Třicetiletka

„No, vy ste velice progresivní. Celý RVHP jede na pětiletky, a vy už na desetiletku.“

Tuhle větu z Básníků asi znáte. Výsměch byl celkem na místě. Centrální plánování se tehdy rozlézalo do všech oborů. Určovalo kolik se má vyrobit tun masa, oceli a PVC nebo kolik bude potřeba metrů toaletního papíru. Že pak docházelo k náhlým výpadkům, způsobeným zájmem o nějaké zboží (céčka, džíny) nebo poplašnou zprávou (toaletní papír), je vcelku jasné. A protože neexistovalo nic, co by tyhle situace vyrovnávalo, byly následky poněkud groteskní.
Nicméně někdo už by měl říci, že plánování není špatná věc pokud se nesnažíte proplánovat do plánovačského ráje, kde je naplánováno naprosto vše.
Plány se dají změnit jen tehdy, když už nějaké máte. Ostatně, plánování byla jedna z mála věcí, kterou opravdu dovedla evropská šlechta. Vysázet jehličnatý les je dar pro syny, vysázet listnatý je spíše dar vnukům. Schopnost myslet v řádech mnoha desetiletí se naší krajině i nám vyplatila a stále vyplácí. Díky ní máme třeba jihočeské rybníky.
To že komunisté neuměli plánovat věci, které je plánovat třeba a naopak nenechali být věci, které ani plánovat nelze, plánování u nás na nějakou dobu zdiskreditovalo. Vybavujete si jistě, jak se rušily osnovy i jiné dlouhodobější programy. Že neumí plánovat ministr Dobeš je už dnes jasné, protože stále ještě nepochopil, že každá akce má také nějaké dlouhodobější důsledky. I ostatní ministry podezírám z téhož. Jenže situace se mění!
Jak se zdá, i naši kleptokraté zjistili, že plánování má přece jen nějaký význam, jen to vzali z úplně jiného konce. Vymysleli způsob plánování, který způsobí, že se trestu za nesmyslné rozhodnutí vyhnou výmluvou na sešlost věkem nebo ztrátu paměti.
Jen tak se dá totiž vysvětlit zpráva z denníku Metro „Bez miliard kvůli mýtu“. Píše se v ní, že nám EU nedá dvě miliardy, které slíbilo na stavbu Pražského okruhu, kvůli tomu že stát zdražil mýto.
Následující věta stojí za doslovnou citaci:

„Ministerstvo dopravy říká, že během třiceti let se ztracené peníze podaří mýtem nahradit.“

Vybavuji si podobnou hlášku, kterou zastupitelé Prahy 8 obhajovali stavbu předražené radnice křížené se supermarketem s tím, že se investice vrátí během nejbližších 28 let.
Nemám jasnou představu, kolik bude vydělávat za dvacet let hypermarket, ale vím, že to tou dobou už bude naprosto zastaralý způsob prodeje. Nejpravděpodobnější stav radnicoobchoďáku za 28 let je zbořeniště nebo volná parcela pro novou výstavbu.
Nevím, jak chce ministerstvo dopravy zaručit výši mýta pro příštích třicet let, když ji nedokázalo garantovat ani na tři roky. Dokonce nevím, jestli za třicet let budeme ještě jezdit po silnicích.
Zato vím, co si o nás myslí páni úředníci.
Také si něco myslím:
Za tohle by měly padat hlavy – letos, ne za třicet let.