Počet zobrazení stránky

úterý 17. října 2023

Exorcista jako realistický film

 Tohle by vlastně mělo být zamyšlení nad tím, proč současné filmy o posednutí stojí tak za ***** . Víte, filmu ze sedmdesátých let by mělo být těžké odpustit zobrazení "posednutí" jako skutečného posadnutí démonem. Mnohem horší ale je, když takto vypadají i filmy po přelomu nového tisíciletí, protože zatímco v sedmdesátých letech to znamenalo, že tvůrci uvěřili vyprávění nějakého pobožného blouznivce, po přelomu tisíciletí už to znamená, že museli vysloveně ignorovat celou lavinu dostupných důkazů o tom, jak exorcismus reálně vypadá a funguje.

Řeknu vám, jak by vypadal opravdu realistický film Exorcista, točený podle toho, jak to funguje doopravdy.

Dějství první - expozice:

Spokojená rodina (třeba v Polsku) její členové se scházejí u večeře, mluví spolu o něčem nepodstatném, před večeří se pomodlí. 

Dějství druhé - Hřích:

Druhý den dcera ve škole, kněz má přednášku o posednutí, ukazuje předměty, které údajně posedlí démonem při vymítání plivou - hřebíky, vruty, rozlámané žiletky. Dívka opatrně kouká po spolužačce, jako kdyby to bylo něco nevhodného.
Krátce na to ji chytí, jak se spolu líbají v šatnách na tělocvik. Ředitel volá rodičům.

Dějství třetí - Večeře u které nikdo nemá chuť k jídlu:

Rodiče před svou dcerou řeší, co by měli dělat, chovají se jako kdyby tam nebyla. ostatní děti se tváří, že by radši zemřely, aby tu nemusely sedět, ale nedostanou na vybranou.
Nakonec se rodiče shodnou na zdánlivě neškodném "obrátíme se na kněze".
Dcera souhlasí, protože je také věřící.

Dějství čtvrté - Nemusíš se bát:

Dívka přichází za knězem, který jí říká, že se nemusí bát, že exorcicmus není to, jak ho ukazují ve filmech, že je to spíše něco jako společná modlitba. Modlí se spolu za to, aby jí Bůh zbavil nevhodných myšlenek.

Po rozhovoru a modlitbě se zdá, že dívka skutečně nachází vnitřní klid. Děkuje knězi, oba se s pocitem úspěchu rozcházejí.

Dějství páté - Návrat démona:

Dívka se vrací do školy. Nikoho si po erotické stránce nevšímá, zdá se být spokojená. Po několika dnech potkává spolužačku, kterou líbala. Ta se jí ptá, proč si jí nevšímá, co jí udělala. Druhý den se probouzí v její posteli, je zmatená, ale ne tím, že by si nic nepamatovala. Pamatuje si všechno velmi dobře. Je někde, kde být nemá. Běží za knězem a prosí ho pomoc.Oba se spolu začínají modlit.

Dějství šesté - Kolo prokletí:

Opakující se výjev: Dívka se vrací domů, tvrdí , že se jí ulevilo, ale za krátko jde zase za knězem a projevy jejího posednutí jsou při každém návratu výraznější. Spolužačka se jí ptá, co se děje, ale ona to nedokáže vyysvětlit, jen ji od sebe odhání.

Po mnohém opakování už má propadlé oči, vyráří neartikulované skřeky, chodí v "mostu" a plive hřebíky a šrouby. 

Je vidět, že i kněz je stále s každým návratem přesvědčenější, že je to skutečný démon, který možná bude i nad jeho síly. Doufá ale v pomoc boží.

Dějství sedmé - Přízraky:

Dívka umírá a na prsa si tiskne kříž se slovy "Do tvých rukou svěřuji svou duši". Ukáže se ale že je to jen představa matky, která je silně věřící ale už neunese pohled na utrpení své dcery.

Dívka děkuje knězi, za to, že ji zachráníl. Odchází se svým novomanželem a hází za sebe kytici, kterou chytí ... kněz. Jenže se ukazuje že je to jen představa kněze, který má pocit, že fatálně selhal.

Dívka utíká z domova, na nádraží na ní čeká spolužačka a říká jí "Že ti to ale trvalo, démoni jsou přece jen v naší hlavě!". Jenže se ukáže, že je to jen sen dívky připojené na přístrojích. Lékař říá: "Až se stabilizuje, budeme ji moci probudit z umělého spánku."

Otec s nepřítomným výrazem: "Nejsme snad všichni v umělém spánku?"


Poznámka:

Omlouvám se, ano bylo to snadné, zneužít právě lesbické téma, protože sám o takovém případu vím. Zrovna tak mohla dívka zjistit, že je ateistka, nebo mohla být třeba psychicky nemoná. Všechny tyto možnosti ale příběh příliš komplikují a já se snažil spíše o srozumitelnost, než o to, aby tenhle film skutečně někdo natočil.

středa 16. srpna 2023

Trickster – víc, než jen šašek

Trickster, to slovo se překládá jako šprýmař, nebo vtipálek, jenže trickster je něco mnohem víc než jen bavič. 

Z mytologie a umění známe postavy tricksterů, kteří dokázali mnohé - Tyl Ulenspiegl, Pipi Dlouhá punčocha, Loki, Ešu, Scapino, Kašpárek, Doctor Who nebo Puk z divadelní hry Sen noci svatojánské.

Z reálných osobností tu stojí vedle sebe Sokrates, Franta Sauer, Jan Paleček, Horace de Vere Cole Bobby Henderson, Victoria Woodhullová nebo Ken Kesey

Ve skutečném životě jsou ale tricksteři pravděpodobně o něco hojnější, než v literatuře. Jen jejich tricksterské působení bývá dokumentováno málo.

Literární či filmové zpracování žel dost často ukazuje nepochopení a dělá z nich jakési žvatlající "komické" postavičky, polepšitelné glosující antihrdiny nebo zamyšlené reformátory.

I když to z hlediska umělecké tvorby může být vlastně v pohodě, k vysvětlení toho, čím skuteční tricksteři jsou, to moc nepomáhá. 

Proto se musím obrátit na postavu mnohem bližší, na které se dá chování trickstera lépe vysvětlit.

Mezi trickstery patří také Saturnin, což je zároveň jeden z nejpřístupnějších příkladů toho, jak tricksteři vystupují a jaké je jejich životní poslání. Úkolem tricksterů totiž není trousit vtipy (i když často mívají dobrý smysl pro humor) ale něco mnohem důležitějšího. 

Děj se ve skutečnosti začíná pořádně rozvíjet v okamžiku, kdy Vypravěč zjišťuje, že už nebydlí ve svém bytě nýbrž na hausbotu. Tím začíná série absurdních příhod, které rozhodně neměl v plánu.

Stačí se zamyslet nad tím, co by se v románu odehrávalo, pokud by si vypravěč nenajal právě Saturnina. Žil totiž ve svém bytě nepříliš šťastným, ale ani nepříliš nešťastným životem. Dá se říci, že by v tomto stavu mohl zůstat v podstatě do smrti a nic významného by se nestalo. Je to kvazistabilní stav. Vypravěč by se ve skutečnosti mohl mít mnohem lépe, ale uvázl v jakési termoklině ze které sám dobrovolně neodejde.

Bez tricksterů zůstávají lidé v kvazistabilních stavech, které mohou být z dlouhodobého hlediska velmi nevýhodné a deprimující. Dokonce mohou v budoucnosti představovat riziko ohrožující samotnou existenci jednotlivce nebo společnosti.

Úkolem tricksterů je tedy ve skutečnosti rozbíjení kvazistabilních stavů ať už v životě jednotlivců, nebo insttucí i celých společností. Ne nadarmo je dvojice "šašek a král" (rozuměj vládnoucí vrstva a tricksteři) nutnou součástí rozvíjející se společnosti. Společnost, která se zbaví tricksterů, je neschopná dalšího vývoje. 

Jací vlastně jsou skuteční tricksteři? 

Na pohled je nejspíš nepoznáte. A ani běžné charakterové vlastnosti vám moc nepomohou. Většinou nebývají skutečně zlí, protože mvají trochu nadhled. Často mívají umělecké sklony a neúctu k pravidlům i dobové morálce. Vlastně se dá říci, že pro umělce je povaha trickstera "darem nebes", protože kdo by si přál být jen průměrným, zaměnitelným tvůrcem obrázků, když může být buřičem a reformátorem?

Zcela zvláštní vztah mají tricksteři k pochybnostem. Obyčejní lidé se pochybností bojí, zatímco tricksteři vědí, že pochybnosti mají skutečnou hodnotu, protože ukazují potenciál. Proto vyvolávají pochybnosti, což může být i nepříjemné.

Tricksteři snadno vytvářejí situace, které jsou pro ostatní lidi nezvyklé, překvapivé a šokující. Ano, i nebezečné!

Mají také schopnost postrčit ostatní k věcem, které si sami už dlouho přejí, ale nerealizují je kvůli zažitým stereotypům nebo obavám. 

Je charakteristické, že diktátoři nesnášejí trickstery, protože zpochybňují jejich neomylnost.

čtvrtek 29. června 2023

DSV Titan – Co bylo špatně?

Po tragédii DSV Titan firmy OceanGate mě samozřejmě zajímalo, o jaké plavidlo vlastně šlo. Ne společnost OceanGate skutečně nebyla v tomhle směru v mém záběru. Vlastně jsem o nehodě docela dlouho nevěděl. Toho dne 18. 6. jsem se totiž právě vracel z Jaderského moře. 

Teprve po prostudování nějakých těch informací, jak vlastně bylo plavidlo Titan konstruováno jsem se vyjádřil v tom smyslu, že to byla jen přerostlá dětská hračka a že nechápu lidi, kteří do toho šli dobrovolně. 
 
Protože to naprosto přirozeně působí jako chvástání po bitvě, popíši body (můžete se nad nimi hádat) pro které mi připadala konstrukce submersible Titan nebezpečná:

1.) Celková filosofie

Hlubokomořská plavidla v současnosti zpravidla přísně odlišují mezi tlakovou částí pro posádku a plovákem (dnes už tradičně ze syntaktické pěny), který plavidlo nese. Má to racionální důvod: bezpečnost. Tato konstrukce umožňuje dělat sekci pro posádku s mnohem větším bezpečnostním násobkem, než mají běžné ponorky zachovávající starou koncepci (už od dob Hunley), v níž je obytná část zároveň nosným tělesem. To znamená prostě silnější stěny přetlakové části. OceanGate šel opačným směrem - snižováním hmotnosti přetlakové sekce. 

2.) Kompozitní část trupu

Použití kompozitu při stavbě přetlakové sekce není úplně super nápad nejen z důvodu obtížnějšího testování. Ostatně existují komory raketových motorů, které jsou z kompozitu a běžně se používají. (jen pro zajímavost tlak v komoře SRB - který tedy nebyl z kompozitu - je 11,8 MPa zatímco tlak v hloubce 4 km je zhruba 4x vyšší). V čem se to liší? Pevnost kompozitu dodávají především vlákna odolného materiálu - zde uhlíková. Ta dodávají přirozeně především pevnost v tahu a pouze ve svém směru. Proto se kompozitové nádrže dějají mnohosměrným navíjením. Zde byl trup laminován spirálovým navíjením. To že všechny lamináty velmi problematicky stárnou, ví každý jachtař. Prostě časem ztrácejí homogenitu. U lodě se musí takové místo vybrousit a přelaminovat. Tam ovšem vnitřní problém prozradí prosakování nebo vyboulení. U ponorného plavidla by degradace nebyla poznat z vnějšku až do okamžiku destrukce. Stárnutí je také spíše problém plavidel, než raketových motorů u kterých je funkce omezená zpravidla na minuty. Opakovaným vystavením extrémnímu tlaku lamináty stárnou nepředvídatelně, protože to nikdo netestoval, ale dá se předpokládat že se v nich vlákna lámou (ano i ta uhlíková) a oddělují. Dá se tedy říct, že je velký rozdíl mezi materiálem, který tvořil trup Titanu při prvním a při posledním ponoru. Kabiny hlubokomořských plavidel se zcela záměrně dělají z masivního kovu nebo akrylátového skla, protože tyto materiály jsou částečně elastické. (Jo, pokud jste viděli batysféru, tak si uvědomte, že v hloubce kolem 900 metrů byla reálně o trochu menší.) 
 

 

3.) Řízení. 

K téhle věci mám připomínky nejen u plavidla Titan. Existují dobré důvody, proč bývají i na nejmodernějších strojích tlačíta - jsou primitivní a spolehlivá. Na použití dotykových obrazovek nebo herního ovladače není v zásadě nic špatného, pokud to není primární systém řízení a nezávisí na tom váš život.

4.) Akustický vyhledávací a navigační systém

V principu zajímavé řešení (ne tak originální, jak si možná myslíte), které se ovšem při nejlepší vůli dá označit jako "experimentální", nikoli jako "spolehlivé". Děsivé začne být až ve chvíli, kdy si uvědomíte, že na něm záleží nalezení plavidla, které nelze zevnitř otevřít.

5.) Způsob uzavírání trupu

 Uzavírání trupu zvenčí je lákavý a zavržený postup z dobrých důvodů. Lákavý je proto, že zajišťuje maximální jistotu uzavření a dobré rozložení tlaku na styčných částech uzávěru. Přesto se nepoužívá, protože omezuje dobu za kterou musí být posádka DSV nalezena aby přežila. V kombinaci s ne na 100 % spolehlivým vyhledávacím systémem je to skutečně "smrtelná past".

Pokud tohle bude ještě někdo komentovat, tak prosím nezaměňujte DSV (deep-submergence vehicle) a ponorky, zvláště vojenské. DSV pravděpodobně nikdy v dohledné době neponese třeba reaktor. Není tam na něj místo a je tam k ničenu.

čtvrtek 18. května 2023

Vývoj AI vrací do hry úvahy o politickém počítači

Výsledky práce různých typů umělé inteligence od "uměleckých" DALL– E 2, Photosonic, Starryai, Dream či  Midjourney po textující AI jako je nejznámější ChatGPT 4 právě uvádějí lidi v úžas. 
 
Přesto vlastně není umělecká tvorba ani literární výkony tím, v čem umělá inteligence má šanci ukázat to, co dokáže nejlépe. Zároveň učení z internetu, kde je sice dostatek dat, ale minimum vodítek, která z nich jsou pravdivá a která nikoli, vlastně není nejlepším zdrojem pro umělou inteligenci. 

Politická rozhodnutí a jejich dopady přitom poskytují dostatek poměrně abstraktních dat, která by bylo možné vzájemně porovnávat a tvořit z nich předpovědi. 
 
Bylo zatím příliš rizikové, nechat vše na AI, jak ostatně ukazují pokusy s chatboty bez morálních omezení. Stále by ale mohla být umělá inteligence velmi užitečná při zkoumání možných dopadů různých politických rozhodnutí. 
 
Nejen naše země a naše vláda má totiž problémy s tím, že se politici rozhodují lineárně, ale jejich rozhodnutí působí na složitou společnost představující mnohovrstevný nelineární systém. Právě s takovými daty ale zachází umělá inteligence velmi snadno.

Dřívější články na toto téma:


Externí odkaz: