Obsahuje mnoho kategorických tvrzení, která jsou tam právě proto, abyste s nimi mohli polemizovat. Prosím, klidně to dělejte!
Slovo kapitalista bývalo v dobách mého dětství synonymem pro továrníka, v karikaturách Dikobrazu to byl tlustý pán v černém obleku a s cylindrem. Většinou na těch nevtipných vtipech mučil vyhublého dělníka. Skutečného člověka který vypadal jako namalovaný kapitalista jsem viděl jen jednou a to na fotografii. Později jsem zjistil, že to byl konstruktér a podnikatel Isambard Kingdom Brunel, stavitel lodi Great Eastern.
Dnes vím, že tohle zobrazení stálo na Marxově teorii o vlastnictví výrobních prostředků. Jenže popis kapitalisty jako továrníka je prostě nedostačující. Kapitalistu by z principu neměla definovat továrna nebo stroje ale kapitál. I když existují pojmy jako lidský, nehmotný nebo intelektuální kapitál, nevím o nikom, kdo by vybudoval nehmotný nebo intelektuální kapitalismus (z principu to ovšem nevylučuji). V důsledku jsou tedy kapitálem chápány prostředky čili peníze.
Kapitalista je tedy ten, kdo vydělává peníze investováním kapitálu. Kapitalismus je činnost, kterou dělá kapitalista. V principu je kapitalismus druhem půjčování na úrok. Celá transakce je ale skrytá ve výrobním procesu. Když si běžně půjčíte peníze na úrok, musíte je jinde vydělat, abyste je mohli vrátit i s úrokem. Ideálně by si člověk neměl půjčovat na něco, co nevynáší, ale na nějaký svůj podnik, takže by z půjčených peněz vydělal dost na vlastní obživu i splacení úroku.
V kapitalismu člověk nedostane jako půjčku peníze ale výrobní prostředky. Vydělá kapitalistovi zpět investici a jeho zisk (obdoba úroku), sobě pak dohodnutou výplatu. Sem někam dospěl kdysi Marx a vymyslel nadhodnotu, řekl že kapitalismus je špatný a že je třeba kapitalistům výrobní prostředky sebrat.
Dobrá, ale máme hned důvod položit otázky:
Je kapitalismus z principu špatný?
Druhá otázka by měla znít: Za jakých podmínek?
Jsou lidé, kteří by vám na kapitalismus přísahali jako na to nejsvatější v co věří, jiní by ho vykreslili jako to největší peklo, jaké na světě je. Obě skupiny mě nezajímají, protože jsou to tábory věřících.
Když někomu půjčíte peníze například na jeho výdělečný podnik, můžete se s ním dohodnout, že si zisk rozdělíte a nebude na tom jistě nic špatného spíše naopak. Něco jiného je situace, kdy půjčíte na vysoký úrok peníze člověku, který je v nouzi. I když můžete říkat, že na obchod přistoupil dobrovolně, pravda to nebude - prostě jen volil pro danou situaci menší zlo. Je to stejné, jako když nabízíte někomu, že mu hodíte záchranný kruh, jen když vám podepíše směnku. Přestože jste jeho nouzi nezavinil, zneužil jste ji a dopustil jste se lichvy. Ještě horší by to bylo, kdybyste byl přímo příčinou jeho nouze, nebo mu jejím vyvoláním hrozil. I to je samozřejmě možné, v normální společnosti se tomu říká vydírání.
Obdoby lichvy i vydírání se objevují i v praktikách kapitalismu, jenže jsou dovedně skryté. Princip maximalizace zisku dokonce k takovým praktikám svádí. Když snížíte platy svým zaměstnancům, snížíte také zároveň výrobní cenu svých výrobků (pro sebe bezbolestně). Sice tím zvýšíte zároveň i fluktuaci svých dělníků (vždycky jsou nějací nezaměstnaní dělníci), ale ne na dlouho. Pokud chtějí vaši konkurenti přežít, udělají totéž. Tím se roztočí spirála snižování platů. Je to klasický "závod na dno", který nemůže skončit jinak než kolapsem. Dokonce i kdyby dělníci přecházeli do jiného odvětví, narazí na něj znovu (nehledě na to, že každé odvětví výroby může zaměstnat jen omezený počet lidí).
Nejlepším dělníkem je zadlužený dělník, protože zpravidla nemůže svobodně změnit zaměstnání a i když zaměstnání změní, bude stále přinášet firmě zisk. Ideálním stavem pro kapitalistu jsou nízké platy a zaměstnanecké půjčky. O tom, jaké šance má potom dělník, kterého je možné udržovat v dluhu trvale, se snad rozepisovat ani nemusím.
I když by bylo pro všechny výhodnější platit dělníky lépe, protože i oni jsou nakonec spotřebiteli, nestane se to. Krátkodobé zvýhodnění jednoho výrobce může ostatní podnikatele ve stejném oboru stát jejich prostor na trhu, takže tuhle verzi vězňova dilematu nakonec hrají ochotně všichni.
Případné obránce volného trhu bych rád upozornil, že to nebyl volný trh, co ukončilo tyhle pravidelné platové pády. Byli to socialisté a odbory, jenže i oni byli vlastně přirozenou reakcí na trh.
Aby to nebylo ještě příliš jednoduché, tak většina dnešních kapitalistů nejsou vůbec továrníci ale banky a obchodníci s cennými papíry. Banky dříve podnikaly s uloženými penězi a tak je zhodnocovaly, dnes jsou většinou poplatky za vedení účtu výrazně vyšší než úrok z uložených peněz. Největší příjem ale bankám vždy plynul z půjček. I ony dávno přesunuly svůj zájem z půjček na podnikání k půjčkám na domácnosti, tedy na vytváření trvalého zadlužení.
Burzy už dávno neplní onu funkci, kterou měly při svém založení, tedy nahromadění kapitálu na nějaký podnik. Dnes je to obrovské kasino postavené na hře s penězi a prací lidí, které většina hráčů nikdy ani neuvidí. Tady se dostáváme už do úplně bizarního světa, protože zde jsou pohyby trhu, naopak žádoucí. Sází na změnu. Proto burzy potřebují poklesy a vzestupy za každou cenu. Bez nich je hra mrtvá. Velcí burzovní hráči si dokáží poradit i za cenu vyvolání nouze. (Samozřejmě ne všechny výkyvy jsou uměle vyvolané.)
Vlastně bych měl po kapsách ještě jedno zrůdné použití kapitalismu - ideologické. Je obdobou sociálního darwinismu, takže bych ho mohl nazývat třeba sociálním kapitalismem. Vzniká, když popis fungování kapitalismu začnou politici používat jako princip, kterým by měla fungovat společnost. Jde o ekonomismus, který obsahuje jak finanční liberalismus tak marxismus (přezdívaný dříve také ekonomistický komunismus). Obsahuje hned dva logické klamy - naturalistický klam, který chybně tvrdí, že pokud je něco přirozené je to i správné (dobré) a induktivní klam, který mylně soudí celek na základě jeho částí.
I bez Marxe a Dikobrazu se mi stále jeví většina kapitalistů jako tvorové velmi nesympatičtí. Z toho co jsem napsal je zřejmé, že kapitalismus ve skutečnosti zvýhodňuje asociální chování. Sice ne nijak výrazně,ale přece. Ten malý rozdíl dokáže rozdělit lidi v podnikání na "první" a "ty druhé".
Psycholog Kevin Dutton z Oxfordu, který se zabývá psychopaty, uvádí případ, kdy jeden přední britský finančník označil za tři nejcennější lidské vlastnosti odhodlanost, zvídavost a bezcitnost.
Doslova řekl že: "Nejkrásnější je na bezcitnosti to, že vám dovoluje klidně spát v situacích, kdy ostatní nedokážou zamhouřit oko,"
Ideálem osobnosti velkého obchodníka je tedy socializovaný psychopat. To není příliš příjemné zjištění. Pokud společnost uzná jako svůj jediný politický princip kapitalismus, otevírá tím také dveře do politiky psychopatům. Proto by měly ve funkční společnosti existovat také jiné mechanismy než ty ekonomické.
Zaklínadlem skutečných liberálů i těch, kteří se za ně jen vydávají je slovo "svoboda". Svoboda jednání psychopatů ale znamená nesvobodu všech ostatních. Proto by úspěch kapitalisty neměl být měřítkem v ostatních oborech lidského jednání. V nějaké míře ale kapitalismus pro společnost výhodný je. Zbývá jen zjistit, kde je ona hranice, za níž nevýhody převáží nad výhodami. Proto se přikláním k myšlence, že by kapitalistické podnikání mělo mít nějaké mantinely tvořené i hodnotami, které psychopatům vlastní nejsou.
Žádné komentáře:
Okomentovat