Dnes bych vás chtěl upozornit na
velmi zajímavou pověru a její souvislost s ateofobií. Ta pověra
říká, že množství víry ve společnosti je vždy konstantní.
Většinou to křesťané, ale i jiní teisté definují slovy:
„Kdo nevěří v Boha, věří
kdečemu.“ Jejím autorem je spisovatel Viktor Fischl, těžko ovšem říci, jestli by tuhle myšlenku vůbec vyslovil, kdyby tušil, kolik způsoby a při jakých příležitostech bude představiteli kléru pronášena.
Je to pověra velmi zajímavá , mimo
jiné také proto, že se v určitém smyslu zdá, jako kdyby ji
praxe potvrzovala. Člověka, který se rozejde se svým dřívějším
náboženstvím totiž naráz nenapadne, že nebude věřit ničemu,
ale pokusí se věřit něčemu jinému. Vedou ho k tomu dva důvody:
Za prvé věří, že věřit je správné (náboženská
sebepotvrzující smyčka) a za druhé odvržení jednoho teistického
vyznání člověka nijak nezbavuje jeho teistického pohledu na
svět. Konvertování mezi jednotlivými větvemi křesťanství,
křesťanstvím a islámem nebo dokonce judaismem by vlastně nebylo
až tak nemožné nebýt trestů smrti vyhlašovaných na odpadlíky
od islámu. Stejně tak není ani nijak těžké přecházet od
křesťanství k satanismu, protože je to v určitém smyslu jeho
zrcadlová varianta – člověk v něm buď prohlašuje za boha
sebe, nebo se opět poddává nějaké nadpřirozené bytosti.
Dokonce i když opustí všechna existující vyznání a dostane se do "šedé zóny" náboženství mezi takzvané něcisty (lidi věřící v jakési neurčité světové
vědomí) stále se svým tvrzením že "něco nad námi je" řadí
mezi teisty.
Překvapivě jde o kult velmi starý a
pro křesťanské pošuky velmi přitažlivý. Stále totiž doufají,
že si "oltář neznámého boha" přivlastní jako kdysi
sv. Pavel na athénském Areopagu:
„Našel jsem v Athénách
oltář s nápisem: Neznámému bohu. Koho takto uctíváte a
ještě neznáte, toho vám zvěstuji.“
Vedeni takovým příkladem pak vidí teističtí nadšenci páchající "božské
dobro" v něcistovi ideálního budoucího konvertitu
a zářez na kříži za spáchání dobrého skutku.
Než člověk dospěje k pochopení (a
pokud vůbec) že chybou je šablona, kterou používá k vysvětlení
světa, a ne "odchýlení" od pravého učení, většinou
to chvíli trvá. Celé to tvrzení o "pověrách" které
nahrazují víru je výplodem falešného dilematu teistů – jejich
vidění světa.
Zkuste se na chvíli podívat na svět
jako oni.
Takový ortodoxní teista, pevně
věřící v to, že právě ta cesta, kterou si vybral je ta pravá,
vidí v jiných vírách vlastně heretické pokusy. Věří, že
jeho bůh byl na počátku a celý vývoj ostatních náboženství
jsou různé deformace jeho vlastní víry.
Když to vezmete do důsledků, vidí
teista jako základ víru a pak teprve nějaké její konkrétní
projevy. Je přesvědčen, že kdokoli by při dostatku informací
vyznával stejnou víru jako on. Pokud tedy člověk od víry
odpadne, znamená to že bude stále věřit, ale přijme nějakou
část "nepravého učení".
Není divu, že mnozí náboženští
magoři prostě vůbec nevěří v existenci ateistů – jejich způsob myšlení jim totiž neumožňuje aby si myšlení bez boha třeba jen představili.
Nejjednodušší představou, kterou si
mohou o ateistovi udělat je že přešel k "temné straně".
Popisy ateistické společnosti z teistických stránek proto
připomínají spíše středověkou představu pekla než běžnou
denní realitu Švédska s jeho 85% ateistického obyvatelstva.
Dá se pak divit tomu, že většina
věřících trpí ateofobií?
Žádné komentáře:
Okomentovat