Boží syn se jmenuje John Frum a bojoval ve 2. světové válce

Syn boží má bílou tvář, je vysoký asi jako já a žije v Jižní Americe. Jeho jméno je John Frum. Že vám to připadá jako něco z Červeného Trpaslíka? Mě také, jenže pro obyvatele ostrova Tana v souostroví Vanuatu je to „pravda“. Pravidelně vykonávají obřady, které až příliš okatě připomínají nástup vojenské jednotky, v očekávání že se John Frum jednoho dne vrátí.

Kult Johna Fruma je jedním z projevů cargo kultů rozšířených na ostrůvcích v Tichém oceánu hlavně v době 2. světové války. Domorodí obyvatelé viděli bílé lidi, jak vykládají z lodí a létajících strojů náklad (cargo) obsahující zázračné předměty, ale nikdy je neviděli takové věci vyrábět.

Dospěli tedy k názoru, že bílí lidé dostávají tyto věci od svých bohů, protože správně vykonávají rituály (nástupy jednotek). Pokud budou takové rituály dělat také, sešlou jim také bohové vytoužené cargo. Několikrát se jim to téměř podařilo, když vystavěli tak věrné kopie letišť, že na nich málem začala přistávat letadla.

Co na tom, že bambusové "pušky" nestřílejí, sluchátka z kokosových ořechů připojená provázkem k improvizované bedně nepředají žádnou zprávu a letadla z rákosí určitě nikdy nepoletí. Frumovi věřící si budou dál psát na holou hruď písmena USA a čekat na jeho návrat. Až jim přiveze vytoužené cargo, bude všechno konečně jak má být - běloši zčernají a černoši zbělají.

Cargo kulty jsou dnes už poměrně starou a stabilizovanou kulturní záležitostí. Kdyby se vyskytovaly v našem kulturním okruhu, měly by už status oficiálních náboženství. Zajímavé na tom je, že jsme jejich vznik mohli sledovat vlastně „v přímém přenosu“, přesto je víra členů těchto skupin stejně silná, jako víra muslimů či křesťanů.

Jsme ale ochotni a schopni ji tak vnímat? Dnešní věřící v zemích, které se považují za civilizované, se dokáží takové víře jistě jenom smát, jenže co by se stalo, kdyby se křesťané setkali s Frumovými stoupenci zase až třeba za 300 let? Pravděpodobně by je chápali stejně jako jiná náboženství a vzhledem k tomu, že součástí Frumova kultu je také rudě natřený kříž a slib, že se vrátí, možná by v něm nakonec nalezli Ježíše.

Právo věřit v Johna Fruma je zcela stejně zdůvodnitelné a tedy i legitimní, jako právo věřit v Ježíše či Ganéšu. Až vám tedy příště některý věřící řekne, že by byl rád abyste v sobě nalezli Boha, můžete mu odpovědět, že je to stejně pravděpodobné, jako že on v sobě najde Johna Fruma.