Chci se s vámi podělit o pocity z crowdfundingu, pokud je něco takového vůbec možné. Víte, hodně lidí si myslí, že na crowdfundingu je nejhezčí to že člověk dostane peníze. To je a zároveň není pravda. Pokud máte skutečně úspěšný projekt, tak se ty peníze u vás dlouho neohřejí, protože je použijete k jeho naplnění. Je v tom všem ale ještě něco jiného.
Peníze v crowdfundingu nefungují totiž tak, jak jsme zvyklí. Není to něco, co se zuby nehty snažíme získat a pak co nejméně utrácet. Je to dar a zároveň také něco jako způsob hlasování. Celé to stojí na tom, že chceme obdarovávat a být obdarováváni, máme to v povaze, je to něco elementárně sociálního, lidského.
Když dáte peníze na nějaký projekt, začnete ho sledovat podrobněji, těší vás, kdykoli se o krůček přiblíží uskutečnění a když se naplní cílová částka, máte chuť odpálit nějaké petardy. Možná se vám dokonce budou třást ruce ve chvíli, kdy k vám do schránky přijde slíbená odměna.
Pokud jste autor projektu, tak zároveň s tím, když vám začnou chodit peníze od známých, méně známých i úplně neznámých lidí na váš projekt, cítíte nádhernou vděčnost. Je to úžasný pocit, protože každý, kdo vám pošle třeba jen minimální částku, tím říká: Udělej to! Je to dobré! Věřím ti! Tvůj sen má smysl a zaslouží si aby se stal skutečností!
Je to nějakým způsobem nesmírně zavazující. Můžete se snažit crowdfunding oblafnout a vymyslet projekt jen na vybrání peněz, můžete fixlovat a můžete s tím i uspět. Jenže tím o něco krásného přijdete.
Pokud si chcete crowdfunding opravdu prožít, v první řadě musíte umět snít a nebát se snít. Toužit a nebát se ostatním říci, po čem toužíte. Pak opravdu můžete zažít tu oporu, ten pocit, že všichni ti lidé jsou opravdu s vámi.
Crowdfunding je hra spíše s pocity, mnohem více než s penězi. Peníze jsou v ní potřeba spíše jako pracovní "médium". Možná by tak měly fungovat i jinde, než v crowdfundingu.
Žádné komentáře:
Okomentovat