Pandemii už rozebral kde kdo z kdejakého úhlu pohledu a došlo samozřejmě ina politický a ekonomický dopad. Epidemie obecně mívají na společnost podobný vliv jako války. Zasažená společnost vždycky do určité míry zkolabuje - tedy zredukuje svoji složitost.
Pokaždé je na tom něco dobrého i něco špatného, přičemž poměr těch negativních a pozitivních vlivů nikdy nelze přesně odhadnout předem.
Co lze trochu odhadovat předem, je to, do jaké "hloubky" bude muset společnost zkolabovat.
To, co skutečně způsobí kolaps přitom není počet lidí, kteří při epidemii zemřou. Pro srovnání stejný počet mrtvých může způsobit lokální živelní katastrofa a přitom se systém zhroutí pouze lokálně, nikoli na celém území.
Důvodem kolapsu není sám o sobě ani počet nemocných, o které se musí někdo starat a kteří sami nevyvíjejí a ani nemohou vyvíjet žádnou výnosnou činnost.
To, co způsobí kolaps je exponenciální nárůst počtu (čili nárazová změna) nemocných, který standardní postupy a zásoby nedokáží pokrýt. Jak říkal jistý matematik: exponenciál je zlo!
To, o co se pokusí alespoň trochu příčetní politici, zdravotníci a vůbec nějaké státní složky je, vyhnout se exponenciálnímu nárůstu. Tedy udělat průběh epidemie co nejvíce "plochý" i když tím hrozí, že se čas částečné paralýzy pořádně protáhne.
A tady se dostávám k jedné trochu neodhadnutelné části: Jak dlouhá může být doba takových opatření, aby ve výsledku nebyly následky stejné, jako při exponenciálním průběhu? Pravděpodobně existuje způsob jak to spočítat, problém je, že bude použitelný na známé nákazy, které už většinou pandemie nezpůsobují.
Úplně nejhorší verzí je nedostatečně dlouhá karanténa. To je stav, při kterém jsou karanténní opatření odvolána předčasně a společnost namísto toho, aby se vzpamatovala, zažije ještě exponenciální nárůst počtu nemocných. Může to být opravdu poslední rána do vazu její ekonomiky (a následně i dalšího).
Problém v této situaci je, že politici jsou v zásadě diletanti odhodlaní velmi udatně bránit svůj názor, to je ovšem v téhle situaci spíše kontraproduktivní.
Nám se zatím předvedly tyto vzory politiků:
"Absolutně to zvládáme" - typicky Čína. I když vůbec nevíme, jestli Čínský přístup něco zvládá, můžeme si být jisti jedním: Data jsou falešná.
Čína by zůstala ekonomickým gigantem i kdyby vymřely 2/3 obyvatelstva a proto tu kolaps na základní úroveň v současnosti nehrozí. Její absolutní kontrola nad obyvatelstvem se jí při tlumení nákazy hodí, na druhou stranu, právě absolutní kontrola nad obyvatelstvem vedla k tomu, že byl virus dlouho nerozpoznán a lidé, kteří o novém koronaviru psali jako první, byli zmizeni.
A právě proto také máme i my tento problém.
Pro tyto politiky je důležité 1. jak to vypadá zvenčí 2. co je to bude stát
Je u nich naděje na tlumení exponenciálního nárůstu, ale zároveň jistota, že se nedozvíme, pokud to tak úplně nevyjde. Dopadem epidemie bude pravděpodobně další přitvrzení režimu.
"Přirozená imunita" - Politici, kteří maji názor, že nejlepší možností by byl přirozený průběh. Obecně absolutní nýmandi, kteří netuší že by je takový průběh mohl stát i mnohem víc, než jen politické křeslo.
Pokud se jim podaří svoji vizi uhájit a obyvatelstvo s nimi bude zajedno, můžeme se těšit i my na místa, kam budeme v Evropě jezdit na laciné dovolené (pokud si nevybereme ještě horší možnost)
"Zmatkáři" - Ať se na první pohled snaží působit jakkoli, absolutně nerozumí tomu, co dělají (například zakáží obchod s veškerým ochranným materiálem a pak zakáží vycházet bez roušek). U těchto politiků nejvíce hrozí riziko nestálosti názorů - tedy nejhoršího představitelného průběhu s předčasně ukončenou karanténou.
Ano tento scénář nám hrozí.
Více o šíření viru:
https://medium.com/@krivka.adam/koronavirus-pro%C4%8D-mus%C3%ADme-jednat-hned-6136d561d955
