Počet zobrazení stránky

čtvrtek 24. ledna 2013

Proč věříme ekonomům?

Při všech těch politických rituálních tancích, které se v současnosti odehrávají kolem volby prezidenta a které se zase chystají na další volby, nějak zaniká jeden absurdní detail - dáváme (jako voličstvo) extrémní podporu ekonomům. V podstatě jde o kult, který nemá v historii obdoby. Ne že by ekonomové v jiných vládách nebyli, prostě ale netvořili samotnou politiku, jen se starali o finance.

Z historie se také můžeme poučit v tom, že ekonomové ještě nikdy žádnou zemi z jejích problémů nevytáhli. (Pokud o takovém případu víte, upozorněte mě na něj, já žádný takový nenašel) Vždycky to nakonec udělala výroba, trh, případně jiné společenské úpravy. To co naopak bez ekonomů opravdu nefunguje je otroctví a diktatury.

Příkladem je ostatně současný vztah Evropy a Afriky, USA a Afriky, USA a Číny, USA a Indonésie atd. Je moc hezké, že my Evropané a Američané posíláme do těchto zemí rozvojovou pomoc, ale vlastně to vůbec hezké není. Je to totiž jen zlomek peněz, které z těchto zemí vytěžíme.

Svědomí za to že nezaplatíme na jednom konci lidem, kteří skutečně pracují, si vykupujeme tím, že někde zcela jinde, kde žádná hodnota nevzniká shodíme balík humanitární pomoci. Nedovedu si představit větší oddělení práce a zisku, než je tohle. Je to dokonalý systém destrukce místní ekonomiky i celé společnosti.

Problém je, že "vyspělé státy" ve skutečnosti vyrábějí jen minimum věcí z toho co spotřebují. Ano, jsme bohatí - proti většině okolního světa. Vyděláváme peníze sezením v kancelářích, jenže jsme na "rozvojových" oblastech už dávno naprosto závislí.

Většina věcí už nevzniká tady, ale tam, k nám se to všechno dostává jen díky ekonomice. Můžete si říci, že je to vlastně fajn - pracují za nás otroci na druhé straně planety. Jenže ono to zase tak optimistické není. Za prvé se nám ztrácejí znalosti i technické prostředky, bez kterých nemůžeme být v případě problémů soběstační, za druhé nás příliš ovlivňuje to, co se děje ve výrobních zemích a za třetí se stáváme sponzory svých vlastních nepřátel.

A to opomíjím, že velká část ekonomů je demokracii vysloveně nepřátelská. Kde by byl celý Vatikán a Mafie bez své banky, jak by asi vypadal islám bez obrovských proudů peněz z Kataru, Kuvajtu a především Saudské Arábie? Myslíte si, že by celá současná americká hypoteční krize mohla vůbec vzniknout bez FEDu? 

Nakonec i kdyby se něco nepodařilo, mají banky téměř politickou imunitu. Žádné jiné podnikání není tak ochraňováno státem před kolapsem jako bankovnictví.

Je to vlastně ještě horší! Pro hodně velké banky a státní ekonomiky není nic lepšího, než pořádná válka. Samozřejmě někde jinde. Vítězi válek v minulém století rozhodně nebyly státy, které se jich zúčastnily. Ostatně víte třeba kdo financoval Adolfa Hitlera?



Nevím, jestli vám to dochází, ale prostým zablokováním účtů by bylo možné přibližně do roka ukončit jakoukoli větší válku a vyhladovět jakoukoli teroristickou organizaci. Samozřejmě se to nestane, částečně proto, že si to sponzoři válek nepřejí a hlavně proto, že se to prostě stále vyplácí.

Pro ekonomy "drsných" škol je udržování části světa v chaosu a bezpráví nutností. Bohužel my si nemůžeme vybrat, jestli zrovna naše zem bude patřit k těm smolným. Naše ekonomika rozhodně není z těch nejsilnějších a naši politici jsou ve velké míře ekonomisté, o jejichž prodejnosti příliš pochybovat nelze.Jenže jim to ani nelze mít úplně za zlé - peníze jsou pro ně argumentem i zájmem. Proto vystudovali svůj obor. Ekonomy bychom si prostě měli hlídat a ne jim slepě důvěřovat.

Dokonce ale i když se budou opravdu upřímně snažit státu prospět, dopadne to pravděpodobně špatně. Svěřit řízení státu ekonomům je vždycky katastrofický scénář. Přesto v něm své místo mají, jenže jinde.

Ekonomové nemají rozhodovat o tom, co se bude dělat, ale o tom, jak to ekonomicky zajistit. Každý ví, jak vypadá film, když do jeho režie příliš mluví produkční, tak proč nám připadá divné, že se náš stát potácí už dvacet let v mrákotách, když jsme jej nechali řídit ekonomy?

Zkusme se zamyslet: Opravdu by nebylo by mnohem výhodnější mít na některých politických místech například (prezident, ministr sociálních věcí, ministr kultury ) sociology nebo kulturní antropology než ekonomy?

Žádné komentáře:

Okomentovat