Zeptal se mě:
Co tedy popohání atomy , co je nutí aby se slučovaly a zase rozpojovaly , co způsobuje pohyb částic ? Jak tento celý system hmoty vznikl, proč se vyvíjí takto a ne jinak? Kdy vzniklo vědomí u živých tvorů, kdy se začalo formovat do dnešní podoby. Nevím ! Co může člověk dělat ,když slyší a vidí co se kolem jeho bezvládného těla děje a kouká sám na sebe ? Pak se probere s tohoto stavu vědomí a svou představu zdělí druhému přihlížejícímu člověku a ten mu ji potvrdí, že viděl a slyšel přesně to co je skutečné! Co se v ten moment stane s přesvědčením obou stran ? Jakou formou mohl tyto skutečnosti vidět, slyšet? Jak může halucinace přesně vytvořit reálie a obraz sebe sama ? Proč to vědomí ( mozek ) při stresu a ohrožující situaci udělá ? K čemu by sám sebe mozek oblboval , když už bolest necítíte a po smrti nic není? Před jakým stresem se brání touto líbivou zkušeností, když je v podstatě na pomezí svého konce ? Mozek ten konec jasnovidně předvídá a je mu líto že je konec, tak se prostě sám sebe oblbne vizí dobra, aby ho to na těch pár vteřin do smrti netrápilo ? Sám mozek si svůj konec připustí a brání se vizí z posledních sil, ale před čím ? Proč by se nevědomé prožívání mozku v bezvědomí mělo bát svého konce a chemicky navozené halucinace použít jako chlácholení, proti čemu nebo s čeho ? Psychologický vliv na jedince s touto zkušeností je veliký, ví co prožil, viděl a slyšel . Stále si uvědomoval sám sebe, již bez těla a proto přestal mít strach ze smrti ! Proč se člověk bojí smrti, když bude prostě jen tma, nic ho nebude bolet, nebude vnímat , nebude existovat! Jeho energie, která ho popoháněla k pohybu a vědomí se rozplyne a zůstane jen schránka, která se rozpadne! Jaky smysl má spojení spermie a vajíčka když to stejně skončí smrtí ? Co je to smrt ?
Nemohu odpovědět na všechny otázky, kterými jste mě zasypal. Ostatně jsou mezi nimi takové, na které se lidstvo snaží najít odpovědi všemi myslitelnými způsoby po celou dobu své existence. Na něco z toho ale mohu alespoň pokusit odpovědět:
Jestli si myslíte, že atomy pohybuje Bůh, že se tento vesmír vyvíjí takto, protože je to nějak dopředu určeno nějakou myslí, a vůbec, že všechny projevy jsou projevem nehmotného ducha, dostanete se k úplně stejnému problému který jsem vám už dříve nastínil. Pak vám totiž zmizí pojem hmoty, ale jen proto, že jej přejmenujete. Neznáme žádnou hmotu, která by byla zcela bez pohybu, dokonce i kdybychom ji zmrazili na absolutní nulu, stále by se ještě pohybovala vůči ostatnímu vesmíru. Pokud si tedy vymyslíte Prvotního hybatele, dopracujete se k tomu, že z našeho hlediska bude nakonec hmotný.
Otázka samooblbujícího mozku je trochu postavená na hlavu. Pro mozek je problém uvědomovat si "něco" z reality. Tedy "snaží se" nám něco z reality zprostředkovat protože jinak bychom z ní nevnímali nic. I to co zprostředkuje je zjednodušené tak, abychom to mohli nějak pojmout. Nevidíme v úplném spojitém světelném spektru, neslyšíme celý rozsah zvuků, neuvědomujeme si materiálovou podstatu věcí smysly (ale přes zkušenost).
Naše vidění je ve skutečnosti celkem chabé, obraz masivně upravuje mozek (jinak bychom viděli v oku všechny vlásečnice, slepou skvrnu a kulovou deformaci). Způsob kterým vidíme se dost podobá kodeku MPEG - chybějící části mozek prostě doplňuje z nedávné paměti. Na tomhle principu funguje spousta obrazových triků. Není to tedy "chyba" ani záměrné "oblbování" ale prostý nedostatek. (Ostatně "oblbnout" jimi lze i třeba kuřata.)
"Posmrtné" zážitky jsou dány dvěma efekty - halucinacemi z center zpracovávajících obraz a tunelovým viděním, což je častý příznak otravy nebo (jako zde) nedostatku kyslíku (hypoxie).
Podobných efektů se dá dosáhnout hyperventilací (ze stejného důvodu) nebo použitím některých drog - např LSD.
Ještě jednodušeji se dá "oblbnout" sluchové vnímání. Náš mozek totiž pracuje tak, že při představě vyvolává také všechny k tomu připojené emoce a zkušenosti. Protože je naše chápání reality od mala pevně napojené na řeč, tak si vlastně sám pro sebe "žvatlá".
Když budete mít nějak narušené vnímání reality (typicky chybným zpracováním dopaminu) tak ty hlasy prostě uslyšíte jako reálné.
Jaký má smysl život když skončí smrtí? V utilitaristickém pojetí je špatné ptát se po smyslu, protože tím předpokládáte, že každá bytost byla stvořena s nějakým účelem. Do jisté míry by se ale přesto dalo říci, že to tak je. Evoluce nás naprogramovala abychom toužili přemoci smrt tím nejjednodušším způsobem - zajištěním svého pokračování. Jinými slovy by při takovém výkladu byla správná odpověď že smyslem života je sex.
Jiná teorie - teorie memů by mohla říci, že skutečným smyslem života je šířit nějaký mem. (i ta se ale bez sexu neobejde) Obojí je ale vlastně obráceně - když nějaký živočich nešíří své geny, jeho potomci se nenarodí a jeho rod vyhyne. Šíření svých genů tedy není jen evoluční "příkaz" ale hlavně podmínka života. Podobně je šíření memů podmínkou přežití memů. Pokud k tomu memy nebo geny "využijí" nějaký donucovací prostředek mohou tím získat výhodu. (Slovo "využijí" je v uvozovkách, protože to zpravidla není vědomé využití ale náhodné evoluční spojení.)
"Sebevražedné" rozmnožování huňáčků severních v plážovém písku
příklad "donucovací" sexuální taktiky, která ale v důsledku zajišťuje přežití.
příklad "donucovací" sexuální taktiky, která ale v důsledku zajišťuje přežití.
Tohle jsou ale "programy", které nějak vědomě nebo nevědomně plníme. Jak je to z lidštějšího hlediska? Podívejte se na Maslowovu pyramidu psychosociálních potřeb.
Je to pravda jen model, ale poměrně dobrý. Vidíte, že jsou tam stupně podle toho jak jsou pro nás nutné - nejníže jsou potřeby které nás drží při životě. Jsou tam proto, že jde o nutné podmínky - když nejste živý, nemusejí vás lidské potřeby zajímat. Čím jdete výš, tím méně jasné jsou prostředky kterými takových cílů budete dosahovat i to jaké cíle to opravdu reálně budou. Když to parafrázuji právě pro Vás, tak smyslem každého jednotlivého života je vystoupat na vrchol té své pyramidy.
Já bych řekl, že v životě nejde o jeho smysl, ale o jeho naplnění.
Zbývá odpovědět na tu poslední otázku: Co je to smrt. Smrt je konec jednoho života. Přesto není jedno jestli člověk žil nebo nežil a co se svým životem udělal. Ne sice už pro něj, ale pro všechno k čemu měl vztah a co svým životem změnil. Hezky o tom vypráví nedávno uvedený film (podle knihy) Atlas mraků.
Zdravím a děkuji za pozvání ! Začnu od konce ! Film Atlas mraků jsem viděl, musím ale říci, že nevypovídal o odkazu konkrétního života, zemřelého jedince, přeživším potomkům. Ve filmu je jasně naznačena linie přenosu osobních dat jedince ze života do další existence, cestou převtělování jedné duchovní identity. Film manifestuje hlubší a komplexnější smysl a význam dějů v životě jedince a souvislosti mezi událostmi, které na první pohled, nemají společnou časovou linii !
OdpovědětVymazatVaše odpovědi sledují jednu jasně patrnou linii, kdy vědomí je považováno za produkt biochemických procesů . Takováto ,, kostra '' může pomoci ve společné debatě , ale není základním a určujícím prvkem k rozuzlení . Otázky, které jsem podal nejsou tím co jste vypsal zodpovězené . Konkrétní zkušenost prožitku mimo své tělo má své specifika a hodnotit ji jen z pozice halucinační teorie na základě intoxikace , LSD zkušenosti , hyperventilace , hypoxie je nepřesné, protože vynechává konkretní subjektivní zkušenosti a popisy prožívajících . Říká jen jak by k prožitkům mohlo docházet, ale již nevysvětluje zcela nápadné shody popisů prožívajících s reálným dějem , který vnímat nemohli a přesto je do detailů popsali. . LSD zkušenosti , holotropní dýchání , prožitek NDE nemají stejné průběhy a konkrétní detaily . Prožitek NDE mnou prožitý se nedá srovnat s mou tříhodinovou hyperventilací a pocity beztělnosti . Materiálovou podstatu věcí si uvědomujeme přes zkušenost, jak píšete: Změříme, zvážíme, dáme pod mikroskop.... stále se jedná o zrakový vjem a z toho usoudíme logický závěr na základě již poznaného . Popis jedince se zkušenosti NDE je zrakovým vjemem podkresleným citovou a emoční linií. On sám nechápe co se odehrálo a jakou cestou vnímal zcela jasně své okolí, když oči měl zavřené a okolí vnímat smysli nemohl. Tato zkušenost je podrobena skepsi a vložena do již známých a vědou hodnocených teorií, ale konkrétní pocit a zkušenost jedince nevysvětluje . Když vám okolí potvrdí, že jste viděl reálné děje a předměty v místnosti , do které vás přivezli již v bezvědomí , nelze tuto shodu vysvětlit podprahovým vnímáním . Stejně, tak slepý od narození nemohou vytvořit reálný popis předmětů vytvořený na základě sluchových vjemů ! Teorie by měla být podrobována dalším analýzám a vysvětlení, že než jsem zavřel oči, zapamatoval jsem si nevědomě okolí a pak na základě sluchových vjemů má paměť, vykonstruovala, pohyb osob v místnosti, předměty, kterými lékaři zasahovali atd do vizuálních halucinačních vjemů, mi opravdu nestačí. Je to jen ideová konstrukce nazírající na samotný průběh zkušenosti, protože jiná forma vysvětlení by musel vzít v potaz subjektivnost prožívajícího obsahu a to věda nedokáže a vlastně ani nechce připustit .
Co se týká předurčení, genového předpokladu a smyslu života , spatřuji jej úplně v jiné rovině. Miliony žen a mužů jsou neplodní z jakéhokoli důvodu, někteří nechtějí tvořit pár a mít děti a jsou i homosexuální jedinci a všichni tito lidé jsou narození a mají stejné potřeby a touhy jako ti plodní . Považovat za smysl života plození je pro všechny tito lidi nesmysl .
Přírodní výběr a boj o přežití je jedna část pravdy, ale já sám se nepovažuji za chodící biochemickou továrnu bez smyslu a předurčení . To si vždy uvědomuji na hřbitovech , kde jsou zapomenuté hroby a to i dokonce u ještě živých potomků , který se o hroby nestarají . Žádný odkaz ve fyzické podoby děti , povahových rysech jedinců a rodinném majetku po pozůstalém nespatřuji! Daleko hlubší smysl a význam jedince vidím v jeho duchovní evoluci ve vývoji vědomí ( charakter , láska, svědomí...) , která ovlivňuje žijící za jeho života . Regresní vzpomínky při psychoanalýze ukázaly, že se lze navrátit v paměti jedince, do dějů minulých v rámci jeho života, které ovlivňují podvědomě jeho psychickou stránku ! Ale objevili se i děje, které se současným prožitím dosavadního života jedince nekorespondovali .( transpersonální ) Zajímavé je, že prožitky smrti v regresi jsou prožívané realisticky se vším všudy, upalovaní cítí oheň, jak je spaluje , cítí pach spálené kůže , tonoucí se utopí atd. Nikdo nikdy nemohl takovouto zkušenost přenést geneticky do vědomí svého potomka , protože ve chvíli předávání genetické informace svých předků, jejich životů a svého prožívání byl zcela živý ! :-) Regresní vzpomínky jsou i adresní a lze vyhledat danou postavu, ze kterou se v prožitku ztotožníte, v matrice . Byl jsem svědkem takové události. Stejně, tak má kamarádka 1 si prožila v regresi život kováře v 16 století, po sléze se potkala se svou dlouholetou kamarádkou 2 , která byla taktéž nezávisle na sobě, před rokem na regresi a jako kováře v 16 století ve stejné vesnici ji poznala a identifikovala . Příběhy obou žen v mužských rolích se shodovaly a prolínaly se v osobách a dějích s tohoto dávného života i současného ! Četba jednoho románu obou dívek , nevysvětluje jak mohla jedna druhou identifikovat v jiné sexuální a osobnostní podobě . Takováto informace není ani vysvětlitelná z pozice, že se dva dávní předci obou dívek znali a náhodou se díky této zkušenosti dívky na toto rozpomenuly díky genové informaci společného soužití svých rozdílných předků!
OdpovědětVymazat