Proč NE s komunisty?

Asi tak od roku 91 se setkávám se zvláštními manýry kolem komunistů bývalých i současných. Víte, komunisté bývají odmítání a priori, bez vysvětlení proč. Je to něco nesmírně nezdravého, protože tím je odmítán vlastně jen název, nikoli nějaké chování nebo zásady.

Tažení za tohle chápání komunistů začalo hned se Sametovou revolucí a mají ho na svědomí politikáři, kteří už tehdy cítili příležitost ukousnout si vlastní porci moci.

Napíši vám teď moje důvody, proč pro mě byla komunistická ideologie nepřijatelná. Možná zjistíte, že jiní lidé a jiné strany dnes dělají pod jiným názvem totéž.

1.) Vytváření nadlidí - Je to vlastně absurdita, ale jeden z prvních kroků komunistické strany bylo odtržení vládnoucí vrstvy od "lidu". Komunisté se podobně jako prasata ve Farmě zvířat nakonec sami stali v podstatě feudály pohlížejícími na porobený lid svrchu. Obyčejní lidé byli dobří tak leda k překračování stachanovských norem, na myšlení však měli monopol zasloužilí straníci.

2.) Omezování možností seberealizace - Druhý bod žel vyplývá z prvního. Ač si komunističtí straníci přivlastnili právo na myšlení, byla jejich duševní úroveň poměrně nízká. Snaha řídit umělecký (ba i vědecký) projev byla nepředstavitelně tupá. Každý, kdo zažil přehrávky před kulturní komisí nebo různá kulturní hodnocení, musí v duchu skřípat zuby, kdykoli si na ten pocit vzpomene.

Poznámka: Na Maslovově pyramidě psychosociálních potřeb by se většina aparátčíků vyšplhala jen na druhý stupeň. Ukazuje se tu ale jistý nedostatek tohoto modelu, protože tito lidé neměli potřebu pocitu lásky a  spolupatřičnosti, ale zato  velkou potřebu uznání a nadřazenosti. 

3.) Nutnost násilí - Marxismus a tím spíše marxismus-leninismus násilí jen neomlouvá, považuje jej za nutné, potřebné a prospěšné. Ideu třídního boje a světové revoluce lze vykládat jako marxistický džihád. To je samozřejmě také důvod, proč vyvolává tak silný (někdy až absurdní) protitlak.

4.) Dogmatizace - Marxismus se často prezentoval jako "vědecká ideologie", tou ale přestal být velmi brzy, když se rozhodl zatočit s revizionisty. Faktem je, že použití Marxových idejí, tak jak byly sepsány nebylo myslitelné už na přelomu 19 a 20 století. Všechny skupiny komunistů které tehdy existovaly a které existují (Leninismus, Trockismus, Maoismus, Castrismus), jsou v podstatě revizionostické, ale zároveň dogmatické. Jsou to konfese úplně stejně, jako třeba katolicismus. Ostatně komunisté skutečně veřejně prohlašovali že věří v ideje m-l a v konečné vítězství světové revoluce. Marxismus-leninismus byl, už od svého zformulování Stalinem v knize Otázky leninismu, vzdálen vědě stejně jako jakákoli jiná náboženská ideologie.

5.) Neschopnost dialogu - Pátý bod je důsledkem čtvrtého. Nelze diskutovat s někým, kdo uznává dogma, protože jakýkoli důkaz nezmění jeho postoj. Z dogmatismu žel výplývá, že nejvýše hodnocenými lidmi bývají ti nejvíce bigotní. Většina pokusů o diskusi s představiteli "horní vrstvy" (o čemkoli od umění, přes vědu po filosofii) tedy končila nějakým zákazem (a někdy i tajným policajtem za dveřmi). Ostatně jednou z největších zbraní proti komunistům bylo důsledné trvání na pravidlech dialogu.

Poznámka: Až tragicky trapné bylo třeba popírání kontinentálního driftu, odsouzení kybernetiky jako buržoazní pavědy nebo prosazování lysenkismu.

6.) Pokrytectví - Věc, která všechny nejvíce mrzela. Komunisté byli poměrně oblíbení, dokud se neukázalo, jak zdatně umějí "tunelovat" dobré myšlenky. Jakákoli sympatická idea v rukou komunistů velmi rychle měnila význam, často ve svůj pravý protiklad. Přirovnání k románu 1984 vyznívalo nepříjemně povědomě. Je třeba ale říci, že komunisté tenhle způsob práce s pojmy nevynalezli - naučili se jej na církevních školách. Komunisté vytvořili iluzi rovnosti (sami ale byli "rovnější"), iluzi voleb (s předem vybranými kandidáty), iluzi šťastné budoucnosti (na níž ale nic neukazovalo)...

Teď si prosím na chvíli odmyslete slova "komunisté", "marxismus", "marxismus-leninismus", případně si představte na místě tvůrců idejí někoho jiného než Marxe. Kolik politických stran hraje stejnou hru? Kolik politiků se chová jako kovaní předlistopadoví komunisté?

Poznámka: Samozřejmě čekám rozhorlenou reakci od Kojota, který se (trochu k mé lítosti), rozhodl komunisty hájit. Já jsem samozřejmě přesvědčen, že si takové hájení nezaslouží ani komunisté ani jiní političtí pokrytci.