Počet zobrazení stránky

středa 10. dubna 2013

NWO - Nervová soustava jako vzor pro světovou vládu

NWO čili Nový Světový Řád vnímají lidé většinou buď jako hrozbu, nebo jako konspirační teorii. Otcem téhle konspirační teorie je v tomto případě  fanatický evangelikál Pat Robertson, ano ten, který vážně tvrdí, že Haiti podepsalo pakt s ďáblem. (...a jemuž věřil V. Klaus i jeho poradci)




Před Robertsonovými "geniálními" objevy znamenalo tohle označení prostě budoucí světový řád po nějakém dějinném zvratu (válce, moru). Přeneseně jde o pojem, kterým se označují také teorie o systémech celosvětové vlády, zvláště po vydání Wellsovy knihy The New World Order v roce 1940.

Je hloupé předstírat, že lidstvo nikdy problém světové vlády, či spíše správy, řešit nebude. Rozhodně nejde ani tak o to "jestli" takové uspořádání vznikne, nebo "kdy" ale "jaký" to bude systém. 

Už  vyhlášení válečného stavu Severní Koreou naznačuje, jakým směrem se bude muset v brzké době vydat světová politika. Politická správa Země jako celku se stane nezbytnou kvůli zajištění alespoň dostatečné bezpečnosti technologií i ovládnutí mocenských ambicí lokálních politiků.

Příklady SSSR, USA i EU nepříjemně ukazují jak nevhodná je pro správu velkých území centrální správa a centrální plánování. K mé myšlence, která by podle mě mohla přinést zlepšení, musím vysvětlit několik zvláštností ze zcela jiného oboru, totiž z biologie.

Obdobou státní správy v je v biologii nervová soustava. Ostatně už i v politické terminologii používáme označení jako „hlava státu“. Tahle anatomická analogie má však několik pořádných děr.

Co to vlastně nervová soustava je a je opravdu k životu nezbytná? Víme že není! Důkazem může být třeba existence celé rostlinné říše nebo hub. To jsou poměrně statické podoby života, které sice mají nějakou viditelnou dynamiku i rozvoj, v zásadě se ale nestěhují a také nejsou schopné reagovat na útoky býložravců.

Na světě se takové podobě dokonalého bezvládí blíží jen řídké osídlení polárních, pouštních  nebo pralesních oblastí. I když taková místa formálně vládu mají, na jednotlivce ani na skupiny v podstatě žádný vliv nemá.

Pokud chceme ale udržet poněkud vyšší standardy života, budeme nějakou organizovanost potřebovat. Základní úrovní organizovanosti vlády nad svým tělem je rozpýlená nervová soustava. Taková soustava je vlastně síť uzlin a propojení, která je víceméně rovnoměrná. Mají jí živočichové, kteří přijímají informace množstvím receptorů rozmístěných po celém povrchu těla.

Další stupně vývoje nervové soustavy mají uzliny ještě uspořádanější, až nakonec tvoří mozek, míchu a periferní nervstvo. Z toho by se dalo usuzovat, že tento poslední stupeň je automaticky nejvyspělejší. Ale platí to vždycky?

Nervová soustava se specializovanými uzlinami typů „mozků“ je vhodná pro živočichy s rychlým pohybem, kteří mají receptory soustředěny do jedné oblasti těla – do hlavy. Takový popis odpovídá v biologii hmyzu nebo obratlovcům ale v rovině lidských společenství spíše náleží představě putujícícho kmene nebo lodi, než státu. Stát je v tomto přirovnání spíše usedlý živočich, jehož hlavní snahou je kontrolovat pochody uvnitř vlastního těla a jeho ohrožení z vnějšku.

Pro takového živočicha či státní útvar může být nakonec uspořádání s centrální nervovou soustavou nevýhodné. Když reaguje na podráždění tvor z rozptýlenou nervovou soustavou, šíří se vzruch v kruzích od nejbližší uzliny. Tato nejbližší uzlina už ale sama vyvolává reakci! Pokud tedy není třeba pohnout celým živočichem, je rozptýlená nervová soustava dostatečně rychlá.

Tvor s jedním mozkem sice může také zareagovat už z nějakého předsunutého místa CNS jako třeba z míchy, k rozhodnutí o tom co je třeba udělat (i když jde jen o vyvolání sofistikovanější reakce) musí informace dojít do nějaké centrální oblasti, tam být zpracována a pak se zase vydat zpátky, aby mohla vyvolat reakci. To nebývá problém v případě srnky nebo člověka, ale zdá se to být velký problém u megastátů typu SSSR nebo USA.

Megastáty vlastně nejvíce selhávají tam, kde jde o relativně jednoduchá (a často i nijak zvláště globálně podstatná) rozhodnutí, která zabírají při rozhodování neúměrné množství nákladů a času.

Živočichové s rozptýlenou nervovou soustavou jsou zpravidla schopni dostatečně reagovat a dokáží rychle zpracovávat informace o stavu vlastního těla. Vzhledem k tomu, že nemají žádnou centrální životně důležitou uzlinu, nemají ani tak extrémně zranitelnou část těla jakou je hlava. Zničení několika uzlin je bolestivé ale nikoli fatální pro celého živočicha. Podobné by to mohlo být i s rozptýlenou globální vládou.

Tady ale moje analogie naráží na jisté hranice. Rozptýlená forma vlády má totiž i vlastnosti, které nervový systém nemá. Větší počet lidí neznamená vždy automaticky kvalitnější výsledek. Malá dobře organizovaná lokální vláda složená ze vzdělaných lidí a s co nejlepším přístupem k informacím, bude pravděpodobně při řešení problémů mnohem úspěšnější než gigantická centrální vláda.

Zatímco na organické bázi živočicha s rozptýlenou nervovou soustavou omezuje nevelký výkon uzlin, u světové správní sítě by bylo omezením pouze množství a kvalita informací přenášených mezi centry.

U reálných mozkových buněk většinou nehrozí, že přestanou mít představu o skutečné podobě těla, jeho potřebách nebo své úloze v něm. Vlastně to ani není potřeba, protože samostatně nijak nejednají, takže tuto představu nikdy neměly. Tento efekt ale naopak problémem, který nejen hrozí, ale také často nastává u členů centralizovaných vlád.

Skutečné mozky také není potřeba při rozhodování svolávat z jiných částí těla, což je přesně to, co se na druhou stranu děje při jakémkoli větším zasedání politiků. Fyzické přemisťování lidí na velké vzdálenosti kvůli rozhodnutím je jednou z největších slabin současných „demokracií“ i vlád obecně.

Velké slavnostní zasedací síně možná vypadají důležitě ve filmech, ale ve skutečnosti jsou zoufale neefektivní. Mnohem rozumnější by bylo vybudovat lokální uzly s dostatečně rychlým přenosem informací, podobné telekonferenční místnosti ve filmu Muž z prvního století.

Otázkou samozřejmě je, co by taková rozptýlená světová vláda měla vlastně dělat? Pokud bych použil příměru k rozptýlené nervové soustavě, tak by měla především dbát na ochranu před sebepoškozováním, poškozením vnějšími vlivy a na nápravu škod. Budoucí světová vláda by tedy mnohem lépe odpovídala nějaké globální humanitární síti, než představě bruselských (či jiných) byrokratů.

Nebude asi úplně náhodou, že její grafické zobrazení tolik připomíná internetovou síť.

15 komentářů:

  1. Rozptýlená správa je pomalejší, když má dojít ke složitější koordinované akci. Dovedu si v takovém systému představit dlouhodobé vcelku stabilní přežívání civilizace, ale pokud by se měla celá planeta shodnout na tom, jestli postaví megaurychlovač, mezihvězdnou loď nebo zlikviduje ozonovou díru, bude to problém.

    PS minimálně některé rostliny mají obranu před býložravci a to individuální i kolektivní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Rozptýlená správa je pomalejší, když má dojít ke složitější koordinované akci."

      Tohle je třeba ten omyl, kterého jsem se obával. Ano tato soustava je pomalejší, když má dojít k "velké" akci, která zahrnuje například pohyb celého organismu. Něco takového ale stát většinou nedělá (snad s výjimkou Polska).

      Taky nelze brát takové přirovnání úplně doslova, což ale i píšu. Svolání velké skupiny lidí prostřednictvím telekonferenčního spojení může být naopak mnohem snadnější než jejich svážení na jedno místo. Tenhle systém tedy může být někdy i rychlejší.

      Vymazat
  2. Ale tady není problém v komunikaci, ale v absenci subordinace. Takový systém by byl v neustálém ohrožení, že nějaké lokální polovlády řeknou 'a my na tohle většinové rozhodnutí kašleme'. A zbytek bude asi tak bezzubý ve vynucení rozhodnutí jako 'vojska' KFOR.
    Dovedu si představit nějaký systém 'hybridní', ale čistá 'rozptýlená vláda' by podle mě byla jen jiná forma anarchie. Žít by se v tom asi dalo dobře, dokud by nebylo potřeba přijímat nějaká opravdu celoplanetární rozhodnutí. Ostatně je to vidět už dnes, (dohody o nešíření jaderných zbraní, Kjoto...) a to ještě můžeme být rádi, že vůbec existuje OSN.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Propaguješ hybrida, ale to přece právě OSN, KFOR a další podobné podniky jsou. Proto jsou tak málo neakceschopní.

      Vymazat
    2. Jenže když se pohádá východní Ukrajina se západní, jestli postaví uprostřed přehradu, je to víceméně problém jejich a maximálně sousedních oblastí. Pokud se ale Hokkaido rozhodne, že velryby je z ekologických důvodů úplně vylovit, musí se shodnout všichni, což bez nějakého "centrálního fóra" půjde těžko.

      Vymazat
  3. Myslím, že jde spíše o chybnou představu. Právě lokální silné vlády jsou v podstatě problém, protože představují ony zádrhele. (je to ta věc na obrázku uprostřed) Zkus si to představit jinak - jako hlasování celé dotčené oblasti. Když tam jedna buňka vypadne, zůstává zbytek stále silný (obrázek vpravo). Rozptýlená vláda je pak akceschopnější a spolehlivější než hybrid s centry, která ti mohou blokovat velké oblasti.

    OdpovědětVymazat
  4. Hypoteticko-utopisticky hezké, ale lidé a jiní sociálně žijící primáti mají přirozený sklon tvořit skupiny s hierarchií. Jsem přesvědčený, že i kbyby se začalo ve schématu c), brzo by sklouzlo do něčeho podobnějšimu b). Na úrovni států se to nezkoušelo, ale na menší skupiny by se jistě našel nějaký sociologický experiment. Ony stačí i každodenní zkušenosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Což o to, možné to je, ale jde o to, že to možná jinak nikdy v historii nešlo kvůli komunikačním kanálům. Ty jsou právě teď ale úplně jiné než v minulosti.

      Vymazat
    2. Ještě bych dodal, že život i lidé vytvářejí nestabilní rovnovážné stavy. Pokud je něco zcela rovnovážné, většinou to je mrtvé. Podobně společnosti, v nichž se žije dobře většinou vyžadují poměrně dost angažování (v sociálních vztazích resp. politice) a naopak společnosti ve kterých se žije špatně moc snahy nevyžadují, nebo tomu dokonce brání.

      Vymazat
    3. Nové komunikační kanály ovlivňují to, KOHO si do naší "tlupy" přidáme, dokonce umožňují být součástí několika "tlup" najednou. Ale mechanismy tvorby skupin jsou stejné, počet lidí, se kterými jsme schopní být v živém kontaktu je podobná a v každé "tlupě" se stejně vždy najdou vůdčí typy a mužstvo. I když by to například (teoreticky, moc tomu nevěřím) umožnilo zrušit státy na geografickém nebo národnostním základě a mohl by třeba existovat virtuální "pseudostát" třeba kosmonadšenců, myslím si, že k rozvrstvení moci dojde, jak v každé subskupině, tak na úrovní planetárního řízení.
      Leda bychom nahradili lidské politiky počítačovou sítí...a to už tuším někdo literárně a filmově pojmul, ne? :)

      Vymazat
    4. Tak třeba já :-) jsem v zásadě něco takového trochu předpověděl v tom, že navrhuji používání asistenčních politických počítačů, na kterých by se daly dolaďovat modelové situace před přijetím rozhodnutí. Ale samozřejmě tohle JE stále jen náčrt a SF. Jinak ani tak nejde o to, že by nějaké vůdčí typy existovat nemohly, naopak s tím počítám, jde ale o to jak vysoko by vůbec mohli takoví lidé vyšplhat. On totiž systém kdy jeden alfa samec vládne několika milionům taky není nic přirozeného, na co by náš organismus byl stavěný.

      Vymazat
    5. Mimochodem doporučuji třeba v tomhle nastudovat politické zřízení Lakotského kmenového svazu.
      http://cs.wikipedia.org/wiki/Lewis_Henry_Morgan

      Vymazat
  5. Ale on je problém, že prezidentokrálodiktátor těm milionům lidí nevládne přímo. Nemusí očekávat výzvu k boji o trůn tlupy od kohokoliv, ale jen od své vlastní tlupy - od členů svého kabinetu (generálního štábu, ústředního výboru strany, rady starších...). Mechanismy vedení skupin se od pravěku zas tak moc nezměnily, jen jsme se je naučili vrstvit na sebe.

    K těm asistenčním počítačům - napřed by bylo potřeba zajistit, aby nahoře byli lidé, kteří nebudou tak arogantní, že si budou myslet, že to přece ví (cítí poslání, blablabla...) líp než blbý počítač. Čili je potřeba zajistit, aby se na vůdcovská místa dostali lidé, kteří nemají vůdcovské vlohy.

    Kruci, paradox :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůdcovské vlohy jsou v podstatě jen jedna vlastnost - sebevědomí kombinované s nedostatkem sebekritičnosti. S tou radou moudřejších to byla dobrá idea, ale většinou to prostě dopadlo jen jako rada starých.

      Vymazat
    2. Přesně tak jsem to s tím paradoxem myslel - vůdcovské vlohy se míjí s moudrostí, opačných příkladů je jak šafránu.

      Ona ta "rada počítačů" by mohla dopadnout podobně jako rada starších - někdo by jí bral za bernou minci, někdo by si ji poslechl a pak to "z dobrého důvodu" udělal stejně podle svého a někdo by ji v klidu ignoroval ("senilní dědci"/"blbě naprogramovaný zmetek"). Bylo by jistě možné nastavit mechanismy, které by takové ignorování znesnadňovaly, ale pokud bude na konci člověk, bude tam i lidský faktor. Na druhou stranu zas lidskou civilizaci bez lidského faktoru bych asi nechtěl. Sakra.

      Vymazat