Počet zobrazení stránky

pátek 17. srpna 2012

Pussy Riot a jiní performeři

Tak dnes padne rozsudek. Mýlí se ovšem ti, kdo si myslí, že to bude rozsudek nad aktérkami jednoho několikasekundového představení. Bude to rozsudek nad Ruskem.
Možná je to jeden z posledních okamžiků, kdy obří mocnost ještě váhá, jestli se vydá směrem k budoucnosti v podobě nějaké formy demokracie, nebo k minulosti ke spojení trůnu a kříže po vzoru cara Mikuláše.

Vzhledem k tomu že jde o kauzu celkem známou, zopakuji jen základní body a nejčastější mýty.
  • Pussy Riot je skupina, která má ve svém programu kritiku společenských poměrů formou provokace. Navazuje na skupinu Voina z Lomonosovovy univerzity.
  • Tři její představitelky jsou souzeny za vystoupení 21. února 2012 v  moskevské Katedrále Krista Spasitele kde zazpívaly píseň Bohorodičko vyžeň Putina.
  • Chyceny a obžalovány jsou:
    Naděžda Tolokonnikovová (22 let)
    Marija Aljochinova (24 let)
    Jekatěrina Samucevičová
    (29 let)
  • Za tuto akci jim hrozí trest až 7 let. Nejsou souzeni za urážku státu ale za § 213 ruského trestního zákoníku, který akci kvalifikuje jako chuligánství s charakterem organizovaného zločinu.
  • Psychologický posudek zadržených používaný soudem vyvolal odpor v řadách ruských psychologů.
  • Její členky nejsou ty "blbé husy" které něco napadlo (jak se vyjadřovali věřící, oficiální představiteé Ruska i ruská média) - upozorňovaly na úzké sepětí mezi Kremlem a pravoslavnou církví, přesněji mezi dvěma jejími nejvyššími představiteli - patriarchou Kirillem a Putinem. Oba přitom mají velmocenské tendence a oba byli členy KGB.
Za Pussy Riot se postavili aktivisté na celém světě, Sting, Plastic Poeple, Paul McCartney, Filip Topol, Vlasta Třešňák se skupinou a kapely Čokovoko, Echt! a Kopir Rozsywal Bestar, Madona, Bjork...

Jenže to není to o čem bych chtěl mluvit. Víte z pohledu od nás se zdá že celý svět stojí za Pussy Riot, jenže to není pravda ani u nás a už vůbec ne v Rusku, kde tisk stojí jednoznačně na straně obžaloby.
Především se proti nim stavějí věřící pravoslavné církve i když je správné říci, že zdaleka ne všichni její kněží. Aby to nebylo tak jednoduché, ozývají se i od nás hlasy extremistických křesťanů, kteří v tom vidí nebezpečí šíření satanismu! O tom, jak se k incidentu staví naše místní pravoslavná církev snad se snad ani nedá nic dodat.
Od méně vyhraněných osobností se objevují také námitky typu:

Byli byste také tak shovívaví, kdyby se za Havla odehrálo podobné vystoupení ve Svatovítské katedrále?

Za sebe odpovím, že by se mi to asi nelíbilo, ale určitě bych nepodporoval potrestání aktérů několika lety vězení. Také mi připadá nepředstavitelné, že někdo srovnává Havla a Putina.
Přiměřenější by mi takové vystoupení připadalo dnes, kdyby na mši celebrované Dominikem Dukou vystoupila nějaká kapela s písní "Panebože vyžeň Klause". Spojení mezi těmito dvěma mocipány totiž evokuje vztahy v ruské dvojici mnohem lépe.
Teď se ale nechci zamotávat do mých antipatií k tomuto pánovi. Jde mi spíše o to, že kauza Pussy Riot oslovuje i nás otázkou:

Je Česká republika natolik demokratická aby tady k podobnému procesu nemohlo dojít?

Jsem přesvědčen, že odpověď je:  NE 

V naší republice v současnosti k takovému procesu dojít může.

Důkazem toho je proces s Romanem Smetanou a jeho trestem za malování tykadel, ale máme i jiná srovnání. Podobně provokativní akci udělal třeba performer Milan Kohout před dvěma roky v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje, kde se svlékl do půl těla a nechal se osahávat studentkami (Taky občas litujete že nejste známý performer?). Akce upozorňovala na pedofilní skandály v katolické církvi o nichž u nás média v té době mlčela (a dost ohleduplně k pachatelům informují dodnes).
Důvod, proč je Kohout na svobodě je ten, že svůj výstup provedl při turistické prohlídce a nikoli při Dukově mši. Tím jej nechci nijak kritizovat, jen říkám, že se členky Pussy Riot postavily přímo větší moci.
Česká společnost podobně jako ta ruská tápe v tom, jak takové činy vůbec posuzovat a je přitom normální, že v tom nemá jasno. Podobné performance jsou totiž vždycky zaměřené proti současnému stavu společnosti. Není možné brát na gerilového umělce jiný metr, než na ostatní lidi, ale to by ani nesplnilo účel takové performance. Proto mohou být souzeni buď jednoznačně podle současných pravidel (ať jsou daná zákony nebo prostě jen mocí) a z nich odvodit trest, nebo se společnost musí pokusit sama sebe trochu změnit.
Pokud chcete, můžete si poslechnout, co o takových gerilových akcích říká sám Milan Kohout.
(Řeči obviněných členek Pussy Riot se mi bohužel sehnat nepodařilo, pokud o nich víte, napište)



A to je vlastně to, co je na procesu s členkami Pussy Riot hrozné a zároveň obdivuhodné. Ty tři tam nestojí proti Putinovi a Kirillovi, ale proti ruské společnosti, která si může vybrat, jestli dá přednost svobodě nebo tradici. To je i podle mě příliš, ale nebudu předbíhat, o tom jaké bude příští Rusko se (trochu) rozhodne dnes.


Žádné komentáře:

Okomentovat