Počet zobrazení stránky

pátek 12. dubna 2013

Čtyři druhy reinterpretace

Pojem "reinterpretace" používám častěji než většina běžných lidí, ale mnohem méně často, než teologové, etnologové a filosofové. K zamyšlení nad tímhle slovem mě tentokrát přimělo Kousalovo pozastavení nad astrologií.

Slovem "reinterpretace" totiž označujeme několik myšlenkových činností, které se sobě navzájem příliš nepodobají.

Prvním typem reinterpretace je ta, která ukazuje že sledovaná událost nebo jev měla ve skutečnosti jiné důsledky než jsou jí přičítány. V zásadě jde o opravu chyby vzniklé klamem zvaným "post hoc ergo propter hoc"  případně jinými kauzálními klamy.

Typickým příkladem je právě čtení různých "znamení", ale setkáváme se i s jinými iluzemi, které nejsou zdaleka tak lehce prohlédnutelné. Může to být třeba představa že se někdo uzdravil, protože mu nějaký léčitel pustil žilou.

Ve skutečnosti je celkem pravděpodobné že jeho šanci na přežití sníží a on se uzdravil nikoli "díky" ale "navzdory" tomu. Tento typ reinterpreatce se bude asi stále častěji objevovat nejenom při odhalování lékařských mýtů ale také těch ekonomických. (Například toho, že tištění dalších peněz, při snížení zájmu o prodej výrobků, prospívá ekonomice.)

Druhým typem reinterpretace je změna významu děje. Zpravidla se to stává, když vidíme děj jehož význam nechápeme, protože nám jeho podstatná část zůstává skrytá.

Pro příklad si představte člověka, který zapaluje suchou stráň na chráněném území s výskytem vzácných rostlin. Jednoznačně odsouzeníhodné jednání - z běžného pohledu. Je ale možné, že onen člověk je ve skutečnosti ekolog, který má vypálení stráně za úkol, protože na ní roste druh, který je charakteristický právě pro stráně které byly v minulosti pravidelně vypalovány.

Z člověka, který přírodu ničí se tedy naráz stává její ochránce, a tak podobně...


Samozřejmě se to občas přihodí i ve vědě.

Třetí druh reinterpretace se týká něčeho, o čem víme že to funguje a nevíme jak. Vytváříme tedy hypotézy (nikoli teorie), které by to mohly vysvětlit. Sem patří nejen idea éteru - látky, která slouží k přenosu elektromagnetického záření, či flogistonu - látky, která měla způsobovat hoření.

Hoření i elektromagnetické záření prokazatelně existují, jejich výklad pomocí éteru či flogistonu se ale ukázal jako nedostatečný. Obě hypotézy byly přitom do jisté míry pro výklad použitelné, v dobovém kontextu tedy krátkodobě dostačovaly a mohly tedy jistý čas sloužit jako funkční teorie.

S rozvojem chemie a našich znalostí o elektromagnetickém záření ale musely ustoupit a principy těchto dějů byly reinterpretovány.

Čtvrtý druh reinterpretace má nesmírně blízko k racionalizaci ve smyslu zpětného zdánlivě rozumného výkladu. Tímto druhem reinterpretace se snaží někteří lidé (i významní myslitelé)  předefinovat myšlenkový model tak aby byl méně zranitelný.

Kdybych vztáhl takové myšlení na flogiston, znamenalo by to, že bych po objevu oxidace ustoupil z představy že je flogiston hmotný a přešel k tvrzení, že je to látka, která oxidaci umožňuje. Takto bych mohl ustupovat nekonečně až na úroveň nemyslitelných částic.

Chemie by se ovšem dávno bez flogistonu obešla, jen by nebylo možné zjistit, že skutečně neexistuje.

Smyslem takové reinterpretace je tedy "záchrana" pojmu. Není náhodou, že právě tento způsob reinterpretace je typický pro představu bohů. Téměř všichni bohové o nichž se nám zachovaly zprávy přecházeli od fyzické formy k různým únikovým podobám, kdy ve svých sochách je bydlí až se nakonec odhmotňují a stěhují do jakési paralelní dimenze. Nakonec je nelze zjistit ani pozorováním ani rozumem.

Je klasickým omylem si myslet, že když vám někdo prezentuje ideu, která nápadně připomíná Saganova neviditelného draka, že vám opravdu chce lhát. Ve skutečnosti má totiž často jeho jednání ten důvod, že se před vámi-námi- mnou a občas i sebou, snaží zachránit svou oblíbenou ideu.

Vždyť co například dělá Kant - zachraňuje Boha pro víru!

Něco takového by nemělo vůbec žádný smysl, kdyby v tu chvíli opravdu myslel kriticky. Není k ničemu snažit se zachovávat pojem, který ztrácí význam, protože skutečnost existuje bez ohledu na pojmy. Za tou snahou se dá vidět jen silný osobní emotivní vztah k pojmu Bůh a k představě prospěšnosti víry.

Představte si pro srovnání člověka který napsal obrovský elaborát o nezjistitelnosti flogistonu a pak by stejně nadšeně pronesl:

Zachránil jsem flogiston pro chemii!

Nejen že by to bylo směšné, bylo by to i totálně pavědecké.

Podobné snahy jsou jasně viditelné i v případě mnoha jiných pověr a fantasmagorických nauk jako je třeba homeopatie, astrologie, orgonit atd. Charakteristické pro ně je vždycky to, že nikdy nepochybují o tom, že jejich metoda funguje a snaží se jen "napravit" neudržitelný výklad "proč" funguje.

Skutečný problém je ale samozřejmě v tom, že fungování takových magických postupů nejen nelze dokázat, ale v některých případech lze skutečně doložit i jejich škodlivost.

Žádné komentáře:

Okomentovat