Nakolik jsem levičák?

Jeden z těžkých okamžiků v každé politické debatě je pro mě ten, kdy na mě jiný diskutující vybalí:
"Ale vždyť ty jsi levičák!"
Mám s tím problém, protože podle současného pojetí levičáctví je levičák i pan Paroubek a levicové bylo i nacistické Německo, Sovětský svaz  nebo komunistická Čína.
Ano, přinejmenším mohu říci že nejsem komunista, nacista ani Paroubek, ale znamená to že nejsem levičák?
Co vůbec to levičáctví a pravičáctví znamená?

Obecná představa o levici a levičácích je:

1. Vytvářejí kolektivistické struktury.
2. Budují velký stát - tedy stát s obrovským množstvím úředníků (patřičně placených)
3. Omezují osobní svobody
4. Zvyšují daně

Obecná představa (pověra) o pravičácích naproti tomu je:

1. Vyzdvihují jednotlivce proti kolektivu
2. Vytvářejí malý stát - minimální počet zaměstnanců
3. Osobní svobody jsou jim svaté
4. Snižují daně

Chci vám říci, že to jsou nesmysly. Za prvé vzniklo rozdělení pravice a levice v době Francouzské revoluce. Pravice byla tehdy nejen proti svobodám a lidským právům, ale proti demokracii vůbec. Pravice stála za monarchií, státním náboženstvím a tradicemi. V té době nebyl stát ani omylem malý a nenákladný. Naopak, byl obrovský, spotřebovával všechno jen na chod vlastní mašinérie a daně se vybíraly skoro za cokoli.
Úmyslem levice bylo odvedení tohoto obrovského kapitálu ze soukromých kapes na veřejně prospěšné účely. Pravicový svět byl nepokrytě nepotistický - šlechtické rody i vládci předávali moc v rodové linii. Původ byl důležitější než schopnosti. Společnost byla sešněrovaná zvyky, pravidly neprostupným rozdělením do tříd. Celé to bylo do myslí lidí ukotvené nekonečnou náboženskou indoktrinací začínající narozením a končící až smrtí.
Proti takovému systému se vzbouřili ti, jimž se říká levice. Osobní svobody jsou jednu z jejích výsad!
Snaha o rovnost byla vyvolána nejen nerovností majetku ale především nerovností v právech, která bohužel majetkovou nerovnost doprovází (jak ostatně vidíme dodnes na příkladě pánů Janouška, Béma a Smetany). Jestli je dnes pravičáctví něčím diametrálně jiným, muselo během vývoje udělat nějaký zásadní obrat. Jenže udělalo ho? Když se podíváte, co pravice na západě i na východě prosazuje, jsou to co největší finanční rozdíly mezi lidmi, je to radikální prosazování náboženství , šovinismus, machismus a konzervativismus. V důsledku vzniká i zásadní rozdíl  mezi právy lidí různých tříd na to být volen (potřebujete peníze), na zdraví, na vzdělání (Hradec Králové,Praha - Pro-Alt), svobodu informací a na spravedlivý soud .
Proto, pokud jde o ideály Francouzské revoluce, jsem opravdový levičák a hrdě se k takovému označení budu hlásit. Ostatně pak by levičáci byli i všichni současní liberálové (ZDE), demokraté a humanisté.
Otázka je, kam potom zařadit všechny ty socialistické diktatury?
Já navrhuji: Zbavme je sofistiky!
Víte,žádná diktatura se nejmenuje diktatura a zrovna tak se každá politická strana bude hlásit k tomu směru který bude právě módní aby si ho nakonec zdeformovala podle svého.
Proto zapomeňme na jejich jména a proklamace. Přidržme se podstaty: Vytváří ten posuzovaný systém vládnoucí vrstvu, která má jiná práva než obyčejní lidé, nebo nevytváří? Směřuje politický vývoj k vytvoření vládnoucí dynastie a rozvrstvení společnosti do různě bohatých tříd nebo k nějaké formě demokracie?

Vidíte, najednou není těžké postavit vedle sebe Severní Koreu, Kubu, současné Rusko a naše "pravicově demokratické" strany. Ostatně všimněte si, jak snadno se dokázaly spojit nacistické Německo, fašistická Itálie a císařské Japonsko.
Nebylo to těžké, protože navzdory proklamacím si byly ty tři diktatury velmi vnitřně podobné a šlo jim o totéž. Podobně jako ještě nedávno ČSSD a ODS.