Divadlo chudých aneb Proč nechodíme do kina?

Nikdy nezapomínám začínajícím filmařům připomínat, že film byl původně pouťové umění.
Nad vchodem každého kina byste si měli umět představit nápis:

"Uvidíte co jste ještě neviděli a uslyšíte co jste ještě neslyšeli"

A samozřejmě, když diváci neuvidí a neuslyší něco opravdu výjimečného, mají právo si stěžovat. Bohužel teď je v nich vidět něco, co ani vidět nechceme - předražené vstupné. Původní kina bývala neuvěřitelně laciná. I ne moc dobře placený dělník si mohl zajít do kina několikrát týdně. Při dnešních cenách se něčeho takového neodváží člověk ani každý měsíc.

Spíše než skuhrání provozovatelů kin, distributorů nebo i samotných tvůrců, že si lidé odvykli chodit do kina, mě překvapuje to, že do něj ještě chodí a tvrzení, že za to nemůže prudký nárůst cen vstupenek v průběhu let 1989 až 2009, kdy ceny vyšplhaly z průměrné ceny 4 kč na cenu 100 kč.

Návštěvnost kin v té době poklesla z 51,45 milionu diváků  na 13,54 milionu diváků ročně v roce 2010 a 10,79 milionu v roce 2011. Nevím, co přinese rok 2012, ale hádám, že dramatický vzestup to nebude. Z návštěvnosti jednou týdně v šedesátých letech se (možná i vlivem televize) snížila návštěvnost nejprve na několikrát měsíčně a nakonec v prvních letech 21. století na několikrát ročně (asi 1x ročně každý, tedy asi 1,5 až 2x ročně, když odečteme novorozence, bezdomovce a lidi v kómatu).

Údajně šlo o narovnání ekonomických vztahů protože dřívější produkce byla dotovaná. A opravdu tržby vzrostly z 354,4 milionu Kč do konce roku 2011 na 1209,87 milonu Kč. Určitě na tom mají zásluhu filmy jako Pán prstenů, Harry Potter nebo Avatar. Jenže i když se zdá, že by se teď mělo kinům dařit dobře, není to pravda. Mezi těmito roky totiž klesla hodnota koruny zhruba desetkrát (pro tento účel není přesná hodnota úplně nutná), takže to, co vypadá jako zisk je ve skutečnosti dvoutřetinová ztráta.

Není divu, že mnohá kina, možná dokonce většina z nich, přežívají na dotacích. A ještě něco se mi nezdá. Přes "zvyšující se tržby" jsou české filmy stále výrazně prodělečné. Jeden ze tří nejnavštěvovanějších filmů - Kájínek -vydělal 83 milionů, ale sám stál 55 milionů. Většina filmů v první padesátce ale nevydělala  ani 20 milionů a nemalá část nevydělala ani 10 milionů.

Pokud se nad tím zamyslíte, musíte uznat, že naprostá většina našich filmů si na sebe rozhodně nevydělá. Dotovanou kinematografii tedy máme dál, jen na ní máme méně peněz. Že se těžko bez peněz točí je jedna věc, co pak v kině divák uvidí zase jiná.

Další věc, které leckoho jistě napadne je to, že cena vstupenky už dávno převýšila cenu běžně prodávaných DVD. Pokud nejlacinější film na DVD stojí kolem 50 Kč, je průměrná cena vstupenky do kina převyšující 112 Kč poněkud mimo.

Většina kin ovšem tak laciné vstupné ani nemá (příklad: Cinema City Flora 179  Kč/ 209 Kč za 3D). Kromě toho, že je to přímo výzva pro piráty, je to také obchodní nesmysl. Znamená to totiž, že ve velkých městech stojí lístek do kina jako vstupenka do divadla. Odpověď na otázku "Proč nechodíme do kina? " tedy zní:

Protože chodit za těhle podmínek do kina není normální!

Zdroj: Unie filmových distributorů