Kurdové a "lepší" islám

Omlouvači islámu si nedávno všimli zajímavého paradoxu. Skupina Islám v České Republice nechceme se poměrně veřejně postavila za Kurdy bojující proti chálífátníkům. Samozřejmě se okamžitě omlouvači ozvali s tím, že přece jen existuje nějaký ten "lepší" islám, protože Kurdové jsou přece muslimové. Zajímavé je, že s tímto argumentem sice napadli "islamofoby" ale sami se za "umírněné" Kurdy nepostavili.

Situace je značně nepřehledná, ale pokusím se do toho zmatku vnést trochu řádu. V první řadě musím říci, že Kurdové jako etnikum nejsou monoliticky muslimská národnost, ale islám na území jimi obývaném převládá natolik, že je tak při určité paušalizaci můžeme chápat.

Za druhé nesmím přehlédnout že právě v tomto etniku je rozšířená jedna z nejodpornějších zvyklostí, totiž vraždy žen "ze cti". Pokud například v sousedním Německu dojde k takové vraždě, můžete si tipnout že zhruba ve dvou třetinách případů půjde o kurdskou komunitu. Není to tedy žádná "krásná" a "ušelchtilá" verze islámu o které by se dalo říci, že patří do 21. století.

Proč se tedy zastávat jedněch muslimů proti druhým? Znamená to snad, že existuje nějaký "dobrý silám" nebo alespoň "méně hrozný islám"? Víte v tom je problém. Kdybych měl použít argumentaci Martina Konvičky, upozornil bych zvláště na dva jeho často přehlížné názory:

"Muslimové jsou lepší než islám."

Je to tak, mnozí muslimové si ke své smůle myslí, že jsou dobří díky své víře a oni často opravdu dobří jsou, avšak navzdory své víře. Jde tu o záměnu vlastností části a celku. Islám jako nábožensko-politický proud směřuje k radikalizaci a fundamentalismu a protože jde o válečné náboženství, je skutečně pro Evropu hrozbou.

To ale nemusejí být vlastnosti každého jednotlivce. Je rozdíl se totiž k podobně odporné ideologii jen hlásit a vzít zbraň a začít její poslání naplňovat. Asi chápete, že i když v obou případech musím zaujmout postoj, že je islám zlo, odsouzení jednotlivých jeho zastánců bude mít úplně jiné rozměry.

Ostatně měli bychom si uvědomit, že komunisty byli Josif Stalin, Lavrentij Berija ale i Jiří Wolker a Frida Kahlo, nacisty byl Adolf Hitler i Oscar Schindler, fašisty Francisco Franco  i Salvator Dali. Ideologie nedělají špatnými jejich nejhorší nestvůry, stejně jako je nedělají lepšími jejich "andělé", musíme je posuzovat podle jejich směřování.

Zároveň to znamená, že i když lidé stojící za určitou zrůdnou ideologií nesou různé množství viny (od nicotné po absolutní), má stále smysl proti takové ideologii bojovat.

Ta druhá argumenatce se týkala toho, co s evropskými muslimy. Konvičkova rada zněla: "Odmuslimovat, odsunout a teprve když to všechno zklame exterminovat." Jde o to, že islám není žádný genetický znak, není to národnost, je to nábožensko-politická ideologie neslučitelná s evropským právem a morálkou. Pokud se člověk hlásí k ideologii která je tak výrazně nepřátelská evropské společnosti (v níž žije), měl by počítat s tím, že se k němu ta společnost nebude stavět shovívavě.

Jak to všechno souvisí s Kurdy? Ano jsou to převážně muslimové, ale také jsou to naši spojenci. Lidé, kterým jde o život nespáchali žádný zločin proti naší společnosti. Jejich protivníky jsou vrazi, jejichž úmysly jsou nepopiratelné a mají těžké zbraně. Poměr vin je tedy dán už jejich deklarovanými úmysly i doloženými zločiny.

A konečně i kdyby se vám stokrát nelíbilo že jsou to muslimové, tak je není třeba nikam odsouvat, protože oni už doma jsou. Naopak pokud jim pomůžeme v boji tak tam zůstanou. Jistě, pak můžeme vést dialogy o míře lidskosti v jejich pojetí náboženství, ale do konfliktu s naší kulturou se prostě v takovém případě většina z nich vůbec nedostane.