Nedávno jsem se zase rozčílil při setkání s Petrem Blau. On je totiž Izraelec.
Nemluvili jsme ale o náboženství, jak by se asi dalo tušit z mých protináboženských postojů a ani mě nijak nerozčílil on osobně. Rozčílila mě skutečnost, že i když Izrael představuje asi 1/4 plochy České republiky a obyvatel má proti nám zhruba jen 3/4, v technologiích se nachází na úplně jiné úrovni než my.
Nejen že je na špičce kybernetiky a vojenské techniky, genetiky, medicíny, počítačových technologií, elektroniky, optiky, strojírenství, ale dokonce se tamním zemědělcům vyplatí vyvážet k nám brambory.
Přiznávám, že to nechápu. Z geopolitického hlediska leží Izrael na úplně špatném místě. Není to žádná "země mlékem a strdím oplývající"! Člověk by si skoro řekl, že jim jí Bůh vybral za trest a ne jako odměnu. Nejen, že je neustále v sebeobraně před nějakými nevrlými sousedy, ale navíc leží v oblasti pouští, její nerostné bohatství je spíš nerostná chudoba kulantně opisovaná jako "nerostné bohatství výrazně omezené".
Různé soli, trochu mědi, trochu železa, celkem málo ropy a zemního plynu.
Aby se tam dalo něco vůbec pěstovat, musí se země odsolit a zavodnit. I potom se dá na většině míst pěstovat jen několik druhů vhodných právě pro pole s takovým složením půdy. (Popravdě, kdybych měl založit nový stát a neměl příliš na vybranou, asi bych dal před Izraelem přednost jižnímu Grónsku.)
Naše země má naproti tomu skoro všechno: podmínky i půdu pro pěstování veškerého obilí, zeleniny i ovoce. Máme vlastní ložiska kdečeho i když nejsou ve světovém měřítku nijak omračující.
Nikdo na nás v jednom kuse nestřílí, nehází rakety z lešenářských trubek ani se moc často nikdo neodpaluje na náměstích.
Vzhledem k tomu je smutné, že se v umisťujeme na mapě "šťastných států" podstatně hůře než Izrael.
Srovnání izraelského a našeho školství vypadá pro nás tristně. To izraelské je rozhodně nejdelší (spolu s japonským) a také asi velmi účinné, protože Izraelci mají celkem 9 nositelů Nobelovy ceny a z toho 5 vědců.
Češi se obecně hlásí ke čtyřem nositelům Nobelovy ceny.
Baronka Bertha Sophia Felicita Freifrau von Suttner ale jistě nedostala svou cenu za mír díky českému vzdělávacímu systému a vědkyně Gerty Theresa Cori byla zase Židovka. Jaroslav Seifert dostal samozřejmě cenu za literaturu a tak jako druhý představitel vědy (a jediný skutečně ryze český) zůstává už jen Josef Heyrovský.
Zatímco u nás znamenala 90. léta masivní odliv vědců do zahraničí, Izrael v tu dobu zažíval naopak jejich příliv.
Otázka je, jestli se z toho můžeme nějak poučit.
Možná ano. Jestli nám něco opravdu ubližuje ve světovém srovnání, tak je to představa laciné pracovní síly, tou totiž nemůžeme v dohledné době konkurovat Asii. Je zřejmé, že země s 10 miliony obyvatel dnes nemůže ohromit ostatní svět výrobou tretek.
Izrael je dobrý příklad v tom, že silně investuje do špičkových technologií a poznatky využívá v co nejkratší době.
V roce 2007 činily investice Izraele do vědy 4,7 % HDP, zatímco průměr zemí OECD dosahoval pouze 1,7 % HDP a v USA to byla 2 % HDP. V tomto roce má investice ještě stoupnout.
My se se svými výdaji na vědu řadíme mezi ty zaostalejší - 1,54 %.Naše situace se sice pomaloučku zlepšuje, neboť jsme se ještě nedávno řadili po bok Bulharska s 0,5% HDP, ale při dnešním tempu dosáhneme stejného procenta jako Izrael někdy za deset let. Ani pak ovšem nebude naše ekonomika na jejich úrovni.
Podobně výdaje na vzdělání tvoří v ČR 4,4 %HDP zatímco v Izraeli kolem 7% HDP.
Při nepoměrně nižší produktivitě je ale takový rozdíl pořádně vidět.
Čistý zahraniční dluh Izraele je totiž již od roku 2003 nulový. Náš dělal na konci března 1 404 miliardy korun.
http://en.wikipedia.org/wiki/Happiness_economics
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/0/01/World_happiness.png
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/GDP_PPP_Per_Capita_IMF_2008.svg
http://en.wikipedia.org/wiki/Science_and_technology_in_Israel
http://europa.eu/abc/keyfigures/education/people/index_cs.htm
http://www.listyjm.cz/ekonomika/mf-statni-dluh-cr-ke-konci-brezna-vzrostl-na-1-404-4-miliardy-korun.html
Nemluvili jsme ale o náboženství, jak by se asi dalo tušit z mých protináboženských postojů a ani mě nijak nerozčílil on osobně. Rozčílila mě skutečnost, že i když Izrael představuje asi 1/4 plochy České republiky a obyvatel má proti nám zhruba jen 3/4, v technologiích se nachází na úplně jiné úrovni než my.
Nejen že je na špičce kybernetiky a vojenské techniky, genetiky, medicíny, počítačových technologií, elektroniky, optiky, strojírenství, ale dokonce se tamním zemědělcům vyplatí vyvážet k nám brambory.
Přiznávám, že to nechápu. Z geopolitického hlediska leží Izrael na úplně špatném místě. Není to žádná "země mlékem a strdím oplývající"! Člověk by si skoro řekl, že jim jí Bůh vybral za trest a ne jako odměnu. Nejen, že je neustále v sebeobraně před nějakými nevrlými sousedy, ale navíc leží v oblasti pouští, její nerostné bohatství je spíš nerostná chudoba kulantně opisovaná jako "nerostné bohatství výrazně omezené".
Různé soli, trochu mědi, trochu železa, celkem málo ropy a zemního plynu.
Aby se tam dalo něco vůbec pěstovat, musí se země odsolit a zavodnit. I potom se dá na většině míst pěstovat jen několik druhů vhodných právě pro pole s takovým složením půdy. (Popravdě, kdybych měl založit nový stát a neměl příliš na vybranou, asi bych dal před Izraelem přednost jižnímu Grónsku.)
Naše země má naproti tomu skoro všechno: podmínky i půdu pro pěstování veškerého obilí, zeleniny i ovoce. Máme vlastní ložiska kdečeho i když nejsou ve světovém měřítku nijak omračující.
Nikdo na nás v jednom kuse nestřílí, nehází rakety z lešenářských trubek ani se moc často nikdo neodpaluje na náměstích.
Vzhledem k tomu je smutné, že se v umisťujeme na mapě "šťastných států" podstatně hůře než Izrael.
Srovnání izraelského a našeho školství vypadá pro nás tristně. To izraelské je rozhodně nejdelší (spolu s japonským) a také asi velmi účinné, protože Izraelci mají celkem 9 nositelů Nobelovy ceny a z toho 5 vědců.
Češi se obecně hlásí ke čtyřem nositelům Nobelovy ceny.
Baronka Bertha Sophia Felicita Freifrau von Suttner ale jistě nedostala svou cenu za mír díky českému vzdělávacímu systému a vědkyně Gerty Theresa Cori byla zase Židovka. Jaroslav Seifert dostal samozřejmě cenu za literaturu a tak jako druhý představitel vědy (a jediný skutečně ryze český) zůstává už jen Josef Heyrovský.
Zatímco u nás znamenala 90. léta masivní odliv vědců do zahraničí, Izrael v tu dobu zažíval naopak jejich příliv.
Otázka je, jestli se z toho můžeme nějak poučit.
Možná ano. Jestli nám něco opravdu ubližuje ve světovém srovnání, tak je to představa laciné pracovní síly, tou totiž nemůžeme v dohledné době konkurovat Asii. Je zřejmé, že země s 10 miliony obyvatel dnes nemůže ohromit ostatní svět výrobou tretek.
Izrael je dobrý příklad v tom, že silně investuje do špičkových technologií a poznatky využívá v co nejkratší době.
V roce 2007 činily investice Izraele do vědy 4,7 % HDP, zatímco průměr zemí OECD dosahoval pouze 1,7 % HDP a v USA to byla 2 % HDP. V tomto roce má investice ještě stoupnout.
My se se svými výdaji na vědu řadíme mezi ty zaostalejší - 1,54 %.Naše situace se sice pomaloučku zlepšuje, neboť jsme se ještě nedávno řadili po bok Bulharska s 0,5% HDP, ale při dnešním tempu dosáhneme stejného procenta jako Izrael někdy za deset let. Ani pak ovšem nebude naše ekonomika na jejich úrovni.
Podobně výdaje na vzdělání tvoří v ČR 4,4 %HDP zatímco v Izraeli kolem 7% HDP.
Při nepoměrně nižší produktivitě je ale takový rozdíl pořádně vidět.
Čistý zahraniční dluh Izraele je totiž již od roku 2003 nulový. Náš dělal na konci března 1 404 miliardy korun.
http://en.wikipedia.org/wiki/Happiness_economics
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/0/01/World_happiness.png
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/GDP_PPP_Per_Capita_IMF_2008.svg
http://en.wikipedia.org/wiki/Science_and_technology_in_Israel
http://europa.eu/abc/keyfigures/education/people/index_cs.htm
http://www.listyjm.cz/ekonomika/mf-statni-dluh-cr-ke-konci-brezna-vzrostl-na-1-404-4-miliardy-korun.html
Žádné komentáře:
Okomentovat