Nekonečné dialogy Věřící versus Ateista

Přepisovat celé rozhovory je nuda, navíc se často (a občas právem) může protistrana cítit poněkud dotčeně. Když se ale argumentace vydestiluje do podoby minirozhovorů dvou fiktivních bytostí, začne to vypadat poněkud zábavněji.


V: Věda přece nemůže vysvětlit všechno!
A: Věda je přece o tom co víme, o všem co vnímáme smysly, co prožíváme a co si můžeme ověřit.
V: Jenže existují věci kterým prostě nerozumí!
A: Ano, to, čemu nerozumí vůbec nikdo.
V: Ale já ti říkám...

V: No ale uznejte, že věda neví všechno!
A: No neví většinu, protože pak by přece nebylo co zkoumat. Dělat vědu znamená pořád pronikat do něčeho neznámého.
V: A jak tedy víte, že v tom neznámu není Bůh?
A: A podle čeho soudíte, že tam je?

A: Neber si to zle, ale ten tvůj bůh taky chtěl lidský oběti.
V: Ale Izáka přece zachánil!
A: No jo, ale Jefte tu svojí holčičku přece podříznul a ugriloval!
V: Ono se to tenkrát zase tak nebralo.

V: Existenci Boha dokazuje to že se o něm píše v Bibli.
A: Já znám jednu knížku, kde se píše o jednom čarodějnickém učni!
V: To není to samé! Tahle kniha je stará tisíce let!
A: No dobře, tak znám zápisky o hrdinských činech faraóna, který je ovšem nikdy nespáchal, protože si prostě přivlastnil pomník svého předchůdce.
V: Musíš si ze všeho dělat legraci?

V: Vy se pořád snažíte vyvrátit existenci Boha, ale žádnej věřící si ho přece nepředstavuje jako fousatýho dědečka na obláčku!
A: A jak si ho teda představuje?
V: No každej trochu jinak.

A: Proč by to mělo být takhle?
V: Je to tak napsáno v Bibli
A: No ale v Bibli se toho přece píše! Taky se přece nezabíjíme podle zásad z Deuteronomia.
V: Ne, od doby Ježíše platí nová smlouva s Bohem.
A: Ale to co jsi předtím tvrdil je přece taky z Deuteronomia!
V: To není to samé!

A: Věda říká, že dvě navzájem si odporující tvrzení nemohou platit současně. Pokud se to stane, je chybné buď jedno z tvrzení, nebo dosavadní teorie.
V: Ve víře samozřejmě dvě vzájemně si odporující tvrzení platit mohou.
A: Takže jako něco je pravda a zároveň je to lež?
V: No.
A: Aha.

A: Jak může být bůh zároveň vševědoucí, všemohoucí a dobrý, vždyť si to navzájem odporuje?
V: Podívej, když máš hlídače, který se dívá na monitory, tak taky teoreticky může cokoli a vidí cokoli, ale není přímo na tom místě a nemůže rovnou zasáhnout.
A: Taky ten hlídač není všemohoucí, protože to by znamenalo že může ovlivňovat i čas. Pak by kdekoli zasáhnout mohl. Vlastně by byla všemohoucnost daná především ovládáním času, bez něj nikdo nemůže být všemohoucí. Takže vládne Bůh časem?
V: Samozřejmě.

A: Proč se ten váš bůh má psát s velkým "B", vždyť on se tak nejmenuje?
V: Protože je to jediný a pravý Bůh.
A: Mě právě moc jinej nepřipadá.

A: Takže je ten váš Bůh všemohoucí?
V: Ale jo, jen ne tak jak si představuješ.
A: A je zároveň vševědoucí? Víš že by to znamenalo, že je taky absolutně nemohoucí, protože ví co se stane od začátku až do konce, takže by vlastně neměl žádnou svobodnou vůli?
V: Jo, ale on je vševědoucí trochu jinak.
A: A je dobrý? Víš je to ten problém, proč tedy dopouští tolik hroznejch věcí?
V: Jo ale jeho chápání dobra je jiné, než lidské chápání dobra.
A: Víš co mě napadá? Něco z Lovecrafta...