Toto je reakce na dva články. Tím prvním je rozhovor v Katolickém týdeníku s Janem Sokolem nazvaný V ateismu je vždycky kus osobního zklamání a tím druhým reakce z www.osacr.cz.
Už název článku je invektivou, protože říká ateistům jací bychom měli být podle něčí představy a používá kvalifikující jazyk. Dál je tam odcitována víra v "něcisty", což je oblíbený termín páně Halíka. Nicméně oni "něcisté" vlastně vlastně už dávno správný název mají - panteisté. I když nejsou oficiální součástí Světového panteistického hnutí, jejich světonázor je vlastně lidovou verzí téhož.
O důvodu proč nejsou přemýšliví lidé věřícími se zmiňuje už název, Nejzajímavější je ale část, kde mluví o "praktických ateistech", čili o lidech, které nazývám "duševními lenochy". I já se tedy o nich vyjadřuji často celkem pohrdavě jenže právě oni jsou v rozhovoru tím, co mě skutečně zaujalo.
Jde přesně o tuhle část rozhovoru:
Zita Chaloupková: Kdosi řekl, že ateista je ten, kdo nemá žádné otázky. Souhlasíte?!
Jan Sokol: Pro tyto „praktické ateisty“, kteří o Bohu a náboženství vůbec nepřemýšlejí, to asi platí. Je to ostatně docela přirozený lidský postoj a nemusí v něm být nic nepřátelského. Je běžný hlavně tam, kde lidé žijí vcelku bezpečně, jsou se svým životem spokojení, žádné velké utrpení jim nehrozí a nic víc ani nečekají.
Otázka je extrémně pitomá, zvláště proto, že k opravdu pevnému přesvědčení že nevěříte v Boha, musíte více než dost otázek zodpovědět a také proto, že největší skupinu ateistů tvoří vědci. Sokolova odpověď je smířlivější a ukazuje že má představu o tom, že to zase tak jednoduché není. Jenže i tak je vlastně hodně problematická. Je totiž v principu charakterizována negací. Sokol není ateista, dohaduje se tedy o tom co lidi dostatečně nemotivovalo k hledání víry. Jenže tím popisuje mnohem více pravý opak toho o čem mluví. Mluví v negativních pojmech o tom co je víra aniž si to uvědomuje a to sdělení je mnohem otevřenější, než kdyby se ho pokusil zformulovat přímo.
Teď udělám malý pokus, vezmu jeho tvrzení a převedu do toho co tím vlastně říká o věřících:
Víra je (ne)přirozený lidský postoj obsahující předem prvek obrany a rozšířený v prostředí v němž jsou lidé vystaveni nebezpečí, jsou nespokojeni se svým životem, hrozí jim velké utrpení a doufají ve velkou životní změnu.
Možná to není úplně přesné, ale vlastně bych se pod takové tvrzení mohl podepsat. Ostatně moje zkušenost opravdu odpovídá předpokladu, že se na náboženství dávají lidé hlavně v okamžicích životních krizí. Poněkud jsem váhal jen s umístěním ne před slovo přirozený. Jde o to, že ho můžeme chápat jako přiměřený prostředí nebo jako reakci na přirozené či nepřirozené podmínky.
Popis nepřirozený postoj vznikající v důsledku nevhodných životních podmínek by byl možná nejpřesnější. Takové prohlášení zajímavě koresponduje s demografickým rozšířením náboženství a ateismu, případně se zastoupením ateistů a věřících ve věznicích. Ostatně nejagresivnější náboženství (jak víme) pocházejí z pouště.
Žádné komentáře:
Okomentovat