Počet zobrazení stránky

pondělí 8. května 2017

Základ kultury

Musím říct, že mě stále fascinuje ta představa křesťanů, že je Bible základem veškeré kultury a že je dokonale nadčasová.
Sorry, ale zkuste si to představit:

Mezihvězdná kolonizační loď přiletí do soustavy nějaké cizí hvězdy a najde kolonizovatelnou planetu. Sejde se rada těch nejmoudřejších z celé posádky, začne se radit na čem založí novou kulturu a jeden z nich povídá: 

„Mám tady takovou sbírku pohádek zhruba z doby bronzové a je v tom také takový jednoduchý zákoník tehdejších primitivních pastevců koz“
„No a co my s tím?“
„No je to ideální základ kultury.“
„Je v tom snad něco o terraformaci?“
„Ne.“
„Je v tom něco o metalurgii?“
„Ne.“
„Je v tom něco o psychologii,“
„Ne.“
„Je v tom něco o produkci potravin, o ekosystémech, sociologii, matematice, astronavigaci, astromechanice, výrobě skafandrů, přežití v extrémních podmínkách, chemii...“
„Ne.“
„Je v tom něco alespoň třeba o umění?“
„Ne.“
„Je v tom něco, co by mohlo být vůbec k něčemu užitečné?“
„No taková pasáž o tom, jak si člověk má vyhrabat důlek za táborem, když jde na velkou...“
„Máme recyklační toalety.“
„No, ale je to děsnej krvák, je tam hrozně nerudnej Bůh a furt se tam všichni navzájem vraždí..“
„Hm.“
„No a taky je tam mluvící had s nohama, jednorožci, draci a démoni.“
„Super, přesně něco takového jsme hledali! Na tom postavíme novou civilizaci!“

Facepalm! Ne, opravdu byste nenašli lepší knížku jako základ kultury?


pátek 5. května 2017

Nevinní - skautka a extremista

Všichni jste to už viděli, protože to sdílel každý. Ta fotografie oběhla zeměkouli. Má to být ukázka odvahy, ale ve skutečnosti je to spíš ukázka toho, jak zoufale potřebují média "své" hrdiny, když se jim ti skuteční nehodí.


Pro jistotu se na něj ještě jednou podívejme - ta dětská nevinnost proti rasistické primitivnosti a agresivitě. Problém je, že je to vkládání významu do obrazu.

Mladík nalevo má určitě nějaké blbé názory, ale dívka napravo vlastně asi také. Na jejích podkolenkách je totiž na jiném snímku dobře vidět symbol organizace Antifa - ano ten, na kterém jeden člověk kope jiného do hlavy.



Je to ta organizace, která si dává právo označit kohokoli jako nácka. Zkrátka problém Antifa je že je vlastně už docela dost Fa.


Podstata "náckování" totiž není v nošení nějakých symbolů, ale v tom, že si najdete způsob jak vyjmout určité lidi z lidské společnosti a udělat z nich náhradní oběti za skutečné pachatele a příčiny své životní mizérie, svých frustrací, za nespravedlnost celého světa.

Proto kdyby se mě někdo zeptal, koho z nich pravděpodobněji tipuji na obžalovaného u příštího Norimberského procesu, nedokázal bych se rozhodnout.

Nicméně ať mají ti dva v hlavě cokoli, kromě velmi podobných blbých názorů je spojuje ve skutečnosti ještě jedna věc - jsou nevinní. Ani jeden z nich evidentně nemá v úmyslu druhému ublížit a také se nic takového nestalo. Jak ostatně potvrzuje i sama skautka Lucie v rozhovoru pro Český rozhlas:

ČRo: „Má smysl být slyšet,“ říká skautka Lucie, která na virální fotce stojí tváří v tvář průvodu neonacistů

Ať je to jakkoli divné, ve skutečnosti nevidíme děsně statečnou skautku (i když jí odvahu neupírám) a agresora, ale dva lidi, kteří spolu mluví. To mi dává jistou slabou naději, že za tou ohrádkou pro obžalované nebude nakonec ani jeden z nich.

Poznámka: Mimochodem právě v tuto dobu vystupují za svobodu slova a svobodu myšlení skuteční hrdinové, kterým hrozí za jejich veřejně projevované názory i smrt. Pro média jsou však většinou neviditelní.

středa 26. dubna 2017

99,9 % Nonsens

Když americký prezident Barack Hussein Obama pronesl známou větu že 99.9% muslimů odmítá radikální islám, mohl si být v podstatě každý jist že lže. 


Je to proto, že prohlášení zahrnující 99% nějaké populace jsou téměř vždy lživé, přičemž počet devítek za desetinnou čárkou pravděpodobnost pravdivé odpovědi dále snižuje a samozřejmě také proto, že pokud nedefinujete to, co označujete, můžete s procenty manipulovat poměrně libovolně. Mimoděk jsem si při tom vzpomněl na důvod, proč Hells Angels nosí na bundách 1%.

Nejen že neexistuje žádný výzkum, který by tvrdil, že islámských radikálů je 0,1%, naopak existují výzkumy, které bychom mohli interpretovat naprosto jinak. Mnohem hůř.

Chybí nám také trochu definice, kdo to vlastně ti muslimští radikálové jsou. Pokud bychom za radikály označili pouze vrahy z teroristických jednotek možná bychom se na nějaká ta promile dostali. Podle stejného klíče by ale v evropské civilizaci vlastně téměř neexistovali extremisté. 

Samozřejmě že nemůžeme dělat rovnítko mezi pachateli a extrémisty. Také je v našich zemích neděláme. Za extrémisty považujeme skupiny podporující nedemokratické principy nebo v užším významu skupiny snažící se svrhnout demokratický řád.

Pokud bychom přistoupili na širší definici, podle které rozlišujeme radikály v evropské populaci, vyšlo by nám 68% radikálů (PEW). Právě tolik procent muslimů si totiž myslí, že by na světě měla vládnout šaríja, tedy totalitní náboženský politicko-právní systém. (Pokud říkáte, že se šaríja týká pouze muslimů, tak buď nevíte co to je, nebo lžete, ale prosím nepište mi to do komentářů)

V užším smyslu pak kolem 16% muslimů ve Francii v roce 2014 přímo sympatizovalo s ISIS. V roce 2006 pak 20% britských muslimů schvalovalo bombové útoky v Londýně roku 2005 a 40% by bylo pro zavedení šaríji v Británii.


Už tato data by normálně vedla k tomu, že by taková skupina měla být považována za vysoce rizikovou. Možná by stálo za to udělat nový průzkum a brát ho vážně.

neděle 23. dubna 2017

Vesnice ve 21. století

Kamarád Slávek Černý zveřejnil na svém facebookovém profilu tento post:

Máme jednu z nejhustších síť vesnic a malých měst na světě. A je to blbě. Je naprosto v pořádku, pokud se vesnice přirozeně vylidňují, protože se tam nevyplatí provozovat služby.
Vesnice je životaschopná jako takové bydlení v přírodě vedle nějakého většího města nebo sídlo těch pár procent lidí, co se věnují zemědělství.
Z hlediska civilizace je to mrtvý prostor. Civilizace: kultura, vzdělání, věda, sport, ekonomika, to vše vzniklo díky městům. Dotovat prodejny, hospody a podobné podniky na vesnici je blbost. Všechny služby potřebují nějakou kritickou masu lidí, aby se vyplatily a čím je ta masa větší, tím jsou ty služby samozřejmě kvalitnější a je tam větší konkurence.

To je slovo do pranice. Faktem je že o městech budoucnosti se píše hodně ale jaká bude vesnice budoucnosti a bude vůbec?

Svět který existoval po tisíciletí vesnice nutně potřeboval - byly to jeho základní výrobní jednotky. Devět lidí z deseti tehdy pracovalo v zemědělství. V současnosti žijeme vlastně v přechodném období - stavby na vesnici jsou stále ještě z dob, kdy jejich neodmyslitelnou součástí byly stodoly a chlévy, jenže v současnosti zvládají veškerou zemědělskou výrobu pouhá 2% obyvatel.

Je to nastartovaná sestupná spirála, na vesnici není práce a proto se lidé stěhují do měst. Je tam málo lidí a proto se nevyplatí vytvářet služby pro vesnice a také se nevyplatí investovat do dopravy. No a protože je tam málo služeb a špatná doprava, nikdo se tam nehrne. Lidé tedy proudí jednosměrně do měst. Nevylidňují se vlastně jen oblasti v blízkosti měst, které slouží pro luxusnější bydlení jako satelitní městečka.

Co vlastně mohou vesnice v moderní době nabídnout? Bude časem za hradbou paneláků už jen komerční les, pole nebo industriální pustina?

Vlastně toho vesnice vlastně nenabízejí tak málo. V první řadě je to prostor. Řemeslo kováře, uměleckého kovotepce nebo kovolijce není, vzhledem k ceně pozemků a hluku, pro město úplně ideální.

Ven se ale nestěhují jen umělci. Pokud chcete postavit firmu na opravy veteránů, výrobu lodí nebo sportovních letadel, pravděpodobně s tím nezačnete v paneláku a pokud ano, pak se odtud velmi rychle postěhujete. Velké montovní komplexy (žel) také zpravidla leží mimo hranice města a to z velmi dobrého důvodu, kterou je cena pozemku.

Pro srovnání toho, o kolik bývají ceny budov i pozemků na vesnici nižší, než ve městech, nejlépe poslouží tento příklad:


Za cenu garsonky v Praze o celkové ploše 30 metrů čtverečních byste na vesnici získali rodinný domek o 1700 metrech čtverečních podlahové plochy.

Dostáváme se tedy do velmi zvláštní fáze civilizace. Města kdysi vznikala jako oblasti koncentrace řemeslné výroby. S průmyslovou revolucí se ale centry výroby staly továrny a manufaktury. Dnes představují města spíše koncentraci služeb, nikoli továren. Je tedy vcelku možné, že se v budoucnosti logika města úplně otočí a lidé budou naopak za prací jezdit na vesnici a po práci se vracet do města, které jim nabídne komfort svých kin, lékařů, maséren, sportoven a vzdělávacích institucí.

 A konečně pouze mimo město je dostatečný klid k rekraci v různých formách od poležení u rybníka, výlety po turistických stezkách a ubytovnách až po lázeňské komplexy. Lázeňství a turistika obecně představují velký potenciál pro mimoměstský prostor, pokud si ovšem předtím vesnice samy nezničí své prostředí snahou o rychlé zbohatnutí.

Tento svět už ale nikdy nebude tak izolovaný, jako byl v minulosti a ani tak jak je v současnosti. I na vesnici budou lidé stále častěji pracovat přes internet. Ostatně leckde už dnes takto pracují. Tady ovšem bude záležet na samotných nových obyvatelích vesnic i starostech, jak budou vesnice vypadat a nakolik se zvládnou modernizovat, nebo nakolik jim naopak "ujede vlak".

Jestli něčím ale perspektivní vesnice opravdu být nemůže tak skanzenem. Pokud jde někomu o zachování původního rázu vesnice, pak by z její starší části měl vytvořit skutečný skanzen, ale neměl by chtít po jejích obyvatelích aby se dál drželi "tradičního" způsobu života. Jinak tam totiž nezůstane žít vůbec nikdo.

HOWGH! Konec úvahy.

sobota 25. března 2017

Hloupá klišé o terorismu - nebezpečně hloupá

Znáte je?
"Terorismus nemá náboženství"
"Cílem terorismu je šíření strachu (a proto by novináři neměli o teroristech psát)"
"Islámští teroristé zabíjejí i muslimy, proto to nejsou praví muslimové."

 Jsou to neskutečně hloupá hesla, stejně jako "boj proti terorismu". Právě ale na "boji proti terorismu" si můžete všimnout, jak je nebezpečné, když je lidé začnou vnímat jako pravdu.

Terorismus samozřejmě nemá náboženství, protože je to způsob politického boje. Tady v Evropě jej máme za nelegitimní, ale to neznamená, že by nebyl účinný.

IRA není jedinou teroristickou skupinou, která po létech vražd přešla do legitimní politiky, ostatně jako teroristické organizace začínaly i KSSS, mnohé politické strany Balkánu a Střední Afriky. Ve spojení s náboženstvím je pak velmi významnou teroristickou organizací (či spíše hnutím) Muslimské bratrstvo,

Terorismus rozhodně nemá náboženství, protože nástroje nevlastní své majitele. Náboženství ale používají terorismus k dosahování politických cílů.

Proto také není šíření strach cílem terorismu, šíření strachu je sám terorismus. Terorismus je vláda strachu (hrůzovláda). Pokud novináři ale nebudou informovat o teroristických útocích, začnou je lidé vnímat jako spolupachatele.

Už dost důvěry novináři ztratili používáním eufemismů a pojmů jako "Asiat" nebo snahou vyhnout se popisu skutečné motivace pachatelů poukazováním na neprokázané duševní onemocnění  (což mimochodem není fér ani k Asiatům ani k duševně nemocným). Ve skutečnosti by právě úplná ztráta důvěry v média znamenala opravdovou vládu hrůzy.

Hrůzu vyvolávají teroristé, ne média. Jejich úkolem je jen informovat a to prostě dělat musí. Horší než hrůza je totiž jen hrůza, která nemá tvář.

A konečně, vždycky obdivuji na základě čeho si ten či onen mluvka nárokuje rozlišovat "pravé" a "nepravé" věřící. Sympatičtí umírnění muslimové jsou samozřejmě úplně stejně věřící jako sebevražední atentátníci. Jen věří trochu něčemu jinému.

Bohužel v islámském učení je pro umírněné muslimy vyhrazeno zvláštní místo mezi povolenými cíli teroru. I když je skutečných teroristů tedy málo, je zároveň nepříjemně mnoho těch, kteří i v tomto případě jejich jednání schvalují. Statisticky je tato skupina výrazně větší, než skupina muslimů vyznávajících západní hodnoty (například rovnoprávnost, svobodu vyznání atd.)

Muslimští teroristé jsou samozřejmě jen nepatrnou špičkou ledovce islámského radikalismu, který ale v současné době představuje mainstream islámu, ne jeho okrajový proud. 

sobota 25. února 2017

Nepodporujte lesby! (proti jejich vůli) - SJW, genderistky, regresivní levice a společnost golemů

Za ten titulek se tak trochu omlouvám, je samozřejmě poněkud zavádějící, protože tenhle článek není (jen) o podpoře sexuálních minorit, tím méně té jedné, která je v titulku zmíněna. Je to úvaha nad tím,  jak se ze snahy o páchání dobra stává pravý opak.

Zanadávat si na regresivní levičáky nebo na šílené genderistické sesterstvo je vcelku běžná věc a dovede to každý. Na druhou stranu jakmile kritika začne jít až příliš proti feminismu nebo dostane příměs rasismu najednou se ani ve skupině kritiků necítím příliš bezpečně. Nadávání je snadné, ale také k ničemu, nebo dokonce ke škodě. Ano, lidé s dobrými úmysly a špatnými idejemi prostě existují, ale spíš než je utvrdit v tom že okolní svět je zaostalý, rasistický, mačistický a vůbec celkově nepřátelský by bylo dobré pokusit se ukázat tu hranici, za níž se z bojovníků za dobro stávají náhončí nových čarodějnických procesů.

V první řadě musím připomenout, jakým způsobem se vlastně rozhodujeme. V podstatě vždycky, když se potřebujeme rozhodnout rychle, jsme obětí nějakých zobecnění, ale i když máme času na rozhodnutí více než dost, nakonec se určité míře zobecnění nevyhneme. V běžném životě, kdy jednotlivec musí odhadovat co která situace znamená, zobecnění více méně fungují. Běžné chyby se většinou dají korigovat následnou domluvou. Tedy naděláme méně škod občasným omylem, než kdybychom se rozhodovali příliš dlouho nebo pokud bychom nejednali vůbec.

Úplně jinak je to v případě, kdy stejnou generalizaci udělá skupina vůči společnosti. Tam totiž nepřesnost zahrnující několik procent znamená velmi početnou skupinu lidí. Jedno procento z naší republiky znamená 105 000 lidí!

Zkuste se podívat na následující tvrzení:


Je správné pomáhat slabším.
Ženy jsou oběti.
Ženy se mají stát matkami.
Holčičkám ani chlapečkům nemají být podsouvány genderové role.
Běloši jsou rasisti.
Sexuální minority potřebují podporu.
Národnostní a náboženské minority trpí útlakem majoritní společnosti.
Bohatí mohou za chudobu.


Kam až sahá to "pomáhat slabším"? Máme pomáhat slabšímu zloději utéct před okradeným? Pokud přijmeme tvrzení že ženy jsou oběti, před čím vším je máme chránit? Kdy ochrana překročí hranici toho, co samy chtějí? A znamená to že muž nemůže být obětí?

Je určitě špatné nutit ženy do mateřství, zvláště pokud jsou samy vnitřně rozhodnuté jinak, jenže kdy ochrana před takovým nátlakem začne ohrožovat ženy, které opravdu chtějí být matkami?

Že bílí rasisté určitě existují neznamená, že neexistují rasisté všech možných etnik, ani to neznamená že všichni běloši jsou rasisti. Sexuální minority ani tak nepotřebují nějakou podporu, spíše potřebují aby je společnost přijímala jako normální. Lidé z těchto minorit mnohem víc než nějakou pomoc potřebují přátele, ale snaha stavět je do role permanentně ohrožených je pro ně dokonalou bariérou.

A tak dále...


Všechny tyto polopravdy (kromě toho, že jsou to polopravdy) jsou ještě navíc módní.
V současnosti zvolna pomíjí vlna ochraňování muslimů, kterým ovšem nejvíce zavařili opět jiní muslimové, kteří jsou ostatně pro ně také stále mnohem větší hrozbou než majoritní západní společnost. Za čas se na tuhle módu budeme koukat velmi rozpačitě. Podobné módy už tu totiž byly.

Nevěříte? Možná máte ještě v živé paměti onu dobu, kdy do Afriky směřovaly obrovské náklady oblečení, až se zdálo, že na rovníku mrzne.

Tyhle věci nejsou jen groteskní, jsou i nebezpečné. Nesmyslná "pomoc" zlikvidovala na mnoha částech Afriky přirozenou místní výrobu i ekonomiku, protože nikdo nemůže konkurovat zboží zdarma. Dnes hrozí, že když v těchto částech vyschne pramen humanitární pomoci, společnost se zhroutí.

V dobách, kdy se Američané vrhali na zrovnoprávnění Afroameričanů žili potomci původních obyvatel této země v naprosto tragických podmínkách a jejich práva byla více než sporná.


 "Ochrana" muslimů vedla až k ostrakizaci exmuslimů a rozštěpení společnosti, protože (snad oprávněná) obava před lynčováním muslimů přerostla až v umlčení jakékoli kritiky islámu. Přitom je dnes jen máloco potřeba více, než kritika náboženství.

Jenže...


Vyčítáme církvím, že trvají na své představě věrnosti jako nejlepší zbraně proti AIDS i za tu cenu, že mezitím virus HIV zamoří celou Afriku, protože pisatelé Bible nebyli nakloněni antikoncepci (nebo ji neznali). Zlobíme se na ně, že nutí ženy rodit s nasazením vlastního života i dvouhlavé mutanty a děti bez mozku. Není to snad stejné trvání na názorech, které jsou sice statisticky správné (partnerská věrnost je skutečně nesmírně spolehlivý prostředek proti šíření AIDS/HIV a z evolučního hlediska je samozřejmě v pořádku, když ženy rodí děti), ale nejsou správné v naprosto konkrétních případech?

Nedělají vlastně církve, šílené genderistické sesterstvo a SJW nakonec úplně to samé?

Tento problém můžeme chápat ještě z jiného pohledu - jako střetnutí konskvencionalistické a direktivní morálky. 


Zatímco konsekvencionalistická morálka se dívá v každém jednotlivém případě na důsledky, direktivní morálka přijímá jako dobré celé příkazy. Tvrzení, která jsem uvedl na začátku, pronesl jistě kdysi někdo s dobrým úmyslem, v nějaké situaci, kterou už neznáme. Jeho stoupenci je přijali jako příkaz bez jiného omezení.

Hodně se to podobá jisté historce s Golemem, kterému rabínova žena přikázala nosit vodu a zapomněla na to...

Smutné je, že právě z kritiky takového přístupu kdysi vznikla ona hnutí snažící se "napravit" společnost.

středa 1. února 2017

Smrt evropské kávové kultury

Zástupy snobských italských kávofašistů se nám snaží v současné době vysvětlit, že právě se (konečně) učíme té pravé kávové kultuře. Já vám chci navzdory tomu dokázat, že kávová kultura Evropy je mrtvá. Bez ohledu na chuť, náročnost přípravy, množství dostupných druhů a nápaditost baristů už neexistuje žádná kávová kultura, jenom nerdovství. Zneužiji k tomu vaše vlastní znalosti.

Schválně, kdy jste naposledy použili něco takového:



Máte ten divný pocit v hlavě co vám říká "čajový, čajový, čajový..." jenže vy víte že je to kávový servis. Tak proč jste posledních dvacet let nepili kávu z kávového servisu?

Důvodem, proč se téměř nepoužívají takovéto kávové servisy je to, že nepoužíváme toto:



Říkáte si, že jste na chalupě také měli takovou konvičku a nevěděli, k čemu to je? Ta věc vlastně není tak úplně konvička, je to kávovar a ta divná poklička má bránit unikání arómatu při louhování kávy. Recept našich předků je poměrně jednoduchý - nechat vodu s cikorkou (asi 10 gramů) přejít varem,do litru vody vmíchat 60 až 80 gramů kávy*, 3 - 4 minuty louhovat a pak slít do kávové konvice. **

Kuchařka 40 léta

Nepočítalo se s tím, že by se v kávovaru káva scedila nějak důkladně, proto má kávová konvice většinou hubici začínající o něco výš, aby se zbytky rozptýlené kávy mohly usazovat dole (kávové konvice jsou v porovnání s čajovými vysoké). Servis obsahuje  tedy konvici, šálky, cukřenku a džbánek na mléko. Tolik postupy. Jenže změna v podávání kávy nám říká ještě něco jiného.




Kávový servis byl původně určen pro několik lidí - typicky šest. Nebyla to věc na kterou by se mělo prášit na poličce, byla to souprava připravená pro rodinná setkání a návštěvy. Při podávání kávy v domácnosti se počítalo s tím že káva je sociální nápoj, nebo chcete-li sociální droga.



Kouzlo sociálních drog je v tom, že vlastně nemusejí být nijak výrazně silné. Hlavní je že poskytují záminku k setkání a ano, většinou (ale ne vždy) chutnají a voní příjemně (tím příjemněji, čím méně výrazné jsou jejich účinné látky). Jejich podávání má určitou rituální a estetickou stránku, která usnadňuje vzájemný kontakt.  Káva patří, či spíše patřila do skupiny těch vysoce kultivovaných. Její vliv na organismus je ve srovnání například s alkoholem naprosto zanedbatelný a při přiměřeném užívání asi spíše kladný. Tak tomu bylo ještě v polovině dvacátého století, ale už není.


Asi tušíte, že je tu jeden problém - káva už není prezentována jako sociální. V šedesátých letech minulého století by obrázkem pro reklamu na kávu rozhodně byla kávová souprava a několik lidí v rozhovoru. V současnosti není prezentovaná konvice, ale jednotlivý šálek, ne skupina ale jeden člověk vychutnávající si svou kávu.

Bez ohledu na chuť, náročnost přípravy, množství dostupných druhů a nápaditost baristů káva už není sociální. Evropská kávová kultura, kterou znali naši předkové, už neexistuje.




*Musel jsem upravit poměry, podle receptů se dávalo kávy mnohem více.

** Pravá káva pro tuto přípravu dříve bývala poměrně hrubě mletá. Mlela se vždy až před použitím a často se doma také pražila.

Dodatek: V ofotografovaném návodu jsou zmíněny kávostroje. Byly to vlastně překapávače. Jeden takový se dá za vcelku nehorázné peníze stále ještě koupit. Je to tzv. karlovarský příbor.