Dnes vám dávám k zamyšlení tuto úvahu. Nepovažujte ji prosím za jednoznačně dokázanou. Je to vlastně hlavně nastínění některých trendů a toho, kam by mohly vést v nejbližší budoucnosti.
Nejprve se ale musím vrátit pořádný kus do historie.
Pokud byste se podívali dál do minulosti, zjistili byste, že se většina lidí zabývá produkcí potravin. Jinými slovy naprostá většina lidí byli zemědělci. Podíl zemědělců postupně klesal ale pak přišel skok. V 18. století začalo zavádění inovací do zemědělství. To znamenalo hnojiva, primitivní insekticidy a hlavně stroje. Za tři století tak zastoupení zemědělců ve společnosti kleslo ve vyspělých státech na 1 až 2 % populace.
Většina těchto lidí se přesunula do výroby, takže následovala průmyslová revoluce. Tady se dá mluvit o boomu stavitelství a výroby.
V osmdesátých letech minulého století, kdy jsem byl připravován na "zařazení do výrobního procesu" se stále drtivá většina práce dělala manuálně. Na takovou práci nebyli potřeba vzdělaní zaměstnanci. Krátké zaškolení úplně stačilo.
I když to ve svých sociálních bublinách téměř nepozorujeme, většina takové stereotypní práce postupně mizí. Stále častěji jsou automatizovány celé výrobní linky. Propagační slogany říkající, kolik dokáže stroj nahradit dělníků se staly skutečností.
Kam se tedy tito lidé poděli? Zpravidla do služeb. Tady jsem chtěl využít graf z Wikipedie, ale přišel mi málo názorný. Podle přibližných dat jsem sestavil svůj. Zde je tedy můj nástin toho, jak se přesouvali lidé v rámci pracovních příležitostí ve vyspělých zemích (není to příliš přesné, protože to vše jsou jen odhady navíc jde o dlouhá časová období):
Nicméně k nastínění základního trendu by měl tento graf stačit.
V první ředě je na něm vidět, proč se Karl Marx mýlil. Jeho hypotéza vychází z představy, že se bude poměr dělníků nadále zvyšovat a jejich bída bude mnohem výraznější. Byla to jednoduchá ale chybná extrapolace. To, co čekal, se nikdy nestalo.
Ke komunistické revoluci nedošlo ve Velké Británii, Francii ani Německu, protože tam už počet lidí pracujících jako dělníci ve výrobě zvolna klesal a jejich životní podmínky se (i díky nátlaku na továrníky prostřednictvím odborů) zlepšovaly. Tu revoltu prostě neměl kdo vést!
Ke komunistickému převratu došlo v Rusku protože bylo zaostalé a ve stavu kolapsu, nikoli navzdory tomu. Komunisté nabízeli dostupné zlepšení podmínek, které v tu chvíli byly skutečně hrozné. Dosti podobně to vypadalo i ve všech ostatních státech světa, kde proběhl domácí převrat a nešlo o sovětský export - Albánie, Čína, Vietnam, Kuba…
Ukazuje ale i jiné věci. Například obchod vznikl v době, kdy byla většina lidí a komunit samozásobitelných. Prodávaly se přebytky, ale na obchodu převážně nezávisela obživa většiny lidí.
Průmyslová revoluce tento stav obrátila naruby (ale ono už to začalo v renesanci, co si budem…). Pokud vyrábíte něco jiného než potraviny a věci pro vlastní potřebu, jste na obchodu naprosto závislí - šicí stroj nepozřete. Ekonomické krize se mi proto zdají důsledkem ekonomického stavu společnosti, na který nebyla reálná společnost ještě vůbec přizpůsobená.
Tím se dostávám k současnosti, kdy v podstatě všechno ve vyspělé společnosti závisí na obchodu. Uvolnit se jako jednotlivec ze závislosti na obchodu je náročné a v nejvyspělejších státech nemožné.
Navíc v současnosti i podíl lidí ve výrobním sektoru mimo zemědělství stále klesá a narůstá poměr lidí pracujících v službách. Zatím je tento trend vlastně trochu falešný, protože mnoho výroby je přesunuto do států Asie, kde probíhá obdoba průmyslové revoluce i se všemi temnými stránkami jako je vykořisťování dělníků a dětská práce. Nemůžeme ale předpokládat, že to bude trvat věčně.
Pokud bude trend průmyslové výroby sledovat dřívější trend zemědělství, může se stát, že při výrazné automatizaci a robotizaci klesne poměr zaměstnanců v tomto odvětví na pouhých několik procent.
To by znamenalo zaměstnat možná i přes 90 % obyvatelstva ve službách. Ano, to je příliš. Nedá se předpokládat, že by už jen taková proměna totálně neotřásla celým finančním systémem. Pokud takové množství lidí služby prostě nezaměstnají, může to znamenat výrazné přiškrcení, nebo i zastavení oběhu peněz. Tomu se říká "krize".
Je tu ale i další hrozba: výroba potravin i výrobků jsou obory nutné pro život každého člověka. Tím, že je vykonává velmi malá skupina lidí se dostává společnost do ohrožení ať už je to ztráta know how nebo ovládnutí takové skupiny oligarchy. V obou případech lze držet celou společnost příliš snadno "pod krkem" ohrožením relativně malé skupiny lidí.
Už teď samozřejmě vznikají nápady, jak tento trend zvrátit, nebo jak se mu přizpůsobit. Nelze se ale spoléhat, že by s tímto řešením přišli politici. Myšlení většiny z nich odpovídá polovině minulého století, u některých je to i polovina předminulého.
Žádné komentáře:
Okomentovat