"Lenin teď víc než dřív žije a bude žít, jsa naším vědomím, silou a zbraní."
Tenhle Majakovského citát se skvěl po celé moje dětství ve vestibulu na zastávce metra Dejvická, která se tehdy nazývala Leninova. Dnes si na něj vzpomínám jako na krásnou ukázku komunistické nekromancie. Víte, komunisté začali budovat svůj "reálný socialismus" či "komunismus" (obojí si uvozovky skutečně zaslouží) na troskách minulých režimů, aniž by se to ovšem nějak dotklo původní formy myšlení lidí v těch oblastech. Proto v "komunistických" asijských zemích ve skutečnosti dál vládnou dynastie po vzoru starověkých tradic, no a evropštěji orientované země stavěly svůj "nový svět" na modelu křesťanského dogmatismu.
Bylo by to až komické, kdyby to nebylo tak strašidelné.Nejvýraznějším rysem, který komunisté přejali z náboženství velmi rychle byl sklon k nekrokracii. Nekromancie a nekrokracie jsou součástí snad všech náboženství, ale křesťanství v nich opravdu "jede". Žádná jiná víra nenutí své věřící, aby se klaněli bohu v podobě zohavené mrtvoly. I když komunisté tak daleko ve svém zobrazování nezacházeli, jejich fascinace mrtvými se nedala přehlédnout.
Podstatou nekromancie je vyvolávání duchů zemřelých. Samozřejmě, že je to jen divadlo pro prostoduché, kteří tomu prostě chtějí věřit. Pro moderní nedůvěřivé lidi se musí zahalit do nějakého pseudovýkladu. Namísto "Bůh chce" se říkalo "Lenin nám ukázal tuto cestu". V podstatě je ale hra na nekromancii jen zástěrkou pro fungování nekrokracie. Formálně zůstává nedotknutelným vládcem už mrtvý panovník, jako například Kim Ir-sen. (Právě Severní Korea je skutečně jedinou otevřeně přiznanou nekrokracií.) Skutečně ale vládnou vykladači jeho vůle - nekrokraté. Principem tohoto typu vlády je samozřejmě snaha zaštítit se jinou autoritou a vyhnout se zodpovědnosti za rozhodnutí.
"To ne já, to Kristus (Jehova, Marduk, Mohamed, Ganéša) nám ukázal cestu."
"To ne my, ale sám Kim Ir-sen (Lenin, Stalin)!"
Principem věštění vůle bývaly dřívě různé tabulky, kostky, let ptáků...a "svaté spisy", tedy nějaké knížky, které "neomylný" napsal v průběhu svého života. Vykladači vždy vycházejí z předpokladu, že se jejich autor nikdy nemýlil a každá jednotlivá věta obsahuje nějakou ucelenou nesmrtelnou pravdu. V zásadě hledají vždy výrok, který by jim v určité situaci dával za pravdu. Nejen že pak používají naráz jednotlivá tvrzení, která jsou spolu navzájem v rozporu (to se člověku během jeho vývoje stává, že je sám v rozporu se svými dřívějšími názory.), ale používají je často i v naprostém protikladu k jejich původnímu významu (protože jsou mimo kontext). Měli bychom si na to dávat pozor, protože už se nám začínají znovu množit vykladači vůle mrtvých učenců - zvláště ekonomů.
Znáte to:
"Milton Friedman říká ..."
Bylo by to až komické, kdyby to nebylo tak strašidelné.Nejvýraznějším rysem, který komunisté přejali z náboženství velmi rychle byl sklon k nekrokracii. Nekromancie a nekrokracie jsou součástí snad všech náboženství, ale křesťanství v nich opravdu "jede". Žádná jiná víra nenutí své věřící, aby se klaněli bohu v podobě zohavené mrtvoly. I když komunisté tak daleko ve svém zobrazování nezacházeli, jejich fascinace mrtvými se nedala přehlédnout.
Podstatou nekromancie je vyvolávání duchů zemřelých. Samozřejmě, že je to jen divadlo pro prostoduché, kteří tomu prostě chtějí věřit. Pro moderní nedůvěřivé lidi se musí zahalit do nějakého pseudovýkladu. Namísto "Bůh chce" se říkalo "Lenin nám ukázal tuto cestu". V podstatě je ale hra na nekromancii jen zástěrkou pro fungování nekrokracie. Formálně zůstává nedotknutelným vládcem už mrtvý panovník, jako například Kim Ir-sen. (Právě Severní Korea je skutečně jedinou otevřeně přiznanou nekrokracií.) Skutečně ale vládnou vykladači jeho vůle - nekrokraté. Principem tohoto typu vlády je samozřejmě snaha zaštítit se jinou autoritou a vyhnout se zodpovědnosti za rozhodnutí.
"To ne já, to Kristus (Jehova, Marduk, Mohamed, Ganéša) nám ukázal cestu."
"To ne my, ale sám Kim Ir-sen (Lenin, Stalin)!"
Principem věštění vůle bývaly dřívě různé tabulky, kostky, let ptáků...a "svaté spisy", tedy nějaké knížky, které "neomylný" napsal v průběhu svého života. Vykladači vždy vycházejí z předpokladu, že se jejich autor nikdy nemýlil a každá jednotlivá věta obsahuje nějakou ucelenou nesmrtelnou pravdu. V zásadě hledají vždy výrok, který by jim v určité situaci dával za pravdu. Nejen že pak používají naráz jednotlivá tvrzení, která jsou spolu navzájem v rozporu (to se člověku během jeho vývoje stává, že je sám v rozporu se svými dřívějšími názory.), ale používají je často i v naprostém protikladu k jejich původnímu významu (protože jsou mimo kontext). Měli bychom si na to dávat pozor, protože už se nám začínají znovu množit vykladači vůle mrtvých učenců - zvláště ekonomů.
Znáte to:
"Milton Friedman říká ..."
Žádné komentáře:
Okomentovat