Počet zobrazení stránky

středa 14. srpna 2013

Šroub starý 30 000 let?

Jsou věci, které mě nepřestávají překvapovat tím, jak se nemění. Tedy nejde o to, že by se skutečně neměnily, ale jejich funkce je prostě předurčí k tomu, aby byly vyrobeny třeba po tisíci nebo po třiceti tisících letech a byly stejné. Nepřekvapuje mě to ani tak u takových věcí, které považuji za běžné v každé době, jako jsou třeba nože, palcáty, stany nebo košíky.

Překvapují mě naopak ty, které jsem si zvykl považovat z hlediska historie za "moderní".



Podívejte se teď na tenhle obrázek. Takové předměty, možná nástroje, pocházející z perigordienu se našly ve francouzském departementu Dorgdone (via). Konkrétně by měly pocházet z doby 32 000 až 28 000 př. n. l.

Jsou interpretovány jako zátky ke koženým měchům, což může a nemusí být pravda. V každém případě jsou z mamutoviny a mají ručně řezaný pravotočivý závit. Člověk který je vyráběl musel mít velmi jasnou představu o tom, jak funguje vrut. Možná lepší než dnešní lidé.

Archeologové si představují, že se zátky zašroubovávaly do kostěné hubice měchu, ale podle mě je to nepravděpodobné, protože by to vyžadovalo vyrobit negativní šroubovici uvnitř hubice. Mnohem pravděpodobnější podle mě je, že se ústí měchu v takovém případě vyrábělo ze silnější kůže a vnitřní závit vznikal prostě přirozeně vytlačením.

Může to být ale i úplně jinak. V tom období žila ještě v Evropě původní paleolitická megafauna a její kožešiny museli tehdejší lidé zpracovávat. Ne na oblečení, na to byly kůže velkých zvířat příliš silné, ale jako stavební materiál. Pokud potřebovali zvětšit otvor který v ní udělali, mohl by se jim hodit nástroj který by vypadal právě takto.


1 komentář:

  1. Krásná věc!

    V tom odkaze autor nepíše o šroubování do protikusu (u vrutu nic takového ani nedává dobrý smysl), ale o šroubování do vnitřní části dlouhé kosti (kde je kost měkčí, rozhodně měkčí než slonovina), navíc s jakýmsi koženým těsněním.

    "Roztahovák na díry" je možný, ale přijde mi, že v tom případě by nebylo potřeba tak jemné stoupání. Surová kůže je sice tvrdá za sucha, ale po namočení je měkká téměř libovolně (alespoň hovězí, s mamutem nemám osobní zkušenost :), vyčiněná kůže není tak tuhá, aby se stálo za to piplat s tak jemným závitem, navíc s poměrně přesným kuželovitým tvarem vrutu. Přijde mi, že to skutečně sloužilo k tomu, aby se to do něčeho opravdu zavrtalo a drželo, ať jako těsnidlo, nebo kvůli úchopu - funkce "vývrtka". Ale nevím, co by bylo tím vytahovaným špuntem :)

    Takhle od stolu to je ale akademická debata, stálo by za to zjistit, co na to říká experimentální archeologie.

    OdpovědětSmazat