Počet zobrazení stránky

neděle 26. října 2014

Dopis od Imada Iddine Habiba člena Council of Ex-muslims of Morocco o uvěznění egyptského ateisty Ahmada Husaina Al-Harkana

Dopis od Imada Iddine Habiba člena Council of Ex-muslims of Morocco, který před několika hodinami sdílela Aliaa Magda Elmahdy a já spěšně a mizerně přeložil, aby se alespoň nějak dostal do povědomí, neboť z našich médií se o něčem takovém jistě nedozvíme,

NALÉHAVÉ:

25. října 2014 na krásné ulici v egyptské Alexandrii se stal mladý muž Ahmad Husajn Al-Harkan a jeho těhotná manželka Sally terčem pokusu o atentát.

Al-Harkan je egyptský aktivista a ateista, který strávil velkou část svého života jako saláfistický muslimský fundamentalista, ale jeho jeho životní cesta islámem jej dovedla k tomu, že se vzdal svého náboženství. Al-Harkan byl oddaný muslim a dobře se vyzná v islámu. Studoval u velmi slavného egyptského islámského učenece Al-Burhamiho.

Proměna si vybrala svou daň a vedla Ahmada Al-Harkana k rozhodnutí spálit všechna svá náboženská osvědčení a začít své vzdělání od nuly.

Od té doby Al-Harkan několikrát hostoval v různých talk show zaměřených na vzestup ateistů v arabském světě a v Egyptě. Je třeba říci, že jeho základy v islámských studiích z něj dělají v debatách debatách těžkého protivnika.

Ve večerních hodinách 25. října byl napaden skupinou lidí, kteří se ho a jeho ženu snažili zabít. Podařilo se mu uprchnout se svou ženou poté, co utrpěli několik zranění a zašli na policejní stanici incident nahlásit.

Ke svému a našemu překvapení, byli on a jeho manželka napadeni policejními důstojníky přímo na policejní stanici spolu s jejich přítelem Kareemem. Nyní jsou všichni tři ve vězení pro obvinění z kacířství  a "urážku náboženství", i jejich právník byl ponižován a vykopnut z policejní stanice.

Al-Harkan, jeho těhotná manželka Sally a jejich přítel Kareem jsou stále v "Al Dakhela" na policejní stanici a očekává je předvedení do kanceláře státního zastupitelství pro obvinění z trestného činu svobodného myšlení a "nerespektování náboženství".

Ať svět dozví o Ahmadu Husajnu Al-Harkanovi, jeho těhotné manželce a jeho příteli Kareemovi.

Nenechte temnotu zvítězit.

Předchozí rozhovory s Al Harkanem a odvážnými aktivisty o ateismu a svobodě náboženského vyznání v Egyptě v západních médiích:





Odkaz na Facebookovou stránku na podporu Ahmada Husaina Al-Hrakana

Večer 26. října 2014 jsem byl informován, že byli Al-Harkan, Sally a  Kareem propuštěni.

neděle 19. října 2014

Válka s nahotou 2.

Před nějakým časem jsem zde informoval o případu pořadatele naturistických akcí Ivo Žurka, který byl obžalován podle paragrafu § 186. Dnes už je jasno, protože byl odsouzen na 32 měsíců kriminálu.

Opět musím říci že nejsem expert na tento případ, ale zdůvodnění státního zástupce mi připadá velmi zajímavé z hlediska výkladu. Pasáže, které zasluhují zvláštní pozornost jsem zvýraznil.

"Fotografie a záběry, které se podařilo během trestního řízení zajistit, sice neobsahovaly záběry dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení či záběry dětí, které zachycují polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi, či záběry, popř. jiné obdobné sexuálně dráždivé záběry dětí, v důsledku čehož nelze hovořit o pornografii, avšak jsou na nich zachyceny i záběry dětských genitálů, tedy obnažených eroticky významných částí těla, v důsledku čehož mohly být, jako ostatně vyplynulo ze znaleckých posudků, potenciálně využitelné jak podnětový materiál pro pedofily homosexuálního i heterosexuálního zaměření. Takovýto závěr o jiné nesexuální nepoužitelnosti záběrů je zcela na místě.
Obžalovaní museli být minimálně srozuměni s tím, že pořízené záběry mohou být velmi jednoduše využitelné pro sexuální uspokojení osob se shora zmíněnou poruchou. Činnost obviněného byla koncipována promyšleně tak, aby snímky bylo možno získat bez nejmenších problémů, zcela dobrovolně a nekomplikovaně. Navíc, dle vnímání rodičů snímaných dětí, těmto nic nehrozilo, neboť byly v jejich přítomnosti a nikdy se přitom nestaly předmětem jakéhokoliv sexuálního ataku. Děti se naopak bavily a byl jim připravován program. Přitom byli rodiče, ačkoliv i oni nesou odpovědnost za tento stav, obžalovanými připravujícími jednotlivé akce významným způsobem zmanipulováni pro svůj záměr. Samy nezletilé děti pak díky pořádaným hrám a soutěžím nijak nevnímaly svou nahotu, která jim zjevně vůbec nepřišla nepřípadná.
Pravděpodobně si ji ani neuvědomovaly a již vůbec netušily, a v dětské bezelstnosti ani tušit nemohly, co ve skutečnosti pachatelé zamýšlejí. Byla tak ze strany pachatelů využita jejich bezbrannost, tedy takový stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli. Ve stavu bezbrannosti se mohou nacházet i osoby, jejichž duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni, aby si ve své mysli dokázaly situace, ve které se nacházejí, dostatečně přiléhavě vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat."

Co je na tom tak zvláštního? Pokud víte co je naturismus, tak asi také víte, že při něm lidé svá pohlaví neskrývají. Je tedy logické, že na fotografiích byly i genitálie, nicméně ne ve shora uvedených souvislostech.

Skutečně zajímavé je, že státnímu zástupci nepřipadá důležité, jaký vliv mělo fotografování na samotné děti, ale kdo se s jejich fotografiemi může ukájet. Tím se dostáváme do značných potíží, protože člověk s odpovídající deviací se může ukájet i nad učebnicí angličtiny nebo obnošenými kozačkami. Já sám jsem byl jako dítě nahý vyfotografován mnohokrát a neutrpěl jsem tím žádnou újmu. Neutrpěl bych ji dokonce, ani kdyby se nad mými dětskými fotografiemi nějaký deviant ukájel denně, zato bych ji ale utrpěl, kdyby kvůli tomu vznikl soudní proces.

A podle jakého paragrafu byl Ivo Žurek odsouzen?

Zákony ČR, Trestní zákoník,Část 2, Hlava III, § 186 Sexuální nátlak

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.

(2) Stejně bude potrestán pachatel, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
a) na dítěti, nebo
b) nejméně se dvěma osobami.


Měli bychom si jistou věc ujasnit, mluvíme o sexuálním nátlaku a stavu bezbrannosti. Tento zákon byl vytvořen pro případy, kdy je člověk vystaven ponížení, kdy utrpí trauma způsobené agresivním sexuálním chováním nebo nátlakem. To se ale nestalo.

Ve skutečnosti je vlastně řeč o zneužití fotografií. Dětem ani dle vlastního mínění, ani dle mínění rodičů ubližováno nebylo. Interpretace bezbrannosti a nátlaku je pak velmi prapodivná. Můžeme mluvit o nátlaku, pokud ho samy uváděné "oběti" necítí? Můžeme mluvit o bezbrannosti tam, kde není potřeba obrana?

Musím dodat, že nevím, co se dělo na oněch naturistických akcích, ale zato vím, že zdůvodnění  státního zástupce je paskvil a Ivo Žurek by si tedy přinejmenším zasloužil spravedlivý soud. Pokud toto odůvodnění totiž projde, měly by se začít bát i mnohé maminky z mimibazaru.

Proč mě tento případ tak zajímá? Víte, nejsem nijak nadšeným naturistou, tam kde se koupe bez plavek si klidně zaplavu bez nich a tam kde se plavky nosí nebudu křenit nos nad "textiláky". Nicméně naturisté jsou prostě menšina, menšina, která je určitým skupinám trnem v oku. Ostatně dost podobně jako třeba homosexuální rodiče nebo rockeři.

Tyhle malé skupiny jsou něco jako kanárci v dole naší společnosti. Každá totalita jde vždycky nejprve po nich. (viz. Ostrožská Nová Ves, Pavel Botek) Proto je pro mě nesmírně důležité vědět, zda je nebo není Ivo Žurek opravdu něčím vinen.

čtvrtek 16. října 2014

Kurdové a "lepší" islám

Omlouvači islámu si nedávno všimli zajímavého paradoxu. Skupina Islám v České Republice nechceme se poměrně veřejně postavila za Kurdy bojující proti chálífátníkům. Samozřejmě se okamžitě omlouvači ozvali s tím, že přece jen existuje nějaký ten "lepší" islám, protože Kurdové jsou přece muslimové. Zajímavé je, že s tímto argumentem sice napadli "islamofoby" ale sami se za "umírněné" Kurdy nepostavili.

Situace je značně nepřehledná, ale pokusím se do toho zmatku vnést trochu řádu. V první řadě musím říci, že Kurdové jako etnikum nejsou monoliticky muslimská národnost, ale islám na území jimi obývaném převládá natolik, že je tak při určité paušalizaci můžeme chápat.

Za druhé nesmím přehlédnout že právě v tomto etniku je rozšířená jedna z nejodpornějších zvyklostí, totiž vraždy žen "ze cti". Pokud například v sousedním Německu dojde k takové vraždě, můžete si tipnout že zhruba ve dvou třetinách případů půjde o kurdskou komunitu. Není to tedy žádná "krásná" a "ušelchtilá" verze islámu o které by se dalo říci, že patří do 21. století.

Proč se tedy zastávat jedněch muslimů proti druhým? Znamená to snad, že existuje nějaký "dobrý silám" nebo alespoň "méně hrozný islám"? Víte v tom je problém. Kdybych měl použít argumentaci Martina Konvičky, upozornil bych zvláště na dva jeho často přehlížné názory:

"Muslimové jsou lepší než islám."

Je to tak, mnozí muslimové si ke své smůle myslí, že jsou dobří díky své víře a oni často opravdu dobří jsou, avšak navzdory své víře. Jde tu o záměnu vlastností části a celku. Islám jako nábožensko-politický proud směřuje k radikalizaci a fundamentalismu a protože jde o válečné náboženství, je skutečně pro Evropu hrozbou.

To ale nemusejí být vlastnosti každého jednotlivce. Je rozdíl se totiž k podobně odporné ideologii jen hlásit a vzít zbraň a začít její poslání naplňovat. Asi chápete, že i když v obou případech musím zaujmout postoj, že je islám zlo, odsouzení jednotlivých jeho zastánců bude mít úplně jiné rozměry.

Ostatně měli bychom si uvědomit, že komunisty byli Josif Stalin, Lavrentij Berija ale i Jiří Wolker a Frida Kahlo, nacisty byl Adolf Hitler i Oscar Schindler, fašisty Francisco Franco  i Salvator Dali. Ideologie nedělají špatnými jejich nejhorší nestvůry, stejně jako je nedělají lepšími jejich "andělé", musíme je posuzovat podle jejich směřování.

Zároveň to znamená, že i když lidé stojící za určitou zrůdnou ideologií nesou různé množství viny (od nicotné po absolutní), má stále smysl proti takové ideologii bojovat.

Ta druhá argumenatce se týkala toho, co s evropskými muslimy. Konvičkova rada zněla: "Odmuslimovat, odsunout a teprve když to všechno zklame exterminovat." Jde o to, že islám není žádný genetický znak, není to národnost, je to nábožensko-politická ideologie neslučitelná s evropským právem a morálkou. Pokud se člověk hlásí k ideologii která je tak výrazně nepřátelská evropské společnosti (v níž žije), měl by počítat s tím, že se k němu ta společnost nebude stavět shovívavě.

Jak to všechno souvisí s Kurdy? Ano jsou to převážně muslimové, ale také jsou to naši spojenci. Lidé, kterým jde o život nespáchali žádný zločin proti naší společnosti. Jejich protivníky jsou vrazi, jejichž úmysly jsou nepopiratelné a mají těžké zbraně. Poměr vin je tedy dán už jejich deklarovanými úmysly i doloženými zločiny.

A konečně i kdyby se vám stokrát nelíbilo že jsou to muslimové, tak je není třeba nikam odsouvat, protože oni už doma jsou. Naopak pokud jim pomůžeme v boji tak tam zůstanou. Jistě, pak můžeme vést dialogy o míře lidskosti v jejich pojetí náboženství, ale do konfliktu s naší kulturou se prostě v takovém případě většina z nich vůbec nedostane.

úterý 14. října 2014

Princip rovnosti

Rovnost je jedním z nejméně pochopených principů, které nám odkázala Velká francouzská revoluce. Je to nejpopíranější a nejméně oblíbený princip. Důvodem je to, že si jej většina z nás neumí vysvětlit.

Lidé se ve skutečnosti nerodí rovni téměř níčím a v životě je jejich postavení ještě nerovnější, tak v čem je přínos idey rovnosti? V čem si to máme být rovni?

Zkusme se vrátit v myšlenkách do doby před Velkou francozkou revolucí. Jistá věc která nám dnes připadá samozřejmá  tehdy vůbec samozřejmá nebyla. Ačkoli se vám budou snažit mnozí namluvit opak, lidé měli velmi různá práva rozdělená podle původu a bohatství. Pro prosazení práva byl podstatný vliv. Společnost proto byla rozdělená na neuvěřitelné množství neviditelných vrstev.

Práva šlechticů dalece přesahovala práva obyčejných lidí a to často až k nepochopitelnosti. Prostý člověk mohl být za záchranu šlechtice dokonce i potrestán, protože bylo ponižující pro "urozeného" být zachráněn někým z prostého lidu. Šlechta se opravdu chudiny a rolníků štítila.

Největší zhnusení u chudých lidí naopak budili povýšenci - lidé, kteří se stali šlechtici díky půjčkám královskému dvoru. Byla to sorta velmi připomínající současné ruské oligarchy. Také se na ně nevztahovaly běžné zákony.

Proto když došlo k převratu, právě z této pohnutky vznikla idea, že by lidé měli mít jakási lidská práva, která by jim nikdo nesměl bezdůvodně upřít a že by stát měl být postaven na zákonech, které by nerozlišovaly původ ani bohatství.

Princip rovnosti je tedy sociální konstrukt, který se týká lidských práv a zákonů, před těmi si máme být rovni a proto je nesmírně důležité hlídat jakékoli narušování tohoto principu. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale příliš se nám to nedaří.

pondělí 6. října 2014

Odsouzení ideologie není použitím principu kolektivní viny

V několika diskusích jsem byl nařčen, že se při odsuzování islámu dopouštím použití principu kolektivní viny. Nikdy předtím mě nenapadlo, že bych měl rozdíl mezi odsouzením ideologie a principem kolektivní viny zdůvodňovat, ale pokud už mě takový nutnost potkala, je to na místě.

Co je to vlastně kolektivní vina? Je to představa, že všichni členové nějaké skupiny jsou nějakým způsobem spoluzodpovědni za určitý konkrétní zločin. Je to koncept z archaického kmenového práva, kdy provinění jednotlivce hrozilo nepřízní bohů pro celý kmen nebo národ. Zpravidla se očištění dosahovalo obětováním viníka, nebo alespoň nějakého jiného člověka, jako smírčí oběti rozhněvaným božstvům. Je to koncept vyskytující se v Bibli i jiných svatých knihách ostatně typickým příkladem kolektivní viny je dědičný hřích, který přešel od smyšlených prapředků Adama a Evy na celé lidstvo a musel být zástupně vykoupen obětováním Ježíše.

Stejný princip kolektivní viny byl používán například při pogromech na Židy za to že údajně zabili Ježíše, ale i třeba za 2. světové války.

Co je proti tomu odsouzení ideologie? Ideologie je především určitý soubor názorů. Pokud se přihlásíte k nějaké ideologii, hlásíte se k ní jako k celku. To znamená že si z jejích idejí nemůžete vybírat. Pokud se třeba přihlásíte ke komunistům, nemůžete zároveň odmítat ideu třídního boje, protože právě ta odlišuje komunisty od socialistů.

Znamená to také, že mám plné právo na názor že všichni katolíci jsou alespoň trochu mešuge, protože se u nich předpokládá že věři katolickým dogmatům jež zahrnují například hned dvě partenogenetické ženy ve starověku, transsubstinaci oplatky v kousek bohočlověka nebo existenci andělů a démonů.
(Celý výpis katolických dogmat) Něčemu takovému je v pořádku se vysmívat, ale není to jistě třeba nějak důsledně odsuzovat (pokud to nechtějí vyučovat na státem placených školách, nebo vykládat ve veřejnoprávní televizi).

Já jsem ale při svém odsouzení narazil na vyznání které vybízí k zabíjení nevěřících. Ano tento konkrétní prvek islámu odsuzuji, tuto ideu. Srovnání s Biblí, kterého se ale mnozí obhájci islámu dopouštějí tady neobstojí, protože Korán není v islámském světě chápán ani tak jako kniha k dalšímu výkladu, jako spíš  soubor dogmat.

Podstatné je, že islám není dán žádným genetickým znakem, jde pouze o světonázor ke kterému se musí člověk přihlásit.Ani v tomto případě si nemůže stoupenec tedy vybrat možnost, že některý z příkazů uznávat nebude.

Každý jednotlivec je tedy individuálně odpovědný za to, že se přihlásil k ideologii (náboženské nebo politické) a odsouzení vychází právě z přihlášení k některé zločinné ideji, kterou zahrnuje. Proto mohu morálně odsuzovat opravdu všechny muslimy za to, že se hlásí k islámu nebo všechny komunisty za to že se hlásí ke komunistické ideologii. Rozhodně jim tim ale nepřipisuji konkrétní zločiny jejich spoluvěrců.

Komunista z Kotěhůlek tedy nemůže za sovětské gulagy a muslim z Tunisu opravdu nemůže za útoky na WTC. Mohou jen za to, k čemu se hlásí a odsuzováni by měli být v úrovni svých činů. V případě názorů tedy jen morálně.

pátek 3. října 2014

Jak Češi přestali být ateisty

Asi před dvěma dny (tedy 1. 10. 2014) se v médiích roztrhl pytel s novým objevem: Češi už nejsou ateisté. Tedy jsou, ale podle poslední zprávy poklesl od doby sčítání počet ateistů z 3,6 milionu na 2,5 milionu a navíc se ještě k tomu modlí!

Nevěříte,? Nevěřte, ale píše se to na Christnetu, na Deník.cz, informuje TV Nova, Radio Praha, Tuut (co to sakra je?), České noviny, Eurozprávy, Aktuálně atd. Zkrátka vypadá to, že české noviny a servery mají sólokapra. Nezdá se vám to? Nejste sami.

Tahle ryba totiž páchne naprosto předpisově od hlavy čili od zadavatele. Už malinko znalejšímu ateistovi může být divné, že by čeští ateisté neznali Otčenáš, navíc kvůli sebeobraně mají ateisté zpravidla nastudovanou Bibli mnohem lépe než věřící. Ostatně jedna z odpovědí na otázku "Proč  jsi ateista?" je "Přečetl jsem si Bibli." Prostě výzkum i ze zkušenosti odpovídá spíše představě katolíků o společnosti, než tomu co bychom od posledního státního sčítání všech a všeho v roce 2011očekávali. Natož po tom co je ve statistikách Gallupova institutu

Opravdu nám od posledních výzkumů zmizel milion hardcore ateistů? Možná že nám ale zmizely tři miliony, protože agentura STEM odhaduje poměr ateistů ve společnosti na 50%.

Takový matný dojem ale samozřejmě nestačí. Mnohem jednoznačnější je už věta přímo uvedená rovnou v textu agentury ČTK:

Vyplývá to z nezávislého celorepublikového průzkumu, který ČTK poskytla agentura Proximity.

Měl bych dodat, že tento průzkum nedělala Proximity sama, ale ve spolupráci s agenturou Ipsos. Proximity je síť přidružená k celosvětové síti reklamních agentur BBDO, která však není známa tím, že by dělala skvělé sociální výzkumy, naopak je nesmírně oceňována za kreativitu svých reklamních kampaní.


Znalejším pravděpodobně už začalo svítat. Tyto agentury se nespecializují na průzkum veřejného mínění jen tak pro nic za nic, jsou to firmy dělající průzkum pro trh. Co víc jsou to komerční firmy a za průzkumy si nechávají dobře platit a kromě komerčních průzkumů přímo také vytvářejí image na zakázku.

Myslíte si, že snad něco takového  jako výzkum náboženského smýšlení zadala nějaká firma živící se výrobou kadidla nebo oltářních svic? Vlastně ano. Nikdo jiný než silná náboženská skupina takový výzkum zadat nemohla. Nikomu jinému by se totiž nevyplatil. Takže jak moc je ten výzkum nezávislý? Řekl bych že jeho výsledky budou velmi závislé na zadavateli.

I kdyby ale udělala Proximity výzkum jakkoli důkladně a odpovědně a on vyšel takto, nebyla by jeho průkaznost nijak zvlášť vysoká. Dotazovaných v případě tohoto průzkumu bylo prý udajně kolem tisíce, což je sice použitelný vzorek pro marketingovou kakampaň, ale nikoli s nějakou omračující přesností. Rozhodně není průkaznější, než dřívější výzkumy.

Je tu ale jedna mnohem vážnější věc, která ukazuje na to, že jde skutečně o propagandistickou kampaň a tím je hromadné nasazení této zprávy i na serverech, které se vůbec religiozitou obyvatelstva jinak nezabývají.

Kdo byl tedy oním tajemným zadavatelem, kterého v článcích na oficiálních serverech pravidla nenajdete? Ano zpravidla s výjimkou stránek Radia Proglas, kde je  ještě nedávno bylo jasně napsáno že si tento "výzkum" zaplatila katolická církev. Teď už asi opravdu není co dodat.
(Pokud to tam budete hledat, tak už to tam není)