Počet zobrazení stránky

čtvrtek 2. srpna 2012

Konstantní objem víry


Dnes bych vás chtěl upozornit na velmi zajímavou pověru a její souvislost s ateofobií. Ta pověra říká, že množství víry ve společnosti je vždy konstantní. Většinou to křesťané, ale i jiní teisté definují slovy:
„Kdo nevěří v Boha, věří kdečemu.“ Jejím autorem je spisovatel Viktor Fischl, těžko ovšem říci, jestli by tuhle myšlenku vůbec vyslovil, kdyby tušil, kolik způsoby a při jakých příležitostech bude představiteli kléru pronášena.
Je to pověra velmi zajímavá , mimo jiné také proto, že se v určitém smyslu zdá, jako kdyby ji praxe potvrzovala. Člověka, který se rozejde se svým dřívějším náboženstvím totiž naráz nenapadne, že nebude věřit ničemu, ale pokusí se věřit něčemu jinému. Vedou ho k tomu dva důvody: Za prvé věří, že věřit je správné (náboženská sebepotvrzující smyčka) a za druhé odvržení jednoho teistického vyznání člověka nijak nezbavuje jeho teistického pohledu na svět. Konvertování mezi jednotlivými větvemi křesťanství, křesťanstvím a islámem nebo dokonce judaismem by vlastně nebylo až tak nemožné nebýt trestů smrti vyhlašovaných na odpadlíky od islámu. Stejně tak není ani nijak těžké přecházet od křesťanství k satanismu, protože je to v určitém smyslu jeho zrcadlová varianta – člověk v něm buď prohlašuje za boha sebe, nebo se opět poddává nějaké nadpřirozené bytosti. Dokonce i když opustí všechna existující vyznání a dostane se do "šedé zóny" náboženství mezi takzvané něcisty (lidi věřící v jakési neurčité světové vědomí) stále se svým tvrzením že "něco nad námi je" řadí mezi teisty.
Překvapivě jde o kult velmi starý a pro křesťanské pošuky velmi přitažlivý. Stále totiž doufají, že si "oltář neznámého boha" přivlastní jako kdysi sv. Pavel na athénském Areopagu:

Našel jsem v Athénách oltář s nápisem: Neznámému bohu. Koho takto uctíváte a ještě neznáte, toho vám zvěstuji.“

Vedeni takovým příkladem pak vidí teističtí nadšenci páchající "božské dobro" v něcistovi ideálního budoucího konvertitu a zářez na kříži za spáchání dobrého skutku.
Než člověk dospěje k pochopení (a pokud vůbec) že chybou je šablona, kterou používá k vysvětlení světa, a ne "odchýlení" od pravého učení, většinou to chvíli trvá. Celé to tvrzení o "pověrách" které nahrazují víru je výplodem falešného dilematu teistů – jejich vidění světa.
Zkuste se na chvíli podívat na svět jako oni.
Takový ortodoxní teista, pevně věřící v to, že právě ta cesta, kterou si vybral je ta pravá, vidí v jiných vírách vlastně heretické pokusy. Věří, že jeho bůh byl na počátku a celý vývoj ostatních náboženství jsou různé deformace jeho vlastní víry.
Když to vezmete do důsledků, vidí teista jako základ víru a pak teprve nějaké její konkrétní projevy. Je přesvědčen, že kdokoli by při dostatku informací vyznával stejnou víru jako on. Pokud tedy člověk od víry odpadne, znamená to že bude stále věřit, ale přijme nějakou část "nepravého učení".
Není divu, že mnozí náboženští magoři prostě vůbec nevěří v existenci ateistůjejich způsob myšlení jim totiž neumožňuje aby si myšlení bez boha třeba jen představili.
Nejjednodušší představou, kterou si mohou o ateistovi udělat je že přešel k "temné straně". Popisy ateistické společnosti z teistických stránek proto připomínají spíše středověkou představu pekla než běžnou denní realitu Švédska s jeho 85% ateistického obyvatelstva.
Dá se pak divit tomu, že většina věřících trpí ateofobií?

Žádné komentáře:

Okomentovat