Počet zobrazení stránky

pondělí 20. srpna 2012

Nakolik jsem levičák?

Jeden z těžkých okamžiků v každé politické debatě je pro mě ten, kdy na mě jiný diskutující vybalí:
"Ale vždyť ty jsi levičák!"
Mám s tím problém, protože podle současného pojetí levičáctví je levičák i pan Paroubek a levicové bylo i nacistické Německo, Sovětský svaz  nebo komunistická Čína.
Ano, přinejmenším mohu říci že nejsem komunista, nacista ani Paroubek, ale znamená to že nejsem levičák?
Co vůbec to levičáctví a pravičáctví znamená?

Obecná představa o levici a levičácích je:
  1. Vytvářejí kolektivistické struktury.
  2. Budují velký stát - tedy stát s obrovským množstvím úředníků (patřičně placených)
  3. Omezují osobní svobody
  4. Zvyšují daně
Obecná představa (pověra) o pravičácích naproti tomu je:
  1. Vyzdvihují jednotlivce proti kolektivu
  2. Vytvářejí malý stát - minimální počet zaměstnanců
  3. Osobní svobody jsou jim svaté
  4. Snižují daně
Chci vám říci, že to jsou nesmysly. Za prvé vzniklo rozdělení pravice a levice v době Francouzské revoluce. Pravice byla tehdy nejen proti svobodám a lidským právům, ale proti demokracii vůbec. Pravice stála za monarchií, státním náboženstvím a tradicemi. V té době nebyl stát ani omylem malý a nenákladný. Naopak, byl obrovský, spotřebovával všechno jen na chod vlastní mašinérie a daně se vybíraly skoro za cokoli.
Úmyslem levice bylo odvedení tohoto obrovského kapitálu ze soukromých kapes na veřejně prospěšné účely. Pravicový svět byl nepokrytě nepotistický - šlechtické rody i vládci předávali moc v rodové linii. Původ byl důležitější než schopnosti. Společnost byla sešněrovaná zvyky, pravidly neprostupným rozdělením do tříd. Celé to bylo do myslí lidí ukotvené nekonečnou náboženskou indoktrinací začínající narozením a končící až smrtí.
Proti takovému systému se vzbouřili ti, jimž se říká levice. Osobní svobody jsou jednu z jejích výsad!
Snaha o rovnost byla vyvolána nejen nerovností majetku ale především nerovností v právech, která bohužel majetkovou nerovnost doprovází (jak ostatně vidíme dodnes na příkladě pánů Janouška, Béma a Smetany). Jestli je dnes pravičáctví něčím diametrálně jiným, muselo během vývoje udělat nějaký zásadní obrat. Jenže udělalo ho? Když se podíváte, co pravice na západě i na východě prosazuje, jsou to co největší finanční rozdíly mezi lidmi, je to radikální prosazování náboženství , šovinismus, machismus a konzervativismus. V důsledku vzniká i zásadní rozdíl  mezi právy lidí různých tříd na to být volen (potřebujete peníze), na zdraví, na vzdělání (Hradec Králové,Praha - Pro-Alt), svobodu informací a na spravedlivý soud .
Proto, pokud jde o ideály Francouzské revoluce, jsem opravdový levičák a hrdě se k takovému označení budu hlásit. Ostatně pak by levičáci byli i všichni současní liberálové (ZDE), demokraté a humanisté.
Otázka je, kam potom zařadit všechny ty socialistické diktatury?
Já navrhuji: Zbavme je sofistiky!
Víte,žádná diktatura se nejmenuje diktatura a zrovna tak se každá politická strana bude hlásit k tomu směru který bude právě módní aby si ho nakonec zdeformovala podle svého.
Proto zapomeňme na jejich jména a proklamace. Přidržme se podstaty: Vytváří ten posuzovaný systém vládnoucí vrstvu, která má jiná práva než obyčejní lidé, nebo nevytváří? Směřuje politický vývoj k vytvoření vládnoucí dynastie a rozvrstvení společnosti do různě bohatých tříd nebo k nějaké formě demokracie?

Vidíte, najednou není těžké postavit vedle sebe Severní Koreu, Kubu, současné Rusko a naše "pravicově demokratické" strany. Ostatně všimněte si, jak snadno se dokázaly spojit nacistické Německo, fašistická Itálie a císařské Japonsko.
Nebylo to těžké, protože navzdory proklamacím si byly ty tři diktatury velmi vnitřně podobné a šlo jim o totéž. Podobně jako ještě nedávno ČSSD a ODS.


4 komentáře:

  1. Zdravím,

    podle mě význam slov "pravice" a "levice" nelze chápat v kontextu doby, kdy vznikly, ale v kontextu toho, jak jsou vnímány dnes. Ano, významy těchto slov nejsou přesně vymezeny, ale význam nesou. Rozdílů je více, viz tabulka na http://cs.wikipedia.org/wiki/Pravice .

    Na druhou stranu argument, že někdo je levičák je nálepkování. V jistém smyslu evokuje propojení s nechvalně známými postavami levice a zavání argumentem ad Hitlerum. Já bych se tomu bránil taky a snažil se přejít zpět k věcné debatě a pryč od nálepek.

    Kde jste vzal, že "Ostatně pak by levičáci byli i všichni současní liberálové (ZDE)"? Vždyť přímo citovaný článek dělí liberály na pravicové a levicové a uvádí jejich (současné) zástupce.

    Jindra Soukup

    OdpovědětVymazat
  2. Levice-Pravice jsou samozřejmě nálepky a proto o tom také tak píši. V článku mimo jiné polemizuji s tím že dnešní "pravice" je nějak diametrálně jiná. O tabulce vím, jenže nefunguje jsou v ní spíše proklamace než to co dělají strany ve skutečnosti.
    Čtete na přeskáčku a citujete větu bez kontextu. Logiku to dává pouze ve smyslu:

    "Pokud chápeme levici ve smyslu ideálů Francouzské revoluce, pak jsou levičáci i všichni liberálové."

    Tehdejší pravice znala "milosti" nikoli svobody. Pojem "svoboda" je v tehdejším kontextu levicový. Účelem tohoto článku je vysvětlit, že název není jediné a ani příliš spolehlivé vodítko. Neoliberálové se sice označují za liberály, ale v zásadě jsou to konzervativci a nikoli liberálové. Též:
    http://enzmannovaarcha.blogspot.cz/2012/04/paradoxy-socialniho-darwinismu.html

    OdpovědětVymazat
  3. To jsou jen dobové, hloupé, účelové, černobílé nálepky. Něco jako plus a minus, dál už dnes nikdo nevidí, nedohlédne. Není divu, národ je těžce manipulován a já tvrdím, že daleko více než "za komára!" Co jsem teď? :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Vždyť jsem už odpověděl - poznají se to podle toho, jestli se snaží vytvořit nějakou izolovanou dědičnou vrstvu "nadlidí".

    Před takovými je třeba varovat, nevolit je a jejich nepotické pokusy trestat.

    OdpovědětVymazat