Když někdy líčím své obavy z vlivu křesťanů na naši společnost, vypadám zpravidla jako někdo, kdo "svého nepřítele" nutně potřebuje. Nepomáhá ani varování před "polskou cestou" která dovedla Polsko do dnešního stavu, kdy je právem označováno jako Írán Evropy. Pravda je, že pro většinu mých přátel představuje příslušnost k nějaké církvi více nebo méně jakousi nezávadnou zálibu v "nevysvětlitelnu", "duchovnu" a "transcendentnu".
Bohužel se asi blíží doba, kdy se tahle představa o věřících stane minulostí. Katolická církev v poslední době zvýšila svůj zájem o země bývalého východního bloku, světce vyrábí jako na běžícím pásu a Ratzinger v jednom kuse mluví o nutnosti víru obnovit. V naší republice to svými proslovy zatím moc nevyhrává, jenže právě teď se chystá něco, co značně změní postavení církví v naší společnosti i v politice. Do konce května má být totiž, podle našeho ministra kultury, hotový návrh na majetkové vyrovnání státu s církvemi.
Přiznávám, že mi představa vyrovnání s církvemi nedělá dobře. Naprostou většinu majetku, o který jde (přibližně 83%), nárokuje samozřejmě katolická církev a ta se tím u nás stane ekonomicky supersilnou skupinou. I kdyby hospodařila naprosto neschopně, rozházet přibližně 220 miliard chvíli trvá. Pro srovnání: aktiva ČEZ dělají asi 500 miliard.
O mnoho lehčí hlavu bych z toho neměl ale ani kdyby stát církvím nic nevrátil (no ano o něco ano).
Celé to samozřejmě je poměrně velké etické dilema. V první řadě komunistická strana majetek církví prostě zkonfiskovala, tedy jinými slovy ukradla. Majetek nebyl zabaven proto, že by byly tyto církve nějak odsouzeny v řádném soudním procesu a rozprášeny za něco co provedly, ale prostě proto, že komunisté mohli z titulu své nadřazenosti nad společností něco takového udělat. Jako sdružení lidí které mělo nějaký společný majetek je samozřejmě správné jim jejich majetek vrátit.
Jinou otázkou, která měla být položena už dávno je, jestli je něco takového jako katolická církev vůbec legitimní. Tedy jestli nespravuje majetek nabytý nezákonným způsobem a jestli uplatňování její moci není v rozporu s demokracií i lidskými právy.
Nejlepší co by se mohlo stát je podle mě skutečný řádný mezinárodní soudní proces s katolickou církví za všechno, co "pro nás" za ta staletí vykonala. Po zvážení všech pro a proti by pravděpodobně byla rozpuštěna a její majetek zabaven. Samozřejmě se nic takového ani nechystá. Takže na vrácení majetku dojde.
Co se dá udělat se spoustou peněz je jasné už dnes. A 220 miliard je opravdu hodně peněz i když je nepůjde vynaložit všechny hned, protože nemalá část má být uhrazena v majetku a ve splátkách.To ale zároveň nebude přímo omezovat možnosti čerpání peněz ze státního rozpočtu.
Co to znamená se dalo už dávno tušit z náhlého náboženského "procitnutí" našich politických monster z obou údajně soupeřících táborů. To že se V. Klaus už dávno obklopuje představiteli katolické církve a současný arcibiskup Duka se veřejně vyznává ze vzájemného přátelství by nás mělo varovat. (O kreacionistických monstrech tlumočících jeho názory jindy.)
Nicméně upřímné i méně upřímné vyznání víry si neodpustili ani lidé jako Paroubek (je ve skutečnosti členem Československé církve husitské), Bublan nebo Marek Benda. Otázka nakolik byli věřícími předtím, než si uvědomili, jaký ekonomický potenciál katolická církev skrývá nechme křesťanům.To co by nás mělo trápit je, že už dnes existují vazby, které katolická církev u nás používá k nátlaku na naši politickou galérku.
Katolická církev stejně jako jiné církve pochopitelně ví, jaký potenciál představuje větší než malé množství peněz a použije ho.
Po období korporativismu nám tedy hrozí éra teokracie. Nenechte se mýlit tím, že je v naší republice jen asi 20% věřících a praktikujících katolíků je asi jen 4,2%. V době, kdy Konstantin zavedl v Římě křesťanství jako státní náboženství se k němu podle odhadů hlásilo asi jen 10 až 15% obyvatelstva. Podstatný nebyl světový názor většiny ale politický vliv. A ten je, jak víme, v České republice na prodej už dávno.
OTEC A MATKA
Karel Havlíček Borovský
Bůh, náš otec, pro chování
deset nám dal přikázání,
ale církev, naše máť,
zkrátila je v jedno: "Plať!"
Žádné komentáře:
Okomentovat