoli porota. Problém je, že by musely dokázat, že Bůh zemřel nejméně před sedmdesáti lety aby byla dodržena platnost autorského zákona.

Poznámka: Nic se na tom nemění ani v případě, že by byl pouze spoluautorem, jeho práva by ani tak neměla být dotčena. Druhou možností jak se zbavit povinnosti platit může být tedy pro církve jen důkaz, že se sepsáním knihy neměl nic společného.