Říše puberťáků

Chci vyprávět o středověku, ale začnu mohutnou oklikou až v v nedávné době v Jihoafrické republice. Pilanesberg National Park je jedním z parků, do něhož byli ze severu Afriky dovezeni mladí sloní samci. Brzy se ukázalo, že to nebyl nejlepší nápad. Stali se z nich totiž zabijáci nosorožců. Situaci se podařilo vyřešit dovozem dalších, mnohem starších slonů, kteří výchovně na sloní puberťáky zapůsobili.

Co se vlastně stalo a proč se to stalo? Mladí samci všech skupinově žijících druhů mají přirozené puzení vybojovat si své místo v hierarchii stáda. Když lidé dovezli pouze dospívající samce,přinutili je tak neustále bojovat o své postavení. Nebyli tu žádní výrazně silnější samci, s nimiž by takové soupeření nemělo smysl, ani výrazně mladší, které by starší sloni před nimi chránili.

Co to má společného se středověkem? Překvapivě mnoho. Středověk bývá líčen jako velmi krutá doba - hladomory, války, vraždy, loupeže... Důvodů může být mnoho, ale jedním z nich je podle mě jednoznačně relativně nízká střední délka života.

Na tuto myšlenku mě přivedl H. G. Wells svým popisem středověku v knize Crux Ansata. Naše představa o středověku je značně zkreslená tím, že pojmům "mladý" a "starý" přičítáme dnešní ekvivalenty. Kdybychom ale ten svět skutečně viděli, tak jak vypadal, připadal by nám jako říše dětí, pubescentů a adolescentů.


Václav I.  (1205 – 23. září 1253) byl korunován ve 23 letech. Když na trůn nastupoval Přemysl Otakar II. roku 1253, bylo mu 20 let. Václav II. byl uznán za krále v sedmi letech a za způsobilého vlády byl považován ve dvanácti (!), Václav III. vládl od svých 17 let, Jan Lucemburský nastoupil vládu ve 14 letech, Václav V. byl korunován už ve dvou letech a vládl od svých sedmnácti. Ladislav Pohrobek vládl od svých 13 let. Vladislav Jagellonský dostal český trůn v 15 letech a jeho nástupce Ludvík vládl od deseti let (korunován byl ale už ve 3 letech).

Můžeme předpokládat, že také přebírání vedení cechů, uzavírání prvních sňatků a zakládání domácností probíhalo v podobném věku, tedy často mezi dvanáctým a dvacátým rokem. 

 Průměrná délka života ve středověku byla kolem 30 let, což je méně než v současném Afghánistánu a dokonce méně než v současném Mosambiku. Tento údaj je sice asi zkreslený dětskou úmrtností a morovými epidemiemi, ale i tak byli už 45 letí lidé považováni za staré. Obsazování významných míst velmi mladými lidmi bylo tedy vynucené okolnostmi. Zároveň tito mladí lidé ale vytvářeli kulturu, která střední délku života snižovala - byla nesmírně agresivní uvnitř i navenek, zároveň silně podporovala šíření nemocí a potlačovala vzdělanost.
 

Středověk je možná velmi poučná doba, právě proto, že byla tak tragická a zároveň velmi stabilní. Byla to jakási permanentní krize i ve srovnání s dnešními krizovými zeměmi. Dá se z ní usoudit ledacos, co by bylo možné aplikovat i na náš svět . 

Především je zřejmé, že v zemích s nízkou střední délkou života můžeme skutečně očekávat válečné konflikty. Je pravděpodobné, že se už dostaly do uzavřené smyčky příčin a následků, kdy příliš mladí lidé, kteří dokázali přežít předchozí konflikt vytvářejí agresivní kulturu, která je dovede k dalšímu konfliktu a zároveň udrží nízkou nebo ještě dále sníží střední délku života. Celý trik k uklidnění situace v takto postižených zemích může spočívat v tom, udržet alespoň jednu generaci dostatečně dlouho na živu.