Bylo to v dobách reálného socialismu, kdy jsme se učili, podle tehdy již vědecky vyvrácených teorií, které ale zůstávaly ideologicky stále platné, že tím zásadním rozdílem je to, že lidé používají nástroje.
Přitom každý, kdo alespoň někdy navštívil ZOO Praha musel vidět malpy kapucínské, které s nástroji zacházely až překvapivě zručně. Po čase přišel úkrok v podobě "vylepšení" tohoto tvrzení, totiž že lidé jako jediní používají nástroje k výrobě jiných nástrojů. To už ale mezitím byly známy i pozorování vran a mořských vyder, takže se naše "nástrojová nadřazenost" ukazovala dost sporná.
Pokus o podobnou argumentaci řečí také moc nevyšel, protože se ukázalo, že některá zvířata mají tak složité soustavy komunikačních signálů, že je jinak, než jako řeč ani označit nelze.
Tehdy jsem se ptal sám sebe, jestli vůbec existuje nějaký kvalitativní rozdíl mezi lidmi a ostatními tvory, nebo zda jsou všechny rozdíly opravdu jen kvantitativní. Tedy jestli se opravdu třeba od špačků lišíme jen výkonnějšími mozky, lepší schopností vzájemné komunikace a horší aerodynamikou.
Přesto jsem si celkem nečekaně uvědomil, že jednu takovou generální odlišnost opravdu máme.
Víte, představuji si evoluci vlastně trochu jako olympiádu nebo spíše nadaci X-Prize - stále se v ní vypisují nové soutěže. Soutěž o nejlepší metabolismus, soutěž o účinnější dýchání, soutěž o rychlost, soutěž o sociální chování, o sexuální rozmnožování, o inteligenci...
Člověk mezi tyhle soutěže přidal disciplínu, v níž s ním nemůže zatím žádný tvor na Zemi soutěžit - ovládání ohně. Opravdu si myslím že neexistuje okamžik, který by byl v historii lidstva významnější pro jeho budoucnost, než právě tenhle. Na tomhle objevu je pár fascinujících detailů, které se objeví jen když se nad ním opravdu hluboce zamyslíte.
První, co hned každému nedoje je, že za tímhle objevem musel být jen jeden jediný člověk. Nevíme ani, jestli to byl muž nebo žena, ale to rozhodnutí musel udělat jednotlivec, protože v té době měli všichni tvorové vrozený strach z ohně.
Žádná skupina lidí si tedy pro oheň nevyrazila. Rozhodnutí jednotlivce změnilo osudy všech dalších lidí a naše kultura je od té doby na ohni závislá, protože nám umožnil neuvěřitelné věci. První světlonoš také musel přijít na to, že je oheň potřeba živit a zjistit čím. Aniž to tak nazval, objevil také palivo. Jen díky ohni jsme dokázali přežít ledové doby, osídlit studená místa planety, tepelně upravovat potraviny a pohánět stroje včetně kosmických lodí. Tohle všechno nám dal pravděpodobně nějaký nepříliš pohledný Homo erectus téměř před dvěma miliony let.
Ten druhý aspekt jsem už trochu zmínil. První světlonoš se musel vědomě rozhodnout jednat proti vlastní přirozenosti - proti vlastním pudům. Od dob kdy blesky zapalovaly karbonské pralesy měli všichni suchozemští živočichové hluboko ve svých instinktech zapsán strach z ohně.
Oheň patřil mezi nezkrotné všeničící živly, který v nich vyvolával podobnou hrůzu jako v nás představa jaderného výbuchu. Odvážit se vstoupit na doutnající spáleniště a připálit si vlastní louč od stále ještě hořících zbytků lesa, to chtělo odvahu skutečně titánskou. Byl v tom také kus pohrdání stovky milionů let ověřovanou zkušeností. V psychologickém významu to byla skutečná vzpoura proti bohům.
První světlonoš nás možná může trochu poučit o nás samotných. Proti pudu může mít dostatečnou sílu jen jiný pud. Jaký pud to ale mohl být? Prvního světlonoše nemohla vést vidina zisku, protože si ještě nemohl ani představit, k čemu by mu mohl být oheň dobrý. Kdyby uměl mluvit jako my, nedokázal by stejně zdůvodnit, proč udělal to co udělal.* Jediná motivace, která ho k tomu mohla přimět, byla totiž jeho vlastní zvědavost.
*Poznámka: Kdyby tedy První světlonoš musel podstupovat grantové řízení na projekt "Oheň", nikdy by mu takový výzkum nebyl schválen. Není to absurdní?
Nejzvláštnější na tom je, že tento jedinec opravdu dosáhl jisté nesmrtelnosti. Ta je ale zapsaná jen v nás, v našich zvycích a naší lidské kultuře. Z něho samotného nám nezbylo vlastně nic. Nejen že nevíme, jak První světlonoš vypadal, nedokážeme k němu přiřadit ani kousek kosti, ani jediný zub a přesto se nás jeho život, jeho rozhodnutí a jeho čin stále každodenně dotýká.
Co myslíte, jak dlouho nám tahle výjimečnost ještě vydrží?
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatSouhlasím, že objev ohně byl jednou z nejvýznamější událostí v dějinách lidstva. Dalšími by snad mohly být umění a písmo.
OdpovědětVymazatAle nemyslím si, že by nutně muselo být využití ohně "objevem" jednoho člověka a také si nemyslím, že objev ohně byl nějakou "rychlou" událostí. Lidé totiž tehdy žili v menších skupinkách v savanách, kde byl oheň docela častým jevem. Nemuseli být přiliš bystří, aby zjistili, co je palivem (tráva, dřevo) a také si jistě všimli, že oheň zahání nebezpečná zvířata, některá může navíc umrtit a ty se dají potom sníst. Pečené maso takových zvířecích nešťastníků se také lépe kouše a jinak chutná. Je možné, že počáteční využití ohně spočívalo třeba v udržování lokálního ohníčku, který zbyl po požáru savany a hodil se jako zdroj bezpečí a tepla v noci. Tento způsob využití ohně se klidně mohl objevit u několika skupin nezávisle na sobě. Teprve později došlo k objevu jak oheň získat uměle. Tady souhlasím, že to mohla a asi i byla ojedinělá událost vázána na jednoho jedince. Ale v tu dobu už lidé byli na oheň zřejmě zvyklí a používali jej jako užitečného pomocníka.
Danieli, zkouším si představit lokální ohníček zbylý po požáru savany. A přemýšlím, co by asi tak mohlo přimět tlupu našich předků k tomu, aby se během požáru savany zdržovali v místech, kde takový ohýnek zbude. A když už by k něčemu takovému i nějakou zvláštní shodou okolností došlo, tak co by si asi tak počali na pokraji spáleniště. Zvěř, která přežila je kdesi daleko (přibližně v místech, kde jsou tou dobou i naši předkové, jak už jsem naznačil, stěží by čekali na blížící se čelo požáru), případných pečených holubů bude velmi malé množství. Aby si z okolí, kde zbyla část nedotčené savany přinášeli plody, které by a ohni opékali, je dost nepravděpodobné. Daleko pravděpodobnější je možnost, že dávný Prometheus (tím nevylučuji plurál) získal oheň z jiného zdroje. A mimochodem, možná je to trochu romantická představa páně Tomkova, ale - a prosím, nechtějte abych vyhledával odkazy, stačí snad má paměť a úvaha, nejde o diskusi vyžadující nezvratná fakta - vzhledem ke stáří lidského rodu, datování archeologických nálezů, které svědčí o užívání ohně a jejich lokaci, je velmi pravděpodobné, že si lidstvo znalost ohně odnášelo jako věno ze svého původního domova. A že tato znalost pochází obrazně řečeno z doby, kdy se děti běhající po trávníku ptaly samy sebe, proč jsou z toho rodiče tak na větvi. To, že to začal jedinec je možná stejně pravděpodobné. , jako to, že na to přicházela spousta lidí zcela nezávisle.
VymazatJaromíre, díval jsem se po článcích, které se počátkem využití ohně našimi předky zabývají. Většina skutečně přepodkládá, že došlo nejdříve k příležitostnému využívání přírodního ohně a to zejména v místech s jejich častým výskytem. Dokonce i dnešní zvířata hledají potravu ve spáleništích. Nemusí to být nutně spálená zvířata, ale třeba plody a semena, která v ohni popraskají (to bylo pozorováno třeba u šimpanzů z Mount Assirik).
VymazatZajímavá diskuze je třeba dostupná zde http://faculty.ksu.edu.sa/archaeology/Publications/Hearths/Hominid%20Use%20of%20Fire%20in%20the%20Lower%20and%20Middle%20Pleistocene.pdf.
Zde je citace z jiného článku (http://www.pnas.org/content/108/13/5209.full):
In sum, the European evidence strongly suggests that the habitual and controlled use of fire was a late phenomenon, dating to the second half of the Middle Pleistocene, which is not to deny the possibility of occasional and opportunistic use of fire in earlier periods (5). In areas that are volcanically active and have high lightning-strike densities, such as the East African Rift and the Afar Triangle, hominins were regularly confronted with natural fires and their results. Early studies of the Homo erectus–bearing deposits at Trinil, Java, have already discussed the role of volcanic eruptions in the production of tropical forest fires and the resulting charred plant remains retrieved from the Trinil deposits (66, 67). Living in “fire-rich” environments may have triggered the repeated opportunistic use of natural fires in early stages of hominin evolution, but such use did not create an archeologically visible pattern. The evidence from GBY is suggestive of repeated use of fire at one location only, at ∼800 ka.
Tohle ale překvapivě vůbec onu teorii Prvního světlonoše nevyvrací. Erektové nebyli zase tak inteligenčně odlišní od šimpanzů a různí lidoopi žili v podobných teritoriích. Přesto jiní tvorové ohniště nezakládají. Využívání následků ohně (což zvládají i mnohá zvířata) je také něco naprosto odlišného od pokusu ovládnout oheň - tedy pracovat s "živým" ohněm.
VymazatOpravdu si neumím představit "skupinový objev ovládnutí ohně", dokáži si ale představit, že jakmile se informace o ovládnutí ohně rozšířila, šlo to už velmi rychle. I když to třeba z našeho pohledu mohlo být tisíc let, stačilo by to na rozšíření této znalosti mezi všemi skupinami erektů a oni na to měli stovky tisíciletí!
OdpovědětVymazatPíšu zde odpověď oba vaše příspěvky.
VymazatAsi jsem se nepochopili.
Reagoval jsem na vaše tvrzení, že objev ohně byl jako celek ojedinělá záležitost, která se týkala jen jednoho jednotlivce a ten ji pak musel rozšířit. Součástí vašeho tvrzení je, že se tento jednotlivec a) přestal bát ohně, b) objevil palivo c) nevěděl k čemu je oheň dobrý a přesto jej ze zvědavosti ovládnul.
Moje reakce je ta, že tento proces velmi pravděpodobně nenastal v jeden okamžik, ale postupně a to by vyvracelo ideu prvního světlonoše.
Postup bude spíše takový: objev výhodnosti ohně -> zbavení se strachu z ohně -> objev paliva -> cílená manipulace s ohněm -> vědomé vytváření ohně -> umělé rozdělávání ohně. Teprve v posledním stádiu se mohl objevit skutečně nějaký světlonoš, který jako první člověk rozdělal oheň. První dva (tři?) byly pozorovány u šimpanzů a už to vyvrací vaše tvrzení o jednotlivci (člověku), který jako první měl vlastnosti a)b)c).
Nezávislost objevu oportunistického využití ohně je tak podobná nezávislosti objevu použití klacíku různými druhy lidoopů, opic a třeba vran.
Já v tom vidím jen jedno zpochybnění a to že si lidé ještě před manipulací s ohněm mohli udělat představu o jeho výhodnosti. Nicméně si myslím, že je tam umělé spojení mezi pečením a využitím ohně. Členové přírodních národů (ale i třeba starověcí Židé) například často maso vůbec nepečou.
VymazatUmělé rozdělávání ohně je objev naprosto odlišný, protože následoval asi o stovky tisíc let později.
Erektové pravděpodobně využívali oheň hlavně k lovu, ne k vaření.