Moji přátelé, kteří mě znají jako neúnavného bojovníka proti Václavu Klausovi jistě očekávali, že se zúčastním také včerejšího vynášení Morany. Mohu je uklidnit, že jsem to původně měl v úmyslu, nicméně únava a nachlazení mě přesvědčily, že to není nejlepší nápad.
Namísto toho jsem to později sledoval televizní zpravodajství. Ze zkušenosti vím, že se našim médiím nedá věřit - formálně nestranné reportáže jsou často až příliš poplatné něčímu přání, ať už ve vedení televize nebo reportéra samotného. Tentokrát mi to ale nevadilo. Měl jsem totiž pocit že opravdu není co slavit.
Klaus byl z rozhodnutí několika desítek lidí naším prezidentem deset let. Ten čas nám, ani naší republice nikdo nevrátí. Jen skuteční tupci si myslí, že čas jsou peníze, čas je totiž mnohem cennější! Co je ještě horší, nebýt krádeže pera a naprosto ostudné amnestie, mnoho lidí by si dodnes myslelo, že to byl vlastně dobrý prezident.
Václav Klaus má ale na svém účtu mnohem větší prohřešky, které mu u veřejnosti prošly. Občanská společnost nezkrátila čas jeho vlády ani o jediný den a co horšího, kdyby se dnes objevil nějaký jiný Klaus, jen s jiným jménem, proklestil by si cestu na Hrad znovu.
Proto není co slavit, protože jsme se nepoučili.
Žádné komentáře:
Okomentovat