tag:blogger.com,1999:blog-59198307648475978102024-03-13T01:23:11.223+01:00Enzmannova archaprotože všechno, co je v nás, si vždycky neseme s sebouPetr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.comBlogger521125tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-11868609155780122972024-03-01T08:55:00.001+01:002024-03-01T16:02:19.369+01:00Byli to Rusové? Proč muselo být rozděleno Československo?<p>UPOZORNĚNÍ:<br /></p><h2 style="text-align: left;">Tento článek je čirá spekulace a neměl by být používán jako argument pro cokoli. </h2><p style="text-align: left;"></p><p> </p><p>Ten obrázek si asi pamatují všichni, kdo to tehdy zažili: dva premiéři – Václav Klaus a Vladimir Mečiar sedí v zahradě a domlouvají rozdělení Československa na dva nezávislé státy. <span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc"> <br /></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc"> </span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7kYxVAumRr23lyNtffi8iLISCiBOcj-Yj_GMKGdq0z4KC7IHts6AXFWLuxR92sLh8GDzv_Q-igfP-2MM9HIJRHAH1UVtaSxr4xiKz0cvjA7VQDpC9xoC9RFB1O3cZdVloTiO65BkWJEyVnWA4HyMXbt_G8KOh9u2EWLC-2ODn5b4YJEEWM_Po1zuRIt4/s680/kaz.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="383" data-original-width="680" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7kYxVAumRr23lyNtffi8iLISCiBOcj-Yj_GMKGdq0z4KC7IHts6AXFWLuxR92sLh8GDzv_Q-igfP-2MM9HIJRHAH1UVtaSxr4xiKz0cvjA7VQDpC9xoC9RFB1O3cZdVloTiO65BkWJEyVnWA4HyMXbt_G8KOh9u2EWLC-2ODn5b4YJEEWM_Po1zuRIt4/s320/kaz.jpg" width="320" /></a></div><p></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">To se také, přesně podle jejich plánu nakonec stalo skutečností 1. ledna 1993. Otázkou je: Proč se to vůbec stalo?</span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Protože to Slováci chtěli? No, možná, možná někteří…<br /></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Průzkum Martina a
Zory Bútorových z března 1993 zjistil, že proti rozdělení Československa
bylo asi 50 % Slováků a asi 30 % obyvatel Slovenska podporovalo
rozdělení. </span></span><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Češi byli spíše proti rozdělení ale s tím, že Slovákům nebudou stát v cestě k jejich vlastnímu státu. </span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Je otázka, kdo na tom tedy chtěl něco vydělat, protože pro obě země to žádný přímý užitek nepřinášelo. Přesto byl tlak na rozdělení neuvěřitelně silný a v mnoha směrech kopíroval události roku 1939, včetně boje o pomlčku. </span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Seřadím teď pár faktů a pak zkusím vysvětlit, proč si myslím, že byl rozpadající se Sovětský svaz a z něj nově vznikající neoimperiální Rusko, respektive jejich tajné služby, těmi nejpravděpodobnějšími iniciátory roztržení Československa.</span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc"> Nejprve tedy malé opakování historie:<br /></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">1988 - 1991 Rozpad Východního bloku</span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Sověti se snažili v vznikajících republikách podporovat a dosazovat prosovětské/proruské politiky.<br /></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">1989 Sametová revoluce v ČSSR<br /></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Mezi oblíbenci Občanského fóra se objevují nejen disidenti, ale i pracovníci Prognostického ústavu Václav Klaus a Miloš Zeman. Oba mají velmi silné vazby na Rusko.</span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Prezidentem se stává velmi proamericky orientovaný disident Václav Havel. Od počátku jeho vliv směřuje republiku ke vstupu do NATO.<br /></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Na Slovensku se prostřenictvím VPN dostává do předsednického křesla agent STB Vladimir Mečiar. </span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">1991 Rozpad Sovětského svazu. </span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">1992 Porady Klause a Mečiara o dělení Československa. <br /></span></span></p><p></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">1992 Michal Kováč </span></span>se jako budoucí prezident ještě před volbami neformálně sešel s Jozefem Moravčíkem (bez vědomí Vladimíra Mečiara) a
předal mu návrh uspořádání česko-slovenských vztahů v podobě volné
unie. Šlo o sondáž možnosti dohody HZDS s očekávanou vítěznou stranou v
českých zemích. S podobnou myšlenkou pak HZDS operovalo v počátečních
fázích povolebních jednání. Na první povolební schůzce, mezitím co spolu
mluvili Václav Klaus a Vladimír Mečiar, předložil Michal Kováč místopředsedovi ODS Miroslavu Mackovi opětovně projekt česko-slovenské unie, který ale ODS odmítla a Macek sám jej označil za projekt „<i>slovenského státu s českou pojišťovnou</i>“.
Jako předseda Federálního shromáždění vedl ještě v průběhu srpna 1992
jednání i se zástupci české opozice (ČSSD, ČSS, Zemědělská strana), kde
byl projekt česko-slovenské unie hodnocen kladně, ale pro nesouhlas ODS
coby koaličního partnera HZDS v jednání nebylo pokračováno.</p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">1.1. 1993 se Československo rozpadá na dva samostatné státy.</span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">2. 2. 1993 Václav Havel se stává prvním prezidentem samostatné České republiky je jím až do roku 2003</span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">26. února 1999 v
Trůnním sále Pražského hradu podepsal Václav Havel listiny o přistoupení České republiky k
Severoatlantické smlouvě. <br /></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">12. března
1999 </span></span><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">ČR se stala o</span></span><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">ficiálním členem NATO.</span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">2003 – 2013 Václav Klaus prezidentem ČR své spisky vydává pomocí <a href="https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/klaus-v-moskve-svou-knihou-bodoval-s-podporou-lukoilu/r~i:article:650190/">dotací od koncernu Lukoil. </a></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Vývoj událostí vedoucích k rozdělení Československa je v České republice interpretován často způsobem "Slováci to chtěli". Reálně ale průběh událostí vypadá tak, že rozdělení chtěl především Václav Klaus, jeho ODS a Mečiar. <br /></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">A teď, proč si myslím, že jsou Rusové nejpravděpodobnějšími adepty pro akci "Rozdělení Československa":</span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">I.) "Cui bono" – Po zvolení Václava Havla prezidentem a jeho podpoře ze západu bylo zřejmé, že se Československo bude snažit začlenit do západních mocenských struktur. V zásadě nebylo možné změnit jeho směřování. Tedy ne celého Československa. </span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Případ nacistického Německa a rozdělení Československa za 2. světové války ukazoval, že vazbu mezi Čechy a Slováky lze narušit. Pokud tedy nelze ovládnout směřování celého Československa, stále by bylo možné řídit svojí loutkou alespoň Slovensko. </span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">II.) Taktika – Ať už se podíváme na Osetii, Gruzii nebo třeba na současnou Ukrajinu, vidíme stále stejný vzor: </span></span></p><p style="margin-left: 80px; text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">a) Záškodnické akce pod falešnou vlajkou a informační válka vedoucí k vyostření vztahů<br /></span></span></p><p style="margin-left: 80px; text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">b) Podpora separatistické skupiny.</span></span></p><p style="margin-left: 80px; text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">c) Odtržení území</span></span></p><p style="margin-left: 80px; text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">d) Anexe území <br /></span></span></p><p style="margin-left: 80px; text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">e) Připojení území k Rusku</span></span></p><p style="text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Jde v podstatě o stejný postup, který použil Hitler při převzetí pohraničí.</span></span></p><p style="text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">III.) Proč nedošlo na body d) a e) ? Nikdy o ně nešlo. Slovensko nemá přímou hranici s Ruskem od roku 1991. V zájmu Ruska byl loutkový stát řízený jím dosazeným politikem, nebo stát pod výrazně větším vlivem ruské propagandy, než Česká republika. </span></span></p><p style="text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Strategicky by pro Rusko bylo výhodné zabránit vstupu Slovenska do NATO. Vznikla by tak těžko hájitelná hranice, protože ČR, Maďarsko a Polsko vstoupily do aliance roku 1999.</span></span></p><p style="text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Konec této snaze znamenal rok 2004, kdy se k NATO připojilo i Slovensko. Informační válka však stále trvá. Po posledních volbách má Slovensko i skutečně prokremelskou vládu. <br /></span></span></p><p style="text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Asi vás napadá jedna otázka navíc, takže na ní také odpovím:</span></span></p><p style="text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Rozpadlo by se Československo i tak? Ano, nebo by přinejmenším došlo k radikálnímu přehodnocení vztahů, které by vedly k vzniku dvou nezávislých států pod hlavičkou unie. Ze strategických důvodů by se to ale stalo až po zajištění bezpečnosti obou států po připojení k NATO, tedy pravděpodobně v roce 1999. </span></span></p><p style="text-align: left;"><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Po vstupu obou zemí do EU by se tato dohoda stala z větší části symbolickou.<br /></span></span></p>Poznámky:<br /><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc">Teprve v roce 2017 můžeme mluvit o převládnutí názoru, že rozdělení bylo správné. Ale ani to není žádná hitparáda schvaluje jej </span></span><span> 53 procent Čechů a 51 procent Slováků. </span></p><p><span>Obě země se tedy pravděpodobně znovu nespojí, pokud je k tomu dějiny nedonutí jako v roce 1918. <br /></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc"><a href="https://video.aktualne.cz/dvtv/politolog-kroupa-klaus-nasmeroval-cesko-do-slepe-ulicky/r~1a0ef456821a11e4a9bd002590604f2e/">https://video.aktualne.cz/dvtv/politolog-kroupa-klaus-nasmeroval-cesko-do-slepe-ulicky/r~1a0ef456821a11e4a9bd002590604f2e/</a></span></span></p><p><span class="ILfuVd" lang="cs"><span class="hgKElc"><br /></span></span></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-39108484078310940772023-10-17T19:28:00.004+02:002023-10-18T02:59:36.935+02:00Exorcista jako realistický film<p> Tohle by vlastně mělo být zamyšlení nad tím, proč současné filmy o posednutí stojí tak za ***** . Víte, filmu ze sedmdesátých let by mělo být těžké odpustit zobrazení "posednutí" jako skutečného posadnutí démonem. Mnohem horší ale je, když takto vypadají i filmy po přelomu nového tisíciletí, protože zatímco v sedmdesátých letech to znamenalo, že tvůrci uvěřili vyprávění nějakého pobožného blouznivce, po přelomu tisíciletí už to znamená, že museli vysloveně ignorovat celou lavinu dostupných důkazů o tom, jak exorcismus reálně vypadá a funguje.</p><p>Řeknu vám, jak by vypadal opravdu realistický film Exorcista, točený podle toho, jak to funguje doopravdy.</p><h4 style="text-align: left;">Dějství první - expozice:</h4><p>Spokojená rodina (třeba v Polsku) její členové se scházejí u večeře, mluví spolu o něčem nepodstatném, před večeří se pomodlí. </p><p></p><h4 style="text-align: left;">Dějství druhé - Hřích:</h4><p>Druhý den dcera ve škole, kněz má přednášku o posednutí, ukazuje předměty, které údajně posedlí démonem při vymítání plivou - hřebíky, vruty, rozlámané žiletky. Dívka opatrně kouká po spolužačce, jako kdyby to bylo něco nevhodného. <br />Krátce na to ji chytí, jak se spolu líbají v šatnách na tělocvik. Ředitel volá rodičům.</p><h4 style="text-align: left;">Dějství třetí - Večeře u které nikdo nemá chuť k jídlu:</h4><p>Rodiče před svou dcerou řeší, co by měli dělat, chovají se jako kdyby tam nebyla. ostatní děti se tváří, že by radši zemřely, aby tu nemusely sedět, ale nedostanou na vybranou. <br />Nakonec se rodiče shodnou na zdánlivě neškodném "obrátíme se na kněze". <br />Dcera souhlasí, protože je také věřící.</p><h3 style="text-align: left;">Dějství čtvrté - Nemusíš se bát:</h3><p>Dívka přichází za knězem, který jí říká, že se nemusí bát, že exorcicmus není to, jak ho ukazují ve filmech, že je to spíše něco jako společná modlitba. Modlí se spolu za to, aby jí Bůh zbavil nevhodných myšlenek.</p><p>Po rozhovoru a modlitbě se zdá, že dívka skutečně nachází vnitřní klid. Děkuje knězi, oba se s pocitem úspěchu rozcházejí.</p><h4 style="text-align: left;">Dějství páté - Návrat démona:</h4><p>Dívka se vrací do školy. Nikoho si po erotické stránce nevšímá, zdá se být spokojená. Po několika dnech potkává spolužačku, kterou líbala. Ta se jí ptá, proč si jí nevšímá, co jí udělala. Druhý den se probouzí v její posteli, je zmatená, ale ne tím, že by si nic nepamatovala. Pamatuje si všechno velmi dobře. Je někde, kde být nemá. Běží za knězem a prosí ho pomoc.Oba se spolu začínají modlit.</p><h4 style="text-align: left;">Dějství šesté - Kolo prokletí:</h4><p>Opakující se výjev: Dívka se vrací domů, tvrdí , že se jí ulevilo, ale za krátko jde zase za knězem a projevy jejího posednutí jsou při každém návratu výraznější. Spolužačka se jí ptá, co se děje, ale ona to nedokáže vyysvětlit, jen ji od sebe odhání.<br /></p><p>Po mnohém opakování už má propadlé oči, vyráří neartikulované skřeky, chodí v "mostu" a plive hřebíky a šrouby. </p><p>Je vidět, že i kněz je stále s každým návratem přesvědčenější, že je to skutečný démon, který možná bude i nad jeho síly. Doufá ale v pomoc boží.</p><h3 style="text-align: left;">Dějství sedmé - Přízraky:</h3><p>Dívka umírá a na prsa si tiskne kříž se slovy "Do tvých rukou svěřuji svou duši". Ukáže se ale že je to jen představa matky, která je silně věřící ale už neunese pohled na utrpení své dcery.</p><p>Dívka děkuje knězi, za to, že ji zachráníl. Odchází se svým novomanželem a hází za sebe kytici, kterou chytí ... kněz. Jenže se ukazuje že je to jen představa kněze, který má pocit, že fatálně selhal. <br /></p><p>Dívka utíká z domova, na nádraží na ní čeká spolužačka a říká jí "Že ti to ale trvalo, démoni jsou přece jen v naší hlavě!". Jenže se ukáže, že je to jen sen dívky připojené na přístrojích. Lékař říá: "Až se stabilizuje, budeme ji moci probudit z umělého spánku."</p><p>Otec s nepřítomným výrazem: "Nejsme snad všichni v umělém spánku?"</p><p><br /></p><p>Poznámka:</p><p>Omlouvám se, ano bylo to snadné, zneužít právě lesbické téma, protože sám o takovém případu vím. Zrovna tak mohla dívka zjistit, že je ateistka, nebo mohla být třeba psychicky nemoná. Všechny tyto možnosti ale příběh příliš komplikují a já se snažil spíše o srozumitelnost, než o to, aby tenhle film skutečně někdo natočil. <br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-54582289096128472852023-08-16T13:07:00.002+02:002023-08-18T12:48:01.274+02:00Trickster – víc, než jen šašek<p>Trickster, to slovo se překládá jako šprýmař, nebo vtipálek, jenže trickster je něco mnohem víc než jen bavič. </p><p>Z mytologie a umění známe postavy tricksterů, kteří dokázali mnohé - Tyl Ulenspiegl, Pipi Dlouhá punčocha, Loki, Ešu, Scapino, Kašpárek, Doctor Who nebo Puk z divadelní hry Sen noci svatojánské.</p><p>Z reálných osobností tu stojí vedle sebe <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%B3krat%C3%A9s">Sokrates</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Franta_Sauer">Franta Sauer</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pale%C4%8Dek">Jan Paleček</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Mystifikace_na_lodi_Dreadnought">Horace de Vere Cole</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A9taj%C3%ADc%C3%AD_%C5%A1pagetov%C3%A9_monstrum"> Bobby Henderson</a>, <span class="mw-page-title-main"><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Victoria_Woodhullov%C3%A1">Victoria Woodhullová</a> nebo </span><span class="mw-page-title-main"><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Ken_Kesey">Ken Kesey</a>. </span></p><p><span class="mw-page-title-main">Ve skutečném životě jsou ale tricksteři pravděpodobně o něco hojnější, než v literatuře. Jen jejich tricksterské působení bývá dokumentováno málo.<br /></span></p><p><span class="mw-page-title-main"></span></p><p>Literární či filmové zpracování žel dost často ukazuje nepochopení a dělá z nich jakési žvatlající "komické" postavičky, polepšitelné glosující antihrdiny nebo zamyšlené reformátory.<br /></p><p>I když to z hlediska umělecké tvorby může být vlastně v pohodě, k vysvětlení toho, čím skuteční tricksteři jsou, to moc nepomáhá. </p><p>Proto se musím obrátit na postavu mnohem bližší, na které se dá chování trickstera lépe vysvětlit. <br /></p><p>Mezi trickstery patří také Saturnin, což je zároveň jeden z nejpřístupnějších příkladů toho, jak tricksteři vystupují a jaké je jejich životní poslání. Úkolem tricksterů totiž není trousit vtipy (i když často mívají dobrý smysl pro humor) ale něco mnohem důležitějšího. </p><p>Děj se ve skutečnosti začíná pořádně rozvíjet v okamžiku, kdy Vypravěč zjišťuje, že už nebydlí ve svém bytě nýbrž na hausbotu. Tím začíná série absurdních příhod, které rozhodně neměl v plánu.<br /></p><p>Stačí se zamyslet nad tím, co by se v románu odehrávalo, pokud by si vypravěč nenajal právě Saturnina. Žil totiž ve svém bytě nepříliš šťastným, ale ani nepříliš nešťastným životem. Dá se říci, že by v tomto stavu mohl zůstat v podstatě do smrti a nic významného by se nestalo. Je to kvazistabilní stav. Vypravěč by se ve skutečnosti mohl mít mnohem lépe, ale uvázl v jakési termoklině ze které sám dobrovolně neodejde.</p><p>Bez tricksterů zůstávají lidé v kvazistabilních stavech, které mohou být z dlouhodobého hlediska velmi nevýhodné a deprimující. Dokonce mohou v budoucnosti představovat riziko ohrožující samotnou existenci jednotlivce nebo společnosti.<br /></p><p>Úkolem tricksterů je tedy ve skutečnosti rozbíjení kvazistabilních stavů ať už v životě jednotlivců, nebo insttucí i celých společností. Ne nadarmo je dvojice "šašek a král" (rozuměj vládnoucí vrstva a tricksteři) nutnou součástí rozvíjející se společnosti. Společnost, která se zbaví tricksterů, je neschopná dalšího vývoje. </p><h3 style="text-align: left;">Jací vlastně jsou skuteční tricksteři? </h3><p>Na pohled je nejspíš nepoznáte. A ani běžné charakterové vlastnosti vám moc nepomohou. Většinou nebývají skutečně zlí, protože mvají trochu nadhled. Často mívají umělecké sklony a neúctu k pravidlům i dobové morálce. Vlastně se dá říci, že pro umělce je povaha trickstera "darem nebes", protože kdo by si přál být jen průměrným, zaměnitelným tvůrcem obrázků, když může být buřičem a reformátorem? <br /></p><p>Zcela zvláštní vztah mají tricksteři k pochybnostem. Obyčejní lidé se pochybností bojí, zatímco tricksteři vědí, že pochybnosti mají skutečnou hodnotu, protože ukazují potenciál. Proto vyvolávají pochybnosti, což může být i nepříjemné.<br /></p><p>Tricksteři snadno vytvářejí situace, které jsou pro ostatní lidi nezvyklé, překvapivé a šokující. Ano, i nebezečné!<br /></p><p>Mají také schopnost postrčit ostatní k věcem, které si sami už dlouho přejí, ale nerealizují je kvůli zažitým stereotypům nebo obavám. <br /></p><p>Je charakteristické, že diktátoři nesnášejí trickstery, protože zpochybňují jejich neomylnost.<br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-60228721239375237332023-06-29T07:59:00.007+02:002023-06-30T10:35:15.467+02:00DSV Titan – Co bylo špatně?<div style="text-align: left;">Po tragédii DSV Titan firmy OceanGate mě samozřejmě zajímalo, o jaké plavidlo vlastně šlo. Ne společnost OceanGate skutečně nebyla v tomhle směru v mém záběru. Vlastně jsem o nehodě docela dlouho nevěděl. Toho dne 18. 6. jsem se totiž právě vracel z Jaderského moře. </div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Teprve po prostudování nějakých těch informací, jak vlastně bylo plavidlo Titan konstruováno jsem se vyjádřil v tom smyslu, že to byla jen přerostlá dětská hračka a že nechápu lidi, kteří do toho šli dobrovolně. <br /></div><div style="text-align: left;"> </div><div style="text-align: left;">Protože to naprosto přirozeně působí jako chvástání po bitvě, popíši body (můžete se nad nimi hádat) pro které mi připadala konstrukce submersible Titan nebezpečná:</div><div style="text-align: left;"><br /><h3 style="text-align: left;">1.) Celková filosofie</h3></div><div style="text-align: left;">Hlubokomořská plavidla v současnosti zpravidla přísně odlišují mezi tlakovou částí pro posádku a plovákem (dnes už tradičně ze syntaktické pěny), který plavidlo nese. Má to racionální důvod: bezpečnost. Tato konstrukce umožňuje dělat sekci pro posádku s mnohem větším bezpečnostním násobkem, než mají běžné ponorky zachovávající starou koncepci (už od dob Hunley), v níž je obytná část zároveň nosným tělesem. To znamená prostě silnější stěny přetlakové části. OceanGate šel opačným směrem - snižováním hmotnosti přetlakové sekce. </div><div style="text-align: left;"><br /><h3 style="text-align: left;">2.) Kompozitní část trupu</h3></div><div style="text-align: left;">Použití kompozitu při stavbě přetlakové sekce není úplně super nápad nejen z důvodu obtížnějšího testování. Ostatně existují komory raketových motorů, které jsou z kompozitu a běžně se používají. (jen pro zajímavost tlak v komoře SRB - který tedy nebyl z kompozitu - je 11,8 MPa zatímco tlak v hloubce 4 km je zhruba 4x vyšší). V čem se to liší? Pevnost kompozitu dodávají především vlákna odolného materiálu - zde uhlíková. Ta dodávají přirozeně především pevnost v tahu a pouze ve svém směru. Proto se kompozitové nádrže dějají mnohosměrným navíjením. Zde byl trup laminován spirálovým navíjením. To že všechny lamináty velmi problematicky stárnou, ví každý jachtař. Prostě časem ztrácejí homogenitu. U lodě se musí takové místo vybrousit a přelaminovat. Tam ovšem vnitřní problém prozradí prosakování nebo vyboulení. U ponorného plavidla by degradace nebyla poznat z vnějšku až do okamžiku destrukce. Stárnutí je také spíše problém plavidel, než raketových motorů u kterých je funkce omezená zpravidla na minuty. Opakovaným vystavením extrémnímu tlaku lamináty stárnou nepředvídatelně, protože to nikdo netestoval, ale dá se předpokládat že se v nich vlákna lámou (ano i ta uhlíková) a oddělují. Dá se tedy říct, že je velký rozdíl mezi materiálem, který tvořil trup Titanu při prvním a při posledním ponoru. Kabiny hlubokomořských plavidel se zcela záměrně dělají z masivního kovu nebo akrylátového skla, protože tyto materiály jsou částečně elastické. (Jo, pokud jste viděli batysféru, tak si uvědomte, že v hloubce kolem 900 metrů byla reálně o trochu menší.) </div><div style="text-align: left;"> </div><div style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/xCxQhA1nYIo" width="320" youtube-src-id="xCxQhA1nYIo"></iframe></div><br /> </div><div style="text-align: left;"><br /><h3 style="text-align: left;">3.) Řízení. </h3></div><div style="text-align: left;">K téhle věci mám připomínky nejen u plavidla Titan. Existují dobré důvody, proč bývají i na nejmodernějších strojích tlačíta - jsou primitivní a spolehlivá. Na použití dotykových obrazovek nebo herního ovladače není v zásadě nic špatného, pokud to není primární systém řízení a nezávisí na tom váš život.</div><div style="text-align: left;"><br /><h3 style="text-align: left;">4.) Akustický vyhledávací a navigační systém</h3></div><div style="text-align: left;">V principu zajímavé řešení (ne tak originální, jak si možná myslíte), které se ovšem při nejlepší vůli dá označit jako "experimentální", nikoli jako "spolehlivé". Děsivé začne být až ve chvíli, kdy si uvědomíte, že na něm záleží nalezení plavidla, které nelze zevnitř otevřít.</div><div style="text-align: left;"><br /><h3 style="text-align: left;">5.) Způsob uzavírání trupu</h3></div><div style="text-align: left;"> Uzavírání trupu zvenčí je lákavý a zavržený postup z dobrých důvodů. Lákavý je proto, že zajišťuje maximální jistotu uzavření a dobré rozložení tlaku na styčných částech uzávěru. Přesto se nepoužívá, protože omezuje dobu za kterou musí být posádka DSV nalezena aby přežila. V kombinaci s ne na 100 % spolehlivým vyhledávacím systémem je to skutečně "smrtelná past".</div><div style="text-align: left;"><br />Pokud tohle bude ještě někdo komentovat, tak prosím nezaměňujte DSV (deep-submergence vehicle) a ponorky, zvláště vojenské. DSV pravděpodobně nikdy v dohledné době neponese třeba reaktor. Není tam na něj místo a je tam k ničenu.</div>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-35692028801778470122023-05-18T12:18:00.004+02:002023-05-18T12:36:40.559+02:00Vývoj AI vrací do hry úvahy o politickém počítači<div style="text-align: left;">Výsledky práce různých typů umělé inteligence od "uměleckých" <span style="font-size: 1.125em;">DALL– E 2, </span><span style="font-size: 1.125em;">Photosonic, </span><span style="font-size: 1.125em;">Starryai, Dream či Midjourney po textující AI jako je nejznámější ChatGPT 4 právě uvádějí lidi v úžas. </span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;"> </span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;">Přesto vlastně není umělecká tvorba ani literární výkony tím, v čem umělá inteligence má šanci ukázat to, co dokáže nejlépe. Zároveň učení z internetu, kde je sice dostatek dat, ale minimum vodítek, která z nich jsou pravdivá a která nikoli, vlastně není nejlepším zdrojem pro umělou inteligenci. </span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;">Politická rozhodnutí a jejich dopady přitom poskytují dostatek poměrně abstraktních dat, která by bylo možné vzájemně porovnávat a tvořit z nich předpovědi. </span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;"> </span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;">Bylo zatím příliš rizikové, nechat vše na AI, jak ostatně ukazují pokusy s chatboty bez morálních omezení. Stále by ale mohla být umělá inteligence velmi užitečná při zkoumání možných dopadů různých politických rozhodnutí. </span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;"> </span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;">Nejen naše země a naše vláda má totiž problémy s tím, že se politici rozhodují lineárně, ale jejich rozhodnutí působí na složitou společnost představující mnohovrstevný nelineární systém. Právě s takovými daty ale zachází umělá inteligence velmi snadno.</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;">Dřívější články na toto téma:</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><a href="https://www.blogger.com/blog/post/edit/5919830764847597810/9209361759247037375" target="_blank"><span style="font-size: 1.125em;">Hovoří CML - Centrální Mozek Lidstva</span></a></div><div style="text-align: left;"><a href="https://www.blogger.com/blog/post/edit/5919830764847597810/926727333527169110" target="_blank"><span style="font-size: 1.125em;">CML 2 - poselství vymyšlených počítačů</span></a></div><div style="text-align: left;"><a href="https://www.blogger.com/blog/post/edit/5919830764847597810/1272197398553424491" target="_blank"><span style="font-size: 1.125em;">Měli bychom roboty nahradit dělníky nebo raději šéfy?</span></a></div><div style="text-align: left;"><a href="https://www.blogger.com/blog/post/edit/5919830764847597810/3906196666202790474" target="_blank"><span style="font-size: 1.125em;">B2016 - Kalkulačka na zákony </span></a></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;"><br /></span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;">Externí odkaz:</span></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;"> </span></div><div style="text-align: left;"><a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3586451-obavat-se-umele-inteligence-museji-hlavne-bile-limecky-rika-expert"><span style="font-size: 1.125em;">ČT: Obávat se umělé inteligence musejí hlavně bílé límečky, říká expert<br /></span></a></div><div style="text-align: left;"><span style="font-size: 1.125em;"> </span> </div>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-91333857349114513592022-10-18T17:39:00.011+02:002022-10-21T04:16:48.546+02:00Jak mě zničil stres – osobní zkušenost a varování ostatním<h4 style="text-align: left;"></h4><div style="text-align: left;">Lidé nejsou nerozbitní, ani když tak působí. Já nejsem a ani vy nejste. </div><div style="text-align: left;">Tenhle příspěvek je o tom, jak mě zničil stres. Nemám v úmyslu si stěžovat (to jsem už udělal jinde) ale varovat. Myslím, že tohle je jedna z věcí, kterou by se měli lidé učit v základní škole, podobně jako první pomoc. Já vím – neučí.</div><div style="text-align: left;"> </div><div style="text-align: left;">*** <br /></div><div style="text-align: left;"></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Znáte takový ten pocit blížícího se průseru, kdy si říkáte: <i>"Sakra
tohle by mohlo jednou špatně dopadnout."</i> Tenhle pocit hrozně klame. Ve
skutečnosti se na poslední chvíli čas strašně zrychlí. Z měsíců se
stanou dny a z dnů hodiny.</div><div style="text-align: left;"><br />Přesně to se mi stalo. V době, kdy mi
začalo docházet že stres v práci, únava, nevyspalost a nedostatek jakékoli radosti,
prostě budou mít následky, jsem začal okolí připravovat na to, že to přijde. Nedá se říct, že bych to úplně stihl. Myslel jsem si, že
mám tak dva až tři dny, než přestanu fungovat. Byly to hodiny. </div><p></p><h4 style="text-align: left;">Falešné představy<br /></h4><p style="text-align: left;"> Většina lidí má představu, že se lidé hroutí v okamžiku největšího tlaku, ale není to tak úplně pravda. Hodně lidí se hroutí až když největší nápor pomine a mělo by nastat uvolnění. (Doktor by vám vysvětlil, že jde o následek vyprchání vlivu adrenalinu.)<br /></p><p style="text-align: left;">Také mě tahle zrada organismu nezasáhla ve chvíli největšího zatížení, jak bych čekal. Přišla asi dva dny potom, kdy už jsem měl pocit, že se mi nejhorší věci povedlo vyřešit a doufal jsem že to bude spíš lepší. <br /></p><h4 style="text-align: left;">Nikdy správně neodhadnete zbývající čas!</h4><p style="text-align: left;">Zjištění, že se mi klepou ruce tak, že skoro nemohu psát na klávesnici počítače, mám hrůzu ze zvonění telefonu a pro bolest na hrudi skoro nemohu dýchat přišlo jako rána do vazu <u>po vyhrané bitvě.</u><br />Z myšlenky <i>"to mohl být průser"</i> se stala myšlenka <i>"složí mě to za pár dní"</i> a z ní <i>"ne dní, hodin"</i> v podstatě během dopoledne.</p><p style="text-align: left;"></p><h4 style="text-align: left;">Okolí vám to nebude věřit</h4><p style="text-align: left;">Tyhle epizody potkávají i lidi zcela fyzicky zdravé, výkonné, spolehlivé. Z vnějšího pohledu není moc vidět, Proto si okolí většinou myslí, že upozorňování na blížící se problém je od vás spíše vtipkování, než varování. Jsou pak situací zaskočeni i když se zdá, že měli dost času reagovat.</p><p style="text-align: left;">Později jsem si uvědomil, že mám i v tomhle určitou výhodu. Sice jsem si nakonec musel pomoc vyžádat sám, ale nějak i tohle chápu. Většina lidí nejen netuší, co člověku je, ale navíc mu mohou jejich reakce stav zhoršovat. Zvláště v případech, kdy jde o partnery, o které by se měli být schopni opřít a oni tou oporou nejsou. </p><p style="text-align: left;">Část mých přátel má ale s krizovými stavy zkušenosti, takže se mnou dokázali neagresivně komunikovat i tak. </p><br /><h4 style="text-align: left;">Při zpětném pohledu je všechno mnohem jasnější</h4><p style="text-align: left;"></p><p style="text-align: left;">Když se na své vnějí projevy podívám zpětně, vidím, že už v době, kdy mi připadalo, že mám vše pod kontrolou, jsem toho moc pod kontrolou neměl. Zhoršování úsudku je postupné a v podstatě znemožňuje realistický odhad závažnosti stavu.<br /></p><h4 style="text-align: left;">Na štěstí záleží</h4><p style="text-align: left;"></p><p>Odolnost vůči stresu záleží na okolnostech, které s konkrétní stresovou reakcí zdánlivě nesouvisejí. Například na tom, jaké pozitivní, nebo negativní podněty jste za poslední dobu nasbírali. Nejde přitom jen o jejich intenzitu, ale i o jejich množství. </p><p>Vidím ve svém životě za poslední měsíce řadu okamžiků, kdy jsem se musel smiřovat s různými ztrátami něčeho, na co jsem se těšil někdy i celý rok. Nebyly to jen zážitky, ale také naděje do budoucna. Je to jako kdybych viděl zhasínat hvězdy. Moje odolnost vůči stresu byla tedy mnohem mizernější, než jsem předpokládal. </p><p>Jako každý člověk potřebuji šťastné okamžiky, které by dobíjely mou zásobu optimismu, jenže já držel půst a trpěl drobnými ranami, ze kterých bych se jindy oklepal během desítek minut nebo několika hodin.*</p><h4 style="text-align: left;">Kde jsem udělal chybu? </h4><p>Zpětně vidím, jakou past jsem si vlastně na sebe sám postavil. </p><p>Skládala se z ekonomického tlaku, zaviněho z velké části pandemií, nepřiměřeného pracovního tlaku a pocitu vlastní zodpovědnosti, který mi bránil se z té situace dostat. <br /></p><p>Dohromady jsem tedy šel daleko za hranice toho, co bych jindy připustil.<br /></p><h2 style="text-align: left;">Varovné příznaky – jak poznat, že to na vás jde?<br /></h2><h4 style="text-align: left;">Známá příčina</h4><div style="text-align: left;">Měl jsem v tomto stavu, velmi přesnou představu, která příčina mě do něj dovedla. A myslím si, podle rozhovorů s podobně postiženými, že je to pravidlo. </div><h4 style="text-align: left;"> </h4><h4 style="text-align: left;">Nespavost </h4><div style="text-align: left;">Cítil jsem se strašně unavený, protože jsem několik nocí nespal víc než
několik hodin, ale zároveň jsem se stále budil srachem že se něco
přihodilo a neustále kontroloval počítač i mobil. <br /></div><div style="text-align: left;">Velká únava spojená s neschopností usnout je příznakem mnoha duševních onemocnění a poruch. Vlastně je to jeden z prvních ukazatelů, že by s vaší psychikou nemuselo být vše v pořádku.<br /></div><div style="text-align: left;">Je to jeden z důvodů, proč jsem ztrácel správný úsudek a schopnost soustředění. Na každého to ale působí trochu jinak.<br /></div><div style="text-align: left;">Proto jsem také nedokázal odhadnout skutečnou závažnost svého stavu a dělal velké množství chyb, které dále mou nejistotu a úzkost jen zvyšovaly.<br /></div><h4 style="text-align: left;"> </h4><h4 style="text-align: left;">Úzkost</h4><div style="text-align: left;">Úzkost vedoucí až ke stavům paniky, je další charakteristický znak, který ale reakce na stres sdílí s jinými úzkostnými stavy. </div><h4 style="text-align: left;"> </h4><h4 style="text-align: left;">Charakteristická bolest </h4><div style="text-align: left;">Fyzická bolest jako manifestace úzkosti se projevuje jako tupá bolest v oblasti hrudní kosti o něco výše, než je poloha srdce. Často je mírně nalevo. Já ji připisoval zablokovanému žebru. V některých případech ale prý může být i výraznější, až bodavá.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><h4 style="text-align: left;">Přecitlivělost</h4>Jestli
si zpětně vybavuji něco velmi intenzivně, tak to jsou mé reakce na
podněty, které mi jindy nevadily, nebo jsem si je sotva uvědomoval.
Nepatrný náznak výčitky mě dokázal rozplakat, sotva zřetelný pocit
nátlaku vyvolat pocit úzkosti, tlaku na prsou, bušení srdce.</div><h4 style="text-align: left;"> </h4><h4 style="text-align: left;">Třes </h4><p>Nahromadění stresových hormonů se projevuje třesem hlavně rukou – už jsem psal, že jsem měl i problém psát na klávesnici počítače. Snaha maskovat třes tím, že si snažíte držet ruce, aby nebyl třes vidět, ale stav zhoršuje. Třes je v zásadě reakce těla, kterou se snaží tyto hormony vyplavit. Můžete se proto naopak pokusit začít třást rukama záměrně a tento proces trochu usnadnit.</p><h4 style="text-align: left;"> </h4><h4 style="text-align: left;">Návrat k tomu, co fungovalo kdysi</h4><p>Za tohle se trochu stydím, ale je to fakt. V době největšího stresu jsem znovu začal (po několika desetiletích) silně kouřit. Stává se to žel velmi často. Teď se toho znovu snažím zbavit.</p><p></p><h2 style="text-align: left;">Jak z toho ven?<br /></h2><h4 style="text-align: left;">Vyhledejte pomoc</h4><div style="text-align: left;">Pokud se dostanete do podobného stavu jako já, smiřte se s tím, že váš úsudek nestojí za nic. Nečekejte, až vás to znehybní na nějakém opravdu nevhodném místě, nebo až ztratíte orientaci v nějaké nebezpečné situaci. Ideální je mít pro takový případ nouzový plán, i když si právě připadáte úplně v pohodě. </div><div style="text-align: left;">Podobná reakce na stres je spíš něco jako úraz. Také nehledáte ambulanci až když si zlomíte nohu. Nebo možná ano, ale není to prozíravé. </div><div style="text-align: left;">Pokud jste opravdu zatuhlí víc než já, klidně volejte sanitku.</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Já využil pražský Riaps, což je zařízení, které se mým přátelům už v minulosti osvědčilo.**</div><div style="text-align: left;"><a href="https://www.csspraha.cz/kc-riaps">https://www.csspraha.cz/kc-riaps</a></div><div style="text-align: left;"><br /></div><h4 style="text-align: left;">Předsudky znevýhodňují muže</h4><p>Je to tak. Měli byste to vědět. Ve skupině, do které jsem se dostal, jsem jediný muž*** a není to tím, že bychom byli postižení méně. "Mužný" stereotyp, který zakazuje zklamat nebo požádat o pomoc je hodně proti nám. Ne že by podobné předsudky nepostihovaly i zodpovědné ženy, ale statistika je pro muže opravdu zlá.</p><p>Možná by stálo za to vědět, že cesta která nevede do krizového centra může také vést na uzavřené oddělení a v nejhorších případech, kdy nevede ani tam, může být tou poslední. <br /></p><p></p><h4 style="text-align: left;">Tělo a mysl</h4><p></p><p>Třas až zatuhnutí těla způsobuje nadmíra stresových hormonů, které měly kdysi za úkol připravit člověka k boji. Vyplavit se tedy dají pohybem i když se do něj asi nikomu v tomto stavu moc nechce. I já měl tendenci se spíš zachumlat do peřin, ale pravděpodobně by to vedlo jen k dalšímu zhoršení. <br /></p><p>Slyšel jsem o lidech, kteří mají různé radikální způsoby rychlého vyplavování stresových hormonů, takže jsem zkusil chvíli cvičit s cvičným kyjem, ale nevypadalo to jako dobrý nápad. Nakonec jsem to vyřešil procházkou po Stromovce. Chůzi i v tomhle stavu zvládne téměř každý. Celkem to fungovalo. Skutečně jsem potom usnul. (Děkuji svým průvodcům.)<br /></p><h4 style="text-align: left;">Psychoterapie</h4><p>Psychoterapii mi doporučili a já vám ji také doporučuji. Nejde ani tak o to, že by rychle pomohla z tohoto akutního stavu (tak brzy vám psycholog či psychoterapeut s velkou pravděpodobností ani k dispozici nebude) , ale pomůže vám uvědomit si, kde jste udělali chybu a čemu byste se měli příště vyhnout. Dobrý prychoterapeut také doporučí postupy pro případ krize. </p><p>Pokud u vás tenhle stav spouští panické stavy, je dobrá také mobilní aplikace Nepanikař. <br /></p><p><a href="https://nepanikar.eu/">https://nepanikar.eu/</a></p><p>Další užitečné rady a odkazy:<br /><a href="https://nevypustdusi.cz/">https://nevypustdusi.cz/</a></p><p><br /></p><p> *) Nemohu nemyslet na <a href="https://enzmannovaarcha.blogspot.com/2021/12/platidla-utrpeni-rozkose.html" target="_blank">utilitaristy s jejich hedony a dolory</a>. Připadá mi, že jsou vlastně mnohem blíže realite než třeba Epikuros. <br /></p><p>**) <b>V České republice fungují pouze </b><b>4 krizová centra pro dospělé s nonstop provozní dobou</b><span style="font-weight: 400;">,
kam můžete přijít kdykoliv, během svátků, víkendů i v noci, a to bez
předešlého objednání. Obvykle zde mají k dispozici i krizová lůžka,
záleží však na naplnění jejich kapacity.</span></p>
<ul><li aria-level="1" style="font-weight: 400;"><span style="color: black;"><b><span style="color: #cccccc;">Krizové centrum RIAPS</span><span style="color: white;"><span style="color: #cccccc;"> </span>– <span style="font-weight: 400;">222 586 768</span></span></b></span><br />Chelčického 39, Praha 3
</li></ul>
<ul><li><span style="color: black;"><b><span style="color: #cccccc;">Centrum krizové intervence</span> <span style="color: white;">– <span style="font-weight: 400;">284 016 110</span></span></b></span><br />Ústavní 91, Praha 8<span style="color: black;"><b><span style="font-weight: 400;"></span></b></span>
</li></ul>
<ul><li aria-level="1" style="font-weight: 400;"><span style="color: black;"><span style="color: black;"><span style="color: black;"><b><span style="color: #cccccc;">Krizové centrum Brno Bohunice </span><span style="color: white;">– <span style="font-weight: 400;">532 232 078</span></span></b></span></span></span> <br />Jihlavská 20, Brno (pavilon G – Krizové centrum)
</li></ul><ul style="text-align: left;"><li>
<span style="color: black;"><b><span style="color: #cccccc;">Krizové centrum Ostrava </span><span style="color: white;">– <span style="font-weight: 400;">596 110 882-3, 732 957 193</span></span></b></span> <br />Ruská 94/29, Ostrava</li></ul><p> </p><p>***) Tento článek byl sepsán před koncem mé terapie v Riapsu. Ke konci se přece jen ve skupině jeden další muž objevil. Jeden!<br /></p><p>PS: Pokud vás zajímá diagnóza, tak vám, podobně jako mě, pravděpodobně v krizovém centru dají některou z okruhu F43 - Reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení, nejčastěji F43.2 - Poruchy přizpůsobení. První diagnóza je ale vždycky tak trochu nástřel, který se zpřesňuje jen když je to potřeba. Spousta lidí ale ani žádné zpřesnění nepotřebuje, protože jde o izolovanou epizodu v jejich životě. Není to něco, co by nás mělo provázet celý život.<br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-39959505184318659982022-09-15T09:47:00.003+02:002022-09-15T13:25:52.795+02:00Nepochopené filmy X. - Himmelskibet<p>Dánský film o cestě na Mars od filmového režiséra, herce a scenáristy <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Holger-Madsen" style="font-family: inherit;" target="_blank">Holgera-Madsena</a><span style="font-family: inherit;"> (1878 – 1943) z roku 1918 je jistě dost zajímavý už jen tím, že je. Při pohledu na jeho děj by si měl člověk uvědomit hlavně historický kontext, tedy konec 1. světové války, protože má dost prvoplánové mírové poselství. </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqJcYgqQ0XDze3QoqHToLEPUd1-s4uVHM0qWlkwpaPMmg-NbydqCLhXBFqbEWplpxNdWZ9Ps8S0XwaVWjo1k7FLZBPc08BhU9GYgXcUOzA7BfSsqBqRMRmu8FM6mROP3ZJZCh5W3vDDXp0EOIyXMidQkiYIy1zPOkxB_VEivNyccRG4q82IFAS6OBt/s1280/himmelskibet.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="230" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqJcYgqQ0XDze3QoqHToLEPUd1-s4uVHM0qWlkwpaPMmg-NbydqCLhXBFqbEWplpxNdWZ9Ps8S0XwaVWjo1k7FLZBPc08BhU9GYgXcUOzA7BfSsqBqRMRmu8FM6mROP3ZJZCh5W3vDDXp0EOIyXMidQkiYIy1zPOkxB_VEivNyccRG4q82IFAS6OBt/w408-h230/himmelskibet.jpg" width="408" /></a></div><span style="font-family: inherit;"><p><span style="font-family: inherit;"><br /></span></p>Děj je poměrně jednoduchý: Kapitán Avanti Planetaros se s posádkou své kosmické lodi Excelsior vydává na Mars, kde se setkávají s civilizací morálně vyspělých Marťanů. Mezitím jeho otec a sestra mají doma obavy o jeho život posilované posměšky jednoho z odpůrců projektu letu na Mars. </span><p></p><p><span style="font-family: inherit;">Posádka Excelsioru se projeví jako barbaři, po konfrontování s následky svých činů ale pochopí svou chybu. Kapitán Avanti Planetaros se vrací domů s dcerou marťanského náčelníka aby přinesli nápravu i na Zemi. </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEpyKn7w1loNpldXD-Wbp8M-9ubHryE57Mna5kic3jqQcmZVRPeNYt8gMb_Ysoe-Up9zZ88HeI1WuKJMUt2DZ7mdcTUpUSw12-Div7dvGq1kWrv9IuI6I3EcK2AeLRfdrYjW3uUECDjZffgGkNy6J13Z9OIms3bbO3mkW0IdD3VPgURVr7FypuYBK6/s700/201702296_2_IMG_FIX_700x700.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="543" data-original-width="700" height="248" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEpyKn7w1loNpldXD-Wbp8M-9ubHryE57Mna5kic3jqQcmZVRPeNYt8gMb_Ysoe-Up9zZ88HeI1WuKJMUt2DZ7mdcTUpUSw12-Div7dvGq1kWrv9IuI6I3EcK2AeLRfdrYjW3uUECDjZffgGkNy6J13Z9OIms3bbO3mkW0IdD3VPgURVr7FypuYBK6/s320/201702296_2_IMG_FIX_700x700.jpg" width="320" /></a></div><br /><p><span style="font-family: inherit;">Ok, děj filmu je tedy přiměřeně romantický a roztomile naivní, jak bychom ostatně od filmu z této doby čekali. </span><span style="font-family: inherit;">Co je tedy na tomto filmu k nepochopení? </span></p><p><span style="font-family: inherit;">Víte, film není jen jeho scénář a na filmu Himmelskibet je nádherně vidět jeden z kořenů filmu - fotografii a živé obrazy. </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEh_9XbDHbeLl6c0D_agdZgd27tCK9eExpSdj9ESIc6zIV1Z5MElTL8R6AqKTGbunR78uQmBk5S0AA9KMMGfrvlHlCKRadP8gztSXnWSOmQoaKU9UEcd-d3i70JLqBi4k9JsUv2ARRUwAXOstzOaBPgdWNJLx3PhwdGiHcH3WDQzpzeGWDccJlUp8S/s688/photo-a-14-millions-de-lieues-de-la-terre-himmelskibet-1918-39.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="550" data-original-width="688" height="256" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEh_9XbDHbeLl6c0D_agdZgd27tCK9eExpSdj9ESIc6zIV1Z5MElTL8R6AqKTGbunR78uQmBk5S0AA9KMMGfrvlHlCKRadP8gztSXnWSOmQoaKU9UEcd-d3i70JLqBi4k9JsUv2ARRUwAXOstzOaBPgdWNJLx3PhwdGiHcH3WDQzpzeGWDccJlUp8S/s320/photo-a-14-millions-de-lieues-de-la-terre-himmelskibet-1918-39.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: inherit;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: inherit;">V roce 1918 nebylo úplně jasné, na jaký umělecký styl a jaký druh umění bude vlastně film navazovat. Někteří tvůrci navázali na komické kabaretní výstupy a dali vzniknout grotesce. Jiní se pokusili navázat na divadlo a později museli přehnané divadelní projevy zmírnit, aby vypadaly na plátně přirozeněji – ti dali vzniknout filmovému herectví. A další, jako byl třeba právě </span><a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Holger-Madsen" target="_blank">Holger-Madsen</a> navázali na tradici fotografie a živých obrazů. Ti dali vzniknout filmové kompozici a choreografii. </p><p>Jejich přístup nebyl nelogický. Nejbližším příbuzným filmu v době jeho vzniku byla <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Magic_lantern" target="_blank">laterna magika</a> a ta právě využívala rozpohybované ilustrace. </p><p>V současnosti už nejsme zvyklí na to, že by celý film byl natočený takovým způsobem, jako Himmelskibet. Přesto takový způsob natáčení známe. Používá se ve filmových a herních prolozích, protože se ukázalo, že tak lze předat poměrně rozsáhlý úvod do děje mnohem rychleji, než inscenováním děje. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/C8yp4-YhxfU" width="320" youtube-src-id="C8yp4-YhxfU"></iframe></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>A tak bychom také měli Himmelskibet vnímat – jako příběh vyprávěný pohyblivými obrazy.<br /><p><br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-14708283653660307102022-09-08T11:18:00.003+02:002022-09-13T13:38:49.374+02:00Menšinový stres není menšinový a heterosexuální většina neexistuje<p><span style="font-size: small;">Ok, ten titulek je samozřejmě provokace. Chci ale upozornit na to, že možná chápeme celé to uspořádání sexuálních minorit úplně špatně a vypisování dalších a dalších písmen do zkratky</span><span style="font-size: small;"> LGBTQIA </span>jde asi proti smyslu toho, o co bychom se měli ve společnosti snažit. </p><p>Co mám konkrétně na mysli? Na škále heterosexuál – homosexuál se výzkumy zaměřují na tři rozdílné aspekty. </p><ul style="text-align: left;"><li>Prvním je to, jak sám sebe daný člověk označuje, k čemu se hlásí, s čím se identifikuje. Jistě, člověk, který se s nějakou skupinou neidentifikuje těžko bude hájit její práva. </li><li>Druhým aspektem je chování daného jedince. To, že se konkrétní člověk například neidentifikuje jako homosexuál neznamená, že někdy v životě neměl sexuální zážitek, nebo dokonce dlouhodobější vztah s člověkem stejného pohlaví.</li><li>Třetím aspektem je přitažlivost nebo vzrušivost. Konkrétní člověk tedy může například žít ve zcela heterosexuálních vztazích, identifikovat se jako heterosexuál ale přesto cítit vzrušení i z lidí stejného pohlaví.</li></ul><p>Asi už tušíte, v čem je problém. Zatímco při zohlednění sebeidentifikace vycházejí homosexuálové, lesby a bisexuálové skutečně jako menšiny, při posunu směrem k pocitům a touhám se hranice zdají stále rozplizlejší, až se promění v nepřerušený gradient. <br /></p><p>Současný konsenzus je postavený na sebeidentifikaci, tedy na té nejužší možné shodě. Dává to samozřejmě něco jako politický smysl, protože právě tím dávají lidé najevo, co chtějí a o co se v životě budou snažit. </p><p>Je ale pár důvodů, proč bychom sebeidentifikaci neměli brát příliš vážně. Jedním z nich je právě to, co nazýváme "menšinový stres". Důvodem tohoto stresu je strach "třeba právě já nejsem normální." A první přirozenou reakcí je snaha být co nejvíce "normální". Zasahuje všechny, kdo si v životě tuto otázku položili (a pravděpodobně k tomu měli důvod). </p><p>U potenciálně zasažených menšinovým stresem bychom tedy měli brát v úvahu rozsah od homosexuálních osob až po <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Heteroflexibility" target="_blank">hetreoflexible</a> (okraj bisexuální škály). V tomto spektru se ovšem nachází přes 90 % lidí, pokud bychom je posuzovali podle toho, jak cítí sexuální přitažlivost. </p><p>To odpovídá jak <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Kinseyho_zpr%C3%A1vy#Kinseyho_%C5%A1k%C3%A1la_sexu%C3%A1ln%C3%AD_orientace">Kinseyho zprávám</a>, tak modernějším výzkumům <a href="https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23153024/" target="_blank">dr. Roberta Epsteina</a>. </p><p>Dalo by se říci, že nám z dotazníků bisexuálové mizejí hlavně z důvodů "menšinového stresu" protože je pro ně mnohem snazší se přizpůsobit heterosexuální normě. Absurdně přitom praví heterosexuálové (tj. takoví, kteří necítí vůbec žádnou přitažlivost ani vzrušení k nikomu stejného pohlaví) nijak početní nejsou. Dá se odhadovat, že jejich četnost bude v populaci v jednotkách procent, podobně jako u vyhraněných homosexuálů. </p><p>Nemusíte samozřejmě s touto hypotézou souhlasit a je zcela na místě počkat na další výzkumy, pokud se o tento problém zajímáte nějak více. Chtěl jsem ale upozornit na to, že je naše kulturní schéma dost pravděpodobně diktováno sexuální menšinou a v důsledku diskriminuje většinu a nikoli naopak. <br /></p><p>Víte, kulturní schémata jsou v zásadě užitečná, protože dělají náš svět předvídatelnějším, ale přesto stojí za to je čas od času prověřit. Což by mohla být taková shrnující myšlenka na závěr.<br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-78015432057251942672022-09-06T07:43:00.001+02:002022-09-06T14:43:59.406+02:00Marshallův plán pro Rusko<p><span>Člověku, který si přiváže na tank pračku, nebo nahradí neprůstřelný prsní plát ve své vestě ukradeným notebookem se většinou smějeme. Zkusme se nad tím ale zamyslet obráceně: Co přiměje člověka, aby něco takového udělal? Jistě, někdy jen hloupost, ale na to je těch případů </span><span><span>nyní na Ukrajině </span>příliš a navíc i člověk se zcela průměrnou inteligencí je nakonec ovlivňován podmínkami, které budou působit i na všechny ostatní.</span></p><p><span>Ruská společnost má několik předpokladů k tomu, aby nutila lidi do takového chování. Vyjmenoval bych tři okolnosti, které k němu vedou:</span></p><p><span>1.) Kult bohatsví</span></p><p><span>2.) Zboží symbolizující sociální status</span></p><p><span>3.) Pocit nemožnosti úniku z nejnižší sociální třídy<br /></span></p><p><span>V Rusku v současnosti vládne kult naprosto barbarského nevkusného bohatství, jaký nemá ani v historii Ruska obdoby. Má obdobu v některých diktaturách, jako je Severní Korea, </span><span><span>Ceaușeskovo</span> Rumunsko, Kaddáfího Libye nebo Středoafrická republika za </span>Jeana-Bédela Bokassy. </p><p>Symbolem tohoto stavu je sám <a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kyc-a-luxus-za-miliardy-podivejte-se-do-putinova-carskeho-palace-138963">Putin</a> a patriarcha Kiril.</p><p style="text-align: center;">Mapa Putinova paláce</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEPyPeoY1Yj8AVaDOl_z79QrWd4XPWXr2xvmMCC-yJ2228hKwbgsLaeR9JvxiHFxliyuwRXBLCqv_uAM30JqjHSe0ISnnkMEL-0PhvciHh9Kk0ajLrUyVBN-8bOdt3eERvnz9XFzWAOCGyoezopf-QOWCmR6ZboCruomXopCKQ_PC7W8z59yNe2PLO/s1200/putin.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="609" data-original-width="1200" height="162" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEPyPeoY1Yj8AVaDOl_z79QrWd4XPWXr2xvmMCC-yJ2228hKwbgsLaeR9JvxiHFxliyuwRXBLCqv_uAM30JqjHSe0ISnnkMEL-0PhvciHh9Kk0ajLrUyVBN-8bOdt3eERvnz9XFzWAOCGyoezopf-QOWCmR6ZboCruomXopCKQ_PC7W8z59yNe2PLO/s320/putin.jpg" width="320" /></a></div><br /><p><br /></p><p><span>K tomu samozřejmě patří poměrně velký nepoměr mezi nepočetnou vrstvou boháčů a rozměrnou vrstvou "spodiny". Přesto se Rusko zdá jako více rovnostářské, než třeba USA, protože skupina bohatých je opravdu malá a střední vrstva v podstatě neexistuje, respektive existuje jen ve velkých městech. </span></p><p><span>Mnoho obyvatel Ruska ale stále žije na vesnicích a v průmyslových městech. V relativním komfortu jich tedy žije zhruba třetina. Zbývající dvě třetiny jsou přesně ty, které si nemohou dovolit koupit elektroniku, ale ani běžné elektrické spotřebiče jako televizi nebo pračku. Pro ně se stávají takové věci symbolem luxusu. </span></p><p><span>Je příznačné že obyvatelé velkých měst tento druh chudoby vlastně nejsou schopni vidět. Nejvíce pravděpodobně postihuje lidi, kteří nejsou přímo Rusové, ale příslušníci jiných etnik - Burjati, Jakuti, kavkazské národnostní skupiny a další. </span></p><p><span>Snažit se nebýt poslední v takové skupině posledních je zoufalý stav a v podstatě permanentní snaha o únik. Když vidíme na jedné straně stav ruské armády a na druhé to, co si okupanti odvážejí z okupované Ukrajiny jako kořist, nemůžeme se vlastně příliš divit. </span></p><p><span>Lidem, pro které je nejen automobil, ale i třeba pračka nebo vařič s troubou jenom nedosažitelným snem, byla svěřena technika, jejíž cena přesahuje v mnoha řádech to, co by z nich doma v jejich očích udělalo boháče, nebo alespoň příslušníky střední třídy. Zároveň byli vysláni okupovat zemi, kde i opuštěný dům, ze kterého obyvatelé odvezli vše cenné, stále působí jako zlatý důl.</span></p><p><span>Zároveň má přesně takovýto nepoměr vždycky velmi blízko k občanské válce. Rusko dlouhodobě udržovalo své impérium díky silné armádě a hrozbě jaderných zbraní. V minulosti jsme jaderné zraně vnímali hlavně jako hrozbu proti Zápádnímu bloku. Ve válce na Ukrajině Rusko poprvé pohrozilo jadernými zbraněmi bývalému vazalovi. V případě občanské války je tedy možné a dokonce pravděpodobné, že by bylo odhodláno použít jaderné zbraně na vlastním území.</span></p><p><span>Současné Putinovy kroky přesně k občanské válce vedou. Impérium držené silou na Ukrajině vyčerpává svoji armádu, jejíž síla se z velké části zakládá na její pověsti. V případě porážky, k níž pravděpodobně skutečně dojde, budou i chudé regiony a nedávno anektovaní sousedé uvažovat o tom, že si vezmou zpět to, co je už dávno jejich. </span></p><p><span>Jistě, někdo při takovém vývoji událostí může cítit určité zadostiučinění, ale je potřeba myslet na kroky, které uděláme pak. Velká chudá země s nerovnoměrně distribuovaným kapitálem je vždy potenciální výbušninou. Pokud Rusko padne vojensky i ekonomicky, bude potřeba další Marshallův plán. A tentokrát to nebudou USA, kdo by postrašistickému Rusku a jeho bývalým vazalům, mohl něco takového nabídnout. </span></p><p><span>Tohle už dávno není hra USA, je to hra Evropy. To my potřebujeme Rusko, které není hrozbou a se kterým můžeme bezpečně obchodovat. Potřebujeme rozdrtit jeho mocenskou strukturu, ne Rusko samotné. Naopak potřebujeme Rusko mnohem bohatší a s mnohem širší střední třídou, než kdykoli v historii mělo.<br /></span></p><p><span><br /></span></p><p><span><br /></span></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-28981709069656332082022-06-30T23:35:00.004+02:002022-06-30T23:41:05.330+02:00Měli bychom mluvit o detranzicích<p>Detranzice je stav, kdy člověk, který se dříve rozhodl pro tranzici, tedy v tomto případě operativní změnu pohlaví, své rozhodnutí odvolá a zpravidla jej později i lituje. </p><p>Dúvody, proč se někdo tak intenzivně snaží o tak radikální řešení a pak své rozhodnutí změní, jsou dost různé a částečně i spekulativní. Ostatně jako mnoho dalších věcí v tomto článku. </p><p>Obecně ta škála začíná od fluidního vnímání vlastní sexuality, přes nátlak okolí až po silný náboženský zápal. </p><p>Existují dost dobré důvody se detranzicemi zabývat, přestože tvoří menšinu uvniř menšiny transgender osob, které se rozhodly pro operaci a ty jsou opět menšinou v celé skupině transgender osob. Odhadovaný počet detranzic je mezi 1 a 8 % operovaných. Přitom například v USA se jako transgender identifikuje asi 0,475 % osob starších 13 let. Jde o současný (rok 2022) odhad.<br /></p><p>Tato čísla sice rostou, stále jsou to ale zlomky procent. Například autoři článku Transgender Population Size in the United States: a Meta-Regression of Population-Based Probability Samples z roku 2017 uvádějí 1 transosobu na 250 lidí, tedy asi 0,4 %. Tento rozdíl ovšem za těch pět let dělá asi 600 000 lidí navíc (v USA). </p><p>Můžeme tedy odhadovat že v současné době je v USA asi 1,6 milionu lidí, kteří se neidentifikují se svým pohlavím. Je to málo a zároveň velmi mnoho. </p><p>Neznám statistiku, která by říkala, kolik lidí s operativní změnou pohlaví žije v USA, ale u nás tvoří asi 0,075 % populace. Tedy přibližně jedna ze šesti až sedmi transgender osob takovou operaci podstoupí. </p><p>Píšu to proto, abychom si uvědomili, že vůči celkové populaci opravdu nepůsobí nějaká transgender ideologie, která by lidi manipulovala ke změně pohlaví, jak je to konzervativními věřícími často prezentováno. (Pokud by existovala, byla by extrémně neúspěšná.)</p><p>Přesto je to při stovkách milionů obyvatel USA a tomu odpovídajícímu počtu transgender osob takové množství lidí, že k detranzicím logicky musí docházet. Mnozí z nich se přirozeně cítí být už provedenými zákroky poškozeni a jsou i takoví jako <span class="publication"><span class="authors"><a href="vhttps://en.wikipedia.org/wiki/Walt_Heyer" target="_blank">Walt Heyer</a>, kteří radikálně vystupují proti operativním změnám pohlaví. (V tomto případě z důvodu víry.)</span></span></p><p><span class="publication"><span class="authors">Zrovna v případě tohoto publicisty a kazatele není dobré, pokud mu politici naslouchají. A oni mu naslouchali i naši politici. V roce 2020 s nimi totiž <a href="https://alipro.cz/2020/03/12/walt-heyer-v-poslanecke-snemovne-a-kulaty-stul-s-odborniky/">debatoval v naší Poslanecké sněmovně</a>. </span>
</span></p><p>Cituji ze zprávy Aliance pro rodinu:<br /><i>"Tiskové konference se zúčastnili poslanci 4 stran: Aleš
Juchelka (ANO), Marek Výborný (KDU), Marek Benda (ODS) a Vlastimil Válek (TOP
09), rodinná terapeutka Ludmila Trapková, psycholožky a psychoterapeutky Renata
Doležalová a Mirka Chmelíčková, které se otázce transgenderu věnují a mají
zkušenosti z praxe, a zástupci Aliance pro rodinu."</i></p><p>Někteří z těch co podstoupili detranzici mohou být transgender lidem skutečně nebezpeční. Dojít k tak zásadnímu rozhodnutí a získat souhlas odborníků je už teď dost těžké. Genderová dysforie dokáže transosoby pořádně potrápit sama o sobě. Opravdu není potřeba jim toho nakládat ještě víc.<br /></p><p>Přesto a také proto bychom měli o detranzicích mluvit. Nepředstírat, že takoví lidé neexistují, neodmítat je jen proto, že změnili názor. Protože do té doby budou jejich případy radikálové používat jako kladivo k rozbití rozumné argumentace (a také by to bylo tak nějak lidštější).</p><p>Nakonec by bylo jistě potřeba provést i pořádný sociologický, psychologický a sexuologický výzkum detranzic. Ano, stále ještě nám tohle poznání chybí a tam, kde nejsou informace nastupují spekulace, nebo ještě hůře pověry.<br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-4368694492623667542022-04-24T20:36:00.011+02:002022-04-25T10:03:24.861+02:00Jak mohl Putin tak zkimovatět?<p>Když se podíváte na Putina z roku 2000 a na toho z roku 2022, uvidíte obrovský rozdíl. Na jedné straně tu máme téměř evropského politika a na druhém konci sedí zbožštěný asijský vládce pasující vedle postav jako je Turkmenbaši - <span>Saparmurat Atajevič Nijazov, Islam Karimov a hlavně pak po bok rodinky Kimů.</span></p><p><span>Nenapsal sice zatím pro svůj národ vlastní svatou knihu jako Nijazov ani (pokud vím) nevařil lidi v kotlích jako Karimov ale dovednost (či spíše neschopnost) jeho agentů při zacházení s jedy a odstřelovacími puškami už Evropa měla šanci poznat. V čem se ale rodině Kimů vyrovná je v budování mýtu vlastní omnipotence. </span></p><p><span>Ať Putin hraje fotbal, jezdí na koni (nahoře bez), operuje nebo se věnuje mořské archeologii, vše za všech okolností dělá nejlépe, rozhodně lépe, než letití profesionálové. </span></p><p><span>Ano, už dlouho jsme věděli, že to s Putinem není v pořádku, všichni jsme to viděli a v nejlepším případě jsme se tomu smáli. Mělo nás varovat, že Rusové vůbec neuvažují o sesazení vládce ze kterého se zaživa stával kresloun.</span></p><p><span>"Muž s nejdelším stolem na světě" zatím přijímal zahraniční návštěvy způsobem, jako kdyby mu od nich hrozil útok dýkou skrytou v rukávu. </span></p><p><span>Když už ale naznačuji, že hlavu jedné jaderné velmoci pronásleduje šílenství, měl bych dodat také že je dost těžké v této pozici nezešílet. Rusko je impérium pod Damoklovým mečem.<br /></span></p><p><span>Ropa a zemní plyn dělají v současnosti 67 % veškerého exportu. To je sice mnohem méně než těsně po rozpadu SSSR, kdy dělaly přes 90 % exportu, ale stále by i nedokonalá blokáda stačila na úplný kolaps. Představa že spojenectví s Čínou Rusko zachrání je (velmi mírně řečeno) mizivá, protože export do Číny dělal v roce 2020 pouhých 14,6 % exportu RF. </span></p><p><span>Pro srovnání takto vypadal export najvětšího konkurenta RF - USA v roce 2011.<br /></span></p><p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjER9itP1ZaTAjar8zEKkwUUJaSmuN3IFG73lrjuP-121AFye0JXD-S30XMenFi0wj_TyipAekmj97D74fYbAvHv4iSu8dPG2_Kk-0Kem1LUpo5Q5aZrV09Gqo-1s2fgg9JFeuDuwYPoagl1DgYdqRnM-6-ENAIPfJqK-0zYcvgVVZPthZwRfU-DCS_/s753/United_States_Export_Treemap_(2011).png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="582" data-original-width="753" height="247" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjER9itP1ZaTAjar8zEKkwUUJaSmuN3IFG73lrjuP-121AFye0JXD-S30XMenFi0wj_TyipAekmj97D74fYbAvHv4iSu8dPG2_Kk-0Kem1LUpo5Q5aZrV09Gqo-1s2fgg9JFeuDuwYPoagl1DgYdqRnM-6-ENAIPfJqK-0zYcvgVVZPthZwRfU-DCS_/s320/United_States_Export_Treemap_(2011).png" width="320" /></a></div><p></p><p>A takto vypadal export RF o rok později:</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="584" data-original-width="752" height="249" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4WUnmqHdVsvKKr1fyiv0NKW0-DWy73g55XkZR18dKEhSDr7hUUYNzdMhaL8aGkcMcid-TGlK_qdkeqAGY6OtnWoDa1SqaICgGfgNL7p1_h4k4mbcwLzv_Fg7TGbbgvbxrcIn_oJVg-Vs4Awe9k0ThgsKojTbbrvjjM6XeXs4b9I1P9745HrYBHGJp/s320/2012_Russia_Products_Export_Treemap.png" width="320" /></div><br /><p>Ne, to opravdu není v pohodě, to je o strach, že vás někdo může kdykoli vytlačit z mezinárodního trhu a vám zbude jem zima, hlad, kameny a halucinace z podvýživy (které trochu tlumí slepota z doma pálené vodky).</p><p>Ten někdo je hlavně Saúdská Arábie, ale v těsném závěsu za ním hned USA, jejichž těžba je s těžbou RF přinejmenším srovnatelná. </p><p>Rusko ale vzhledem k jeho závislosti ohrožují i výpadky menších dodávek a zrovna Ukrajina byla trnem v oku nejem pro svou snahu připojit se k EU a NATO. Vlastně také proto. Ukrajina nebyla moc spokojená se stavem kdy Rusko přivíralo a otevíralo ventily svých dodávek plynu jak se mu zachtělo. </p><p>Už před rokem 2014 začaly ukrajinské společnosti s průzkumem ložisek plynu a ropy na dně Černého moře. Ano, tušíte správně, našly je nedaleko Krymu. Ukrajina by v případě úspěchu získala energetickou nezávislost na Rusku a komoditu pro obchod s Evropskou unií, jejíž závislost na Rusku by se také přiměřeně snížila.</p><p>Kromě toho má Ukrajina velmi silnou jadernou energetiku, kterou se nikdy nepodařilo ropným hráčům umrtvit. Pokrývala přes polovinu spotřeby energie v zemi. </p><p>Pro Rusko byla tedy Ukrajina dlouho pořádný "kámen v botě". <br /></p><p>Pokud se ptáte na můj názor, tak rozhodující byl rok 2009, kdy Severní Korea oznámila, že má jaderné zbraně. Ukázalo se totiž, že si země s jadernými zbraněmi mohou dovolit mnohem více, než ty bez nich. Všechny země totiž tehdy sklaply podpatky a přestaly se vměšovat do záležitostí, které byly v dostřelu severokorejských balistických raket, jen aby nenaštvaly šíleného diktátora s červeným tlačítkem. <br /></p><p>Domnívám se, že v tu dobu bylo vlastně rozhodnuto o budoucnosti Ukrajiny, protože Putin už věděl že ostatní evropské státy přímo nezasáhnou. A je otázka, jestli si tehdy nezačal záměrně budovat image šílence. Druhou otázkou je, zdali je to skutečně jen image. </p><p>Nemám žádné právo stanovovat diagnózy na dálku. a Putin na první pohled nemá příznaky psychické nemoci. Nejde tedy o šílenství jako je schizofrenie, ale šílenství z nabyté moci. Pokud jako definici takového šílenství popíši jako stav, kdy člověk uvěří vlastním lžím, tak potom je velmi pravděpodobně Putin šílený. Takový stav zároveň nevylučuje, že Putin jedná do určité míry racionálně.</p><p><span></span></p><p>Možná ho napadlo i to že NATO do konfliktu nezasáhne nejen proto, že má
představovat obranný pakt (což už v minulosti porušilo), ale také proto,
že silná Ukrajina vyvážející ropu a plyn není v zájmu žádného z
největších producentů ropy a plynu. Jeden z nich - USA - má přitom v
rozhodování o vojenském nasazení NATO asi nejvýraznější slovo. <br /></p><p></p><p>Současná situace je nevýhodná jak (samozřejmě) pro Ukrajinu, tak pro Rusko a Evropskou unii (naopak je výhodná pro USA, SA a potenciálně i Čínu). Jak jsme se do tohoto bodu dostali? V době, kdy by pro EU a NATO bylo nejvýhodnější Ukrajinu přijmout byla její vnitřní politická situace řekněme velmi neuspokojivá. Zároveň jsme nevybudovali alternativy pro odběr plynu a ropy z jiných zemí. Nenutili jsme Rusko aby se chovalo diplomaticky. </p><p>Nemůžeme se divit, že tam převládla představa, že se diplomacie omezuje na manipulování s kohouty. To, s čím Putin nepočítal, bylo že se ropovody a plynovody dají uzavřít z
obou stran, tedy nejen na straně dodavatele, ale i na straně
odběratele. A také s tím, že i země, které do války přímo zasáhnout
nemohou, dokáží změnit poměr sil dodávkami zbraní. </p><p>Současnost dost "připomíná hru na kuře", jen s tím rozdílem, že Evropa a Rusko soupeří v tom, kdo vydrží déle ruinovat svoji ekonomiku. <br /></p><p>Jak tohle dopadne? Těžko říct. Scénářů máme dostatek od jaderné války přes svržení Putina, zhroucení Ruska až po dohodu mezi prezidenty, což je ovšem velmi nepravděpodobná možnost. </p><p>Už teď si ale můžeme vzít jistá ponaučení. Zaprvé, že potřebujeme nezávislé zdroje energie. Nejlépe takové, kterými nebudeme podporovat žádnou diktaturu, s níž bychom se mohli snadno dostat do konfliktu. Ano, potřebujeme jaderné zdroje.<br /> A za druhé, že svět potřebuje globocopa nového druhu. Takového, který může před soud povolat nebo i přivést prezidenta kteréhokoli státu. <br /></p><p></p><p><span></span></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-87391633391568931452022-04-08T08:40:00.005+02:002022-10-20T07:01:15.171+02:00Nepochopené filmy XI. - Shortbus<p>Vždycky mi připadalo divné, když jsem si pustil video, které se jmenovalo nějak jako "vysvětlení filmu XY" a já v něm nacházel jen to, co pro mě bylo čitelné na první pohled. Píši to, protože se chystám přesně něco takového napsat pro vás. V ideálním případě se v tomto textu nedozvíte vůbec nic nového, ale píši ho pro ty, kteří si nikdy nevytvořili smysl pro hlubší vnímání filmu. </p><p>O filmu <a href="https://www.csfd.cz/film/136210-shortbus/prehled/" target="_blank">Shortbus</a> od režiséra a scénáristy Johna Camerona Mitchella jsem už slyšel od diváků hodně. Vyprávění o "divném pornu" nebo "Asiatce co orgasmem vyhodila New Yorku pojistky"mě přesvědčily, že si zařazení do Nepochopených filmů zaslouží. </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi55dRGAvQobWIx3yGLoqZC6arH3h-nik-lhsknWJ3E-HJSAzXGXXpCM-di_VIJ8grU0CX0GQOM1DJ-H3r7nOmIwHQLvFYbzqyQkztG0K1-6gh2bW-MBKHb0hUfn03lOcffhfGwmRuBKKHXy7h3oOUHtvv-iN2N4zFEANJ1vKS-JSN6muDYiNUVE_Jx/s259/shortbus.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="194" data-original-width="259" height="194" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi55dRGAvQobWIx3yGLoqZC6arH3h-nik-lhsknWJ3E-HJSAzXGXXpCM-di_VIJ8grU0CX0GQOM1DJ-H3r7nOmIwHQLvFYbzqyQkztG0K1-6gh2bW-MBKHb0hUfn03lOcffhfGwmRuBKKHXy7h3oOUHtvv-iN2N4zFEANJ1vKS-JSN6muDYiNUVE_Jx/s1600/shortbus.jpg" width="259" /></a></div><br /> Musím hned od začátku říct, že Shortbus je o sexualitě. Sex je v něm exlicitní a má ústřední roli. Přesto není hlavním účelem šokovat, ale ukázat, co s lidmi dělá touha, jak spojuje i ničí. Ve srovnání s jinými filmy na takové téma, jako je třeba Hořký měsíc nebo Snílci, je to ale příběh v podstatě klasický s učebnicově uspořádanými částmi jako při divadelním představení. <p></p><p>Co na něm tedy diváky mate? Překvapivě je to poměrně jednoduchá symbolika a okamžiky, kdy chvílemi přebírá obrazová stránka děje roli komentáře. </p><p>Sex je totiž vyjádřen dvěma způsoby - jako explicitní akt a jako světlo, nebo přesněji elektřina. Dalo by se říci, že explicitní scény ukazují fyzickou a scény s osvětlením emocionální stránku. <br /></p><p>Už od začátku je místo děje - New York - stylizované jako 3D model posetý obrovským množstvím světel. Výpadky proudu pak zobrazují neúspěchy a zklamání. </p><p></p><p>Proto i navzdory komickým scénám, časté výpadky ukazují že příběhy všech sledovaných postav nutně směřují ke katastrofě. Film tedy divákovi samozřejmě nedává smysl, pokud provázání mezi sexem a světlem v příběhu přehlíží příliš dlouho.<br /></p><p>Ke katastrofě - úplnému zoufalství, zklamání a neúspěchu - nakonec dojde a celý New York zažívá totální výpadek proudu. Mezi zhasnutými mrakodrapy zůstává svítit jako maják poslední dům - klub Shortbus - ke kterému se scházejí všchini zklamaní a osamělí, aby se pokusili začít něco nového. </p><p>Pod tím vším, nebo možná spíše trochu stranou má Shortbus ještě jeden rozměr. Jde o představení části umělecké alternativní scény. Na rozdíl od častých popisů není totiž klub Shortbus čistě erotickým klubem, ale spíše umělecko-erotickým. </p><p>Místnost "Make Sex Not Bombs", která je věnovaná sexu, je vlastně jen jednou z více stages a sama o sobě je také uměleckou performancí. V ostatních místnostech se třeba promítají filmy nebo vystupují hudebníci. </p><p>Při sledování titulků pak zjistíte, že mnoho aktérů vystupuje ve filmu pod svým občanským nebo uměleckým jménem.<br /></p><p> </p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-88959319115977528982022-02-03T16:49:00.002+01:002022-02-03T18:59:18.607+01:00Postmoderní neomarxismus nebo židobolševické spiknutí? <p>Používání, nebo spíše nadužívání slova "neomarxista" je příznakem současné konzervativní rétoriky. Chtěl bych se zastavit nad absurditou, které tohle a příbuzné názvy vytvářejí. <br /></p><p>Jordan Peterson dokonce používá slovní spojení "postmoderní neomarxisté", které se hodí mnohem lépe pro popis jeho představy, než pro popis reality. Složenina těch slov ostatně nedává smysl, je to něco jako "diktatura demokracie" nebo "státní lidská práva". Ale o tom jindy. <br /></p><p>Vzhledem k tomu, že sám Peterson neumí vysvětlit, co tím myslí, zkusím něco takového sám. "Postmoderní neomarxismus" by měl rozbíjet všechny zažité vzory, ať už jde o stát, rodinu, pohlaví nebo majetek aby… aby… aby co vlastně?</p><p>Vlastností každé ideologie je nějaký narativ a marxismus má doknce poměrně mohutný metanarativ, který sahá daleko před a daleko za jeho politické působení. </p><p>Konzervatismus má také svůj určitý metanarativ, který vypráví o "starých
dobrých časech" které ale pravděpodobně (alespoň máme-li věřit dobovým
záznamům) vlastně nikdy neexistovaly. <br /></p><p>Postmoderní ideologie je sama o sobě nesmysl, protože původním smyslem postmodernismu je popis situace ve které narativy ztrácejí důvěru. </p><p></p><p>Konzervatismus má určitou hodnotu pro udržení status quo, ale zároveň může být dost problematický v situacích, kdy by byla určitá změna potřebná, ale není tak vnímána celou společností (to žádná změna není). </p><p>Marxismus se o určitou společenskou změnu snaží a my můžeme právem přemítat, jestli bychom takovou změnu opravdu chtěli. Zároveň je ale jak marxismus, tak neomerxismus v mnoha společenských otázkách s konzervatismem zajedno. Marxismus řeší majetkové, nikoli rodinné, sexuální a ekologické vztahy. </p><p>V dřívějších dobách byly různým takovým reformním snahám otevření mnohem více socialisté a liberálové, než komunisté. A kdo pamatuje dobu reálného socialismu, musí uznat že komunisté dokázali tak zprůměrovat společnost, oblečení, účesy i vystupování, že nad tím muselo srdce konzervativce jen plesat. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/yYrOFJFyK_I" width="320" youtube-src-id="yYrOFJFyK_I"></iframe></div><br /><p><br /></p><p><span style="font-size: small;"> <span>Podstatné
je, že ani hnutí LGBT, feministická hnutí ani ekologická hnutí nejsou
od základu marxismus nebo neomarxismus. Není to jejich smysl. A to říkám
přesto, co si o mnohých protagonistech myslím. </span></span>Co to tedy znamená, pokud je člověk za své názory na ekologii, LGBTQ+ nebo třeba polyamorii označen za komunistu nebo neomarxistu?</p><p>Má teze je, že zde konzervativci vytvořili jakéhosi "velkého ďábla" z
ingrediencí, které se jim prostě nelíbí. *) Tahle konzervativní chiméra má už velice blízko k víře v židobolševické spiknutí, proto bychom jí měli velmi pozorně hlídat, aby z ní nevyrostlo něco obludného.<br /></p><p><br /></p><p><span style="font-size: x-small;">*) Nechci tvrdit, že žádný takový člověk neexistuje. Ostatně i na Prague Pride jistě někdy uvidíte transparent tvrdící že k uznání práv LGBTQ+ je potřeba nejprve svrhnout kapitalismus. Dává sice smysl asi jako "Pokud chcete opravit bicykl, musíte nejprve svrhnout kapitalismus!", ale umím si představit člověka, který obojí myslí vážně. Naopak nedokáži si představit hnutí, které by se za taková hesla postavilo (i když i o tom začínám po proticovidových demonstracích a vystoupení QAnon pochybovat). V každém případě by se měla (pokud mají zájem přežít) všechna taková hnutí pronikání marxismu bránit, protože marxisté dokáží infiltrovat, kontaminovat a zneužít jakékoli z těchto hnutí, ale tato hnutí nedokáží změnit myšlení a směřování marxistů. </span><br /></p><p><br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-38349841292156338292021-12-25T08:53:00.002+01:002021-12-26T22:29:08.575+01:00Platidla utrpení a rozkoše<p>Hedonismem se v současné době spíše straší. Přitom základní motivace každého organizovanějšího organismu je právě rozlišení podnětů na libé a nelibé. Ani při výkladu lidského chování se mu nakonec nelze žádným způsobem vyhnout. </p><p>Obecný problém hedonismu ve filosofii představuje riziko naturalistického omylu - pokud víme, že v přírodě to takto funguje, nemělo by to znamenat, že je to tak správné. Klasickou, ale naprosto uznatelnou námitkou je test s tlačítkem. </p><p>Představte si, že do centra v mozku, které řídí naše přidělování pocitu slasti, zavedeme elektrodu. Potom dáme takto operovanému člověku možnost vyvolat si chvilkový pocit libosti pouhým stlačením tlačítka. </p><p>Takový člověk bude pravděpodobně mačkat tlačítko až do úplného vyčerpání. Přinejmenším právě tak se chovaly pokusné krysy.<br /></p><p>Myšlenkovým experimentem je, jestli by bylo správné i všem zdravým lidem zprostředkovat takto snadno přístupnou maximálně intenzivní rozkoš a jestli by ji přijali. </p><p>A tady se dostaneme k tomu že by velká část lidí odmítla a to, i kdyby byla zprostředkována nějakou méně invazivní metodou (například jako droga). <br /></p><p>Lidé pociťující dlouhodobé intenzivní bolesti nebo s velmi chmurnou vyhlídkou budoucnosti by ale pravděpodobně byli mnohem ochotnější přijmout. Zdá se tedy že se rozkoš a utrpení nějak vyrovnávají.<br /></p><p>Drobně odbočím k tomu, proč má někdo vůbec motivaci odmítat rozkoš: Bolest a rozkoš jsou součástí našeho motivačního aparátu, takže prožitek štěstí je mnohem více komplexní, než na první pohled vypadá. Je vyvolán nejen senzorickými vjemy, ale zároveň i naším mozkem. Když zvolíme zkratku, tak "odměnu" vlastně z motivačního řetězce vyjmeme. Pravděpodobně opravdu toužíme po rozkoši, ale zároveň si přejeme vědět, že je nějak zasloužená.</p><p>Vraťme se zpátky k hedonismu. V současnosti se mluví o dvou již zcela historických školách a jedné moderní, která je stále rozvíjena. Ty dvě historické školy jsou: <br />Kyrénská škola založená <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Aristippos_z_Kyr%C3%A9ny">Aristippem z Kyrény</a> (435 př. n. l. – 355 př. n. l.), ze které toho známe jen málo. Bývá označována jako ultrahedonistická, protože učila, že cílem života je slast. Její žáci byli prý i přímo nabádáni k návštěvám héter a ty byly zvány i na jejich symposiony. Z učení toho známe málo. Do dalších hedonistických škol se přeneslo především Aristippovo učení o mírném a prudkém pohybu duše jako zdrojích rozkoše a utrpení. <br /><br /> Později z ní vzešla i sekta (ve filosofickém smyslu) hegesiovců. Tito stoupenci <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Hegesias_z_Kyr%C3%A9ny">Hegesia z Kyrény </a>(kolem 300 př. n. l., zvaného také Peisithanatos - "k smrti přemlouvající") úplně obraceli Aristippovo učení. Tvrdili že rozkoš je trvale neudržitelná a dokonalá rozkoš (hédoné) nedosažitelná. Proto by prý bylo lepší se nikdy nenarodit a pokud už se člověk narodí, měl by raději co nejdříve zemřít. Protože po Hegesiových výstupech opravdu páchali mladí lidé sebevraždy, měl v několika městech zakázán vstup. </p><p><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Epik%C3%BAros">Epikuros</a> (341 př. n. l. – 270 př. n. l.) se vysmál podobným názorům hegesiovců i stoiků. Jeho přístup k hodnocení rozkoší a posuzování bolestí je jiný. Motivace pro život je rozkoš, která ve všech ohledech překonává utrpení. Bolesti se radí výhýbat, ale nebát se jí příliš. Zlo se podle něj nakonec vždy dá snést a i malá rozkoš za to stojí. Důležité je, že vůbec nesrovnává množství bolesti a rozkoše, kterou má život přinést. Doslova píše "Mudrc bude šťastný i na mučidlech. I on však bude při mučení naříkat." Posuzování "něco za něco" je mu cizí. Naopak tvrdí že i z malých věcí se člověk může těšit stejně jako z velkých. Epikuros je doslova "mistr malých radostí".</p><p>Trochu jiný směr nabral hedonismus v moderní době a to díky britskému filosofovi <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham">Jeremy Benthamovi </a>(1748-1832). </p><p>Hedonisté jsou často neprávem obviňováni ze sobectví. To není úplně pravda, protože si už zakladatelé nejstarších filosofických škol nesmírně cenili přátelství. Nicméně pravdou je, že jak Kyrénská škola tak epikurejci byli extrémně apolitičtí až antipolitičtí. Bentham a jeho nástupci utilitaristé tenhle trend naprosto zvrátili tím, že se pokusili utrpení a "obšťastnění" kvantifikovat. Jakmile to začali dělat, ukázalo se, že každé politické rozhodnutí můžeme zhodnotit z hlediska dlouhodobých i krátkodobých dopadů. Ale o tom už jsem se <a href="https://enzmannovaarcha.blogspot.com/2016/02/b2016-kalkulacka-na-zakony.html">zmiňoval jinde</a>. </p><p>Namísto toho teď poukážu na způsob, kterým to udělali. Představte si, že máte mince představující nějakou kvantifikovatelnou část vašeho potěšení nebo utrpení. Například tedy dva hedony představují přesně dvojnásobek obšťastnění, než které představuje jeden hedon a dva dolory jsou ekvivalentem toho samého ale v neštěstí. *)</p><p>OK, mohlo by vás napadnout, ale…</p><h4 style="text-align: left;">Pokud je to ekvivalent, neměla by to být vlastně jedna měna? Proč nevyjadřovat neštěstí formou dluhu nějakými mínusovými hedony? </h4><div style="text-align: left;">A v tom je problém. I když by hedony a dolory měly být zhruba ekvivalentem, tak jednoduché to není. Tedy někdy ano, v politice to funguje. Tam můžete opravdu počítat způsobem: Tolik lidí to udělá nešťastnějšími na takovou dobu ale přinese to takové obšťastnění takovému počtu lidí, takže výsledný součet je kladný / záporný. </div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><h4 style="text-align: left;">Jinak to ovšem vypadá v životě jednotlivého člověka. Tam hedony a dolory směnitelné nejsou. Jenže proč?</h4><div style="text-align: left;">Na to aby náš motivační aparát fungoval tak, jak má, potřebujeme si prodělanou bolest i radost pamatovat. Není to ale nijak mechanická paměť jako když se snažíme zapamatovat násobilku. </div><div style="text-align: left;">Je to velmi emotivní paměť, která se v nás vyvolává kdykoli se dostaneme do podobné situace, ale i když o ní třeba jen slyšíme nebo čteme. Zkrátka to, co nás bolelo nás stále trochu "bolí" a to, z čeho jsme se těšili nás stále trochu "těší". Dalo by se říci že "žádný hedon a žádný dolor už není ztracený."</div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Reálně samozřejmě zážitky vyprchávají, přesto ty intenzivní ovlivňují náš život i desítky let. Problém, který souvisí s evolučním původem motivačních mechanismů, je v tom, že si špatné vzpomínky pamatujeme a vybavujeme snadněji, než pozitivní. Toto vyvážení za běžných podmínek živočichy chrání před nepřiměřeným riskováním - zatímco rozkoš odložit dokážeme, podstoupení vysokého rizika může být to úplně poslední v našem životě. <br />Tady pak model hedonů a dolorů přirozeně selhává.<br /></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Otázkou je, ale zde se už pouštím příliš daleko na půdu spekulací, jestli právě tohle není za nárůstem počtu depresivních pacientů. Lidé sice nejsou tak často vystaveni silným otřesům jako v nestabilních dobách, takže u nich nevidíme tak často PTSD, ale jsou téměř soustavně vystavováni drobným stresujícím podnětům. Zároveň se pohybují po uzavřených trasách a ve známém prostředí, je kterém se se stresujícími podněty už setkali. Ve známém prostředí ale mohou chybět obšťastňující podněty, nebo alespoň nejsou v dostatečném množství. I když se tedy hedony a dolory sčítají po halířích (nebo co mají tyhle měny za drobné), výsledek může až příliš snadno vycházet negativně. Mimo jiné i proto, že se s každým připomenutím nepříjemné události další malý zlomek přičte. </div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Izolovaný intenzivní pozitivní zážitek sice pomáhá, ale jen po omezenou dobu. Potřebujeme s rozkoší systematicky hospodařit.<br /></div><div style="text-align: left;">Není to jen tak plané filosofování od stolu. Hedony a dolory jsou v současnosti neodmyslitelnou součástí filosofických i ekonomických experimentů. <br /></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><b>Hospodaření s utrpením a rozkoší může být pro civilizaci časem zásadní existenční otázkou. </b><br /></div></div><div style="text-align: left;"><br /></div><p></p><p>*) Problém kvantifikace bolesti je nesmírně problematický i v medicíně. Dodnes se zcela vážně používá k měření bolesti "pain scale ruler" - tedy něco jako "pravítko bolesti", na kterém pacient jezdcem určuje intenzitu bolesti. Jestli se chcete zeptat, tak pokud vím, tak žádný "pleasure scale ruler" nikdo nevyrábí.<br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhSjvXVXiaYY5mfErTHFoox9iNr6wvVi0EZePQq9mO4LZNxbN7ITEQb9hiirnptXpNBnLTJ8xbytEaFE88FOhTTYjF3Oyjdn-3BFPQdEQA3hOJKcenIzi3fGDvFY4I4fiDfsqKcoQBhRskeYiseUzru6M5-mjMFDElJIRZvQvQmBIwjkqdf7L80khYO=s1280" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="663" data-original-width="1280" height="166" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhSjvXVXiaYY5mfErTHFoox9iNr6wvVi0EZePQq9mO4LZNxbN7ITEQb9hiirnptXpNBnLTJ8xbytEaFE88FOhTTYjF3Oyjdn-3BFPQdEQA3hOJKcenIzi3fGDvFY4I4fiDfsqKcoQBhRskeYiseUzru6M5-mjMFDElJIRZvQvQmBIwjkqdf7L80khYO=s320" width="320" /></a></div><br /><p><br /></p><p><br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-61213317211634364612021-11-29T09:18:00.001+01:002022-04-25T10:12:42.517+02:00Má lidský život vyšší nebo nižší cenu než v minulosti?<p>Když jsem se narodil, žily na světě pouhé 4 miliardy lidí. Pokud předpokládáme kontinuální populační vývoj, měl by nás být už za šest let dvojnásobek. </p><p>Logicky by tedy odpověď na otázku "Má v současnosti lidský život nížší, nebo vyšší cenu než v minulosti?" měla znít "menší". Lidé jsou "dostatkovější" a tedy by měli být levnější. Asi tušíte, že na tom něco nehraje, jinak bych tak prostou odpověď nedával hned na začátek.</p><p>Lidský život má skutečně vyšší hodnotu než v minulosti, ale jak je to vůbec možné? Co víc, pravděpodobně kdybychom šli dále do minulosti, zjistili bychom že je rozdíl mnohem větší. </p><p>Důvody, proč je život jednotlivce "cennější" než v minulosti jsou dva:</p><p>Prvním důvodem je vyšší věk dožití. Člověk, který se narodí má tedy mnohem vyšší šanci dožít se vysokého věku. Tento potenciál se odráží i v tom, jak je hodnocen život dětí. Každé dítě představuje potenciálně velký přínos. </p><p>Druhým důvodem je převládnutí strategie K (carrying capacity) která znamená velké investice do malého počtu potomků. Aby nedošlo k mýlce - lidé jsou obecně K - stratégové, ale v rámci tohto schématu můžeme rozlišovat ještě krajnější stavy. </p><p>V dřívějších populacích mívaly ženy běžně více než 10 dětí, z nichž se většina nedožila dospělosti. Zároveň v nich byla hodnota žen nízká, protože žily kratší dobu a dříve umíraly i fyzickým vyčerpáním. Při vysoké porodnosti byli také lidé velmi snadno nahraditelní. </p><p>Nižší náklady a snadnější nahraditelnost tedy (zvláště u nevzdělaných lidí) tlačily hodnotu života dolů. Je tu ale ještě něco co je mnohem důležitější.</p><p>Lidé jsou totiž těmi, kteří nastavují hodnoty podle své potřeby - poptávky. Kdybychom měli svět rozdělený na širokou vrstvu chudých lidí s nízkou investicí do života a malou vrstvu řekněme vládců, která by měla investici do každého dítěte vysokou, bylo by výsledkem, že by se průměrná hodnota lidského života skutečně snížila, protože by většina lidí patřila do vrstvy nevolníků. Byli by to tedy lidé s nízkými požadavky na ostatní a snadno nahraditelní. Jejich schopnost investovat do vztahů by byla velmi omezená a tedy by i sobě i jiným lidem přičítali nízkou hodnotu.<br /></p><p>Jenže na světě vidíme úplně jiný stav. Zažíváme masovou migraci do střední třídy. Ne sice všude, ale průměrně tomu tak po celém světě je. Lidé mají mnohem víc času na budování sociálních vazeb. Takoví lidé přisuzují svému životu i životu ostatních lidí vyšší hodnotu. </p><p>Dohromady tedy mají lidé větší poptávku po lidech a více si jich cení, antiintuitivně tedy cena lidského života v porovnání s minulostí stoupá. <br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-36224007191910973722021-11-27T16:57:00.004+01:002021-11-27T19:12:41.417+01:00K čemu tolik medu?<p>Příběh Čechů začíná mýtem o příchodu praotce Čecha a jeho řečí, kterou nezapomene zkušený průvodce pronést při úspěšném výstupu na horu Říp. Mám na mysli hlavně tu část:<br /></p><p>"To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků
plná, mlékem a medem oplývající."</p><p>Člověk si asi snadno odvodí, že staří Slované a Čechy nevyjímaje, měli rádi sladké. To je samozřejmě pravda. Sladkých věcí mnoho okolo takhle na konci starověku a začátku středověku nebylo a lidé měli tak trochu cukrový deficit. Země ve které je hodně medu musela působit lákavě. </p><p>Druhé vysvětlení, na kterém je určitě také část pravdy, bude, že si i tehdy naši předkové rádi zavdali a co by pro staré Slovany bylo příznačnější, než pořádná medovina. Ostatně i ta je součástí našich bájí.</p><p>Jenže je tu ještě třetí důvod a ten je extrémně důležitý i když ho v bájích aní v běžných zdůvodněních nenajdete. Přitom je vlastně v té samé řeči zmíněn. Mluví se tu totiž o lovné zvěři a divokých ptácích. </p><p>Takové domácí zvíře si můžete zpracovat a sníst, když to zrovna potřebujete, ale maso z divokého zvířete máte prostě ve chvíli, kdy vám přeje lovecké štěstí. Ale co s ním, když vám přeje až moc?<br /></p><p>Naše země je po mnoho měsíců docela vlhká na to, aby si naši předkové zásoby mohli vždy sušit. Zároveň tu nebylo většinu roku dost chladno, aby mohli maso uchovávat jen tak. Zbývalo tedy uzení a nakládání do medu. </p><p>Podle všeho se takové uchovávání zvěřiny opravdu dělalo zvláště v podzimních měsících. Kusy masa se potřely medem a na těsno naskládaly do nádob, které se potom ukládaly na chladné místo - do skalích sklepů, jeskyní nebo zemních jam. <br /></p><p>Je to vlastně docela zajímavé z kulinárního, kulturního i hygienického hlediska.</p><p>V první řadě člověka asi napadne: </p><h4 style="text-align: left;">Jak moc to fungovalo?</h4><p>Zdá se, že docela dobře. Hlavním problémem s uchováváním masa je totiž jeho povrch, který napadají jak mikroorganismy, tak třeba hmyz. Oba tyto problémy řeší med poměrně důsledně. </p><p>Kromě toho ale dělá ještě něco dalšího. Med totiž obsahuje enzymy, které se docela podobají našim trávícím enzymům. Maso tedy na povrchu narušuje a proniká do něj. V současnosti se takový postup označuje jako "staření" masa a bývá velmi ceněný u steaků. </p><p>Zvěřina, jak ví mnozí, kteří měli příležitost se s ní setkat, je v čerstvém stavu poměrně tuhá a odležení zpravidla potřebuje. Med jí mohl pomáhat dělat křehčí.</p><p>Druhá myšlenka nutně bude:</p><h4 style="text-align: left;">Proč na to nepoužili sůl?</h4><p style="text-align: left;">Slované samozřejmě i v nejrannějších dobách sůl znali, ale příliš mnoho jí neměli. Na našem území používali buď sůl kopanou, nebo vařenou ze solných pramenů. Kopanou sůl v převážné míře kupovali od obchodníků, byla tedy drahá. Zdroj medu měla ale téměř každá ves nebo osada a kromě toho bylo původně i dost medu od lesních divokých včel těženého brtníky.</p><p style="text-align: left;">Na to ostatně naráží i samotná legenda. </p><p style="text-align: left;">Slované tedy pravděpodobně konzervaci solí znali, jen jí nedávali v takových případech přednost.</p><p style="text-align: left;">Třetí myšlenka bude:</p><h4 style="text-align: left;">Jak dlouho jde takhle maso uchovávat?</h4><p style="text-align: left;">Nevíme, jak dlouho si troufli uchovávat v medu naši předci, ale předpokládaná maximální doba je dva měsíce. Mnohem pravděpodobnější ale je, že žvěřinu naloženou v medu zpracovávali dříve, tedy zhruba do měsíce. <br /></p><p> Jak vidíte, je zmínka o medu vlastně mnohem zajímavější, než vypadá.<br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-54925388180934854212021-11-15T08:12:00.001+01:002021-11-15T08:12:42.043+01:00Pád hlasatelů morálky<p>Jedna z těžkých otázek, která zaznívá příliš zřídka zní: Proč se lidé, kteří upřímně usilují o zlepšení světa nebo odstranění nějakého nešvaru tak často sami stávají hrozbou ne menší, než je to, proti čemu sami bojují?<br />
<br />
Nechte tu otázku ve své hlavě trochu zaznít. Vnímáte to? Opravdu skupiny, které se staví do pozic morálního arbitra nutně končí v pozici zločince a později v pozici odsouzeného?<br />
<br />
Vytvoření skupiny, která má za úkol "vyšší dobro" tedy například bojovat proti nenávisti, v sobě hned na začátku skrývá určitý podraz. Navádí totiž k tomu aby si členové takové skupiny mysleli, že jsou nějakým způsobem (například tím, že nejsou schopni nenávisti) morálně nadřazeni ostatním. Takový stav je nedezpečný lidem uvnitř i vně skupiny.<br />
<br />
V oblasti morálky je přitom něco takového neobyčejně snadné. Nestane se často, že by skupina hudebních kritiků propadla iluzi, že jsou sami nejlepšími hudebními skladateli, nebo interprety. V oblasti morálky máme ale příliš snadnou cestu k sebeklamu.<br />
<br />
Jsme to totiž jen my, kdo posuzujeme své vlastní chování. Snadno si odpouštíme, snadno racionalizujeme. A naopak od vlastní skupiny neočekáváme selhání. (viz případy z vědeckých, ateistických a skeptických konferencí: - viz <a href="https://enzmannovaarcha.blogspot.com/2013/08/ateiste-skeptici-sexualni-obtezovani.html">Ateisté, skeptici a sexuální obtěžování</a>)<br /></p><p>Známe případy ze skautských organizací, škol, dobročinných organizací, politických stran, hnutí a z nedávné doby také církví. Všechny tyto skupiny, instituce a organizace mají ve svém zaměření také péči o morálku nebo přímo mravní výchovu. Zároveň jsou často masové, takže čistě z pohledu statistiky musíme počítat s tím, že v nich bude docházet k morálním prohřeškům, defraudacím a sexuálním zneužíváním a dokonce i k ještě těžším zločinům. </p><p>Není to ale jen otázka statistiky a vysokého počtu. Pozice autorit přirozeně přitahují psychopaty a sexuální predátory stejně jako velká koncentrace potenciálních obětí. Organizace známé morálním kreditem jsou také přirozeným cílem pro parafiliky, věřící, že jim tam pomohou vyrovnat se s jejich problémy. K tomu zpravidla nedojde. Naopak často se problémy ještě zhorší vlivem, patologického prostředí.<br /></p><p>Za největší nebezpečí považuji postoj "něco takového se v této vybrané společnosti přece stát nemůže", ten totiž vede k přísnému trestání drobných přestupků a k přehlížení těch skutečně vážných. </p><p></p><p>Také vede k disproporčnímu poszování rizik, tedy k podceňování nebezpečí tam, kde skutečně hrozí a přeceňování rizik, tam, kde jsou nepatrná. Zatímco v prostředí, kde se s rizikovými situacemi počítá je také určitá nabídka bezpečnostních postupů, v prostředí, kde se s rizikovými situacemi nepočítá, žádné bezpečnostní a únikové postupy nejsou, Společnost, kde se všichni tváří "na úrovni" je proto mnohonásobně nebezpečnější, než návštěva vyhlášeného BDSM klubu. </p><p>V čem je rozdíl? Obě skupiny se vlastně zabývají morálkou, jenže zatímco skupina hlasatelů morálky chápe sama sebe jako morální a je zaměřená navenek, druhá skupina směřuje nutně svá nařízení dovnitř na vlastní členy. </p><p>Skupina postižená iluzí morální nadřazenosti je samozřejmě nakonec nebezpečná okolí jako celek,
protože má tendenci prosazovat řešení, která buď nevedou k
proklamovanému cíli, nebo vedou k takovému cíli, ke kterému se ostatní
členové společnosti opravdu nechtějí dostat. Diskuse o tom je ale
vzhledem k celkovému naladění skupiny nemožná. <br /></p><p>Extrémní je tento jev samozřejmě v náboženství jako je křesťanství a islám. Stejně tak ovšem může zasáhnout vládní instituce nebo velmi volně uspořádaná hnutí. O tom, že katolíci a muslimové prosazují typ morálky, který už z hlediska logiky nefunguje (nevede k cíli, který slibuje) a pro okolí je silně amorální, si můžeme udělat představu v Polsku a na Slovensku, nebo v muslimských státech. </p><p>Málokdo si ale uvědomuje že podobné mínění o morální nadřazenosti také blokuje možnost komunikace s bojovníky proti vakcinaci a stoupenci Qanon. Jejich postoje jsou skutečně dané mnohem více rituální představou čistého a nečistého nebo morálního a amorálního, proto je velmi těžké proti nim argumentovat logikou. Dokonce jevy (protože to lze jen těžko označit za hnutí) jako je Social Justice Warrior's nebo Cancel Culture jsou podmíněny rozvojem pocitu vlastní morální nadřazenosti. <br /></p><p>Stejný motiv bychom našli v iluzi že Romové, Afroameričané nebo Židé nemohou být rasisty, v pokřesťanšťovacích a poislamšťovacích snahách nebo naopak revolucích. Je součástí každé fungující válečné propagandy. </p><p>Snaha řešit každý problém vraždou (upálením nebo oběšením - křesťané, gilotinou - francouzští revolucionáři, podřezáním - muslimové, kulkou nebo motykou - komunisté, plynem - nacisté), je extrémní příklad představy vlastní morální nadřazenosti - my jsme tí čistí, stačí tedy zabít nečisté a všechno bude dobré. </p><p>Naštěstí ne všechny takové skupiny vše dotáhnou až do hořkého konce. Některé se před tím zastaví samy, jiné zastaví okolní společnost, zpravidla ale až potom, co mají nějaké oběti uvnitř i vně své skupiny. </p><p>Irving Janis označil víru ve vysokou morálku skupiny za jeden ze symptomů <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_skupinov%C3%A9ho_my%C5%A1len%C3%AD#Syndrom_skupinov%C3%A9ho_my%C5%A1len%C3%AD_podle_Irvinga_Janise">syndromu skupinového myšlení</a> (groupthinku). V některých případech se ale nutně musíme ptát, jestli vlastně nezapřáhl "vůz před koně", tedy jestli rozvoj ostatních symptomů i toho, co běžně chápeme jako příčiny není naopak zapříčiněno touto iluzí. </p><p>Nabízím proto k zamyšlení otázku: </p><p>Neměli bychom právě tento příznak ve společnosti hlídat? </p><p>Neměli bychom mít předem vypracované způsoby řešení, pokud se ve společnosti vyskytne? </p><p>Jinak se totiž všichni chováme způsobem "něco takového se v této vybrané společnosti přece stát nemůže."</p><p><br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-24325653309413643962021-07-03T18:06:00.001+02:002021-07-03T18:06:58.710+02:00Smysl rasismu a antirasismu <p><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id" dir="auto" lang="cs-CZ">Zásadní
problém rasismu je, že lidem připisuje vlastnosti, nároky a kolektivní
(historickou) vinu na základě rasy. </span> Ano, je to ošklivé. Proto bychom si teď hned měli říct ještě jednu ošklivou pravdu.<b></b></p><p><b><b>Každá společnost v historii byla v zásadě rasistická. </b></b></p><p></p><p>Obecná současná představa vybírá ze společnosti člověka a ukazuje ho jako negativní příklad: To je ten rasista!</p><p>Taková představa je ale od základu lživá. Jednotlivci se jen tak sám od sebe "neudělá rasismus". Rasismus neni součástí osobní, ale skupinové identity.<b> </b>Vůči jiné skupině lidí se nevymezuje člověk, jako jednotlivec, ale jako součást nějaké (vlastní) skupiny lidí. </p><p></p><p></p><p><b></b></p><p>Často zmiňované obraty typu "nejsem rasista, ale..."<b>, </b>ukazují na vnitřní rozpolcenost - takový člověk zároveň nechce sám sebe považovat za rasistu (protože je to ošklivé slovo) ale zároveň chce (nebo cítí že nějak musí) hlásat rasistické (nebo sexistické, homofobní atd) názory. </p><p>V tom tvrzení je ale ještě něco víc než jen vnitřní rozpor. Zpravidla tomu bývá tak, že před "ale" je vlastní zájem - chci být dobý, nechci být považován za rasistu... To, co však pokračuje za "ale" představuje názor zastávaný nějakou názorovou skupinou, ke které se jednotlivec snaží patřit. Často nejde o nic, co by ohrožovalo jeho osobně ("ale jsem 100% hetero a žádnýho chlapa si brát nebudu"), nebo jde dokonce o tvrzení, jejichž negativní důsledky sám neumí odvodit ("ale co když budou chtít černoši chodit na univerzitu?"). </p><p>Když se podíváte do historie, zjistíte, že rasismus, nebo jeho obdoby (obecně nenávist k nějaké skupině obyvatel na základě určitých znaků), býval součástí válečné propagandy. Je mnohem jednodušší zabíjet nepřátele, když je nevnímáte jako lidi. A právě v odlidšťování nepřátel, je princip rasismu opravdu nenahraditelný. Přitom mohly být rozdíly opravdu nepatrné, jako třeba nesprávná výslovnost nějakého slova. (<a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ibolet" target="_blank">šibolet</a>) </p><p>Bez rasismu by neexistovalo otrokářství a kolonialismus ale ani kmenové uspořádání a kulturní odlišnosti. Bojovníci proti rasismu příliš často přehlížejí, že rasismus funguje. Tedy že všechny společnosti vděčí za svou jedinečnost nejen vlastním tvůrčím schopnostem, ale stejnou měrou také xenofobii a tedy rasismu. Jsou to přirozené bariéry pronikání vnějších kulturních vlivů i genů, ale také obrana proti špionáži a odcizování zdrojů i výrobních tajemství. </p><p>V historii se tedy rasismus společnostem zpravidla vyplácel. Jenže i tady existuje určitý kulminační bod, za kterým se rasismus stane extrémně nevýhodným. Tím bodem je vznik multietnických společností. V takových společnostech začne být rasismus nevýhodný, protože snižuje obecnou bezpečnost. S tímto problémem se musely nutně setkat už starověké říše.</p><p><b>Rasismus není šachovnice </b><br /></p><p>Nebezpečné zjednodušování je popisování problému rasismu jako konfliktu dvou stran. Zvláště v současném USA je rasismus chápán jako černo-bílý konflikt. Snaha "vyrovnat dějinné křivdy" kvótami, sebeponižováním i interpretací že rasismus je "problém bílého muže" nakonec vede ale jen k jednomu výsledku a to je rasismus. </p><p>Pokud někoho zvýhodňujete a někoho znevýhodňujete jen pro barvu jeho
kůže či rasu (nebo obecně pro rys,který nemůže změnit), je to vždycky rasismus. Nezáleží na tom, která barva to je. <b><br /></b></p><p><b>Postoj "pouze bílí mohou být rasisté", je rasistický!</b></p><p>Žádní "bílí muži" nejsou a nebyli větší rasisté, než jiní lidé z jiných etnik, pouze atlantická kultura dospěla jako jedna z mála do fáze, kdy si její zástupci uvědomují, že samotná historie naší kultury obsahuje opravdu mnoho nepěkných postojů a událostí. Ke stejnému poznání ale ostatní homogennější kultury vůbec nedospěly. </p><p>Pokud viníme bílé otrokáře za jejich obchod s otroky, přehlížíme arabské otrokáře a černé africké lovce otroků. <br /></p><p>Nejen rasistické ale opravdu nebezpečné pro samotnou existenci naší kultury, je i přenášení "historické viny" na další generace. To je samozřejmě problém především ve snaze "napravit" stovky let otroctví. Kdybychom chtěli být poctiví, museli bychom uznat, že to nejde. </p><p>Pachatelé i oběti jsou už stovky let mrtví. Lidé,kteří mohou být odškodněni nemají za co být odškodněni, protože oni osobně neutrpěli křivdy, které se staly jejich předkům. Lidé, kteří mohou být odsouzeni nemají za co být odsouzeni, protože oni osobně jsou nevinní.</p><p><b>Všechny děti se rodí bez viny. </b><br /></p><p>Snaha napravit historické křivdy pomocí kolektivní viny je jako snaha uhasit požár benzínem. Navic je sama taková snaha rasistická. </p><p></p><p><b>Evropská, nebo chcete-li atlantická civilizace přinesla obrovská příkoří, ale také mír, prosperitu, vysokou životní úroveň, bezpečí, seberealizaci a dlouhověkost, o jakých se starším civilizacím ani nesnilo. </b></p><p>To, na co bychom se měli zaměřit je, aby mohli všichni její členové (tedy jednotlivci bez ohledu na rozdíly) těžit z jejích benefitů stejně. A tím myslím spíše v maximální, než v průměrné nebo minimální míře. <b><br /></b></p><p><b>Idea globální civilizace. </b></p><p>Samozřejmě nechceme aby se idea antirasismu zvrhávala v rasismus, ale na to si musíme uvědomovat, že antirasismus má účel. Tím účelem soužití, rovnoprávnost a vzájemná bezpečnost.</p><p>Pokud se tedy boj proti rasismu (za zdánlivé právo) vyvine do stavu, kdy narušuje rovnoprávnost, staví bariéry v soužití a snižuje bezpečnost, tak víme, že jsme sešli z cesty.<b> </b><br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-50851956814934072162021-06-15T08:35:00.014+02:002022-10-24T18:53:34.844+02:00Z historie polyamory - piloti U.S. Air Force<p>Dnes budo psát o swingers, ale jsou to úplně jiní swingers, než jak tohle slovo známe ze současnosti. Zároveň bych tím chtěl částečně odpovědět na jednu otázku z druhé strany. Spousta lidí, žijících v monogamním svazku reaguje na zjištění, že někdo jiný patří do určité polykuly (nemonogamní "rodina") slovy: "Já vám to neberu, ale co až přijdou děti?"</p><p></p><p></p><p>Doufám že odpověď vyplyne z následujícího vyprávění. </p><p>Jako "swingers" se označovali původně polyamorní piloti U.S. Air Force. Uspořádání jejich vztahů bylo zajímavé. Oficiálně měli totiž manželky a byli tedy ženatí. Každá z takových dvojic měla někde svůj domov, který působil naprosto konzervativně. Jejich ženy ale byly na společných večírcích ženami i jejich přátel a naopak oni sami byli muži žen svých přátel. <br /></p><p style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM3uBQJKG5b14Mfp-DRTzG2II-i5QgOlc-3jfkz-L-gxCENL4ZgCu1T5jq4oRRle8NXJFoPjPnYGZbtoO41_z5FeD7YZqe3T8lwb-w608EukVEGV8Fj7tnuDl9OHjpb5ArK60yb4L-cUs/s1600/swingers.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1598" data-original-width="1600" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM3uBQJKG5b14Mfp-DRTzG2II-i5QgOlc-3jfkz-L-gxCENL4ZgCu1T5jq4oRRle8NXJFoPjPnYGZbtoO41_z5FeD7YZqe3T8lwb-w608EukVEGV8Fj7tnuDl9OHjpb5ArK60yb4L-cUs/w400-h400/swingers.png" width="400" /></a> <br /></p><p style="text-align: center;"><span style="font-size: xx-small;">Povědomí o prvních swingers proniklo do obecného povědomí i do populární kultury.*)</span><br /></p><p>Od dnešnícho nejčastějšího chápání polyamorie se tento systém přece jen
poněkud odišoval - i v propojených rodinách stále platila rodinná hierarchie a
tradiční role manžela (hlava rodiny, živitel) a manželky (péče o domácnost). <br /></p><p>Tento způsob života byl zaznamenám v průběhu 2. světové války a později také za války v Koreji. Šlo ale o systém tak vyvinutý, že někteří autoři vyslovili myšlenku, jestli jeho původ nesahá mnohem hlouběji, tedy do dob 1. světové války, do prvních desetiletí 20. století, nebo dokonce až do koloniálních válek. **)<br /></p><p>Někoho asi napadne, že to byly drsné časy a piloti, kterým neustále hrozila smrt, se chtěli prostě odvázat a zapomenout na to. Sex rozhodně představoval téměř nutnou relaxaci v prostředí neustálého ohrožení. To je ale jen půlka pravdy. Faktem je, že být manželkou válečného pilota představovalo také mnoho stresu nejen z důvodů obavy o jeho život, ale také o zabezpečnení příjmů a možnost se starat o děti. Ano rozumíte dobře, tihle lidé měli i v té době děti. </p><p>Systém zajišťoval, mužům jistotu, že své ženy nenechají osamělé v nebezpečném světě, pokud budou zabiti v boji (což bylo dost pravděpodobné) a poměrně pevné vztahy uvnitř skupiny pilotů nabízely bezpečí tam, kde se zdálo, že žádné bezpečí existovat nemůže. </p><p>Námitku "...ale co až přijdou děti?" mohly tedy slýchat manželky pilotů přesně v opačném významu, než ji slýchají dnešní polyamorici <br /></p><p>Uspořádání intimních vztahů zjevně podléhá stejným tlakům a proměnám, jako jakékoli jiné sociální uspořádání.<br /></p><p><br /></p><p><span style="font-size: x-small;">*) Pokud chceme pochopit spojnici mezi původními swingers a vznikem
swingers klubů, je důležité si připomenout, že tisk v padesátých letech
20 století informoval o tomto chování jako o "výměně" nebo "půjčování
manželek". Je zjevné, že takový popis neodpovídal realitě v plné šíři. <br /></span></p><p><span style="font-size: x-small;"> **) Existují i úvahy o vlivu hospodářských krizí na vznik tohoto fenoménu.</span></p><p><span style="font-size: x-small;"><br /></span></p><p><span style="font-size: x-small;">Na Wikipedii (en): <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Swinging_(sexual_practice)#In_Western_society" target="_blank">Swingers </a></span></p><p><span style="font-size: x-small;"><a href="https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26395880/" target="_blank">Justin J Lehmiller: A Comparison of Sexual Health History and Practices among Monogamous and Consensually Nonmonogamous Sexual Partners </a></span><br /></p><p><br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-80479328950188739442021-06-10T07:55:00.007+02:002021-06-11T07:13:17.771+02:00Proč si volíme stále horší politiky?<p></p><p>Naše politika je dlouhodobě špatná. Přinejmenším tento názor mám dlouhodobě a vzhledem k prestiži povolání politika v tom nejsem sám.</p><p>Už před deseti lety jsem napsal:<span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"> </span></p><p><i><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Přemýšlím
jaké to asi je být členem vlády. Vědět, že až natáhnete brka, nějakých
sedm milionů lidí otevře falšku a bude řvát nadšením (ti ostatní jsou
děti). Jaké to je vědět, že jim nikdo nepřeje nic dobrého, že si každý
na jejich hrob odplivne? Že když budou mít havárku v autě, bude každý
opravdu vážně přemýšlet, jestli má vůbec volat záchranku... ne nechtěl
bych teď být jedním z nich!</span> </i></p><p>Jako obecná teorie demokracie bývá veřejnosti předkládáno tvrzení, že lidé prostřednictvím voleb vybírají kandidáty, kteří je nejlépe reprezentují do zákonodárných sborů. Při pohledu nejen na naší politickou scénu nad ním musí člověk jen kroutit hlavou. <br /></p><p>O tom, že politické strany nejsou vůbec způsobilé předvybírat voličům kandidáty do voleb jsem psal už dříve, jenže fatálně končí i pokusy o "nepolitickou politiku". </p><p>Zkusím teď načrtnout, proč k tomu podle mě dochází. </p><p>Za počátek problému považuji jakýsi přirozený sklon společnosti ke konzervatismu. Nejde přitom ani tak o nějaký uvědomělý program, jako spíše o setrvačnost myšlení obrovské masy lidí. Spousta lidí prostě jen dělá to, co dělala vždycky a pokud se nestká s problémem, který se dotkne i jich osobně, tak i myslí stejně jako vždy. </p><p>Mohu mluvit o konzervatismu, protože jeho základem je víra v hodnotu tradic, které ale nejsou ceněné často pro nic jiného, než že je lidé dodržují dlouho. To je ovšem vlastnost jak kvalitních, tak kumulativně chybných řešení.</p><p>Pokud v základě vycházíme z nevyřčené představy, že "všichni přece vědí, co je třeba", vychází nám špatný politik prostě jako člověk, který se nechal od svého poslání odvést korupcí. Tohle hodnocení vede ke snaze vyměnit jej za kohokoli jiného a tímto způsobem jsou také vedeny politické kampaně. V principu jediným požadavkem voliče je předpoklad, že politik bude v základních věcech "konzervativní" a tedy předvídatelný.<br /></p><p>Úplně přitom chybí uvědomění že politik může být také "pouze" nekompetentní a nebo nekompetentní i zkorumpovaný zároveň. </p><p>Všichni jsme se ale mohli mnohokrát při sledování přenosů z jednání přesvědčit, že většina politiků prostě nemá dovednosti nutné pro racionální politiku, tedy že je těžce nekompetentní.<br /></p><p>"Je to špatně, změňme to" je z principu dobrá motivace, ale vždycky je zásadní se ptát "v co jiného". Je jen málo stavů, které by se nedaly zhoršit a většina změn nepředstavuje zlepšení. Logika "všechno je lepší, než tohle" je tedy chybná.</p><p>Statisticky je vždy mnohem větší skupina chybných řešení, tedy takových, které vedou ke zhoršení situace, než řešení, které situaci alespoň nezhorší nebo i zlepší. Výměna politiků "na slepo" tedy ve většině případů povede ke zhoršení. </p><p>Označení "konzervativní" z toho důvodu vnímám v současné politice jako synonymum pro "populistický". Trochu problém je, že k této politice neexistuje příliš alternativa. Dokonce i strany, které se tradičně označují za "levicové" jsou v principu velmi konzervativní. (Pokrokovost je opustila někdy v první třetině 20. století. Dnes jsou jimi navrhovaná řešení často bližší feudalismu než nějakému novějšímu zřízení.)<br /></p>V současnosti je velmi pošetilé se ptát, jestli volit pravici nebo levici, protože na mnoho otázek mají tradiční strany stejný názor bez ohledu na označení. Spor bychom měli chápat spíše v rovině tradicionalisté vs modernisté. Tahle země potřebuje moderní řešení. Takové ovšem ani od komunistických ekonomů ani od bývalých agentů STB očekávat nelze. <br /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>související:<br /><a href="https://enzmannovaarcha.blogspot.com/2012/08/nakolik-jsem-levicak.html" target="_blank">Nakolik jsem levičák?</a><br /></div>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-49426877621204295712021-04-22T12:37:00.002+02:002021-04-22T13:02:04.253+02:00Prospěšnost evropské roztržky s Ruskem<p>Existuje <a href="https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/evropska-zavislost-na-rusku/r~945cb70eb4ff11e3892b0025900fea04/r~0e589312b4ff11e386aa002590604f2e/" target="_blank">velmi mnoho důvodů</a>, proč by bylo dobré udržovat alespoň nějak přiměřeně fungující diplomaticé vztahy s Ruskem ze strany Evropské unie. Tohle zamyšlení ale míří opačným směrem. Chci se ptát: Mohlo by být pro Evropskou unii nebo pro evropské země nějak prospěšné, kdyby EU až tak dobré vztahy s Ruskou federací neměla?</p><p>V první řadě si musíme uvědomit, že není zase až tak dobré být spojenec s Ruskem kvůli tomu, jak se Rusko ke svým spojencům chová. Totiž že je oslabuje ekonomicky a hlavně politicky. </p><p>Nedělá to z nějaké zlomyslnosti, ale z důvodu zisku a zabezpečení vlastní vnitřní bezpečnosti (a není v tom samo). Každý spojenec totiž může ekonomicky a politicky vyrůst a ve vztahu přebrat iniciativu. Slabým spojencem se naopak lépe manipuluje a uzavírají jednostranně nevýhodné obchody. </p><p>Účelem ruských trollích farem je tedy především roztříštit a znepřehlednit domácí politickou scému států, které <u>nejsou</u> s Ruskem v otevřeném konfliktu. I nepříliš vyhraněný konflikt přirozeně povede k výraznějšímu odporu vůči dezinformačním kampaním.<br /></p><p><b>První výhodou otevření diplomatického konfliktu s Ruskem by tedy bylo omezení vlivu ruských trollů na politiku.</b> <br /></p><p>Hlavním vývozním artiklem Ruska je energie, což je také dlouhodobě výhodné. Investicí do ropovodů, plynovodů a jaderných elektráren vzniká dlouhodobá závislost, ve které se jen málokterá odběratelská země odváží protestovat proti zasahování Ruska do vnitřních záležitostí. </p><p><a href="https://infografiky.ihned.cz/eu-energeticka-zavislost/r~33a92d52fa6811e982ef0cc47ab5f122/">Evropská unie je energeticky závislá na Rusku</a> dokonce ještě více, než ČR. Některé země jsou dokonce výhradně závislé (více než 75 %) na dovozu ruské ropy či zemního plynu. </p><p><b>I náznak možné ztráty energetického zásobování by přinutil EU více diverzifikovat zdroje energie a tím zvýšil energetickou bezpečnost. Zároveň by vznikla obrovská příležitost pro země, které by na trhu mohly Rusko nahradit. <br /></b></p><p>Co myslíte, má EU svou armádu? Inu ne, nemá. Jenže pokud chce být brána vážně, měla by ji mít. Podobně jako by měla mít integrovaný záchranný systém pro případ rozsáhlých katastrof. </p><p><b>Ohrožení by motivovalo EU k vytvoření společných propojených obranných a záchranných systémů - armády, federální policie, záchranných složek i medicínských institucí (například pro případ pandemií). </b><br /></p><p>Přiznejme si, že kromě eura a výkřiků euroskeptiků se nám EU vlastně nijak moc nepřipomíná. Rozhodně nijak nevnímáme evropské politiky jako skutečné politiky. Vlastně moc netušíme že vůbec existují. Pokud se zeptáte na evropského prezidenta, většina lidí nebude znát ani jeho jméno. </p><p><b>Pevnější semknutí EU, které by mohlo vést až ke skutečné evropské federaci s fungující a respektovanou celoevropskou politikou by mohl být další bonus, který bychom mohli získat.</b></p><p>Konflikt s Ruskem by asi z Evropských států nejhůře neslo Německo. Jeho vývoz dělá 27,4 miliardy eur ročně a téměř stejné množství tvoří dovoz. Převážně je to vlastně výměna výrobky z Německa za energii z Ruska. I uvnitř EU jsou státy, kterým se příliš nelíbí dominatní postavení velkých států a konflikt by mohl pomoci "zamíchat karty". </p><p><b>Oslabení Německa v rámci EU by byl přímý důsledek konfliktu s Ruskem a existuje dost zemí, které by takovou změnu uvítaly.</b><br /></p><p>A konečně by měla roztržka i jeden "kosmický" důsledek. Evropská kosmická agentura totiž dosud nemá vlastní pilotované kosmické lodě. </p><p>Spolupráce s Ruskem, byť ne vždy úplně hladká, drží při zemi investice do vývoje vlastních pilotovaných kosmických lodí. </p><p>Je to pochopitelné. Evropa nemá s vývojem pilotovaných kosmických lodí vůbec žádnou zkušenost. Tedy ne takovou, která by skutečně vedla k výsledku. Investice do takového podniku jsou zároveň vysoké a rizikové. Ve chvíli, kdy se nabízí používání lodí prověřených desetiletími a mnoda desítkami (v pilotované verzi) nebo i stovkami (včetně nákladní verze) startů, se taková investice může snadno jevit jako nevýhodná. <br /></p><p><b>I jen dostatečně velký diplomatický konflikt s Ruskem by mohl vést k přehodnocení investic Evropy do kosmického programu.</b></p><p> Co tím chci říci? Podobně jako Rusko není ve skutečnosti kompaktní celek (ale musí tak v rámci své politiky vystupovat), není kompaktním celkem ani Evropa. A stejně jako v Rusku existují skupiny, pro které je konflikt s Evropou velmi nevýhodný, existují v Evropě početné skupiny, pro které by mohl být rozchod s Ruskem z dlouhodobého hlediska velmi výhodný. Přitom Rusko by rozhodně plošně postihl odklon od Evropy více než samotnou Evropu.</p><p>To, že tedy Putin vyhrožuje "tvrdými sankcemi" je podle mě nepochopení situace. Není to na první pohled vidět, ale ruská vláda tahá za kratší konec lana a bylo by na místě více diplomacie, slib prošetření události případně oficiální omluva. Nemám však pocit, že by se ruská diplomacie komukoli v posledních desetiletích omluvila. <br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-60351126781798902592021-04-15T07:49:00.011+02:002021-04-15T11:55:30.342+02:00Blackface <p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkfJIXSmU_CLOCvtbtiRxLIhB8LX3QF_yEXJwvsk5DEUpryi6e6oAIyy9F-eWp1D4Kiv4W3ZBmghqd8rw_CUTdj9Q7_vN5VLHAOW24_3Oi9Ne4-IeT9kKzDAQNrySF8qOQdmkwKResq5o/s782/782px-William_H._West%2527s_Big_Minstrel_Jubilee_LCCN2014637066.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="599" data-original-width="782" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkfJIXSmU_CLOCvtbtiRxLIhB8LX3QF_yEXJwvsk5DEUpryi6e6oAIyy9F-eWp1D4Kiv4W3ZBmghqd8rw_CUTdj9Q7_vN5VLHAOW24_3Oi9Ne4-IeT9kKzDAQNrySF8qOQdmkwKResq5o/s320/782px-William_H._West%2527s_Big_Minstrel_Jubilee_LCCN2014637066.jpg" width="320" /></a></div><br /> Exportování amerických politických a kulturních problémů do celého světa je rozhodně bizár. Jedním z nich je boj proti tzv <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_entertainers_who_performed_in_blackface" target="_blank">blackface</a>. <p></p><p>Historie natírání bílých komiků a zpěváků na černo je dlouhá a zvláště v USA často nepěkná, jenže...</p><p>Jednak i v USA dělali blackface často komici a zpěváci, kteří afroamerickou kulturu opravdu milovali - rozhodně se nenaučíte třeba hrát dobře jazz z nenávisti a rasismu. Tady se dostávám k jednomu paradoxu - v jazzu panoval určitý rasismus naruby, protože obecná představa říkala, že bílý hudebník nemůže pořádně zahrát jazz. Hudebníci se tedy barvili na černo proto, aby byli pro jazz dostatečně černí. Ano, zní to divně, ale ukazuje to, jak málo současní lidé chápou starší verze vlastní kultury. Ostatně nebýt takových "kulturních průsaků" asi bychom vůbec nezažili rozvoj moderní populární hudby.<br /></p><p>A pak tu máme i lidi z úplně jiného prostředí jako je právě Československo a později Česká republika. V Československu nebylo nikdy slovo "černoch" chápáno čistě negativně a neměli jsme ani žádnou zkušenost s otrokářstvím, alespoň ne od ranného středověku. (Vlastně jediným člověkem, který v nedávné době takto slovo "černoch" <a href="https://www.osacr.cz/2013/01/01/adolf-born-absolutne-nesnasim-ateisty-a-cernochy-nekde-v-mozambiku/" target="_blank">veřejně použil byl Adolf Born</a>.)<br /></p><p>Jako blackface vystupoval u nás za mlada například <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Frank_Towen" target="_blank">Frank Towen</a> o jehož (místy až přehnaném) obdivu ke kultuře afroameričanů snad ani nejde pochybovat. </p><p>Když se tedy současný český protagonista natře na černo, aby představoval třeba <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Louis_Armstrong" target="_blank">Loise Armstronga</a>, těžko to chápat, jako projev rasismu, protože v první řadě napodouje umělce mnohem slavnějšího a významnějšího než je on sám. </p><p>Boj proti blackface je tedy v některých případech proti logice antirasismu. <br /></p><p>Hlavně se tu ale dostáváme někam na úroveň kolektivní viny a argumentace uražeností. Pokud je show, pořad nebo akce vysloveně postaven na převlecích, tak jde vždycky o nějakou formu karikatury reálných postav, etnik, zaměstání...</p><p>Jestliže není urážlivé, pokud se žena může převléknout za muže, muž za ženu, Čech za nacistického zombie důstojníka a Rus za Skota, proč by mělo být nepřípustně urářžlivé natřít si obličej hnědým krémem?</p><p>Černošství se prostě stalo v USA politickou identtou, která nesmí být uražena ani vtipem. Jenže taková výjimečnost by z principu žádné politické identitě náležet neměla. </p><p>Co z toho? No, USA má rozhodně problém s vyrovnáním se s identitou občana USA. Hlásit se k USA totiž znamená i přijmout podíl na historii plné otrokářství a rasismu. A také vidíme, že se s tímto problémem vyrovnat neumí, protože se jej pokouší řešit apikací kolektivní viny. </p><p>Tragédie je, že tuhle deformovanou podobu světa jako dominantní kultura vyváží. </p><p>Tak si říkám, že jsem byl na kalendářích <a href="https://www.discworld.cz/klub/" target="_blank">Klubu Terryho Pratchetta</a> dvakrát za trolla. Není to rasismus (nebo druhismus)? No asi není, stejně jako kdybych šel na Všefandomovou maškarádu za <a href="https://www.kontinuum.cz/databaze/postavy/26/sisko-benjamin-lafayette">Benjamina Siska</a>. (Není to pravděpodobné jen proto, že tenhle startrekový kapitán je na mě moc "ezo")</p><p><br /></p><p><br /></p><p> <br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-49838696677572748262021-03-07T17:15:00.007+01:002021-03-07T19:15:53.375+01:00Zoufalství kovidové vlády<div><p>Spousta lidí teď vymýšlí vysvětlení, jak se Česká republika mohla stát z premianta v protikovidovém tažemí morovou jámou Evropy. Vysvětlení jsou různá, od intuitivních (všichni jsou tu sobci, nebo idioti), přes improvizovaná (je to přírodní katastrofa a nedá se s tím nic dělat) až po úplně pitomá (je to trest za to že jsme ztratili víru). </p><p>Nevím, kam v této škále nakonec zapadne ten můj názor, ale sám bych jej zařadil spíše do té prostřední kategorie. Nebudu se proto ani tak snažit najít skutečné důvody, jako vymezit, kde přibližně by se řešení problému mohlo nacházet a proč jsme k němu nedošli. </p><p>1.) Pomalí a nekompetentní politici:<br />Vlády složené z totálně neschopných, nekompetentníh a hlavně pomalých politiků jsme volili velmi dlouho. Naším zdánlivým štěstím tedy bylo jen to, že se za tu dobu území ČR nestkalo s dostatečně velkou katastrofou, aby se jí museli politici zabývat. Náraz na realitu byl tedy nutně jen otázkou času a o budoucí tragédii bylo rozhodnuto celá desetiletí dopředu. Prostě jsme jen nevěděli, jaká tragédie to bude, ale jistota byla, že z ní nevyvázneme se zdravou pověstí ani kůží.</p><p>Z toho bychom si měli vzít poučení že samotný náš systém vlády generuje neschopné politiky a zasloužil by si revizi, ne pouhou výměnu politiků, protože i když pouze změníme vládu, a předpokládejme, že by se tam tentokrát dostali skutečně dobří politici (přehlédněme, že je to nepravděpodobné), byla by to záruka jen do dalších voleb. </p><p>Vlastnosti nekompetentních politiků, které zapříčinily současnou tragédii jsou:</p><ul style="text-align: left;"><li>Jednání z pozice odbornosti</li><li>Lineární myšlení</li><li>Nejistota a zmatečné chování<br /></li></ul></div><p>Jednání z pozice odbornosti je tragické v tom, že se politici snažili jednat jako specializovaní odborníci v oborech ve kterých se nevyznali. (Přitom mohli mít k dispozici kvalifikované predikce:<a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/matematici-maji-odpoved-patecni-opatreni-cesku-moc-nepomohou-proc-145100?fbclid=IwAR13u6xdRAc-xFg397gbeKX5g-H0UNi_s25Wp0ZhD8M2uTxtnznYLGNsnfA#utm_source=facebook&utm_medium=sharebt&utm_campaign=top"> Česko má nepřiznanou strategii. Promořování. Je to absurdní, říká matematik</a>)</p><p>Jde o klasický Dunning - Kruger efekt v praxi - poznatky, které by potřebovali k tomu, aby si uvědomili, že pro takové rozhodování kompetentní nejsou, jsou shodou okolností ty samé, které by potřebovali aby kompetentní byli. </p><p>Lineární myšlení je obecný problém politiků, kteří předpokládají že způsobem, kterým rozhodují (a který skutečně lieární je) ovládají systém, který se také chová lineárně (což je nebezpečná iluze). Za běžných podmínek se skutečně lidská společnost vyvíjí tak pomalu, že je snadné takové iluzi podlehnout. V době pandemie, kdy je průběh událost silně nelineární, je velký rozdíl mezi tím přijmout stejné opatření v jeden den, za dva dny, nebo za měsíc. Opatření, které je jeden den dostatečné, je za dva dny už možná příliš slabé a za měsíc vysloveně směšné.</p><p>Odložit o dva měsíce přijímání zahrádkářského zákona, rozhodně nezpůsobí takovou katastrofu jako nepřijmout potřebné opatření v době pandemie, skutečně velké živelní katastrofy nebo války. </p><p></p><p>Nejistota a zmatečné chování má u našich politiků původ v neschopnosti predikce. Jsou situace, kdy je nejistota horší než jistota špatného rozhodnutí. Pokud chcete vládnout, musí být lidé schopni alespoň pochopit směr, kterým se vaše myšlení ubírá. Rozhodnost a jistota v rozhodnutí působí na lidi přesvědčivě, náhlé změny rozhodnutí bez zřejmého důvodu vedou k úpadku víry v autority. Věřit vládě, která ujišťuje, že něco udělá, nebo naopak neudělá, a která vzápětí udělá pravý opak je totiž nebezpečné. <br /></p><p>V českých podmínkách to bylo osudné hlavně malým podnikatelům podnikajícím v pohostinství. </p><p>2.) Veřejnost(?):<br /> Jednou z představ mnohých teoretiků je, že občanská společnost zklamala svým sobectvím. Předpokládám, že výzkumy, pokud budou provedeny, tenhle závěr vyvrátí. Přesto je vznik takového dojmu pochopitelný. </p><p>Pouze u necelé třetiny obyvatel (a možná také jen u čtvrtiny) můžeme předpokládat nějaké uvědomělé předcházení nákaze bez dalšího doporučení. To jsou lidé, kteří umějí posuzovat informace, tedy ti kteří myslí kriticky. Jenže ani kritické myšlení nevede ve 100 % ke správným závěrům!</p><p>Další část obyvatel spoléhá na vládní doporučení a informace v médiích. Tady je samozřejmě obrovský problém, protože vláda už dokázala že je nevěrohodná a média jsou až příliš často zahlcena vyslovenými hoaxy o zázračných lécích (naposledy Ivermektin).</p><p>Nemělo by nám uniknout že do téhle skupiny patří i nezanedbatelné množství lékařů, kteří v zásadě dělají na svých pacientech neodborné pokusy. </p><p>Konečně tu máme také skupinu tupých primitivů, které je možné přinutit k dodržování předpisů pouze silou. Vláda, která chce na takovou skupinu zapůsobit ale musí především deklarovat, že se sílu nebojí použít. V době obecného ohrožení, jakým pandemie skutečně je, to musí udělat každá vláda, která míní potlačení pandemie vážně. Skupina sebestředných pitomců je totiž vlastně poměrně velká - můžeme předpokládat že půjde také zhruba o třetinu obyvatel. Bez jejího potlačení jsou všechna ostatní opatření neúčinná. Jistě, pro populistického politika to není moc dobrá zpráva. Také na tom jsou často bity právě demokracie.</p><p>Měl bych připomenout, že se občanská společnost projevila také významně pozitivně ať už při šití roušek, při podpoře ohrožených podniků nebo při distribuci vakcíny. Problém je, že i tady je to boj s větrnými mlýny, pokud nejsou přínosné aktivity podporovány a negativní potlačovány. Reálně to ale vláda prováděla spíše naopak. Distribuci ochranných pomůcek nejprve zakázala, pak přislíbila, dlouhou dobu odkládala a nakonec distribuovala nejprve roušky a později respirátory nevyhovující normám a ještě zajištěné pozdě s příslibem nechtěného politického závazku. Podobně distribuce vakcíny byla přislíbená, ale nezajištěná. K tomu všemu se sami politici stali šiřiteli konspiračních teorií a sám předseda vlády Andrej Babiš pomohl získat zásobu Ivermektinu.</p><p>iRozhlas: <a href="https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ivermektin-covid-19-udajny-lek-andrej-babis-nemocnice-u-svate-anny-brno_2103040500_vis" target="_blank">Babiš pomohl získat z Bulharska ivermektin ‚proti covidu‘. Před užitím léku ale varují experti i sám výrobce </a></p><p>Politici tedy nejen aktivně bránili lidem snažícím se najít řešení, ale zároveň takové lidi i přímo poškozovali a situaci zhoršovali. <br /></p><p>3.) Média a mediální válka: <br />Česká republika se také stala v nejhorší době terčem mediální války. Veřejný prostor máme doslova přecpaný nesmysly pocházejícími z trolích farem. Problém je že i zde jsme měli na katastrofu zaděláno desetiletí dopředu. Jednak jsou naše média obsazena množstvím "vševěřících" ale také mají tendenci k podivnému chápání vyváženosti, kdy poskytují "stejný prostor všem názorům". Technicky tedy můžete mít 9 konspiračních teorií na jeden odborný názor.</p><p>Jenže dozor nad činností médií veřejné služby vykonávají vlastně také kandidáti dosazení politiky: <br /></p><p><i>"Všechny členy do mediálních rad volí hlasováním <b>Poslanecká sněmovna. Kandidáty do Rady ČTK a RRTV </b>navrhují <b>přímo poslanecké kluby</b>, zatímco <b>kandidáty do Rady ČT a ČRo</b> navrhují “<b>organizace a sdružení </b>představující
kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské,
vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy”. </i></p><p> Via: <a href="http://www.medialnirady.cz/index.php/medialni-rady/">http://www.medialnirady.cz/index.php/medialni-rady/</a></p><p><br /></p><p>Odpověď na otázku "Kdo za to může?" by tedy měla znít "V blízké perspektivě, nebo obecně?" V nejbližší perspektivě je tím škůdcem samozřejmě v první řadě naše vláda a naši zákonodárci. Politici jednoznačně zasahují do všech sfér, které mohly současnou katastrofu ztlumit, nebo jí ještě zhoršit. Mají vliv na to, jaké chování bude veřejností přijímáno a jaké ne, na preferovaný postup ministerstva zdravotnictví i na informovanost. <br /></p><p>Jenže z delší perspektivy za to tak nějak může celá naše společnost tím, že jsme nevyžadovali pravdivější zprávy, lepší politiky, spolehlivější politický systém, odbornější názory. Je to veřejnost, která svým přijetím konkrétní vládu legitimizuje.<br /></p><p>Nakonec tedy otázka zní: Jaké nároky klademe na služby státu? A odpověď je: Příliš nízké. To, co zažíváme je důsledkem naší neochoty vymáhat na politicích plnění jejich závazků a také velmi malých nároků kladených při jejich výběru. Nízká prestiž politického řemesla se nám teď vrací v desetitisících mrtvých.<br /></p><p> </p><p><br /><br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-35589562615142342732021-02-22T17:12:00.004+01:002021-02-22T17:32:54.415+01:00Jak vstoupit do rodiny<p> Při sledování sporů kolem manželství pro všechny často jeho odpůrci argumentují stářím a tradicí institutu manželství. Ano, je to pravda. Něco jako manželství se vyvinulo u mnoha kmenů po celém světě a v mnoha podobách. Ty teď ale vlastně vzpomínat nechci. </p><p>Chci se zastavit u jednoho aspektu manželství, který současnému registrovanému partnerství chybí, ale který nechyběl jiným rituálům spojujícím dva, nebo i více lidí. Mám na mysli přijetí do rodiny se všemi sociálními i právními důsledky. </p><p>Pokud se bavíme o stáří tradice manželství, je třeba dodat že v podstatě stejně stará je i tradice dvou dalších rituálních způsobů, kterými mohl být člověk přijat do rodiny a které mívaly kdysi nejméně stejně významný rituál jako svatba. </p><p>Tím prvním z nich je adopce. Ano adopce dětí známe, jenže v dobách, kdy nepatřit k žádné větší rodině představovalo život ohrožující stav, byli adoptováni často i dospělí lidé. Rituál obsahoval často i jakýsi inscenovaný "porod", což muselo být při předvádění dospělými poněkud divné. Na jeho konci byl adoptovaný prohlášen za potomka svých nových rodičů a následovala oslava jeho "narození." </p><p>Oslavy byly obecně častým způsobem, jak lidem fixovat v paměti nějakou skutečnost. </p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2vrJc5lBDXSiWrPLIyEu6WbnbI89gSljHQq189zVuPHj0uPouJIev6s9o86RVThm8PqxnYNB3Ikk-Ym1EK9YrqlkU6tJkZY-luo6Pq9Loc0F2s_kKVgNhd8N_ghLsP5_4oaHZbG7CWeI/s571/Medieval-marriage-ceremony-13th-century-52df23d.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="571" data-original-width="545" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2vrJc5lBDXSiWrPLIyEu6WbnbI89gSljHQq189zVuPHj0uPouJIev6s9o86RVThm8PqxnYNB3Ikk-Ym1EK9YrqlkU6tJkZY-luo6Pq9Loc0F2s_kKVgNhd8N_ghLsP5_4oaHZbG7CWeI/s320/Medieval-marriage-ceremony-13th-century-52df23d.jpg" /></a></div><br /> <p></p><p>Tím druhým způsobem, jak být přijat do rodiny byla svatba.Tu asi příliš rozvádět nebudu. Samozřejmě je svatba jednak právní úkon, ale také iniciační rituál s různě pestrou symbolikou i v rámci Evropy, natož světa. Jen málo svatební symboliky má přitom něco společného s vyznávaným (zpravidla dominantním) náboženstvím.</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1j-pHzg3FoinA6Ndl6qlOzCAzr2iOKG1XDM_tu8jCidRLgX2ot-Po_8ZU9qxAUYdWDg86wfGhcSzYLsQuWy1NHJoAUPJQ8jcsJCGqwTox34z40nA0cifgcjpEZ3bC_NsoWV9x8f37ZX8/s620/Enbrotherment.webp" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="330" data-original-width="620" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1j-pHzg3FoinA6Ndl6qlOzCAzr2iOKG1XDM_tu8jCidRLgX2ot-Po_8ZU9qxAUYdWDg86wfGhcSzYLsQuWy1NHJoAUPJQ8jcsJCGqwTox34z40nA0cifgcjpEZ3bC_NsoWV9x8f37ZX8/s320/Enbrotherment.webp" width="320" /></a></div>Konečně třetí rituál, který je v současnosti už v podstatě zapomenutý se nazývá sbratření, ve starém jazyce pobratimstvo případně enbrotherment (affrèrement). Jeho účelem bylo uzavřít pouto mezi dvěma (případně i více) osobami stejného pohlaví. Případně se ještě v různých kulturách rozlišoval svazek mezi muži a mezi ženami. <p></p><p>Velmi zajímevě je to rozebráno ve videu <a href="https://youtu.be/71ppoyD_lU4">Gejiny na kanále Dejepis inak.</a></p><p>Institut pobratimství (sbratření) umožňoval dvěma mužům nebo ženám sdílet společnou domácnost, mít společné finance nebo i dědit po sobě a vychovávat společně děti. (Pro natvrdlé: ne ty spolu ty dva / ty dvě nezplodily)<br /></p><p>Takoví lidé byli považováni v nejstarších dobách za sourozence a to z důvodu spíše magických. Archaická představa o příbuznosti totiž zahrnovala "stejnost krve". Rituál proto zpravidla vrcholil smísením krve tak, že si lidé spojovaní rituálem sami způsobili ránu buď na dlani nebo na zápěstí* a pak buď rány přitiskli k sobě, nebo krev zachytili do poháru a společně ji pak vypili ve víně. <br /></p><p>Je na místě říci, že tyto rituály nebyly primárně chápány jako svazek zdůvodněný sexuálně, ale spíše vztahově - vzájemnou náklonností. Jeho hodnotu viděli staří Slované, Germáni a Anglosasové v pěstování prospěšných přátelských vztahů a ušlechtilých emocí. Nicméně není příliš pochybnost že přinejmenším nezanedbatelná část stejnopohlavních svazků tohoto druhu byla zároveň naplněná i po sexuální stránce. </p><p>Z dlouhodobého hlediska tedy současná situace není nijak nová, Jde spíše o potlačování jednoho starověkého aspektu kultury jiným. Vliv křesťanské pověry, která vinila homosexuály z pádu Sodomy a Gomory lze vystopovat až k roku 558 k císaři Justiniánovi. Trvalo ale téměř tisíc let, než se ze stejnopohlavních svazků stala v Eropě okrajová záležitost. <br /></p><p>Na jednu stranu tedy na tvrzení konzervativců že manželství je nesmírně
stará instituce lze odpovídat, že pobratimství je přinejmenším stejně
staré. Zároveň ale tutéž instituci pravděpodobně nelze znovu přivést k
životu. Důvodem není délka existence, ale jakási "puritánská epizoda" v
evropských dějinách, která stále zesilovala zhruba od renesance. </p><p>V důsledku se pobratimství či družičane se několik posledních století chápalo jako svazek asexuální i když stopy původního významu svazku na rituální úrovni stále najdeme. Ještě v devatenáctém století se slavnostech Srbů například líbaly dívky s dívkami a mladíci s jinými mladíky skrze věnec z vrbových proutků. Takto popisuje zvyk Božena Němcová:<br /></p><div class="forma proza">
<p><i>Družičanje, tak jmenují Srbové okolo Negotina a N. Ršavy slavnost, kterou slaví
tamější mládež druhou neděli po velikonoci. — V ten den hned odpoledne
sejdou se děvčata a jinoši (momčaď) na jistém k tomu určeném místě k slavnosti pobratimstva
— sdružování, sbratřování se mezi sebou, obyčejně děvčata s děvčaty,
jinoši s jinochy. — Nejdříve provozují se rozličné hry a potom zpívá se a
děvčata víjou přitom věnce z mladých vrbových proutků jinochům, každému
jeden a sobě jeden. Když mají věnce uvité, která s kterou podružiti se
chce, přistoupnou proti sobě a jedna druhou skrze věnec políbí. — Potom
vyměňují si červené vejce (kraslice) a posléz i vrbové věnce,
které posadí jedna druhé na hlavu. Při dávání si věnců na hlavu
zaklínají se jedna druhé a jinoši jeden druhému, že si budou věrnými družkami po celý rok — a jinoši že si budou pobratimi!
Potom si ještě zazpívají a jdou domů. — A nezůstane to při prázdném
slovu. Jako bratr s bratrem, jako sestrica se sestricou žijí
pobratřenci; je-li jeden smuten, i druhý vesel není, a kdo by jednomu
ublížil, jako by i druhému ublížil. — Při hrách a veselostech není jeden
bez druhého, vždy spolu, a co jeden, to druhý.
</i></p><p><i>Jak dojde rok, v tentýž den sejdou se opět všickni na onom místě,
kdež zase bud bývalé pobratimství obnovují, aneb se rozloučivše do
nového vstupují.
</i></p>
</div><p>Ve dvacátém století už šlo o jev velmi vzácný, známý jen u Jižních Slovanů a vykládaný zjevně mnohem omezeněji, než ve starších dobách. V Ottově slovníku naučném najdeme pod heslem Pobratimstvo:<br /></p><p><i><b>Pobratimstvo </b>(bratrstvo slibní) nebo posestrimstvo, u
Jihoslovanů, jmenovitě u Srbův a Bulharů, svazek dvou i několika osob
stejného nebo různého pohlaví na základě obyčejového práva, zakládající
se na vzájemné mravní lásce a nikoliv na společných zájmech majetkových
nebo na pokrevním příbuzenství. Jakési stopy pobratimstva vyskytují se
již u klassických národův, u Germanů, Rusův a Polákův, ale starý obecně
árijský obyčej tento udržel se v plné síle pouze u Jihoslovanů, najmě u
hajduků, následkem zvláštních národně politických podmínek. Ano nabyl u
nich značného významu nejen v životě, nýbrž i ve světovém názoru, o čemž
svědčí národní poesie, znající pobratimstvo i ve světě zvířecím, u
bytostí nadpřirozených, jako i vil a rusalek, ba i mezi svatými, anděly a
ďábly. Hlavními podmínkami pobratimstva jsou věrnost a vzájemná
oddanost, čistota poměru mravního a nerozlučitelnost. Naproti tomu
připouští se rozdílnost víry a plemene a vylučují se vztahy majetkového
dědictví. </i><br /></p><p></p><p> Dnes je v Evropě zvyk pobratimství /posestrimství v podstatě vymřelý. <br /></p><p>Protože homosexuálně orientovaní lidé z populace navzdory pronásledování nikdy nevymizeli, vznikaly v oblastech s menším vlivem zákonů nebo s benevolentnější vládou přirozené "ostrovy" bezpečí, odkud máme i z těchto dob doklady o podobných soužitích. Ty však neměly formální podobu. <br /></p><p>Český zákon o registrovaném partnerství nabízí stejnopohlavním spojením vlastně stejné podmínky, jaké nabízelo pobratimství někdy na počátku dvacátého století, kdy už bývalo spíše přežívajícím zvykem, který ztratil z většiny původní funkci, podobně jako v našich zemích <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Kmotr">kmotrovství</a>. **</p><p> V současnosti upravuje zákon o registrovaném partnerství v podstatě především vzájemnou vyživovací povinnost, což asi není něco, kvůli čemu by člověk vůbec vážil cestu na úřad. Z důvodů přerušení tradice se také k těmto svazkům nevztahují žádné vznešené ideje, které se původně k pobratimství / posestrimství vázaly a zákon nedovoluje ani uzavřít takový svazek ve větším počtu než ve dvojici. </p><p>Proto pokud dnes lidé vstupují do registrovaného partnerství, můžeme to přičítat spíše vnímání určité symbolické funkce, kterou zákon těmto svazkům nepřipisuje. </p><p>Pokud jde o požadavek neheterosexuálních osob na právo uzavírat manželství, měli bychom si uvědomovat, že také ono prošlo vývojem, který ho vzdálil od původnějšího významu, jaký mělo ve starověku a pak po rozšíření křesťanství. </p><p>Starověké římské a řecké typy manželství byly velmi silně ovlivněné majetkovými vztahy. V zásadě se za hodnotné manželství považovalo jen to, které bylo uzavřené mezi bohatými lidmi. Zároveň byla tato manželství silně patriarchální. </p><p>Křesťanství sice hodnotu manželství neodvozovalo od bohatství, ale chápání svatby jako spojování majetku zůstalo až do dvacátého století. Zároveň křesťanství zavedlo manželství jako tzv svátost. Nejméně 17 století tedy působila představa svatby jako náboženského rituálu určujícího jednoznačně že jde o svazek jednoho muže a jedné ženy za účelem plození dětí. </p><p>Přesto až do roku 1566 přežívaly různé tradiční necírkevní formy sňatků po celé Evropě. To skončilo (alespoň pro katolíky) papežským výnosem, který jiné sňatky, než náboženské zapovídal. Návrat občanských sňatků v jiné podobě přinesla Francouzká revoluce roku 1792. </p><p>Na tuto tradici navazuje i naše současné pojetí civilních sňatků. Současné pojetí práv obou manželů je rovnoprávné, což manželství přibližuje dávnému pojetí pobratimství. </p><p>Hranice mezi současným pojetím manželství a rovnostářským "sbratřením" či "posestřením" je ve skutečnosti mnohem tenčí, než mezi současným manželstvím a tradičním církevně uzavženým manželstvím někdy v osmnáctém nebo devatenáctém století. Dokonce je mu možná bližší i při srovnání s venkovskými manželstvími z počátku dvacátého století, které představují ideál konzervativních katolíků i v současnosti. </p><p>Právě z tohoto důvodu vidím požadavek občanských sňatků bez rozdílu pohlaví jako plně srozumitelný a naprosto přijatelný, i když v některých směrech bude i nadále k jiným typům soužití diskriminační.<br /></p><p> *) Pobratimství známe nejčastěji právě díky románům Karla Maye o zálesákovi Old Shatterhandovi a jeho pokrevním bratru Vinnetouovi z kmene Apačů. <br /></p><p>**) Poznámka: Hlavníím významem této instituce bylo, že kmotr či kmotra na sebe při křtu přijímali závazek vychovat dítě v případě ztráty rodičů. <br /></p><p> </p><p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSXN8RByB663QhORG8Jc9WcqQsSvoxoqCL-kqa2iGunwJdC0xVAq2GVjDut8gql3tLqdgQvYS8Ikgd5jhfjYODYGNcsuS8gu3QBA6evHgTfrPUXJ8JdOKG7kUw-uJtPxXkyCOHRMxk6P4/s653/vinnetou-a-old-shatterhand-653x367.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="367" data-original-width="653" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSXN8RByB663QhORG8Jc9WcqQsSvoxoqCL-kqa2iGunwJdC0xVAq2GVjDut8gql3tLqdgQvYS8Ikgd5jhfjYODYGNcsuS8gu3QBA6evHgTfrPUXJ8JdOKG7kUw-uJtPxXkyCOHRMxk6P4/s320/vinnetou-a-old-shatterhand-653x367.jpg" width="320" /></a></div><br /><br /><p></p><p><br /></p><p><br /></p><p><br /><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br />Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5919830764847597810.post-50997677807523242662021-02-01T20:36:00.003+01:002021-02-01T22:48:45.123+01:00Upřímnost, láska, smutek - ještě jednou krátce o polyamory<p style="text-align: left;"> V minulém příspěvku <a href="https://enzmannovaarcha.blogspot.com/2021/01/je-polykula-rodinou-budoucnosti.html" target="_blank">Je polykula rodinou budoucnosti?</a> jsem se zmínil o polyamory. Vysvětloval jsem něco ohledně polykuly jako rodiny. Asi bych měl tedy dodat, že šlo vlastně o jediný typ polykuly - tedy rodinného či komunitního typu. Ano těch možností je mnohem víc. </p><p style="text-align: left;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEity4zZOk2MqjCzvOSCfgOdAqu1X0OBn2wWt7TXn9ebCPepJ3nFxQ7_SE7EkQk2z53uDeSuIwuTVaUDyRGNAhApJDAjrjTPvjfDrx9ddmuUplTYT2oQw80VamO49V2WoFbDMgS-k_F28Xk/s723/Schr%25C3%25A1nka-4.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="70" data-original-width="723" height="47" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEity4zZOk2MqjCzvOSCfgOdAqu1X0OBn2wWt7TXn9ebCPepJ3nFxQ7_SE7EkQk2z53uDeSuIwuTVaUDyRGNAhApJDAjrjTPvjfDrx9ddmuUplTYT2oQw80VamO49V2WoFbDMgS-k_F28Xk/w487-h47/Schr%25C3%25A1nka-4.jpg" width="487" /></a></div><p></p><p style="text-align: left;">Hlavně bych se ale měl ještě pozastavit u tématu polyamorie, protože na ní mnoho lidí má jasný názor ale podezřele málo informací. V první řadě je za polyamory určitá životní filosofie a určitý typ cítění, který se odráží i v symbolice. Základní symboly polyamorie jsou:</p><p style="text-align: left;">Srdce protnuté znakem pro nekonečno.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxx4daU_6j8ypoXxZ0W5zlQfnsimrcrUih6RUjlyeb0EgK9KK9rF-kJS14o6hjuxQJweu4nZ14TdVWi5fGNp1rNH5D_3vxApG33EsyzX_UfZhFnFMLSKSsYHxSJofOCye0TLYAPaLktaA/s2000/polylogopng.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2000" data-original-width="2000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxx4daU_6j8ypoXxZ0W5zlQfnsimrcrUih6RUjlyeb0EgK9KK9rF-kJS14o6hjuxQJweu4nZ14TdVWi5fGNp1rNH5D_3vxApG33EsyzX_UfZhFnFMLSKSsYHxSJofOCye0TLYAPaLktaA/s320/polylogopng.png" /> </a> <br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Výklad tohoto symbolu zní: "Lásky a sexu není omezené množství. "</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Ten výklad je ovšem nekanonizovaný, takže jsou možné i další výklady. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Mě se tento výklad líbí, protože je vlastně velmi optimistický, něco jako "nikdo nemusí být sám - nikdo nemusí strádat". <br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Vlajka, kterou pro průvody navrhl Jim Evans. <br />Modrý pruh má symbolizovat otevřenost a upřímnost. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Červený pruh má symbolizovat lásku a vášeň.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Černý pruh symbolizuje smutek a solidaritu s těmi, kteří musejí své vztahy před okolím skrývat. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Zlaté řecké písmeno "π” je prostě jen první písmeno slova "polyamory". </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"> <br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-E6aXhNQ2ldsWHUEjLC3SDRdWwX4SpyZ5gdCTCSUBzWE7o-rjN7r2PcJ2CJd4HaPFUpjVhyphenhyphenaHRP5NEemNqRfd10B-KEQeSHNg8Tz6AJ-e68vnLC1vwr-gCurfOH7-T6LDI0iTomBHaTA/s1280/1280px-Polyamory_Pride_Flag.svg.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="853" data-original-width="1280" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-E6aXhNQ2ldsWHUEjLC3SDRdWwX4SpyZ5gdCTCSUBzWE7o-rjN7r2PcJ2CJd4HaPFUpjVhyphenhyphenaHRP5NEemNqRfd10B-KEQeSHNg8Tz6AJ-e68vnLC1vwr-gCurfOH7-T6LDI0iTomBHaTA/s320/1280px-Polyamory_Pride_Flag.svg.png" width="320" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"> </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">Řekl bych, že to celkem vystihl, protože to jsou skutečně podle mě tři nejpodstatnější rysy - upřímnost, láska a smutek. </div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;"></div><h3 style="text-align: left;">Jde jen o sex - nejde (jen) o sex</h3><p style="text-align: left;"> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaVbaPyjQTX4ZUfiTIYHasKGXYeURgYxBua8jr_hQZM1m5nvFQmICcy2Rb3HoLlIGOPHx0lVnzcD5dOwgCMPSnR_PQuUJlJ170kZuQWe-dMmXiNVia0bjsbtsZucbnBJ9DQUasYc7eGfs/s759/Schr%25C3%25A1nka-9.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="82" data-original-width="759" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaVbaPyjQTX4ZUfiTIYHasKGXYeURgYxBua8jr_hQZM1m5nvFQmICcy2Rb3HoLlIGOPHx0lVnzcD5dOwgCMPSnR_PQuUJlJ170kZuQWe-dMmXiNVia0bjsbtsZucbnBJ9DQUasYc7eGfs/s320/Schr%25C3%25A1nka-9.jpg" width="320" /></a></div><br /><p></p><p style="text-align: left;">Veřejná debata s sebou tak trochu mlátí z rohu do rohu. Představme si, že by se podobná polemika vedla o párových manželstvích. Samozřejmě že jde o sex, ale nejen o něj. Úplně stejně jako v párových vztazích. Pokud žijete v klasickém manželství a už spolu několik měsíců nemáte sex, asi není něco v pořádku. </p><p style="text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnWs6txdfu07oviuuoEKNoXwi7SwgOYhiyJyCLuXmM0jDauSZiMlGxLx1Y9ogMfxwooR18eL-XCGPnRWFz1tgXgDjX8lQ_21TL_au38Jr_j_xTZOLBNAl8QZ1WZCGqhHYA0gjtvGy1O18/s668/Schr%25C3%25A1nka-2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="48" data-original-width="668" height="25" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnWs6txdfu07oviuuoEKNoXwi7SwgOYhiyJyCLuXmM0jDauSZiMlGxLx1Y9ogMfxwooR18eL-XCGPnRWFz1tgXgDjX8lQ_21TL_au38Jr_j_xTZOLBNAl8QZ1WZCGqhHYA0gjtvGy1O18/w451-h25/Schr%25C3%25A1nka-2.jpg" width="451" /></a> <br /></p><p style="text-align: left;">Zároveň se tu ale nebavíme o doggingu ani o swingers párty. Bavíme se o lidech, kteří spolu mají vztah - něco spolu podnikají, zažívají, plánují a sdílejí. Tedy nejen ty veselé, ale i ty těžké věci. </p><h3 style="text-align: left;">Ne-historie polyamory<br /></h3><p style="text-align: left;">Kromě odmítání je typickou reakcí na polyamory také snaha spojovat ji s nějakými strašími modely - "to už tu bylo", "jo harém, to by chtěl
každej" atd. Ano, v historii existovalo mnoho typů manželství polygynních, polyandrických či skupinových, které ale přesto nebyly v plném významu toho slova polyamorické. Například v islámu mohl mít muž tradičně více žen, ale žádnou stávající ženu nežádal o souhlas s přijetím další členky rodiny. </p><p style="text-align: left;">Také mezi ženami v harémech nebývaly nutně přátelské vztahy. V těch nejpočetnějších to byl spíš vzájemný mocenský boj všech proti všem. </p><p style="text-align: left;">V současnosti se se spojováním polyamorie s nekonsensuální polygynií objevuje především mezi muslimy ale také mezi jejich odpůrci z řad tradicionalistů. </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrY03iahVPb25A-ZQc1zp5kiouAxj_FQA8cK6EEwygYRH_n-wt1_Sh3EqaogcLrd9UzsjWhPMG-PJPIxuzWafsYQmh5pSQgCbyR_DKPVGuhJAXD20IIEl6vey0DQwV2deFcUxbM44H7I0/s795/Schr%25C3%25A1nka-10.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="134" data-original-width="795" height="69" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrY03iahVPb25A-ZQc1zp5kiouAxj_FQA8cK6EEwygYRH_n-wt1_Sh3EqaogcLrd9UzsjWhPMG-PJPIxuzWafsYQmh5pSQgCbyR_DKPVGuhJAXD20IIEl6vey0DQwV2deFcUxbM44H7I0/w409-h69/Schr%25C3%25A1nka-10.jpg" width="409" /></a></div><p style="text-align: left;"></p><p style="text-align: left;">Podobně v polyandrických skupinách šlo historicky spíše o finanční než emocionální důvody. Pořídit ženu bylo v některých oblastech prostě drahé a tak občas musela stačit jedna pro dva, nebo i více bratrů. <br /></p><p style="text-align: left;">Právní úpravy také takové "hlouposti" jako nějaké city nezajímaly a dívky byly často provdávány i proti své vůli (a v mnoha zemích stále jsou). <br /></p><p style="text-align: left;"></p><p style="text-align: left;"></p><h3 style="text-align: left;">Tvoje tělo patří tobě</h3><p style="text-align: left;">Jeden ze základních postojů v polyamory je, že člověk patří jen sám sobě. Vlastnické vztahy charakteristické pro manželské soužití ještě v minulém století do polyamory nepatří. I když existují hierarchicky uspořádané polykuly, jde vždy o hierarchii vztahů, nikoli práv. </p><p style="text-align: left;">O sobě a o svém těle každý rozhoduje sám. V polyamorických (ale i párových) vztazích je nesmírně nebezpečné rozhodovat za ostatní. Jistě, i v polyamory existují dominantní a submisivní role. Jenže jsou to
role přijaté vědomě. City a přání nikoho nelze jen tak přehlížet. </p><p style="text-align: left;">Pokud tedy někdo napíše například "dovolil jsem svojí holce spát s její kamarádkou", tak to není tak úplně pochopení toho, o co jde. Každé schválení nebo odmítnutí nového vztahu je (nejméně) dvojitá volba. Lze s ním souhlasit nebo nesouhlasit, ale nelze jej zakázat nebo povolit. Takovou moc nikdo ve vztahu nemá. A pokud odmítnete nový vztah přijmout, měli byste zvážit i to, že sami můžete v následující chvíli stát mimo. </p><p style="text-align: left;">Možná to zní krutě, ale je potřeba si vždycky uvědomovat, před jakou volbu vlastně svého blízkého člověka stavíte. <br /></p><p style="text-align: left;"></p><h3 style="text-align: left;">Komperze</h3><p style="text-align: left;">Slovo, které zatím nenajdete na české Wikipedii je klíčem k jedné podstatné otázce: Může se i člověk, který je single, označovat za polyamorika? </p><p style="text-align: left;">Co to je? Jednoduchý výklad říká že komperze je opak žárlivosti. K tomu bych dodal, že komperzi mohou prožívat i lidé, kteří nejsou polyamoricky zaměření. Pokud například po nějakém čase potkáte svou bývalou pertnerku s novým partnerem, můžete zažít také příjemný pocit z toho, že se jí daří dobře. V tomto případě jde o komperzi. </p><p style="text-align: left;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/njKafVtQ1v8" width="320" youtube-src-id="njKafVtQ1v8"></iframe></div><br /> Jak asi tušíte, nabývá u polyamoriků toto prožívání poněkud intenzivnějších hodnot. Ano pokud jste zažili skutečně intenzivní pocit štěstí z toho že se vaše partnerka dobře baví s vaším kamarádem, třeba se spolu i milují, tak jste pravděpodobně polyamorik a tohle je komperze. <p></p><p style="text-align: left;">Pro hodně polyamoriků bývá právě intenzivní prožitek komperze tím okamžikem "Velkého AHA" který jim změní chápání vztahů. Z toho ale zároveň také vyplývá, že existují i osobnosti, které takové prožívání nemají a jsou pro polyamorické soužití naprosto nevhodné. </p><h3 style="text-align: left;"></h3><p style="text-align: left;">Komperze dělá z mnoha situací, které jsme si zvykli chápat jako konfliktní, situace win-win (a z mnoha romantických filmů frašku). </p><h3 style="text-align: left;">Polyamorici nežárlí?</h3><p style="text-align: left;">Nevěřte legendám. Polyamorici jsou schopní žárlit jako každý smrtelník. Jen mají někteří lidé prostě k žárlivosti blíže, než jiní. </p><p style="text-align: left;">Spouštěčem žárlivosti je strach ze ztráty a ten máme tak nějak všichni. Když ho budete dost dlouho v někom posilovat, začne žárlit i ten nejodolnější člověk. </p><p style="text-align: left;">Polykuly tento strach přirozeně tlumí jednak samy o sobě, ale také aktivně - členové si dávají pozor aby v nikom neposilovali pocit ohrožení ztrátou a naopak posilovali pocit komperze. Je to jeden z důvodů proč spolu polyamorici tolik mluví (a taky čtou <a href="https://www.facebook.com/KimchiCuddles/" target="_blank">Kimchi Cuddles</a>) - potřebují to k vzájemnému pochopení svého prožívání. </p><p style="text-align: left;">Mlčení, nebo vyhýbání se problémům v konverzaci je v polykule výrazný problém. </p><h3 style="text-align: left;">Jsou si všichni nevěrní?</h3><h3 style="text-align: left;"> </h3><h3 style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjSzNWwVNXsVRGfDMJbuWbNDY6BeH49VSN2Q3p89hIojdeHutvvs4gE6miO8U_FJmAzAUHyy2jmPGrFYjeo0gX69481xAt7ixL1adDRUL8B7uNdVnRchLUpNjyfn_bfH2CuLi631ULcsI/s708/Schr%25C3%25A1nka-7.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="47" data-original-width="708" height="30" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjSzNWwVNXsVRGfDMJbuWbNDY6BeH49VSN2Q3p89hIojdeHutvvs4gE6miO8U_FJmAzAUHyy2jmPGrFYjeo0gX69481xAt7ixL1adDRUL8B7uNdVnRchLUpNjyfn_bfH2CuLi631ULcsI/w457-h30/Schr%25C3%25A1nka-7.jpg" width="457" /></a></div></h3><p style="text-align: left;">Asi to pro normíky bude znít divně, ale polyamorici jsou na nevěru opravdu velmi citliví. Možná už vám došlo, že to slovo chápou trochu jinak. Neznamená to "mít sex s někým jiným", ale spíš "být ve vztahu neupřímný". Především tajit další vztah před polykulou. <br /></p><p style="text-align: left;">Podobně často polyamorikům vadí také když někdo z jejich polykuly udržuje vztah s někým mimo ni, který kvůli tomu svému/své partnerovi /ce lže. </p><p style="text-align: left;">Může to vypadat až přehnaně, ale jde o to pochopit, že pro polykulu je upřímnost existenční podmínka. Pokud na vás nějakému polyamorikovi záleží, velmi pravděpodobně k vám bude až bolestně upřímný (spíše to ale bude příjemné). </p><p style="text-align: left;">Podmínka upřímnosti také často vede polyamoriky žijící v polykule ke coming outu, jakmile je to možné. Jistě, někdy to také možné není. Takový stav nesou zpravidla dosti bolestně. </p><h3 style="text-align: left;">Co z toho plyne?<br /></h3><p style="text-align: left;">Chtěl jsem ukázat že polykuly nejsou jen jakési náhodné shluky lidí majících spolu sex. Že mají strukturu, dynamiku a zákonitosti. A také jsem chtěl ukázat, že existuje něco jako "polyamorická povaha", kterou lze identifikovat na základě znaků, třebaže se daný člověk veřejně k polyamory nehlásí a většinu pojmů z této subkultury vůbec nezná. <br /></p><p style="text-align: left;"><br /></p><p style="text-align: left;">*) Citace jsou z diskuse pod články na iDnes.cz a z facebooku Evropa 2<br /></p>Petr Tomekhttp://www.blogger.com/profile/15841948808354719869noreply@blogger.com0