Byl Ježíš dobrý člověk a filosof?

Zajímavým prvkem naší společnosti je, že dokonce i ateisté často přiznávají Ježíšovi zvláštní morální hodnotu. Tvrdí, že to byl obdivuhodný filosof i když ne bůh. Chtěl bych ukázat pár důvodů, proč s tímto tvrzením nesouhlasím.

Ježíš se choval jako typický zakladatel apokalyptické sekty. Lidé na to vlastně vůbec nechtějí myslet, ale ta „dobrá zpráva“, kterou přinášel byl konec světa s věčným mučením nevěřících a zmrtvýchvstáním věřících.
Zfanatizoval lidi vyprávěním o blížícím se konci světa:

L 21:32    Amen, pravím vám, že určitě nepomine ono pokolení, dokud se všechno nestane.

Mt 24:34    Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.

Sám sebe prohlásil za jediný způsob spasení:

Jan 14,6-11 – „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“

A aby nebylo pochyb, zakázal je:

Mt 12,31 – Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude.

Pokud šlo o víru v něj, tak se s rodinými vazbami se rozhodně nepáral. Možná bych dokonce řekl že stejně jako nedávní fanatičtí kazatelé zneužíval mezigeneračního konfliktu. S odstupem času prosto zní dost komicky, když cirkev předstírá že obhajuje a chrání rodinu (i v současnosti často dělá pravý opak).

Mt 10:35    Neboť jsem přišel postavit člověka ‚proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni.

O těch kteří se mu nezamlouvali se vyjádřil dost jednoznačně:

Mt 23:33    Hadi, plemeno zmijí! Jak uniknete trestu Gehenny?

Mt 12:34    Plemeno zmijí, jak můžete mluvit dobré , když jste zlí? Vždyť ústa mluví z přebytku srdce.

Mimochodem s tím nadcházejícím hněvěm se dost zmýlil.

Dalším důvodem je Ježíšova etika – jediné co opravdu stojí za komentář je zlaté pravidlo:

L 6:31    Jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.

Matouš, 7.12. A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci.

Mnohá podobenství (například o milosrdném Samaritánovi) jsou už jen rozvedením. Jenže předchozí citace jsou důkazem, že se jím sám příliš omezovat nenechával.
Navíc v Ježíšově době bylo zlaté pravidlo součástí mnoha filosofických učení. Přinejmenším by bylo hodně divné, kdyby neznal Sokratův výrok:

„Nečiň jiným, co by tě zlobilo, kdyby učinili tobě.“

I kdybych připustil, že Ježíš neodvozuje tento výrok od Sokrata ale z knihy Leviticus, stále to není až takový zázrak. Ten starozákonní výrok totiž zní:

„Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe sama. Já jsem Hospodin.“ (Bible, Lv 19,18)

Pokud si ho přeberete, není vlastně lepší, protože Sokrates apeluje na cit a rozum, zatímco tady je zlaté pravidlo formulováno jako příkaz s výhružným „Já jsem Hospodin“. Sokrates mluví obecně o „jiných“ čili o ostatních lidech, výrok z Leviticu ovšem pravidlo omezuje jen na vlastní kmen. Přidání Boha do zlatého pravidla jej tedy nijak nevylepšuje, naopak jeho filosofickou hodnotu značně snižuje.

V Bibli lze sice najít i odkaz na konsekvencionalistickou morálku (Mt 7. 16), nebo cosi, z čeho by se dala snad odvozovat, ale proti tehdy rozvinuté epikurejské morálce je to náznak velmi slabý a rozvedený dále velmi podivně.

Třetí důvod, proč mi nepřipadá jako zvláště originální myslitel je jeho kontrakulturnost. Chvílemi to docela vypadá, jako kdyby byl stoupencem hnutí hippies:

Mt 6:26 až 33   Pohleďte na ptáky na nebi. Nesejí, nesklízejí ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší?
Kdo z vás může pečlivým staráním přidat ke své výšce jediný loket?
Proč si tedy děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou,ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?
Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‘Co budeme jíst?’ nebo ‘Co budeme pít?’ anebo ‘Co si oblečeme?’
Všechny tyto věci totiž vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno.

Tohle bych člověku neměl až tolik za zlé, pokud se týče samotných východisek. Přece jen jeho „svět“ byl Řím, který byl pro něj ovšem zároveň okupační mocnost. Pokud ale dnes vydáváme kontrakulturní vzpouru za něco tak moudrého, že na to musel přijít „boží syn“, měli bychom se nad sebou zamyslet.

Za prvé opět nejde o nic originálního. Podobný přístup zvolila v antickém světě už kynická škola, která byla tehdy poměrně populární. Za druhé je kontrakulturní hnutí vždycky na kultuře závislé. Nakonec i Ježíš chodil od domu k domu a žebral u lidí, kteří žali a shromažďovali zrní do stodol. Ani ten příslovečný chléb nevyráběl osobně Bůh ale zemědělec, který musel zasít a sklidit.

Zkrátka pokud působil Ježíš jako učenec, mohlo to být buď tím, že kázal jen nevzdělancům nebo tím, že říkal něco úplně jiného, než co se nám zachovalo v evangeliích. Obě možnosti jsou velmi pravděpodobné – podle vyprávění kázal prostým lidem a první evangelia byla sepsána přibližně čtyřicet až šedesát let po jeho smrti.

Pozdějším křesťanů, tak jako těm dnešním, dalo dost práce zapsané výroky reinterpretovat tak aby dávaly dohromady obrázek, který si oni sami přáli. Problémy s tím mají ale pořád. Přitom v době sepsání musela být evangelia chápána jako reálná historie a brzký konec světa jako něco blízkého a naprosto skutečného.

Mě v celkovém součtu připadá Ježíš tak jak ho líčí evangelia skutečně jako nebezpečný náboženský fanatik, rozhazující kolem sebe poučky kterými se sám neřídil. (Do této kategorie patří i slavný výrok s druhou tváří.) Jako filosof i morální vzor tím u mě propadl.

Poznámka: Tento příspěvek je značně inspirován jednou částí Russellovy knížky Proč nejsem křesťanem a jiné eseje, čímž ji doporučuji k prostudování a ke srovnání.

Poznámka 2: Tento příspěvek jsem původně napsal pro OSACR.CZ, kde se také můžete podívat na zajímavou diskusi pod článkem.

Poznámka 3: Celý příspěvek pojednává o biblickém obrazu Ježíše, nikoli o jeho reálném předobrazu. Pokud totiž od (třeba úplně vymyšlené postavy) Ježíše odvozují svoje zásady a chování dvě miliardy lidí, tak má nesmírný význam se zabývat tím, jakou morální hodnotu jejich nejvyšší vzor představuje.