Počet zobrazení stránky

sobota 13. prosince 2014

Budoucnost peněz

Než se pustíte do čtení, chtěl bych vás nejprve upozornit, že nejsem ekonom, ale milovník scifi. I tato má vize tedy patří spíše do této kategorie, nejde v žádném případě o nějakou vážnou práci. Berte ji tedy jako mé zamyšlení a podnět k zamyšlení, jímž má být.

O vzniku platidel existuje mnoho teorií od alternativního způsobu používání šperků a zbraní po standardizovaná množství kovů pro výměnný obchod. Pravděpodobně je pravdivá většina z nich.

Vlastnit nadměrné množství železných hřiven nebylo pravděpodobně pro nomáda z doby železné přílišné terno, pokud se sám obchodem s kovem nebo jeho zpracováním nezabýval. Mnozí jiní obchodníci takové platidlo nepřijímali. Bylo to jako kdybyste se dnes snažili v krámě platit ingoty. Pro nákup kožešin nebo plátna potřeboval ještě jiná doplňující platidla jako třeba sůl, mušle, sušené maso atd.

Použití platidel nebylo ani zdaleka tak univerzální, jako dnešní použití peněz. Nebudu však zabíhat do historie příliš, chtěl jsem jen připomenout, že to co chápeme jako dnešní používání peněz je vlastně alternativní použití a to i v rámci obchodu.

Chtěl bych vlastně položit otázku přesně naopak. V co jiného se vyvinou peníze? Možná vám ta otázka připadá podivná, ale je zcela legitimní. Abych to osvětlil, trochu popíši svoji představu o současné roli peněz.

Peníze jsou oběživo, to znamená spoustu absurdních věcí. Především to, že mají nějakou hodnotu jen potud, dokud jim nějakou přiznáváme. Pokud byste vzali všechny peníze na světě a zavřeli je do trezoru, hodnota obsahu vašeho trezoru by byla rovna pouze materiálu z něhož jsou peníze vyrobeny. Peníze, které neobíhají,  neplatí a nemají jako peníze žádnou hodnotu. V podstatě přestávají být penězi.

I peníze které obíhají se ale chovají podivně. Předpokládali bychom, že pokud peníze obíhají, bude distribuce zboží a služeb probíhat dobře a životní komfort v takové oblasti bude neustále růst. Paradoxně to také nemusí být pravda. Oběh peněz ve velkých transakcích bude mít nakonec pro jednotlivce ve společnosti menší význam, než když bude celková suma rozdělena i do malých a středních transakcí. Při stejném objemu peněz bude tedy jednou přínos nepatrný a podruhé výrazný.

Jenže to není všechno. Transakce nemusejí komfort ve společnosti jen zvyšovat, mohou jej také výrazně snižovat. Například taková krádež je v podstatě také transakce, ale i legální finanční transakce mohou mít nepříjemné důsledky. Hraní na proherních automatech je v mnoha částech světa jednoznačně legální a lidé se k němu uchylují dobrovolně, přestože to jejich životní komfort většinou nakonec snižuje.

Podobně můžeme mít výrobu, která zároveň vytváří škody, které jsou mnohonásobně větší, než je hodnota jejích výrobků. Neměli bychom se tedy ptát jen na to, kolik peněz ve společnosti obíhá a jak rychle, ale také jestli je jejich oběh spíše prospěšný nebo destruktivní.

Jenže to se ještě stále pohybujeme ve sféře dominujícího obchodu. Vlastně všechny ekonomistické ideologie předpokládají jako jediný způsob distribuce peněz obchod. Přesto všichni nějak víme, že to tak být nemusí. Každý, kdo dal v restauraci dýško, nebo přispěl na nějakou humanitární akci, tohle pravidlo porušil. Dokonce ani náš stát nepoužívá peníze jen jako platidlo. Motivační poplatky u lékaře, platby politickým stranám za hlas voliče i daně jsou ukázkou toho, že ani státní instituce nevidí v penězích pouze prostředek obchodu.

Dýško není v podstatě něco, na co by měl u nás číšník či servírka nárok a a ni si za něj nic nekupujeme, jenom jím zvyšujete šanci na to že budou ve stávající funkci spokojeni a že tedy podnik bude prosperovat. Podobně se například v donation-based crowdfundingu vlastně peníze nepoužívají jako platidlo, ale jako způsob hlasování o to, zda má projekt právo na existenci.

Jak jsem již zmínil, je vlastně vytváření velkých zásob peněz, které nejsou shromážděny k nějakému blízkému využití, pro ekonomiku problém. Boháči typu "pan Skrblík" jsou vlastně pro ekonomiku těmi nejhoršími obchodníky, protože velká množství peněz zadržují dlouho bez využití.

Domnívám se proto, že v budoucnosti pravděpodobně vznikne cosi jako dnes propagovaný koncept nepodmíněného základního příjmu a tento systém bude obecně přijat. Důvodem kupodivu nebude žádná charita ale snaha udržet  měnu v oběhu. Trh a výroba už totiž kvůli vysoké produktivitě práce a malému počtu pracovních míst nedokáží distribuovat měnu natolik efektivně jako dříve.

Když se podíváte na historické finanční problémy, tak je zjevné, že peníze nebyly v určitou chvíli kumulovány tam kde by měly být. Důvody bylo: obchod jako daně (výpalné, desátky) upřednostňované způsoby soustřeďování peněz, pomalé obchodní transakce na velkou vzdálenost a problém se zpětnou kontrolou (zpětná vazba).

 Dnešní peníze ale nemají jen virtuální hodnotu závislou na trhu, respektive na poptávce. Samy se postupně stávají virtuálními. Teoreticky i prakticky by mohly být převáděny doslova rychlostí světla. Vlastně je banky musejí brzdit, aby se dalo zabránit jejich krádežím ve virtuálním světě, které by se mohly odehrávat taktéž rychlostí světla.

Co ale kromě krádeží a plateb taková změna peněz ve virtuální platidlo vlastně znamená? Především to může úplně změnit finační instituce. Banky postupně nahrazují servery, které nicméně ještě stále v principu fungují jako banky.

Nákup a prodej akcií byl dříve rizikovou záležitostí a proto se akcionáři snažili snížit riziko investováním do nízkvýnosných a málo rizikových investic. Navíc se zdálo, že je nákup a prodej akcií příliš složitý pro normální lidi.

Elektronizace dnes ale už umožňuje mikroinvestice a nákup mikroakcií (transakce přibližně od výše 1 dolaru). Velké množství lidí tedy může investovat i velmi malé částky do poměrně rizikových podniků a dohromady složí kapitál, jaký by dříve firma sháněla jen stěží, přitom ale jejich individuální riziko bude malé. Ještě nikdy v historii neměly inovativní a experimentální projekty tak velkou naději na uskutečnění, jako dnes.

Obrovská množství peněz se mohou velmi rychle kumulovat k uskutečnění konkrétních cílů. Rčení "i o kapku stoupne moře" dostává ve světle mikroplateb úplně nový význam.Toto je jedna perspektiva. kterou ukazují jako první nesmělé vlaštovky crowdfundingové servery a systémy jako Flatter.

Stejným způsobem bude ale pravděpodobně možné v budoucnu peníze i ukládat. Peníze rozptýlené po malých částkách v mikroinvesticích bude možné kdykoli převést na nového vlastníka, který už s nimi bude dále nakládat podle svého. Mikroinvestiční servery tedy mohou v budoucnu úplně nahradit banky.

Internet může úplně změnit a jistě postupně změní i obchod. Konkrétně mám na mysli hlavně obchod s potravinami. Dnešní obchod s potravinami vypadá tak, že od pěstitelů a výrobců nakupují zboží nejprve distribuční firmy vlastnící velkosklady a ty je pak prodávají dál až se dostanou do maloobchodů k zákazníkům.

To že takový obchod dosud existuje je pouze důsledkem setrvačnosti spotřebitelů, výrobců a zemědělců. Celý řetězec mezi výrobci potravin a zákazníky dokáže internet zcela nahradit. Velkosklady, ale i velké obchodní domy jsou v podstatě přežitkem už ve chvíli, kdy jsou stavěny.

Současná snaha vytvořit veřejné trhy se zemědělskými produkty zase naráží na problémy, kvůli kterým řetězce obchodující s potravinami vznikly. Práce venku, malé množství prodaného zboží na osobu, převozy a nájem za prodejní místo, to všechno zboží prodražuje. Přitom to všechno zvládá už dnes počítačová síť mnohem ekonomičtěji a snadněji, jde jen o to ji využít.

Samozřejmě že dnešní rozptýlené internetové obchůdky ještě nejsou příliš přehledné ani dobře dohledatelné, jakmile ale vzniknou virtuální supermarkety s kvalitním vyhledáváním, budou všechny dřívější verze obchodu brzy minoritní. Zvláštní je že takové virtuální obchoďáky mohou začít používat svoji vlastní měnu, zpočátku asi paralelně a později i samostatně. Obrat obchodu bude dostatečnou zárukou krytí.

Spolu s alternativními měnami využívanými v oblastech s nedostatkem oficiální měny se tak velká část obchodu dostane mimo kontrolu států. Ty se sice pokusí takovým pokusům ale nebudou pro to mít podporu obyvatel.

Je proto dost pravděpodobné, že financování státu bude nakonec muset probíhat jinak než prostřednictvím daní. Ve výsledku by mohlo jít opět o systém, který by vybíral peníze přímo na konkrétní účel, tedy velmi podobně jako v crowdfundingu.

Abych to shrnul, předpokládám tyto změny:

1.) Banky, akciové trhy a obecně finanční instituce budou nahrazeny  internetovými portály.
2.) Peníze nebudou používány jen jako platidlo ale též k vyjádření podpory, čili určitému druhu hlasování
3.) Krytí peněz nebudou zajišťovat ani banky ani státy
4.) Zanikne daňový systém a bude nahrazen jiným systémem, v němž vybírané částky budou mít jasný účel


4 komentáře:

  1. Ad1) Banky, akciové trhy a většina finančních institucí už jsou nahrazeny internetovými portály. Pokud by zmizela fyzicky ze světa např. pražská burza a tobě by se povedlo držet u huby těch několik brookerů s přímým vstupem, nikdo by si toho nevšiml...
    Ad2) To je prvotní účel hromadění peněz - paví peří.
    Ad3) To je problém důvěry a víry - většina lidí je ochotná věřit svému státu, ale jen málo lidí něčemu, co v podstatě neexistuje. Výkyvy kurzů virtuálních měn toho budou ještě dlouho příkladem. Musel by si zavést něco jako mikrosekundové obchodování vázané na pevný standart...
    Ad4)to by šlo pouze v případě unifikovaného bezpečného světa, takže dokavad se nevyřeší muslimové, G8 a asijská unie, zánik danového systému nemá ani špetku budoucnosti.
    Zaujal mne obchod z potravinama - mohl bys to rozvést?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Počítače v podstatě umožňují rozpočítat cenu za dovoz podle vzdálenosti kupujícího a vzhledem k tomu, že většinu potravin nepotřebujeme teď hned, ale máme určité zásoby, tak rozvoz potravin může být plánován třeba jednou nebo dvakrát týdně. Tím se zvýhodní lokální zboží proti dovozu. Jako virtuální supermarket označuju server, který bude nabízet zároveň zboží (nějak standardizované) od různých výrobců dostatečně přehledným způsobem. Virtuální supermarket může mít vlastní "družstevní" měnu (něco jako stravenky) která bude fungovat navzájem mezi jeho uživateli. Ten hlavní trik je v tom, že v realitě potřebuješ několikrát zboží uskladnit, než se dostane k zákazníkům, což virtuální supermarket zruší. Jde jen o to aby se přímo výrobci potravin dokázali podřídit nějakým standardům. Pak všechno co se teď dělá fyzicky bude probíhat převážně virtuálně (třeba pekárny asi budou fungovat stále dost podobně), takže jediný pohyb zboží bude mezi výrobcem a zákazníkem. Máš nějaký konkrétní požadavek na upřesnění?

      Smazat
    2. "Mezi uživateli" myšleno prodejci, kteří jsou zároveň kupující.

      Smazat
  2. ad 2) Myšlenku že platby na zpusob croudfoundingu by měly sloužit jako nastroj demokratickeho hlasovani, tj. nastroj kterym se občasne podili na moci a rozhodovani ve stratě delší dobu hlásám. Viz. https://forum.pirati.cz/danovy-system-f555/zacleneni-principu-crowdfundingu-do-danoveho-systemu-t18589.html
    na druhou stranu s tim jak se vytraci vyznam beznych lidi v procesu produkce a jejich bojový potenciál se obavam, že lide nejen ztrati ekonomickou váhu ale v dusledku i tu mocenskou a že neni moc duvodu věřit v budoucnost demokracie. Viz nasledujici bod.

    ad 3) Souhlas s lokkim. Řekl bych to ještě trochu jinak.

    Napsal jsem o tom delší článek u sebe na blog. Prvni část adresuje bod 2) druha část adresuje bod 2) a 3) http://prokopiny.blogspot.cz/2014/12/stratifikace-30.html

    OdpovědětSmazat