Málo zelená

Možná jste si všimli (a ti kteří ne, tak těm to řeknu v následujících řádcích), že jsem byl jistý kratičký čas členem Strany zelených. Ano, už nejsem a chtěl bych vám říci proč. Stále ji považuji za asi nejméně zkorumpovanou politickou stanu, která je také ve svém vystupování nejprůhlednější. Přesto mi další členství v ní nedávalo smysl.

Víte, SZ bývá často kritizována za věci, za které tak úplně nemůže, a  nebývá naopak kritizována za to, co na ní vadilo mě. Hlavním problémem téhle politické strany (kromě mého obecně nepřátelského postoje k politickým stranám) je totiž to, že je příliš málo zelená.

Co tím myslím? Základní premisou ekologie je neexistence univerzálních řešení. Vždycky tedy existují niky, které mají stejné podmínky a kolem nich jsou jiné niky, které mají podmínky jiné. Každé takové prostředí tedy potřebuje individuální přístup a stejný vzor myšlení by se měl přenášet i do politiky "zelených" stran.

Proto na mě působí dosti depresivně, když se uvnitř SZ koná jakýsi neformální spor o to, jestli má být stranou uprostřed, ale kousek doprava nebo kousek doleva. Zelená politika by především měla reagovat na každý problém individuálně. To znamená že by na úrovni velkých celků (stát, EU) měla působit nesmírně individualisticky (zdánlivě hodně pravicová) a na lokální úrovni velmi sociálně až socialisticky (zdánlivě velmi levicová).

Nepochopení tohoto principu sdružování skupin kolem společných problémů a zájmů, a zároveň udržování vztahů mezi nimi, je důkaz absolutního politického vybočení z vlastního směru.

Poznámka: V tomto smyslu měla SZ od počátku vystupovat jak proti zalesňovacím snahám EU, které jsou vhodné možná pro Holandsko, ale ne pro nás, tak proti solárnímu farmaření, které je v rozporu s ekologickými podmínkami naší republiky.

Něčím velmi podobným je i politický program SZ. Nechápu jak může existovat zelená politická strana, která nemá na prvním místě programu ekologii. První tři body by se měly vždy týkat půdy, vody a vzduchu.

Budiž, v programu na rok 2010 nějaké takové body jsou uvedeny až v třetí části, ale jsou:

a. Prosadíme přísnější zákon o ochraně ovzduší

b. Budeme bránit zastavování kvalitní orné půdy dalšími velkosklady a hypermarkety

c. Budeme striktně trvat na zachování ekologických limitů těžby

d. Budeme bránit privatizaci a tunelování státních lesů

I když tyto body působí přívětivě, o tom jestli by byly opravdu dobré by rozhodl až způsob, kterým by byly naplněny. Velkosklady a hypermarkety jsou (žel) na mnoha místech tím jediným zařízením, které místním lidem nabízí zaměstnání. Uhlí nedolujeme pro zábavu, ale kvůli energii atd. Jinými slovy, nejde jen o to něco zakázat, ale účinně to nahradit.

Ke každému z těch bodů je třeba připsat řešení a u žádného z nich nelze takové řešení najít na úrovni republiky. Za ideálních podmínek by to byly ty pravé úkoly pro Zelené, jenže ti právě většinou až ke konkrétním kauzám a jejich řešením nejdou. Jakmile by kromě obecného slova "limity" program obsahoval přímo jména oblastí a vesnic s návrhy jak je zachránit, začalo by to dávat smysl.

Konečně třetím, ale stejně důležitým problémem je to, že zelení nedokázali mluvit s lidmi, kteří podmínky v naší republice tvoří - se zemědělci. Když se mluví o ekologii, zpravidla tuhle skupinu nikdo na mysli nemá. V naší republice ale podstatnou část krajiny tvoří kulturní step.

Zemědělci nejsou jen potenciální voliči, jsou skutečnou enviromentální, krajinotvornou ba přímo geologickou silou. Na tom, co budou pěstovat závisí stav svrchní vrstvy ornice, na tom, jestli nechají nějaké remízky množství ptactva a hmyzu, na tom jestli budou správně kosit louky a vypásat meze závisí celé vzácné lokální ekosystémy.

Při tom všem jsou samozřejmě důležitou složkou výroby potravin pro (alespoň částečnou) domácí potravinovou soběstačnost.Vytvářet podmínky pro zemědělce a zvyšovat jejich vzdělání je pro naši krajinu a životní podmínky naprosto zásadní a podobné je to samozřejmě i s rybníkáři a lesníky.

Je naprosto logické, že se ekologicky myslící lidé budou s těmito skupinami dostávat do sporů, zároveň je ale nemyslitelné, aby v mnoha případech nevystupovali společně. Jenže právě k tomu dochází.

Proč?

Když se podíváte na výsledky voleb v roce 2010, je to úplně jasné.

Zkrátka Stranu zelených tvoří městští intelektuálové, kteří vesnici a tedy ani skutečným lokálním lidským ani ekologickým problémům nerozumějí a pokud jim rozumějí, neumějí o nich mluvit.

To je hodně bolestivé zjištění, protože pak toto lidé nemají vlastně žádnou politickou stranu nebo hnutí, které by na republikové úrovni hájilo jejich zájmy. Naše politika přitom jednoznačně potřebuje návrat ekologického myšlení, nejsem si ale jist, že se vrátí ještě někdy do Strany zelených.