Tahle absurditka je o to zajímavější, že často zachází až do takových podobností jako je snaha stříhat dlouhovlasým mužům (máničkám) jejich háro. (V následujícím videu si také všimněte použití pojmu "terorizují", který má ale v tomhle použití těžko něco společného s terorismem. )
V čem je základ téhle podobnosti? Společnost, strana či reklamní strategie vytvořily vždy určitý standard, jak by se předpisový člověk měl chovat. Ať se podíváte na fotografie z USA nebo z Evropy, nemůže vám uniknout celkem výrazná uniformita. To je ale samozřejmě jen vnější znak, který toho málo říká o tom, zda jde o uniformitu dobrovolnou (z důvodu deklarování příslušnosti ke skupině) nebo vynucenou trestáním odchylek od dobového dress kódu.
To podstatné není vidět. Pro mě je vždycky velmi důležité, jestli je norma kterou společnost uznává dána vnějším omezením (co se nesmí a proč - co není zakázáno je dovoleno) nebo nebo naopak povoleními (co není povoleno je zakázáno).
Často zmiňovaný citát J. S. Milla (oblíbený v době hippies) říká:
"Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého."
Zaslouží si to trochu výkladu. Znamená, že všichni mají na svobodu stejný nárok. Člověk by neměl uplatňováním svojí svobody omezovat svobodu někoho jiného. Právo na svobodu vyznání jednoho například nesmí omezovat právo na svobodu vyznání či myšlení jiného, natož jeho právo na život. Totéž samozřejmě platí i pro každé jiné jednání.
Z jistého pohledu je vlastně Millův výrok aplikací negativně definovaného "zlatého pravidla" - nedělej ostatním to, co bys nechtěl aby oni dělali tobě. Nejde ho proto použít stylem "svoboda otroka končí tam, kde začíná svoboda jeho pána - čili pán může všechno, otrok nic.
Pokud na základě takového principu definujete společenskou normu, budou vám do ní zapadat i mnohé bizarní, ale jinak neškodné postavičky, ba i celé subkultury, jež by průměrný člověk za "normální" asi neoznačil. Přesto mají ve společnosti všechny práva, pokud nepřekročí jisté meze stanovené zákony a normami soužití (dokud neomezí někoho jiného).
Takový způsob definování "normálnosti" by se dal označit jako utilitaristický - je totiž definován v podstatě jen svobodou být šťastný po svém až do té míry, aby tím nebyl dotčen někdo jiný. I v něm bude zcela jistě relativně unifikovaná "střední vrstva" vytvářející jakýsi dobový styl a ducha. Zároveň v něm ale budou žít subkultury, které budou nabízet alternativy k prožívání života po svém, a také budou mít funkci jakýchsi náhradních programů pro případ krize v hlavním proudu.
Druhý způsob definování "normálnosti" je typický právě pro různé druhy diktatur. Normalizovaný je definován podle toho co má dělat, co ho má zajímat, jak se má rekreovat, jak se má oblékat a myslet. Zkrátka definice normálnosti zasahuje od vnějších projevů až po nejskrytější myšlenky. Co není "normální" je špatné. Každé vybočení z takového "normálu" se trestá nejprve společenským odmítnutím a nakonec i justičními tresty.
Perzekuce přicházejí se zdánlivě nevinnými prohlášeními jako:
Každý člověk by měl za sebe zodpovídat sám.
Záleží nám na rodině, vlasti, tradicích, slušnosti...
Přiznávám, že pro mě bývají takovými "kanárky" homosexuálové a lesby. Je zvláštní, že zrovna jedno z nejskrytějších chování bývá důvodem k takové nenávisti, ale už se stalo. Tohle jednání (pokud je konsensuální) není nijak společensky závadné, protože se nás ostatních prostě netýká.
Zároveň jde o něco, co není zase tak zjevné, a při nařčení je velmi těžké těžké dokázat opak. Pokud je v nějaké zemi prohlášena homosexualita za zločin, stávají se automaticky všichni obyvatelé otroky, protože jsou prostřednictvím právního systému vydíratelní.
V podstatě totéž se stane, když je normalizována jakákoli forma myšlení nebo světonázoru jako standardní nutnost. V principu nelze vyvrátit nařčení, že nějaký světonázor neuznáváte. Nelze dokázat, že jste pravověrný Ahtéňan, Říman, křesťan, muslim, marxista...a. t. d., protože tohle všechno můžeme mít jen v hlavě. Ano, ideozločinu dal George Orwell jen jméno, ale existoval už dávno před tím.
Proto jsou pro mě druhou takovou skupinou "kanárků" jsou "nevěřící". Záměrně dávám toto slovo do uvozovek, protože nejde vysloveně jen o ateisty jako lidi nevěřící v bohy, ale ty kteří veřejně deklarují nevíru v dobové dogma. Tahle skupina je vždy umělá, vytvořená vnějším tlakem. Jsou to lidé, kteří by utilitaristickou definici normálnosti splňovali, ale diktatura středního proudu je staví mimo společnost.
Normalizovaní lidé podle téhle představy především vždycky zastávají konvenční dobové názory a jsou v naprosté shodě s "duchem doby". "Normalita" tohoto stylu je vždycky počátkem úpadku, protože norma snadněji připouští nedostatek než nadbytek zájmů či projevů.
Takoví "normální" lidé mají nakonec cosi společného - neexistují. Každý jednotlivec má přinejmenším jednu odlišnost od toho, co požaduje dobový kánon - o zájem více, nedostatek v oblékání, pochybnosti, nápady a myšlenky, které nemá mít.
Proto má zavedení absolutní normy na lidské chování i myšlení vždycky jen jeden důsledek: vzpouru!
Žádné komentáře:
Okomentovat