Problém s žebry

Jedna z výrazných rozepří mezi mravy a etikou se týká žen. Ještě historicky nedávno bylo i v některých jinak poměrně vyspělých zemích považováno za naprosto normální zabít svou ženu, pokud ji manžel nachytal při nevěře. V zemích uplatňujících právo šaríja je to povoleno dodnes.
Takový trest je dost paradoxní, protože vychází z předpokladu, že žena je vlastně majetkem svého muže. Zároveň ji ale muž považuje za zodpovědnou, protože ji trestá, uznává tedy že má jakousi osobnost. Z takového dvojitého přístupu se dá usoudit jen jedno: Totiž že podle starověkých mravů ženě nepatří její vlastní tělo. Když si k tomu připočtu i zvyk platit otci novomanželky za nevěstu, docházím celkem nutně k závěru, že přinejmenším od Balkánu na východ byly ženy prostě předurčeny k celoživotnímu otroctví.Ostatně je to tak stále.
Na to, aby došlo ke srážce mravnosti s vyspělejší morálkou stačí aby se rodina ze zaostalé vesnice přestěhovala na okraj mějakého města. Jakmile dívka nebo žena zjistí, že tak jak žila dosud většina žen nežije, pravděpodobně to zkusí také. Na tvrdý trest nemusí být rozhodně nevěrná v evropském významu, stačí když se mužům bude "nestydatě dívat do očí".
Takové věci většinou končí vraždou "ze cti" které bychom ale asi měli říkat spíše "vražda z předpotopní tradice".

Muži trestáni nejsou nebo jsou trestáni mírněji, protože "žena má zbraň". Nevím přesně co by to mělo znamenat, asi to, že muži neručí v blízkosti ženy za své sebeovládání. Přemýšlím, co by na to asi řekl Sigmund Freud? Kastrační komplex naruby?  Opravdu se muslimové cítí jako méněcení, protože nemají vagínu? 
"Dobře, tohle už přece známe!" řeknete mi.
Ano, je to "běžná" kritika islámu, kterou můžete slyšet kdekoli. Já samozřejmě budu vždycky kritizovat jakoukoli podobnou "nauku" se kterou se setkám, protože si to prostě zaslouží, ale chtěl jsem upozornit na něco jiného.
Dokonce ani vrazi v rodině si nemyslí, že by dělali něco špatného, což si my naopak myslíme naprosto samozřejmě. Jak to?
Protože zdůvodňování dobra etikou nebo mravností jsou dvě naprosto rozdílné věci. U etiky jak filosofické disciplíny přirozeně předpokládáme vývoj, zatímco mravnost naopak vývoj ve vnímání dobra a zla považuje ze zvrácený.
Zvyková mravnost se zpravidla zakládá na mýtu a pokud je takový mýtus součástí náboženství, bývá nenapadnutelný. Chování muslimů k ženám (podobně jako křesťanské postoje) vychází z mýtu o prorokovi, který rozuměl naprosto všemu. Není to jen legenda o "křivém žebru" ze kterého byla žena vyrobena a proto zůstala pokřivená, je to i všechno, co z toho jejich prorok a jeho následovníci vyvodili.
Nedělejte si iluze o tom, že by se naše tradice dívala na ženy nějak jinak:


K ženám buďte vždy shovívaví!
Z křivého žebra povstala žena,
Bůh nemohl ji stvořit zcela rovnou.
Rovnat ji chceš, zlomí se,
necháš jí klid, je víc a více křivá;


Johann Wolfgang Goethe, Z Knihy úvah, Výbor z poezie
 

Ano, řeknete si, ale tohle je přece jenom báseň. Co pak říci na to, když to samé pronese papež:


"Bůh stvořil ženu z Adamova žebra, ne z jeho hlavy, proto žena nikdy nemůže být dominantní," 

Benedikt XVI. v roce 2010



Inu jen to, že náboženská morálka jakékoli církve vlastně není morálka vycházející z etiky, ale zvyková mravnost. Jinak by asi nikdo nemohl brát citaci Petra Lombarda, teologa, který žil ve 12. století ve 21. století vážně.

Naše poznání nám říká, že ženy nevznikají z žeber, odpovědnost za své jednání má každý sám a tělo které je mé patří mě, stejně jako tělo ženy patří právě jen jí.

Přesto takové chápání ještě ani my (Evropané) nemáme zažité.
Možná by jste byli překvapeni, kolik žen i mužů (i u nás) je stále překvapeno takovým poznáním.



V době, kdy jsem psal tento příspěvek jsem byl upozorněn na podobný ale podrobnější článek