Chci vyprávět to jedné nebezpečné pověře.
Tou pověrou je představa, že pokud odevzdáte peníze do společného balíku - státního rozpočtu - už nejsou vaše nebo moje, ale patří "nějakému" státu, který si s nimi dělá co ho napadne.
Tak tomu sice v naší středoevropské realitě je, ale demokratické to rozhodně není.
Státní rozpočet skutečně demokratické země není něco co patří někomu jinému. Stále patří nám, pouze je to jiný způsob vlastnictví - patří nám společně.
Pokusím se to vysvětlit na příkladu rybářské osady. Na pobřeží žije skupinka rybářů. Každý z nich vydělá trochu peněz což mu stačí na obživu ale moc vyskakovat si nemůže. Tak se jednoho dne spolu domluví a koupí si společně loď . Ta se tak stává jejich společným majetkem. Není více toho, kdo ji vyhrál ve volbách a nepatří ani předsedovi "Strany rybářů".
Pokud si ji někdo z nich začne příliš přivlastňovat (natož aby druhým začal tvrdit, že jim nic není do toho k čemu jí potřebuje) ostatní rybáři ho ztlučou. Tak funguje primitivní model společného vlastnictví a společenské spravedlnosti.
Zkuste si to namontovat na náš státní rozpočet.
Kolik nám toho o něm politici a úředníci říci nechtějí? Do čeho nám údajně nic není? Jak jej používají pro sebe a co z toho nechávají ostatním?
Ano, zasloužili by si pár poctivých rybářských facek!
Tou pověrou je představa, že pokud odevzdáte peníze do společného balíku - státního rozpočtu - už nejsou vaše nebo moje, ale patří "nějakému" státu, který si s nimi dělá co ho napadne.
Tak tomu sice v naší středoevropské realitě je, ale demokratické to rozhodně není.
Státní rozpočet skutečně demokratické země není něco co patří někomu jinému. Stále patří nám, pouze je to jiný způsob vlastnictví - patří nám společně.
Pokusím se to vysvětlit na příkladu rybářské osady. Na pobřeží žije skupinka rybářů. Každý z nich vydělá trochu peněz což mu stačí na obživu ale moc vyskakovat si nemůže. Tak se jednoho dne spolu domluví a koupí si společně loď . Ta se tak stává jejich společným majetkem. Není více toho, kdo ji vyhrál ve volbách a nepatří ani předsedovi "Strany rybářů".
Pokud si ji někdo z nich začne příliš přivlastňovat (natož aby druhým začal tvrdit, že jim nic není do toho k čemu jí potřebuje) ostatní rybáři ho ztlučou. Tak funguje primitivní model společného vlastnictví a společenské spravedlnosti.
Zkuste si to namontovat na náš státní rozpočet.
Kolik nám toho o něm politici a úředníci říci nechtějí? Do čeho nám údajně nic není? Jak jej používají pro sebe a co z toho nechávají ostatním?
Ano, zasloužili by si pár poctivých rybářských facek!
Žádné komentáře:
Okomentovat