Počet zobrazení stránky

čtvrtek 29. srpna 2013

Ateisté, skeptici a sexuální obtěžování

Jistý problém, už nějakou dobu pronásleduje nejen skeptické a ateistické organizace. Z některých konferencí by se snadno mohly stát "pánské kluby", protože by se na nich ženy necítily dobře. To je špatné, hodně špatné.

 Rebecca Watson
V čem vidím jeho podstatu? Sekularistické, skeptické, humanistické, volnomyšlenkářské a novoateistické organizace jsou postavené na rozumové argumentaci, rozumem odůvodněné etice a vědeckých důkazech. Jenže tenhle problém nemá základ v našem rozumu, má to co dělat se sexem a to že bylo pár vysloveně otravných sexistů vyhozeno z různých sekularistických společností, ho nedělá o mnoho menším. Přesto jej lze rozumem zkoumat a řešit.

Jsem už ve věku, kdy mohu odpovědně prohlásit, že se každý muž na světě někdy zachoval k ženě jako naprostý idiot (s různými stupni závažnosti). Problém vidím ale v těch, kteří si myslí, že to tak je v pořádku.
Jsem přesvědčen, že tento problém bude existovat vždycky. Zvláště pokud jste trochu zběhlí v zoologii a evoluci, možná tušíte že rozum je evolučně mladý a sexualita vlastně evolučně velmi stará.

Aby se naši prapraprapředci (třeba na úrovni ryb) dokázali vůbec rozmnožovat, musela být sexuální motivace schopna přepnout jednání z módu sebezáchovy a teritoriálního chování do módu rozmnožování.
Je to motivace tak silná, že dokáže vést na smrt (a k novému životu) tisíce lososů proti proudu řek, nutí huňáčky severní vyskakovat na pláže Labradoru nebo samce kudlanek nechat si dobrovolně ukousnout hlavu rozvášněnou samičkou.

Zdá se že u lidí to není tak drastické, ale stačí vzpomenout na případ kosmonautky Lisy Nowak a člověk o tom musí začít pochybovat. Co to všechno má společného se skeptiky, ateisty, sekularisty...?
Více než dost. Určitým způsobem jsou v současnosti různá jejich sdružení, v podobném nebezpečí jako církve. Je naivní si myslet, že lidé kteří v něco věří nebo nevěří sdílejí stejný hodnotový systém, mají stejnou úroveň etiky a mají své vášně pod kontrolou.

Je to přesně naopak. Čím více společnost zatlačuje do pozadí "nerozumné" stránky našich osobností a čím více se opírá o glorifikované autority, tím je riziko větší. Z mého pohledu je pak vůbec nejproblematičtější prostředí několikadenních konferencí, protože konference jsou nejen místem výměny názorů, ale také sexuálním lovištěm.

Co víc, většina lidí si opravdu upřímně přeje milovat tak až z toho ztratí rozum a většině se to také v životě podaří, i když ne vždy zrovna tak, jak si to představovali. To že po večerech pokračují další diskuse zpravidla v baru s nápoji, které otupují sebekontrolu, také nějakému rozumovému nadhledu nepomáhá.
Nemá-li společnost nebo konference nějaký samoregulační systém, mohou se stát především ženy (muži také, ale neporovnatelně méně často)  terčem nepříjemného sexuálního obtěžování a nátlaku.

Pokud mi rozumíte, chápete, že je to zákonité, nikoli náhodné. Dříve nebo později se na každém takovém periodicky se opakujícím shromáždění (církevní shromáždění, scifistické cony, schůze různých zájmových skupin) musejí objevit sexuální lovci, jejichž chování je pro takovou společnost nepřípustné. Hodně pak záleží na tom, jak se její členové k takové situaci postaví.

K řešení situace vůbec nepomáhá, že si takto postižené ženy nechávají tyto příhody pouze pro sebe. Poněkud absurdním případem je třeba obvinění Bena Radforda který udajně několikrát sexuálně napadl australskou spisovatelku doktorku Karen Stollznow.


 
Karen Stollznow

Tomu obvinění věřím, ale překvapuje mě, že teoretička komunikace, která je zvyklá na projevy z pódia nešla v tomto případě do přímé konfrontace (i v tom ji ale trochu chápu - viz foto níže), ale prostě jen varovala některé další ženy, navštěvující stejné konference jako Radford.

 
Ben Radford

V důsledku vede takový postup k tomu, že se začne skupina rozkládat. Tento případ byl poměrně drsný právě proto, že trval příliš dlouho. Jiným příkladem je známý "výtahový incident" který vedl k vymýšlení takových bizarností jako je Ateismus +.
Na jeho počátku stál příběh, který vylíčila Rebecca Watson takto:

V červnu roku 2011, jsem byla na ateistické konferenci v Dublinu. Téma bylo "Komunikace ateismu".....
Publikum bylo vnímavé, a později jsem strávila mnoho hodin v hotelovém baru diskusí na problematiku gender, objektivizace a misogynie s jinými ateisty. Kolem čtvrté hodiny ráno, jsem se omluvila a oznámil, že jsem vyčerpaná a zamířila do postele v přípravě na další den jednání.
Jakmile jsem vstoupila do výtahu, muž, který se mnou ještě mluvil se odtrhl od skupiny a připojil ke mě. Když se dveře zavřely, řekl mi: "Neber si to špatně, ale zjistil jsem, že jsi velmi zajímavá. Nechtěla by ses vrátit do mého hotelového pokoje na kávu? "Zdvořile jsem odmítla a vystoupila z výtahu...

Dobře, nepříjemný zážitek, který slečna vyřešila celkem přiměřeně. Mohli bychom nad ním mávnout rukou, jenže opravdovým problémem vlastně nebyla tahle událost, ani to že si na ni Rebbeca Watson veřejně postěžovala, ale reakce některých mužů ze sekulárního hnutí na její prohlášení, které byly hodně agresivní a vulgární.

Dokonce i „modla“ ateistického hnutí Richard Dawkins nezareagoval na nastalou situaci nijak zvláště citlivě když napsal poznámku:

Vážené muslimky
Přestaňte fňukat! Ano, ano, vím, že máte své genitálie znetvořené žiletkou a. . . zívnutí . . neříkejte mi to znovu, vím, že se nesmíte řídit auto, a nemůžete opustit dům bez doprovodu mužského příbuzného, váš manžel má povoleno vás bít a že budete ukamenovány k smrti pokud se dopustíte nevěry. Ale přestaňte fňukat! Myslete na utrpení svých ubohých amerických sester.
Tento týden jsem slyšel jednu, která si říká Skep"chick" , a víte, co se jí stalo? Muž v hotelovém výtahu ji pozval zpátky do svého pokoje na kávu. Nepřeháním! Opravdu. Pozval ji zpátky do svého pokoje na kávu. Samozřejmě, že řekla, že ne, a samozřejmě se jí nedotkl ani prstem, ale i tak. . .
A vy muslimky, si budete stěžovat na misogynii! Proboha dospějte, nebo si alespoň vypěstujte silnější kůži. (myšleno „nebuďte takové citlivky“)
Richard

Bylo to „citlivé“ a „ohleduplné“ asi jako hodit dělobuch do galerie čínského porcelánu. Dawkins ale nebyl jediný, kdo se o Rebercce Watson vyjádřil nějak nepěkně. Vlastně bych řekl, že jeho výsměch byl z těch mírnějších reakcí. Smršť mačistických trotlovin tehdy úplně rozdělila skeptické hnutí.
Richard Dawkins později tuto poznámku vysvětloval takto:

Muž ve výtahu se jí ani fyzicky nedotkl, nepokoušel jí zatarasit cestu ven z výtahu, ani na ní nebyl vulgární. Řekl jí jen několik slov. Jen slov. Ona nepochybně odpověděla slovy. To bylo všechno. Slova. Pouze slova, a zřejmě celkem zdvořilá slova .... Rebečin pocit, že mužova prohlášení byla "strašidelna" jsou její vlastní interpretace jeho chování, ne jeho. Byla zřejmě uražena asi ve stejném rozsahu, jako jsem uražen, když člověk jedoucí se mnou ve výtahu žvýká žvýkačku. Nepůsobí mi žádné fyzické poškození, a já to prostě snesu, dokud jeden z nás nevystoupí z výtahu. Jinak by tomu bylo, kdyby mě napadl fyzicky.

Přilil tím pravda olej do ohně, ale já se Richardu Dawkinsovi vůbec nedivím, že příklad uvedený Rebeccou Watson nepochopil, mě to totiž napoprvé také nedošlo. Přitom je to genderové téma jak vyšité. Vlastně spíše antigenderové, protože v něm jde o rozdíly, které nevytvořila kultura ale evoluce. My muži si většinou vůbec neuvědomujeme v jakém světě vlastně ženy a zvláště mladé dívky skutečně žijí.

Podívejte, průměrná žena váží 69 kg a průměrný muž asi 83 kg. Průměrná žena měří asi 165 cm a průměrný muž ke 180 cm. Dobrá, ale do tohoto průměru jsou započítány ženy všech věkových kategorií a u starších ročníků přibývá problémů s nadváhou. Pokud  bychom počítali s mladší slečnou a o něco málo starším mladíkem, dostaneme se na hmotnostní rozdíl i přes 20 kg a výškový rozdíl kolem dvaceti centimetrů.

Pro srovnání si představte situaci, kdy po vás v malém uzavřeném prostoru něco chce podnapilý člověk který je o 30% těžší než vy a o 10% vyšší, který ve vás navíc pravděpodobně vidí vhodný sexuální objekt. Pokud máte jako muž 180 centimetrů, je to jako kdyby vám tento návrh dal člověk měřící asi 2 metry. Nejde tu samozřejmě jen o výšku, ale o celkovou fyzickou převahu.  I já bych se bál a Rebecca není žádná Godzi.



Srovnání výšky - Rebecca Watson mezi skeptiky.  
Zamysleli jste se někdy nad tím, jakou máte převahu aniž si jí uvědomujete?

K tomu připočtěte i to, jak stejnou situaci vnímáme my muži, a že se jistě i v budoucnu budeme dívat na krásné ženy se zářícíma očima dítěte nad otevřenou bonboniérou. (Připadalo by mi líto, kdyby tomu mělo být jinak.)

Dívky takto vidí muže naprosto normálně, takže je ani nenapadne něco takového mužům vysvětlovat. Muž může být pro dívku přitažlivý, ale zároveň jí také vždy bude připadat nebezpečný, protože jeho fyzická převaha je zřejmá a nejistota, jestli po odmítnutí nepřejde do agrese značná.

I opravdu nevinná poznámka může potom v kontextu ostatních okolností (stísněný prostor, podnapilost) působit dost strašidelně. My muži ale sami sebe takto rozhodně nevidíme a proto občas prostě nechápeme „co si to ta ženská vymýšlí?“

Opět se tu objevuje problém v tom, že všichni předpokládají že „to přece každý ví“ někdy ale konstatování toho, co je podle nás naprosto zjevné, nesmírně důležité pro ostatní.  Konstatování „to dítě vás neslyší, protože je hluché“ opravdu může mít povahu objevu.

Při tom všem nezapomeňte, že naše společnost je emancipovaná patriarchální společnost – jo emancipovaná ale stále poměrně patriarchální. I když ženy nějak přesvědčíme, aby se s námi bavily i o takových věcech, ještě to neznamená, že si někteří muži raději nenacpou ruce až po lokty do uší a nebudou zpívat "lalalalalalalala" jen aby nic neslyšeli.

Co horšího, většina lidí není duševně připravena na to, aby přijali faktickou kritiku. Lidé nesnášejí, když v nich vyvoláte pocit viny, tím hůř, když je oprávněný a tím hůř pro vás, pokud jste na internetu.

Myslím, že tyhle průšvihy vlastně odkryly dvě propasti - mezi muži a ženami a mezi lidmi a lidmi. V obou případech je to komunikační problém. Musíme spolu lépe mluvit, abychom si mohli lépe rozumět.

Ateistmus komunikace (jako spoustu jiných otázek) neřeší, ale sdružení které se zabývá volnomyšlenkářstvím by se jí zabývat mělo. Krátce po oné příhodě s výtahem přišla Jennifer McCreight (nemohl jsem si vzpomenout, odkud to jméno znám, ale jistě, vymyslela Boobquake) s návrhem na založení Atheism+. Zpočátku se zdálo, že je to pokus o založení jakési ateistické sekty, ale v současnosti je to spíše chráněný kus kyberprostoru, kde nejsou ženy-ateistky bombardovány sexistickými narážkami.

I já jsem tedy postupně trochu změnil názor na tento pokus. Stále nevěřím na ateismus se znaménky, ale jsem přesvědčen, že bychom v téhle věci něco udělat měli. Skeptické myšlení nám dává možnost přehodnocovat i jiné věci, než je postoj k imaginárním bytostem.

Pokud máme být schopni předcházet takovým aférám jako je ta Radfordova, musíme být nejprve schopni vyslechnout a pochopit příběhy jako je ten Rebečin.

Přiznávám, že mi ani po dvou letech nepřipadá ten příběh s "Elevatorgate", Ateismem+ a nezvládnutou bandou trollů zrovna veselý. Dokazuje totiž, že přinejmenším některá sdružení vzniklá na základě rozumu nejsou schopná rozumně řešit obyčejný předvídatelný problém, na který nebyla připravena.

Na druhou stranu nás ale tyhle horší zprávy z lepší společnosti upozorňují také na to, že ani zakladatelé hnutí Nových Ateistů nejsou neomylní bohové a že i oni potřebují jiné lidi, aby pochopili své vlastní chyby.

4 komentáře:

  1. Velmi zajímavé a důležité téma (viz http://www.salon.com/2013/07/21/from_hitchens_to_dawkins_where_are_the_women_of_new_atheism/ - jako většina článků na Salonu má i tenhle kolísavou úroveň, přináší ale několik trefných postřehů).
    Souhlasím s tím, že poměrný nezájem ženské části publika je způsoben důrazem na chladnou racionalitu a empirismus. Ten lze ale "vybarvit" emocemi, od toho tady máme design, audio-vizuální prostředky, umění. Vždy se mi líbily iniciativy, které spojovaly vědecký přístup s kreativitou umělců - viz například projekt zpěvačky Björk s Davidem Attenborough a jinými vědci http://vimeo.com/71393286. Myslím si, že tohle je velmi slibná cesta.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že v tomhle to není. V USA vzniklo nepříznivé klima pro ženy uvnitř ateistického hnutí, prostě proto, že jde o kulturní setrvačnost. Znám několik žen - ateistek (víl i bojovnic) a nemyslím si, že by pro ně skepticismus nebo věda byly málo "sexy". Ona i ta představa "chladné racionality" je totiž stereotyp.

      Smazat
    2. Ano, je to stereotyp, a právě proto stojí za to ho bořit :) To nepříznivé klima pro ženy totiž sleduji ve většině ateistických komunit (nejen v USA, ale taky ve Velké Británii nebo v Polsku). Nemluvím o "řadových" ateistech, spíš mi šlo o to, že naprostá většina aktivních členů jsou muži. Určitě to není úmysl, jen je to podnět k zamyšlení o tom, jak v budoucnu obohatit PR aktivity.

      Smazat
  2. Tak já mám asi ten problém, že jsem myšlením jasný chlap. Opravdu mi všechny hysterie kolem sexuálního obtěžování vždycky připadaly trapné, protože já s tím problém nikdy neměla - asi působím takovým dojmem, že chlapi si moc netroufají mě nějak obtěžovat a ty, kteří to i přesto udělají a mně je to nepříjemné (což není až tak často, většinou je mi totiž sexuální zájem ze strany opačného pohlaví spíše příjemný, nepříjemný je mi pouze od těch, kteří mi přijdou jako vyloženě hnusní) prostě dokážu dostatečně odkázat do patřičných mezí. Opravdu jsem nikdy v tomto směru problém neměla a osobně spíš lituji toho, že na conech a podobných akcích poslední dobou narůstá počet ženských účastnic, tedy de facto pro mě konkurentek:-))

    OdpovědětSmazat