Pověry o ateistech

Pověry rozšířené mezi věřícími

Ateistické učení je také víra
Princip víry (konfese) vyžaduje jistý souhrn nezpochybňovaných tvrzení (dogmat). Ta jsou předávána prostřednictvím autorit. Absenci víry v jedno dogma nelze považovat za konfesi.  Podobně jako může mít 10 000 různých lidí 10 000 důvodů proč nejíst sýr, může mít také 10 000 lidí 10 000 různých důvodů proč si myslet, že bohové jsou jen vymyšlení.

Ateisté by museli dokázat že bůh neexistuje
Častá argumentační chyba teistů. Ateisté nejsou povinni nic dokazovat, protože dokazována je vždy jen existence. Na toto téma vzniklo spousta různých parodií náboženství od Russelovy čajové konvice, přes Saganova neviditelného draka až po Létající špagetové monstrum (oficiální stránky hnutí).

Ateista chce být bohem
Otázka je, jak na tohle přišli. Ateisté nějak z principu považují ideu boha (bohů) za něco co by mělo být odstraněno. O sobě ani o jiných tedy nepřemýšlejí jako o bohu nebo bozích, protože to nedává smysl.  Teista se asi dočká buď nepochopení  nebo nebo smíchu, když řekne ateistovi: A není to náhodou tak, že bys chtěl na místo Boha dosadit sebe? Pokud by totiž řekl "ano", označil by se za něco naprosto zbytečného.

Ateisté jsou satanisté
Tahle pověra vychází z představy "kdo není s námi je proti nám". Mnozí věřící si umějí představit jen dvě alternativy Bůh nebo Satan. Ostatně je přesvědčení velmi staré, které se objevuje i třeba v Shakespearových hrách. Typickým představitelem takového "ateisty" podle představy věřícího je Maur Aaron ze hry Titus Andronicus. Můžeme mít vůbec za zlé hloupým lidem, že si takto představují ateistu, když si ho tak představuje jeden z největších dramatiků?

Aaron: Ba, že jsem tisíckrát víc nenatropil.
Dosud proklínám každý den, (ač jich
snad málo, kterých kletba má se dotkne)
kde jsem nespáchal zločinu zjevného:
bud koho zabil, k smrti radu dal;
panenku zprznil, neb k ní cestu srovnal;
nevinnost osočil, přisáhna křivě;
dva přátely sved’ k nenávisti na smrt;
dobytku chudých lidí vaz polámal;
zapálil v noci stodoly a stohy,
řka hospodáři, by je pláčem ulil.
Častěj jsem mrtvé z hrobu vykopal,
a postavil je přátelům za dvéře,
když chtěli na svou žalost zapomínat;
a do kůže jak do stromové kury,
svým nožem vřezal jsem jim písmem římským:
„Ač mrtev jsem, nedejte žalu umřít.“
Hleď! tisíc ukrutností vykonal jsem
tak ochotně, jako bys mouchu zabil;
a nic mi věru srdce nermoutí,
leč že jich deset tisíckrát víc není.

Měl bych ale popravdě dodat, že přinejmenším jeden směr Satanismu je zároveň neteistickou konfesí. Je jím  LaVeyovský satanismus. Zůstává ovšem otázka, nakolik jeho stoupence můžeme považovat za ateisty, případně za nevěřící, obsahuje totiž mnoho magického myšlení a má vlastní věrouku. Tento i ostatní satanismy působí spíše jako následek překompenzování vlivu křesťanských církví, proto nebývají originální ale v podstatě naplňují představy věřících. Ostatně samotná idea Satana pochází z křesťanství.


Ateismus je amorální
Ateismus není ani morální ani amorální, sám o sobě se totiž morálkou nezabývá, je to jen názor, že teistický světonázor stojí na pověře. Přesvědčení že ateisté jsou amorální vychází z myšlenky "bohem dané morálky". Takovou morálku ateisté jistě neuznávají (i když i to není pokaždé jisté), jisté ale je, že morálka nemá zdroj pouze v tradicích či náboženství, naopak často je náboženská morálka v rozporu se soudobou úrovní etiky. Za určitých okolností může náboženství vývoji morálky také bránit, nebo být vysloveně asociální.

Ateisté neexistují, protože každý člověk něčemu věří
Je pravda, že každý člověk něčemu věří, to ale neznamená, že věří náboženským způsobem a i když se to i ateistovi může stát, nepovažuje takovou víru za to podstatné ve svém jednání. Naopak, pokud pozná, že něčemu věří v rozporu s realitou, měl by se snažit takovou slabost překonat. Pro teistu je naopak víra (ve smyslu faith) středem jeho života a základem představ o světě. Nepovažuje ji za slabost. Teisté v sofistikách často zaměňují víru náboženskou (faith), důvěru a přesvědčení (belief).
Podrobněji zde.

Evoluce je jen teorie
To je naprostá pravda. Problém je v tom "jen". Mezi teorií a hypotézou je ve vědecké terminologii přesná hranice. Hypotéza je jakýsi návrh na řešení vědeckého problému, teorií se stává až ve chvíli, kdy ji potvrdí experimenty a pozorování. Jinými slovy: Když Isaac Newton zamyslel nad tím, jak by mohla fungovat gravitace, vytvořil hypotézu, ve chvíli kdy ji podpořil výpočty a otestoval, stala se z ní teorie gravitace. Isaac Newton ve skutečnosti formuloval spoustu hypotéz, ale jen z některých se staly vědecké teorie. Teistický pohled na svět však nesplňuje ani podmínky pro to, aby se mohl stát vědeckou hypotézou!
Na to by především musela:

• být testovatelná (musí být způsob, jak ji falzifikovat)
• být kompatibilní s dřívějšími hypotézami
• zdůvodňovat, nikoliv být sama zdůvodňována

  
Ateisté nevěří v Boha, protože o něm nic nevědí

Na téhle pověře něco trochu je. 

Všichni jsme se přece narodili jako ateisté! 

(Jak strašná představa pro věřící!)

Jenže tím to také celkem hasne. Čím zbožnější je společnost nebo čím vyšší je tlak náboženských spolků, tím vyšší bývá také informovanost místních ateistů o náboženství. Pokud se někde bude hádat ateista s věřícím, můžete se klidně vsadit, že vzdělanější v náboženských otázkách bude ateista. Vyhrajete tak v osmi z deseti případů. Věřící jsou samozřejmě přesvědčeni, že jejich víra je dobrá, proč by se k ní tedy někdo odmítal přidat? Buď proto, že je přirozeně zlý, nebo proto, že má málo informací. Je to klasické sektářské myšlení, chybí v něm totiž jedna možnost - protože o něm ví více.

Pověry rozšířené mezi ateisty

Ateismus je morální
Není, ale neplesejte teisté, neznamená to že byste se měli z něčeho radovat. To že není morální neznamená, že by neměl mít s nic společného s etikou. Naopak, pokud se člověk zbaví představy, že správné je to, co mu přikazuje norma společnosti, musí se začít zabývat etikou. To už ovšem není věcí ateismu samotného ale filosofie. Takže to, že člověk nevěří v obecnou pověru z jěj nedělá samo o sobě nijak morálnějším, dělá ho to ale méně manipulovatelnějším a nakonec jej to může přivést k filosofii a tedy i k etice a morálce (ovšem ne té direktivní).

Ateista myslí racionálně
Zdaleka ne vždycky! Celý svět je plný nejrůznějších pověr a ateisté jim samozřejmě také podléhají. Tak může i ateista "racionálního typu" věřit, že nějaká lidská rasa je podřadná nebo nadřazená. Může uznávat nějakou ekonomickou víru, jako je například víra v samospasitelnost volného trhu, nebo věřit v dávné zásahy mimozemšťanů či v existenci planety X. Definice ateisty říká jen to, že nevěří v pověru že existence boha je fakt.


Ateisté jsou inteligentnější
Je pravda, že většina vědců a vzdělaných lidí jsou ateisty, tento argument ale nelze používat opačně. Mnoho lidí s dostatkem informací může dojít k závěru, že existence monoteistického boha je pověra. Pokud ale nejste od malička indoktrinováni, není odhalení téhle pověry zase až tak náročný problém.
Naopak ve společnosti kde bude drtivá většina věřících bude velmi těžké se stát ateistou i pro člověka velmi vzdělaného, protože by to mohlo narušit jeho sociální vazby. Inteligentní člověk se silnou sociální inteligencí se tedy může nakonec postavit proti svému zjištění a bude to zároveň naprosto přirozené.
To co platí v případě statistik tedy rozhodně nemusí platit pro jednotlivce.